pátek 23. listopadu 2018

Učit se, učit se, učit se

Ahoj všem!

Dnes tedy k něčemu, o čem jsem už včera nestihl psát.

Deprese jako chvilka k tomu se vzdělávat
Jak nejspíš víte, nedávno jsem prodělal epizodu deprese. První dny neschopenky jsem nedělal téměř nic. Jen jsem ležel a čekal až se můj stav zlepší.
V jednom z dalších dnů mě napadlo, že bych mohl dělat něco příjemného, na co nebyl dlouhou dobu čas. Pustil jsem si na Khanově škole dějepisné video. Bylo ze série Rychlokurz světových dějin, který mě uchvátil hned prvním dílem. Prošel jsem tento rychlokurz celý a pustil se o dalších dějepisných videí. Když mi začalo být lépe, prokládal jsem to i opakováním si věcí mého stále mateřského oboru.
Znovuobjevil jsem tedy svou vášeň pro učení se. Tahle jiskra u mě stále přetrvává. A to i když už je deprese pryč. Poslední tři týdny jsem se tedy dost intenzivně vzdělával a nehodlám s tím přestat. Vytáhl jsem také maturitní seznam četby a načetl něco, co jsem ještě neměl přečtené. Tento seznam bych chtěl časem přečíst celý.


Studium jako smysl života
Nedávno jsme s kamarádem řešili jedno zajímavé téma. A to, že lidé, kteří zůstanou bezdětní, si musí svůj život nastavit naprosto jinak než ti, kteří založí rodiny. Já vím s jistotou, že rodinu nezaložím a ani bych nechtěl.
To, že bych svůj život chtěl zasvětit cestě za poznáním, to vím už delší dobu. Mám tedy i spoustu jiných smyslů života. Smysl života pro mě je jaksi jako brambůrky, taky si nevezmu pouze jeden. A jak už předchozí věta napovídá, věřím tomu, že smysl života si určujeme sami. A není tu nic, co by ho objektivně stanovilo. Pro mě je to prostě rozhodnutí a volba.

A teď několik důvodů, proč je pro mě vzdělání vhodný smysl života.

1. Širší myšlenkový prostor
Čím více toho vím, tím více si toho můžu představit, tím širší a plnější je svět v mé hlavě, do kterého se vždy rád ponořím.
2. Vzdělání je kultivací lidské mysli.
Ano obdivuji to, jak nás vzdělání usměrňuje. A je to výdobytek civilizace, který mi přijde dokonalý.
3. Anime
V jednom anime jsem viděl strašně cool postavu, se kterou jsme se ztotožnil a tahle postava chce znát vše.
Ano, pro spoustu věcí mám víc než jeden důvod a některé jsou spíše úsměvné :-D.
4. Cesta k osvícení
Tak nějak věřím v osvícení. Nebo v něco na ten způsob. A věřím, že učení se je cestou k tomuto cíli. A já bych toho chtěl dosáhnout.
5. Přečtené knihy nejde odpřečíst.
Sice jde zapomenout obsah. Ale třeba u povinné četby mě dokonale uspokojuje to, že si po přečtení můžu odškrtnou položku ze seznamu. A vidím tak posun, který nastal.



Odkazy na stránky, kde se můžete vzdělávat.

Cizí jazyky:
https://www.duolingo.com/ 
Na Duolingu naleznete kurz angličtiny, který je v češtině. Pokud anglicky umíte, máte na výběr z velkého počtu dalších jazyků. Pokud však daný jazyk chcete brát vážně, doplňte jeho studium na duolingu kvalitní učebnicí gramatiky.

Khanova škola - všechno možné ve video přednáškách
Zde se učím dějepis a ekonomii. Po dokončení dějepisu chci zkusit ještě biologii. Naleznete zde i další předměty, jako třeba matematiku, fyziku, chemii, informatiku a pár videí z dějin umění.
Zde jsem tedy objevil CrashCourse (rychlokurz)
https://khanovaskola.cz/

CrashCourse (Rychlokurz)
https://www.youtube.com/user/crashcourse
V práci jsem následně objevil, že CrashCourse je vlastně kanál na youtubu a jsou tu i jiné věci než dějepis. Začal jsem tedy sledovat seznam videí o literatuře.
Tento kanál je v angličtině. Pokud anglicky neumíte, měli byste se to naučit. Pokud toužíte po vzdělání tak jako já, je to prostě nutnost. Nedovedu si vůbec představit, že bych anglicky neuměl. Přišel bych tak o možnost přečíst si tolik věcí, co do češtiny prostě nikdo nepřeložil.
https://www.youtube.com/user/crashcourse

Cvičení na vše možné
https://www.umimeto.org/
Zde jsem si primárně začal opakovat český pravopis. Postupně jsem ale začal navštěvovat také Umíme fakta, kde najdete zeměpis, dějepis, biologii a další. Občas mrknu i na Umíme matiku. Zkoušel jsem i umíme anglicky. To mi ale vyhovuje ze všeho nejméně. Pořád jsem narážel na pro mě příliš triviální cvičení.

