Jarní euforie

Jsem znaven, dnes byl produktivní den, ale přesto z posledních chvil napíšu něco o svém aktuálním stavu. Je mi skvěle!
Vezmu popořadě celý tenhle prodloužený víkend.

Sobota 6. května 2017
Sobota byla ve znamení pochodu. Jednoho z nejpopulárnějších tady v okolí. Šel jsem ho dříve tuším třikrát. V 15, 16 a 17 letech. Co se stalo, že poté dlouho nic? Další dva roky jsem byl v té době po atace a neměl jsem sílu na to zúčastnit se. Pak jsem už byl na vysoké a vmotalo se mi do toho vždy zkouškové. Letos jsem se rozhodl, že už musím jít. Dokonce jsem si naplánoval, že se zachovám nezodpovědně ke svým játrům a pořádně se opiji. Proč? Čekal jsem revertigo. Pojem hned vysvětlím. Jde o návrat do starých kolejí. Většinou se to stane, když potkáme lidi, které jsme vídali v době minulé a začnete se chovat, jako byste se vrátili do stejného věku. Čekal jsem tedy, že tento pochod bude silně nostalgický. Ten pochod je navíc symbolem doby. Při chůzi dost hluboce přemýšlím. A když jsem šel ten pochod kdysi, chytla mě tesknota spojena s láskou, kterou jsem ještě v té době nevyznal. Čekal jsem, že tahle rána se tedy znovu otevře. Ale já si někdy v těchto depkách tak trochu libuji, tak jsem se takovým divným způsobem těšil. Nakonec vše bylo trochu jinak. Nostalgie ne tak silná, depka žádná. Vše se nevracelo zpět, ale celá akce byla zasazená do kontextu dnešní doby spojené s mou velkou chutí do života. Bylo mi tak skvěle, že ustoupila i sociální úzkost. Všude bylo dost lidí a já byl naprosto klidný. Situace, kdy bych se normálně hroutil, najednou byla primitivní. Euforie vydržela až do večera, kdy jsem se vlakem vydal do Brna. V neděli mě totiž čekaly přijímačky.

Neděle 7. května 2017
Dopoledne nervozita s přijímaček, nechtělo se mi nic dělat a nicnedělání mě vyčerpávalo. Bylo to dlouhé dopoledne a pak dlouhé čekání před místností, kde se test udával. Ve škole mám přiznány specifické nároky kvůli svému onemocnění a mé léky také dost tlumí. Připadl jsem si kvůli tomu trochu trapně a nějak jsem se domníval, že to ani nebudu potřebovat, skončím brzy a budu se nudit. Houby! Zjistil jsem, že mám problém se soustředit delší dobu. Všechno bylo takové rozpité, jako bych nedovedl své mentální síly zaostřit. Trochu udělala i nervozita. Nakonec jsem byl za čas navíc rád. S těmito léky to už prostě není jako před lety a nejsem tak rychlý. Ani jsem vše nestihl. Ale uvidíme, třeba to dopadne. Tohle byla jen část přijímaček, ověřující studijní předpoklady, oborový test mě teprve čeká. Po přijímačkách jsem jel domů. Druhý den další pochod!

Pondělí 8. května 2017
To, že se zúčastníme dnešního pochodu byl původně žert. Pochod začínal ve vesnici, odkud pochází má druhá neopětovaná láska (z těch citů jsem dávno vystřízlivěl). Ta vesnice je pro mě a kámoše spojená s podivnými okamžiky návštěv tohoto člověka. Tady na blogu má jméno Remus. A má paranoidní schizofrenii. Trochu jsem se bál, že ho potkáme. A dojde k trapnému momentu, kdy mu budeme muset vysvětlit, že jsme u něj ve vesnici a neozvali jsme se. Naštěstí se tam neobjevil. Už nějak nemám potřebu ho vidět. Je to éra, která skončila. Stejně jako éra, kdy jsem byl v kontaktu s velkým počet kolegů "bláznů". Chtěl jsem původně dělat práci, kde bych pomáhal psychicky nemocným pomocí své vlastní zkušenosti. Místo jsem nedostal, ve výběrku jsem byl druhý. A ještě ten den, co jsem zjistil, že to nevyšlo jsem udělal čáru a řekl si, že se budu na plno věnovat cizím jazykům. Samozřejmě, že chci být dále podporující člen psychotické komunity. Tu a tam se mi stane, že mi někdo řekne, že je na mě vidět verva a chuť do života. A tuhle chuť do života chci kolegům s psychózou předávat, protože mnohým z nich chybí. Nezavrhuji úplně v budoucnu možnost nějaké práce s psychicky nemocnými ať už na profesním základě nebo dobrovolnicky. Každopádně teď je mise jasná. Studium jazyků.

Na závěr článku ještě pár slov. Deprese snad odezněla. Ale ne sama od sebe. Bojoval jsem, hledal jiskřičky svého zápalu pro život. Postupně jsem se pustil do studia, začal zase cvičit, byl jsem dost na čerstvém vzduchu. Pokud také trpíte depresemi, nevzdávejte to. Ty dny, kdy je to nejhorší si odpočiňte a hned jak se trochu zlepší ta trýzeň hledejte něco, pro co se zapálit.