Sociální fobie a vstupování do dveří

Jak víte, mám sociální fobii. Poslední dobou se mi s ní dařilo celkem dobře bojovat. Pokud jsem nebyl psychicky rozhozený z něčeho jiného, vedl jsem si celkem obstojně.

Avšak jak napovídá název příspěvku je zde jedna věc, která neodezněla ani ve chvíli, kdy jsem celkem stabilní. Poté, co mě na to upozornil kamarád, rozhodl jsme se na toto téma napsat alespoň pár slov.

"Všiml jsem si, že nikdy nevstupuješ první do restaurace."

To je tedy ten problém spojený se sociální fobií. Vstupování do veřejných prostorů u mě představuje zvýšenou dávku stresu. Může se jednat o restauraci, kterou neznám, ale i o místo, kam chodím každý týden.

Před půlrokem jsem začal chodit do jednoho baru. V současnosti jsem tam štamgastem a i přesto je pro mě problém můj příchod.
Ve chvíli, kdy vejdu do místnosti, kde je spousta lidí, nastane u mě šok a chvíli mi trvá se zorientovat. Mé pohyby jsou trhavé a zavykám třeba někomu, koho dobře znát a tykáme si.
Už několik metrů od baru mi začne silně bušit srdce a psychicky se připravuji na vstup.

O tom prostě sociální fobie je. Věci, které byly dříve jednoduché jsou najednou spojené s napětím, které není příjemné.

Fakta o mé práci

Je to už půl roku, co jsem začal pracovat. A rozhodl jsem se sdílet s vámi nějaká fakta o mé práci.

1. Pracuji na půl úvazek. Jak jsem přiznal minule, kvůli své nemoci pobírám invalidní důchod. To je důvod proč nemusím pracovat na plný úvazek. Má psychiatrička mi navíc doporučila, abych z kraje pracoval na půl úvazek a jen v případě, že budu schopný pracovat více, mám hledat plný úvazek. Upřímně, řeknu vám, že mi půl úvazek stačí. Práce mě velmi stresuje a po práci často velmi dlouho odpočívám, ale i tak jsem rád, že jsem se zařadil do pracovního procesu.

2. Nyní něco k tomu, jak jsem práci našel. Na facebooku! Nevím, jestli to víte, ale na facebooku si můžete nastavit, aby vám facebook navrhoval zaměstnání ve vašem okolí. Já si tam tedy dal město, kde jsem studoval. To jen čistě ze zvědavosti. A když jsem viděl inzerát na pozici, kde teď pracuji, rozhodl jsem se zkusit odpovědět.

3. Teď něco k pohovoru. Ten byl pro mě velmi jednoduchý. Firmu jsem znal z jejich facebookového profilu. Jelikož to, že je to malá firma, zaujalo jejího majitele, že o firmě vím dost věcí. To, že práci dostanu já jsem tušil už na pohovoru. Majitel firmy mi řekl, že mu přijde, že jsem intelektuálně na výši.

4. Tato firma funguje jako chráněná dílna. Její obor však není typický pro chráněnou dílnu. Nejedná se o žádné šití nebo recyklaci odpadu. Nebudu konkrétně jmenovat zaměření. Firma však funguje v tržním prostředí. Všichni zaměstnanci však mají invalidní důchod. Z toho plynou daňové výhody mému zaměstnavateli a také našim zákazníkům.

5. Přeci jen řeknu něco k mé náplni práce. Je čistě administrativní. K výkonu povolání potřebuji pouze počítač a někdy také mobilní telefon. Home office však máme povolenou pouze výjimečně. Já dostal home office, když jsem byl nemocný. Docházím tedy každý můj pracovní den do kanceláře.

6. Nejsem jediný zaměstnanec, který má psychózu. Jeden můj kolega na odlišné pozici ji má také. Když jsme na pohovoru řešili mé onemocnění, řekl mi můj zaměstnavatel to, že dobře ví, že lidé s psychózou mohou fungovat v pracovním prostředí, když jsou zaléčení a také naznačil, že má se zaměstnáváním psychicky nemocných zkušenosti.

Na závěr bych ještě chtěl říct, že otázka zaměstnání vířila v mé hlavě poměrně dlouho. Bál jsem se toho, že kvůli onemocnění práci neseženu a budu odkázán pouze na invalidní důchod. Jsem tedy rád za to, že jsem dostal pracovní příležitost. Když se zamyslím nad budoucností, vidím se však jako spisovatel. K tomu však vede ještě dlouhá cesta. Držte mi tedy palce.

Co kdyby svět

Dlouhé roky jsem velmi intenzivně přemýšlel nad "co kdyby" světem. A vždy mi přišlo děsivé, že vše prostě mohlo být jinak.
Občas se člověk ptá, co by bylo, kdyby pevně daná a nezměnitelná věc byla jinak. To ještě tak děsivé není. Děsivější jsou ty případy, kdy máme možnost situaci ovlivnit.

Zde jsou tedy některé otázky, co mi roky vířily roky v hlavě.

1) Co by se stalo, kdybych v jeden osudný okamžik nezvedl telefon a řekl to, co jsem se chystal říct, než začal zvonit mobil. (Vyznání lásky)

2) Co by stalo kdybych přijal pozvání dát si jointa v parku Budoucnost od muže, co vypadal jako John Lennon a se kterým jsme se to odpoledne zacyklili v opravdu hustém deja vu.

3) Co by se stalo, kdyby lidé kteří se zabývají vytvářením obrazců v obilí, vytvořili 6 obrazců jistého typu. Poznámka:
V roce 2011 jsem viděl ve zprávách, že se na poli v Asii objevil symbol z cyklu celkem sedmi symbolů. Rozhodl jsem se udělat opravdu velkou šílenost v případě, že se během mého života objeví dalších 6 obrazců.

4) Co by se stalo na konci toho léta, kdy na mě padl smutek a chtěl jsem se sebrat a utéct někam pryč, kdynych skutečně nasedl do toho odemčeného auta, kde někdo zapomněl klíčky v zapalování a skutečně bych odjel.

A nyní k závěru tohohle příspěvku. Nikdy nenajdeme pevnou odpověď na to, jak by vypadal co kdyby svět, kdybychom udělali něco jinak. Ale životní zkušenosti nám dovolují odpovědět si na tyto otázky alespoň přibližně.

Zde jsou mé odpovědi:

1) Vzhledem k tomu, že jsem danou věc řekl později, vím jaká je odpověď. To, že chvíle, kdy zazvonil telefon působila přímo magicky, nemění nic na lidských preferencích. Co by mohlo být jiné je, jak bych se srovnal s danou věcí v době, kdy jsem byl o několik let mladší. Je možné, že by po odmítnutí u mě propukla psychóza, jak se později stalo, ale jisté to není.

2) Je celkem pravděpodobné, že bych to odpoledne nebyl schopný nasednout do autobusu z Havlíčkova Brodu a požití marihuany by vedlo k hospitalizaci. Mohlo by to vést k tomu, že bych přerušil studium o rok dříve, než se tak díky požití marihuany stalo o rok později.

3) Nestalo by se vůbec nic. Je to jako, když si hodíte mincí a to, jak se zachováte, najednou víte ještě předtím, než se podíváte, na jakou stranu dopadla.

4) Vzhledem k tomu, že jsem v té době nevěděl o řízení vůbec nic, tak v případě, že by se mi podařilo vůbec nastartovat, bych narazil do břízy tři metry před autem.