A co vy? Učíte se rádi? Mě to trochu trvalo naučit se milovat učení. Odměnou je to, že se nikdy nenudím, protože je pořád, co číst :-).

čtvrtek 22. listopadu 2018

A je tu nachlazení...

Zdravím všechny, kteří na tomto blogu sledují můj život.

Deprese skončila a pro změnu přišlo nachlazení. V práci jsem si vzal nějakou dovolenou, abych to vyležel. Doufám, že do soboty budu ok. A to vzhledem k tomu, že už více jak měsíc dopředu plánuji výlet. Rád bych se zúčastnil a tak většinu dne poctivě ležím a peru do sebe vitamíny.

Tak nějak nechápu, proč jsem pořád nachlazený. Za posledních 12 měsíců jsem byl nachlazený 10x.
A to žiji celkem zdravě. Nekouřím, alkohol piji jen ve velmi omezené míře. Dostatečně spím, chodím na procházky na zdravém vzduchu, trochu cvičím. Piji dost vody a zelený čaj a má strava je pestrá a značně bohatá na ovoce a zeleninu. Takže to, že jsem často nemocný tak nějak nechápu. Když jsem byl malý, byl jsem nemocný cca jednou za dva roky.

Avšak nějaké vysvětlení mě přeci napadá. Často nachlazení předchází deprese nebo alespoň krátké období skleslé nálady. Je tedy možné, že podlomená psychika mi podlamuje i imunitu.
Další možnou příčinou je to, že nemoci často přecházím. Nějak se mi nikdy nechtělo zameškat školu/práci.

No nic, jdu si zase lehnout. Mám sice nápad ještě na jeden příspěvek, ale ten zpracuji někdy jindy s čerstvější hlavou.

úterý 20. listopadu 2018

Každé město má svoje kouzlo

Jako většina mladých lidí cestuji. Občas do zahraničí, ale neméně po naší republice. To, že chci spíš procestovat naši zemi než svět tam venku, to jsem si ujasnil už asi v patnácti letech.
A letošek byl na tyhle výlety plodný! Nejsem si teď jistý, jaký z výletů nastartoval to, že česká města jsou pro mě jakýsi kult. Ale hodně udělala například cesta na Šumavu.

Projeli jsem dost měst cestou do cílové destinace. Měl jsem náhle pocit, jako bych viděl nesmírné bohatství.
Sám pocházím z města, které spadá do kategorie 5 - 10 tisíc obyvatel. A takových měst? Těch je v Česku hodně!
A jelikož vím, že to moje město má i přesto, že je malé, bohatý příběh a nabízí spoustu možností, dochází mi, že ten počet příběhů a možností, co má naše zem, je obrovské!
Tahle úvaha mě vede k závěru, že se do konce života rozhodně nudit nebudu. Protože je toho tolik, co chci vidět. A kdybych měl náhodou pocit, že vlastní zem znám dobře a chtěl poznávat další města a jejich příběh, jsou tu přeci i další země. A jazyky některých zemí dokonce ovládám.

O víkendu mě čeká výlet s přáteli do města, kam jsem si předsevzal jet už na začátku podzimu. Ukrutně se těším :).
Mám pocit, že i kdybych svému životu nedával i další a snad i hlubší smysl, tohle drobné cestování mi přijde jako dostatečný smysl, aby člověk žil.



neděle 18. listopadu 2018

Znovu rivotril? Je tohle jeho návykovost?

V pátek večer mi ani nebylo příliš špatně. Byl jsem jen trochu přepjatý. Našel jsem si v tom záminku dát si rivotril....

Pravý důvod dát si ho? Chuť! Jako, když vás honí chuť na sladké.

Mám celou novou krabičku, kterou jsem dostal, když jsem měl depresi. Za celou depresivní epizodu jsem si vzal pouze 3 nebo 4. Za poslední tři týdny jsem jich tedy i s tím pátečním měl nanejvýš pět.

Jak jsem psal v jednom z minulých příspěvků, trochu jsem rivotril jeden čas zneužíval. Zamyslel jsem se včera nad tím, jestli ten pocit chuti na něj není projev jeho návykovosti. Kdybych to měl přirovnat k chuti na cigaretu, je to podobné... Jen chuť na cigaretu bývala mnohem silnější.

