Aspirace

V některém ze starším článků jsem zmiňoval svou oblíbenou hru The sims. V druhé sérii této hry měli simové, za které jste hráli aspiraci. Základní životní zaměření byly následující: aspirace pro romanci, po rodině, po popularitě, po penězích, po vědomostech. Časem do hry přidali ještě aspiraci po požitcích a po grilovaném sýru. Vždy jsem přemýšlel, jaká aspirace by nejlépe odpovídala té mé. Názor se postupně měnil. Poslední dobou se však mé zaměření celkem ustálilo. A výsledek by pro mě byl v době, kdy jsem tuhle hru začínal hrát celkem překvapivý. Aspirace po vědomostech.

Dříve mé sny byly spojeny hlavně s nalezením osudového partnera. V obsesivnějších obdobích jsem snil o velikém domě a líbivého výpisu z bankovního účtu. Proč tedy ten útěk od starých snů k touze po poznání? Peníze se v době, kdy ještě studujete vydělávají těžce. Málokterý student si během školy opatří nějaké závratné jmění. A milostný život vždy ovlivňuje druhá osoba. Na druhou stranu vědomosti jsou něco, co člověk může získávat každý den nezávisle na někom jiném. Snažím se tedy vzdělat se samostudiem mimo obor, který studuji na škole. Chtěl bych se o světě dozvědět co nejvíce.
Jsou zde však limity. Intelekt, paměť a sklony k prokrastinaci. Sehnal jsem si příručku o práci s informacemi a pamětí. Přes tohle léto bych si chtěl konečně osvojit nějakou efektivnější metodu, která by šetřila čas a námahu.

Kapitáne, kam s tou lodí? Třeba kolem světa!

Lodní zájezdy si získávají stále větší oblibu. Nesnili jste v dětství právě vy o tom, jak na nádherné lodi podnikáte plavbu po Středomoří nebo jak se vydáváte na dovolenou do Karibiku? Nebo vás lákaly spíše zaoceánské plavby? Možná ani netušíte, jak blízko jste splnění svých dětských snů. Svět se díky moderním dopravním prostředkům výrazně zmenšil a leží nám prakticky u nohou. Stačí vybrat si destinaci a vaše dávné představy o exotice se stanou skutečností.

Námořní plavby luxusní lodí rafinovaně kombinují to nejlepší, co nabízejí pobytové zájezdy a cesty za poznáním. Navštívíte několik zemí, a přitom nemusíte ani v nejmenším slevit ze svých nároků na maximální komfort srovnatelný s pobytem ve špičkovém hotelu. Funguje to dokonale.

Společnost Cruise Plus s.r.o. má ve svém katalogu lodní zájezdy s nejoblíbenějšími dopravci, jakými jsou například MSC, Costa, Princess, Royal Caribbean a další. Bohatý rejstřík vám představí plavby po Středomoří, severní Evropě, dovolené v Karibiku, Asii a v itineráři najdete rovněž expediční plavby třeba s dovolenou na Aljašce, můžete navštívit Jižní Ameriku nebo proplout Panamský průplav. V nabídce rovněž nechybí různé okružní plavby nebo exotickádovolená na Galapágách.

Námořní plavby na přepychových lodích přinášejí spoustu času pro příjemný odpočinek a současně i mnoho příležitostí dobře se bavit. Relaxační centra s vířivkami, bazénem a špičkovými maséry, perfektně vybavená fitness centra – to vše čeká jen na vás. Pro chvíle uklidnění jsou tu knihovny s internetem, ale v permanenci jsou hlavně kina, kasina, diskotéky s živou hudbou a bohatým večerním programem. Plující hotely disponují rovněž velkým výběrem restaurací a barů. Pobytové zájezdy na souši rozhodně nemohou nabídnout víc. Vrcholem pohodlí jsou pak plavby s dopravou na místo nalodění, při kterých si užíváte špičkových služeb skutečně od první minuty své dovolené.

Bohatou nabídku nejrůznějších destinací najdete na stránkách www.cruiseplus.cz. A podle čeho vybírat? Záleží na tom, co od výletu lodí očekáváte. Okružní plavby představují ten nejlepší způsob, jak objevovat kouzlo námořních přístavů, ochutnávat tamní kuchyni, navazovat nová přátelství. Zaoceánské plavby jsou kapitolou samy pro sebe, abyste pochopili jejich kouzlo, musíte je zažít. Vaši touhu po dobrodružství zas měrou vrchovatou naplní expediční plavby -milovníci chladných průzračných vod a majestátních ledovců zvolí dovolenou na Aljašce,obdivovatelé podivných tvorů se zase musí vydat na dovolenou na Galapágy, lákavá je samozřejmě i Jižní Amerika. Pokud naopak vyžadujete nejvyšší možný komfort a nechcete se během své dovolené naprosto o nic starat, dopřejte si plavby s dopravou na místo nalodění. Věříme, že ať už si vyberete jakoukoli destinaci, budete na svou dovolenou na lodi s Cruise Plus s.r.o. dlouho a rádi vzpomínat…

Už nikdy ataka?

