úterý 23. května 2017

Potkávání těch, co už tu nejsou

A teď jedno smutné téma. Poprvé jsem se se smrtí někoho blízkého setkal v 16, kdy odešla babička. Často chodila oblečená ve fialovém tričku nebo bundě, byla to její oblíbená barva. No a dodnes, když vidím z dálky nějakou starší paní ve fialové bundě, jsem plný očekávání, jako když člověk potká někoho, koho zná. Hned na to člověku dojde, že to ta blízká osoba není, že už je dávno někde jinde. Zvláštní, uteklo tolik let, ale tohle se mi stále stává. 
Loni na podzim odešel i děda. A nedávno se mi stalo, že jsem viděl pár důchodců, kteří byli oblečení stejně, jak se oblékali mí prarodiče. Znovu jsem byl plný očekávání, že vidím někoho blízkého, ale pak mi to došlo.
Loni cca touhle dobou ještě odešel kamarád, s kterým jsme si byli velmi blízcí při jedné hospitalizaci. Jeho dvojníky také potkávám.

Ani nevím, proč tenhle článek píšu. Asi se chci jen podělit o tento smutný fenomén. Stává se vám tohle také? Nestyďte se napsat svou zkušenost do komentářů.

Žádné komentáře:

Okomentovat