neděle 15. června 2025

Nejhorší a nejlepší film na O2 TV

A teď ještě k filmům, které jsem viděl v mé éře O2 TV. Jak asi víte, O2 TV zaniklo a místo něj je zde Oneplay, takže je tu éra nová. Dnes se podíváme na dva filmy, které jsem viděl na O2 TV. Na to nejlepší a nejhorší.


Nejhorší: Samotář v Seattlu

Začneme tím nejhorším. A to je s velkou rezervou Samotář v Seatllu. Těžce jsem nechápal premisu filmu. Má to být romantická komedie, ale hlavní ženská postava je prostě regulérní stalker a nepřijde mi nic romantického na tom, že pronásleduje muže, kterého nezná, přes celé státy. Tečka.








Zdroj: https://www.csfd.cz/film/2581-samotar-v-seattlu/prehled/


Nejlepší: Žert

Určit nejlepší film nebylo tak lehké, jako to bylo u toho nejhoršího. Přesto si za svým hodnocením stojím a jako nejlepší volím Žert. Což je filmová adaptace románu Milana Kundery. Knihu jsem četl, i když ještě na střední, takže si ji tak dobře nepamatuji. Možná mi tak unikla místa, kde se film odchýlil od své knižní předlohy. Ale atmosféra filmu mi přišla tak moc věrná, že film považuji za jednu z nejlepších adaptací knih, které jsem viděl.











Zdroj: https://www.csfd.cz/film/4854-zert/prehled/

neděle 8. června 2025

Ohlédnutí za květnem 2025

Ještě se ohlédnu k minulému měsíci, jak to mám tento rok ve zvyku...

V květnu byla bolest boku o něco nižší. Na druhou stranu mě zase chytla bedra. Ale dalo se nějak fungovat. Docela jsem začal zase cvičit, padlo i první kolo po letech.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Sociálně nějaké akce byly, ale oproti dubnu to bylo slabší, je třeba taky občas společensky odpočívat. Jinak letos a především právě v  květnu sleduji více filmů než obvykle.

A už se nám tu pro změnu rozjíždí červen a bolest boku se bohužel vrací, je to letos veselé, no.

sobota 31. května 2025

Nejhůře adaptovaná kniha

Tak... Pokusím se to vzít v rychlosti. A nechci vám příliš spoilovat děj dané knihy, ale jisté vyzrazení atmosféry děje tu čekejte.  Kniha, která byla jako film adaptována nejhůře, je za mě Atlas mraků. 

Proč Atlas mraků? Má to více důvodů. Za prvé, kniha Atlas mraků se nedá adaptovat jako jeden celovečerní film. Má totiž 6 celkem rozsáhlých dějových linek. Kdyby to bylo natočeno alespoň jako trilogie, dávalo by to větší smysl. Film sice vizuálně působí cool, ale když jsem si přečetl knihu, došlo mi, jak vlastně málo jsem z filmu pochopil děj. Ve filmu toho bylo vypuštěnu až moc.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/290326-atlas-mraku/prehled/

Nejzávažnější prohřešek této adaptace je však odchýlení se od předlohy. A to hlavně v případě konce. Film má šťastný hollywoodský konec a to je naprosto špatně. Kdybych měl na knize něco vyzdvihnout, tak je to právě její tragický konec. A přebral jsem si to tak, že cílem autora bylo varovat ohledně možného kolapsu životního prostředí. Naznačit, že nás možná žádné světlé zítřky nečekají. Proto mi adaptace sester Wachovských přijde jako trefa naprosto vedle.

A na závěr ještě podoktnu, že úpravy v rámci adaptace jsou místy trochu... ehm... zvláštní. Nebo vám přijde ok udělat ve filmu milostný pár z postav, kde jedné je v knize 50 a druhý je nezletilý?

A to je za mě dnes vše. Neříkám, že Atlas mraků je sám o sobě špatný film, ale když se na něj podívám jako na adaptaci knihy, tak silně selhává.

čtvrtek 29. května 2025

Milý deníčku – 22. díl

Milý deníčku,

ačkoliv tomu počasí neodpovídá, je tu přelom jara a léta.

Filmy s jarní tématikou, které jsem měl v pořadí, jsou dávno zhlédnuté. Nyní jedu to, co brzy smažou a pak už přijdou na řadu letní filmy.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Byl jsem několik týdnů v společenském útlumu, takže jsem si odpočal. Teď se ale pomalu blíží některé akce sezóny. Mimo zábavu musím také pracovně do Velkého města.

Co se týče kondice, je to lepší, i když bolesti boků se občas stále přihlásí. Jinak jsem opět neodbyl prevenci a byl jsem po roce zase na krevních testech. Játra stále zdravá a zdá se, že i cholesterol je opět v normě.
 
Tak zase někdy, ...

C. I.

pátek 23. května 2025

První a poslední film na O2 TV

Cca rok a půl jsme doma měli O2 TV. Nyní nás převedli na Oneplay. Jelikož O2 TV pro mě byla jedna filmová éra, chci se zde nějakým filmům lehce věnovat. Než se však podíváme na nejlepší a nejhorší film, podíváme se na první a poslední, který jsem na O2 TV viděl.

První film: Bílé Vánoce / White Christmas (1954)

Obecně mám rád filmy z padesátých let. Miluji také muzikály a tenhle film mě trochu rozmlsal. Šel zrovna přepnout do angličtiny, což u O2 TV nebylo časté. (Většinou to šlo jen u filmů vysílaných na ČT2 a ČT art.) Film byl příjemný zážitek, který nijak zvlášť nevyčníval. Co bych mu však vytkl je jakési sentimentální romantizování války, což mi nepřišlo cool. Patrně americký patriotismus...















Poslední film: Jezerní královna (1998)

Tenhle film si z dětství pamatuji jako naprosto temnou a depresivní pohádku. Temnota v ní celkem přetrvala i když jsem se ni díval takto v dospělosti. Ale víte co? Naprosto jsem si to užíval! Esteticky velmi příjemný počin, kterému vesměs nemám nic vytknout.















pátek 16. května 2025

Obecně ke ColtomKecům

Dneska bych se chtěl jenom obecně vyjádřit ke ColtonKecům. Kdo čte tento blog déle, možná si všiml, že se změnil v průběhu času jejich formát. Teď je píšu tak, jak jsem původně zamýšlel. Dřívější kecové příspěvky byly moc dlouhé a pouze o hudbě.

Teď se jedná o různé horečnaté myšlenky psané horkou jehlou. Možná působí trochu atakoidně. Vyskakují mi v hlavě náhodně a intenzivně. Dříve jsem podobné věci psal jako facebookové statusy, což jsem vzdal, protože na to nikdo nereagoval. Asi to ani tady nikoho nezajímá, ale přesto mám potřebu tyto výkřiky do světa vypouštět. 

Zdroj: https://www.pexels.com/

Nějakou dobu jsem jen také psal podobné věci do šuplíku do složky v PC, kde jsem je pak po letech smazal. Teď budou viset tady, přeci jen je to součást mé autenticity.

středa 14. května 2025

ColtonKecy – Pomíjivost

"Tahle písnička byla přesně tím, kým jsem byl. Teď tahle píseň ale není tím, kým jsem. Ale poslouchám ji rád, protože mi připomíná právě to, kým jsem byl. Je v tom jakýsi pocit pomíjivosti. Ale ne ten pocit zániku, jako když si člověk na Vánoce zase pustí Purpuru. Je v tom jiná pomíjivost... růst!"

Zdroj: https://www.pexels.com/