1. Pracuji na půl úvazek. Jak jsem přiznal minule, kvůli své nemoci pobírám invalidní důchod. To je důvod proč nemusím pracovat na plný úvazek. Má psychiatrička mi navíc doporučila, abych z kraje pracoval na půl úvazek a jen v případě, že budu schopný pracovat více, mám hledat plný úvazek. Upřímně, řeknu vám, že mi půl úvazek stačí. Práce mě velmi stresuje a po práci často velmi dlouho odpočívám, ale i tak jsem rád, že jsem se zařadil do pracovního procesu.
2. Nyní něco k tomu, jak jsem práci našel. Na facebooku! Nevím, jestli to víte, ale na facebooku si můžete nastavit, aby vám facebook navrhoval zaměstnání ve vašem okolí. Já si tam tedy dal město, kde jsem studoval. To jen čistě ze zvědavosti. A když jsem viděl inzerát na pozici, kde teď pracuji, rozhodl jsem se zkusit odpovědět.
3. Teď něco k pohovoru. Ten byl pro mě velmi jednoduchý. Firmu jsem znal z jejich facebookového profilu. Jelikož to, že je to malá firma, zaujalo jejího majitele, že o firmě vím dost věcí. To, že práci dostanu já jsem tušil už na pohovoru. Majitel firmy mi řekl, že mu přijde, že jsem intelektuálně na výši.
4. Tato firma funguje jako chráněná dílna. Její obor však není typický pro chráněnou dílnu. Nejedná se o žádné šití nebo recyklaci odpadu. Nebudu konkrétně jmenovat zaměření. Firma však funguje v tržním prostředí. Všichni zaměstnanci však mají invalidní důchod. Z toho plynou daňové výhody mému zaměstnavateli a také našim zákazníkům.
5. Přeci jen řeknu něco k mé náplni práce. Je čistě administrativní. K výkonu povolání potřebuji pouze počítač a někdy také mobilní telefon. Home office však máme povolenou pouze výjimečně. Já dostal home office, když jsem byl nemocný. Docházím tedy každý můj pracovní den do kanceláře.
6. Nejsem jediný zaměstnanec, který má psychózu. Jeden můj kolega na odlišné pozici ji má také. Když jsme na pohovoru řešili mé onemocnění, řekl mi můj zaměstnavatel to, že dobře ví, že lidé s psychózou mohou fungovat v pracovním prostředí, když jsou zaléčení a také naznačil, že má se zaměstnáváním psychicky nemocných zkušenosti.
Na závěr bych ještě chtěl říct, že otázka zaměstnání vířila v mé hlavě poměrně dlouho. Bál jsem se toho, že kvůli onemocnění práci neseženu a budu odkázán pouze na invalidní důchod. Jsem tedy rád za to, že jsem dostal pracovní příležitost. Když se zamyslím nad budoucností, vidím se však jako spisovatel. K tomu však vede ještě dlouhá cesta. Držte mi tedy palce.
Žádné komentáře:
Okomentovat