Před rokem jsme seděli v pizzerii s kamarádem, se kterým jsem se setkali během léčby.

Pravil jsem: "Zajímalo by mě, jestli ještě někdy budu mít ataku." Odpověděl, "To víš že jo!". 

Když si však představím budoucnost, neberu v potaz možnost, že by se mi nemoc vrátila. Moje máma byla tuším diagnostikována na stejné psychické onemocnění a ataky si prodělala pouze v mládí a po porodu. Dnes nebere žádné psychiatrické léky a k psychiatrovi nedochází. Moje prognóza je ale zatím trochu jiná. A to, že léky budu užívat do konce života. Dříve mě tato představa naplňovala úzkostí, ale dnes se s tím dovedu smířit. Cukrovkář se také nebrání tomu, že užívá inzulin. Hlavní je minimalizovat možnost relapsu.

Představa, že by se mi nemoc vrátila v plné síle se mi nelíbí, protože se nechci chovat tak, že bych se méně ovládal. To mi vadí i u větší opilosti, protože člověk často ztrácí důstojnost a ten pocit studu opravdu nemám rád. Doufám, že to jen není má domněnka, ale mám pocit, že jsem celkem emočně a intelektuálně povyrostl, alespoň tedy z toho hlediska, že si dokážu hlídat své psychické zdraví. Samozřejmě jsou zde ještě další možnosti, jak snížit riziko návratu nemoci. Například vysazení alkoholu nebo pravidelná psychoterapie. Vzhledem k tomu, že se mi nechce otevírat se někomu cizímu, dovedu si spíše představit tu abstinenci.

Antipsychotika (invega, zolafren) - frigidita a fyzické změny v důsledku léků

Všiml jsem si, že článek Zkušenost s psychiatrickými léky má v posledních dnech celkem velkou návštěvnost. (http://zdivocelamysl.blogspot.cz/2016/05/zkusenost-s-psychiatrickymi-leky.html)
Možná se budu poněkud opakovat. Nerad po sobě čtu věci, co jsem napsal a nevím, o čem všem jsem v minulém článku psal. V tomto příspěvku shrnu negativní účinky, které na mě mají léky v současné době. Tento článek bude mít ještě další díl.

1. Frigidita
A tím nemyslím impotence. Problémy s tím býti připraven nemám, jen chuť na sex je velmi nízká. Ne přímo nulová. Život je na jednu stranu celkem jednodušší. Myšlenek na sex ubylo. Silnou nadrženost jsem měl za minulý rok celkem 5x. Na lechtivé filmy koukám stejně jako před léky a u aktivit s tím spojených se také nic nezměnilo. Nemám však zájem mít s někým fyzický poměr. Je to způsobeno tím, že mám strach z intimity, kterou dříve kompenzovala vyšší chuť na sex. Nutno však podotknout, že sexuálních zkušeností jsem ani před léky příliš neměl, protože se mi už dlouhé roky hnusí promiskuita. V tomhle směru mi tedy frigidita ulehčila. Nemyslím tedy pořád na něco, co se příčí mým morálním zásadám. Na druhou stranu by to mohl být problém, kdybych si našel partnera, který by měl zájem o fyzické aktivity častěji, než by mi to bylo příjemné.
Ještě zmíním, že čím méně cítím něco fyzicky, tím silnější jsou u mě platonické city.

2. Fyzické změny
Aneb přibírání. Přibral jsem celkem slušně. Z 67 kilo se má váhá vyšplhala až na 87. Přibral jsem tedy 20 kilo. Současně vážím 84 kilo. Při výšce 179 centimetrů mám tedy lehkou nadváhu. V současné době celkem cvičím, ale postava se mi zatím moc nezměnila. To přičítám tomu, že jsem se poslední dobou stravoval celkem nezdravě. A strava je tu tohoto problému zásadní. Z počátku, co jsem přibral jsem měl problémy se sebevědomím. S váhou jsem se však časem vyrovnal, i když počítám s tím, že se postupem času dostanu do lepší kondice. S pomalejším metabolismem je to však těžší a člověk se musí hlídat víc než dříve.
Ještě další věc. Od začátku puberty mám mírnou gynekomastii. Mám pocit, že se po lécích o něco zhoršila. Přičítám to z části hormonální nerovnováze a z části již zmíněným zvýšení hmotnosti. Ale nějak mě to netrápí. Pravidelné kliky to zase o něco zlepšily.