Když se nad tím ještě více zamyslím, tak si ještě na něco vzpomínám. Poslouchal jsem včera nějakou pěknou hudbu. Dostal jsem jak jsem říkal chuť na rivotril. A k tomu dát si ho mě přesvědčila jistá představa. Představa zvláštního "sjetého" klidu, který jsem po něm mnohokrát měl.

Jeden z mých kamarádů si ze mě dělá srandu. V osobním životě často kritizuji užívání drog. Kamarád mi říká, že je to ode mě pokrytecké. A to z toho důvodu, že rivotril je v podstatě čistá droga. A jelikož ji předepisuje lékař, je společensky tolerovaná.

Vím, že bych se měl vyvarovat nadbytečnému užívání tohoto léku. A to se mi většinou daří. Jen jednou za čas se neudržím a jeden prášek si dám, i když to můj psychický stav nevyžaduje.

Když jsem ještě neměl diagnostikovanou psychózu a v pohledu na drogy jsem byl liberálnější, stejně jsem si žádnou drogu tvrdší než marihuana nedal. Vždy jsem se bál toho, že jakmile jednou okusím, budu už pořád mít chuť. A rivotril mi tuhle teorii tak nějak potvrzuje. Proto apeluji na ty, kteří ještě s ničím neexperimentovali, ale plánují to. Nezkoušejte to. Drogy jsou vždy špatný pán a většinou i špatný sluha.


sobota 17. listopadu 2018

Konec neschopenky, návrat do práce

V pondělí kontrola.
Jelikož mi již bylo dobře, psychiatrička mi ukončila neschopenku, a v úterý jsem tedy již šel do práce. Celé úterý padlo na čtení mailů. V době mé nepřítomnosti mi jich přišlo asi 120. Ve středu a čtvrtek jsem se pak pustil do nových úkolů.
Jsem rád, že mám tenhle přechodový týden za sebou. Příští týden už bude menší strašák v mé mysli.

Jak jsem předpokládal, po čtrnáctidenním odpočinku jsem se opět psychicky kompenzoval a depresivní nálady zmizely. Jelikož mám schizoafektivní poruchu, tyhle nálady se mi prostě vrací. Když jsou slabší, tak jsem schopný i chodit do práce. V tomhle případě jsem rád, že jsem si mohl odpočinout.


pátek 2. listopadu 2018

Další vlna deprese + neschopenka

Ahoj, poslední dobou bývá tak trochu pravidlem, že píšu na blog to, že mi je špatně.
Není to tím, že bych se měl pořád jen špatně. Ale proto, že když mi je dobře, nějak se mi sem nechce psát. A naopak, když mi teče do bot, mám tendenci ulevit si psaním.
Tak se tedy mrkněme na to, kudy se můj život dále ubírá.

V práci byli nějaké změny, ale to mě ani tak nevykolejilo. Nalomený jsem začal být minulý pátek, kdy mi bylo nějak divně a nešlo mi se pořádně soustředit. Tohle nalomení nemělo žádný důvod. Prostě jen ne úplně optimální hladina látek v hlavě...
O víkendu tu byli babička a strejda. Babička na tom není zdravotně nejlíp a strejdu čeká riskantní operace. Dobře, tohle už mě nějak vykolejilo.

V pondělí jsem byl objednaný na kontrolu u psychiatričky. A kontrola připadla zrovna na den, kdy už jsem měl rozjetou epizodu deprese a zrovna byl tento stav na vrcholu.
Bavili jsme se s doktorkou o možnostech. Navrhovala nejprve navýšení léků. Ale domluvili jsme se, že vzhledem k tomu, že tyhle stavy u mě vždy odezní samy, mohlo by to spíš napáchat škody než pomoci.
Napsala mi následně neschopenku a rivotril. S tím, že budu 14 dní odpočívat a když mi bude nejhůř, vezmu si rivotril.
Bylo mi do blbé, protože jsem měl v práci rozdělané úkoly, ale zároveň jsem si nebyl schopný představit ani cestu do Velkého města, natož do práce.

Takže jsem tedy na neschopence. Už je mi psychicky o něco lépe, ale zase mi je divně nějak fyzicky. Občas mě silně brní končetiny. Rivotrilem to není, ten jsme měl jen v ten den, kdy byla deprese nejhorší. Jinak jsem velmi unavený, což je u mě častý projev těchto depresivních stavů.

Na závěr chci říct tohle. I když je má nálada šílená, vím, že to je jen jakýsi obal toho uvnitř. Někde v hlavě jsem pořád ten nadšenec do života se spoustou nápadů, co bych mohl podniknout nebo se naučit. Někdy prostě jen tahle hnusná nálada obalí to mé pravé já. A když na mě padají fakt černé myšlenky, opakuji si, že je to jen dočasný stav a vše se zase vrátí do pořádku.