Začalo to loni na Vánoce. Příjemný spád života se náhle změnil v děsivý sešup. Naštěstí to trvalo jen nějakou dobu a pak se mi zase začala proměnlivost života líbit.
Vždy se mi líbilo, jak čas utíká a vše se mění. Člověk může uchváceně pozorovat změnu. Jenže mé vnímání času se dost zrychlilo. Náhle už to není pouze příjemné. Náhle to, co jsem měl rád zmizí v propadlišti času a já cítím, jako by mě část chyběla.
Poslední 4 dny mám smutnou náladu z části z tohoto důvodu. Mám pocit odcizení od světa ve kterém žiji. Je to opačná situace, jako když jsem prošel všechny fotky a ta změna mě fascinovala. Tentokrát se bojím, že zůstanu sám ve světě, který nechápu. Zase je tu strašák samoty. Někde jsem zaslechl citát, který si ne zcela pamatuji, tak zmíním jeho část, kterou si pamatuji dobře. To, že čas letí rychle v nás vzbuzuje pocit zranitelnosti. A přesně tak to teď mám. A přesně proto nechci žít dále v singlu, tak nějak doufám, že ve dvou se tenhle pocit mírní. Jenže kde najít vtah?
Žádné komentáře:
Okomentovat