(PS: Pokud čte tento článek někdo, kdo bere léky a přemýšlí o jejich vysazení, chtěl bych mu tímto vzkázat, že tudy cesta nevede. Sám jsem to vyzkoušel a kvalita mého života byla dlouhou dobu ve výsledku horší než ta současná zahrnující negativní účinky léků. Pokud léky znemožňují běžné fungování až příliš, dá se s tím něco dělat. Já sám jsem se nechal hospitalizovat na měsíc, aby lékař zkoušel různé kombinace léků, které by pro mě byly schůdnější. A věci jako vyšší váha vyžadují prostě jen více vůle a snahy :-).)

Racionalita

Za poslední rok se u mě změnil můj vztah k přijímání informací. Na podzim však bylo vše chvíli trochu jinak. To jsem se zabýval svým postojem k víře. Četl jsem hodně článků na téma new age. Dlouhý čas jsem k tomuhle myšlenkovému proudu měl velmi blízko. Ale začátkem zimy jsem znovu vystřízlivěl. Během přemýšlení jsem došel k tomu, že na světě je spousta věcí, kterými se člověk může zabývat. A najednou mi přišlo zcestné zabývat se něčím, co není potvrzené nebo je to dokonce spíš vyvratitelné. Cesta k poznání je dlouhá a na konečné poznání nemá jeden jedinec kapacitu. Je to spíše otázka spousty generací. A věřit skálopevně v něco, což už bylo vědecky vyvráceno, tak tím si ubíráme už tak nízkou kapacitu na poli poznání. Dále, na světě je mnoho disciplín ke studiu. A zabývat se něčím, co nestojí na pevných základech je další snížení naší možnosti dozvědět se o světě kolem nás více.

Už mi dochází, proč jsem v minulosti míval sklony něčemu slepě věřit, i když mé racionální já namítalo, že je to ztráta času. Slepá víra ponechává spoustu věcí ve škatulce možné, racionální myšlení škatulku možné zmenšuje, a já vlastně hledal naději tím způsobem, že jsem přivíral oči.

V některé věci stále věřím, ale jsem teď mnohem větší skeptik než dříve. Touha po poznání je však o to větší.

Kupka nepořádku

Někde pod nánosem mého falešného smyslu pro neuspořádanost jsem perfekcionalista. Některé nepodstatné věci mě přivádějí k šílenství. Na šatní skříni mám pověšené přívěsky. Když dveře otevřu, abych si vzal nějaké oblečení, často se stane, že přívěsky zůstanou z části vevnitř. Když si toho všimnu chvíli před usnutím, náhle nemůžu usnout, protože je to pro mě velmi rušivý prvek. Musím dveře otevřít a přívěsky vytáhnout.
Tato neuspořádanost je ještě celkem v pořádku. Jde napravit do minuty. Ale pak jsou tu věci, které by zabraly více času. Například kupka papírů pod pracovním stolem. Je zde spoustu stránek prózy a poezie, které jsem nestihl přepsat. Když uklízím, tahle kupka mě přivádí k frustraci. Dávám si práci s tím, aby všude bylo čisto, ale tahle kupka brání tomu, aby vše bylo dotažené do konce. Trvalo by dlouhé hodiny vše přepsat. A proto přepisování odkládám.
Je to zvláštní, jak mi tyhle nepodstatné drobnosti uvízly v mysli. Ve chvíli, kdy něco zdárně dokončím, mi blažený pocit zůstane jenom chvíli. Hned zase přijde na mysl nějaká věc, která měla být dávno hotová, ale stále není. Nemusí to být jen neuklizený nepořádek. Může to být třeba nějaké předsevzetí, které jsem zatím nesplnil. S věkem je tenhle pocit horší a horší. Možná to je tím, že čas přináší stále nové věci, které si dávám za úkol a vždy nějakou část nesplním, proto se ten pocit stává intenzivnějším.
Jednu věc z té kupky bych konečně mohl zlikvidovat. Několik listů papíru je seznam plánovaných článků na tento blog. A poslední dobou mi došli nápady, o čem psát, proto takový malý tahák z doby, kdy jsem měl nápadů více, nebude na škodu.