Anglická verze blogu

Dnes jsem spustil anglickou verzi blogu. Cílem je zprostředkovat mou osobní zkušenost většímu počtu lidí. A vzhledem k tomu, že angličtina je dnes univerzální jazyk, je anglická verze velmi logickou volbou.

Avšak nejde o překlad tohoto blogu. Obsah se tedy může lišit.

Pokud umíte anglicky a chcete sledovat mé psaní obohacené o větší počet gramatických chyb než je běžné, zde je odkaz na blog nový.

http://czechwildmind.blogspot.cz/

Moje trendy únor 2018

Uklízení
Ráno před máminým pohřbem jsem začal uklízet. Dodneška jsem nepřestal. Každý den sice není dnem velkého úklidu, ale alespoň 10 minutový tiding absolvuji. Co je to tiding? Začal jsem sledovat youtube videa o úklidu a tiding je takové to malé pouklízení nebo spíš porovnání věcí na stole nebo někde jinde. Tohle tedy vykonávám každý den minimálně jednou. Dvakrát týdně je však na řadě cleaning. Což, jak název napovídá je větší uklízení. Dvakrát týdně proto, že jsem půl týdne ve Velkém Městě a druhou půlku Doma. Jedná se o vysávání, mytí podlahy, utírání prachu a další činnosti.
Dříve jsem byl spíše bordelář, ale teď je tomu tedy naopak. To máma neustále uklízela. Možná je za mým uklízením nějaký psychologický mechanismus, který si neuvědomuji, ale návyk častého uklízení si chci udržet.

Minimalismus
Tahle věc je spojená i s úklidem. Vlastně jsem na úklidová videa přišel přes videa o minimalismu. Dříve než s úklidem jsem začal s declutteringem. To jest zbavování se nepotřebných věcích. U nás v rodině je častý jev hromadění věcí, které nikdo nepoužívá. Já jsem toho sám nahromadil dost. Věci, které by mohly sloužit ještě někomu jinému dávám do krabice, kterou pak dám návštěvám k přehrabání. Naposledy jsem nechal krabici u tety, která má návštěvy mnohem častěji než my. Říkala, že většinu věcí si lidi rozebrali.
Dříve jsem věci vyhazovat nedovedl, pořád jsem měl v hlavě ten pocit, že by se mohli hodit. Dávám tedy věcem, kde jsi nejsem jistý, nějaký čas. Takže jestli dané předměty nepoužiji třeba do půl roku, dám je pryč. Musím říct, že skříně, které nejsou přecpané blbostmi vypadají mnohem lépe.

Hromadění knih
Znovu jsem oprášil svůj koníček čtení. Včera svítilo sluníčko. Jelikož v pátek do práce nechodím, byl jsem už doma, a vylezl jsem si s hrnkem cara (čekanková náhražka kávy) a knížkou na balkon.
Knížek mi za poslední dobu dost přibylo. Poslední dobou byly ve veřejné knihovně na nádraží, kde přestupuji, dobré kousky. Čtu povinnou četbu a zrovna jsem natrefil na několik kusů, co si chci přečíst. Programy na sdílení věcí mi přijdou super, zrovna veřejná knihovna je věc, ze které mám radost. Sám tam nosím knížky, které už nebudu číst. Mám radost z toho, že kromě jedné knihy zatím vše, co jsem tam dal, zmizelo do týdne. Když chci knihu nějakého konkrétního autora a nechci čekat, jestli někdo nedá nějakou na nádraží, zajdu si do antikvariátu. Zrovna jeden je po cestě z tramvajové zastávky do práce. Další antikvariát, kam chodím je v mém rodném městě. Knížek mám teď tedy nahromaděno dost, nejsem tedy naprostý minimalista.

Prožívání věcí
Vytřídil jsem samozřejmě i šatník. Ale pouze o ty věci, co jsem dlouho nenosil a vím, že nosit nebudu. Ostatní věci se snažím střídat, abych je unosil. Nechci už moc kupovat nové oblečení, protože ho mám dost. I když jednou za půl roku si chci udělat radost a koupit si něco nového. Nechci to však přehánět, a tak je pro mě volbou spíše pomalá móda. Jak jsem říkal dříve, zajímám se o ekologii. Rychlý koloběh šatníku dost zatěžuje životní prostředí. Sice by bylo v tomhle směru nejlepší nakupovat oblečení z druhé ruky, to mi je ale trochu podle srsti. Nevadí mi mít něco po někom, ale nabídka pánského oblečení v sekáči mi prostě nevyhovuje. Nakupuji tedy věci nové, ale snažím se vybírat tak, aby mě věci neomrzely brzy.
Jak jsem říkal, snažím se věci, co mám maximálně používat. Při tomto užívání jsem se naučil radovat se z nich. Dochází mi, že tyto věci nejsou samozřejmostí, ale že za nimi stojí práce jiných lidí, které je třeba si vážit.
Neprožívám pouze oblečení, ale i jídlo nebo věci abstraktní. Celkově jsem nadšený pro život.

Experimentování s jídlem
Poslední dobou navštěvuji specializované obchody s potravinami. Především mě baví navštěvovat různé etnické místa, ale nejde jen o obchody, ale i restaurace a bistra. Mimo jiné občas něco uvařím nebo upeču. V běžných obchodech zase hledám věci, co jsem ještě neměl. Zkouším různé sušenky nebo například vegetariánská jídla. Co se týče masa, to jím, ale snažím se ho omezit. Mám proto více důvodů. Tomuto tématu asi věnuji samostatný článek.


To je tedy článek o mém současném životě. Snažím se žít, jak nejlépe umím a neustále hledám a zkouším různé věci. Život se dá žít velmi rozmanitě a je to velká zábava.

Vzhled a přístup k němu

Vzhled, téma, které se řeší často. Ale není  jen o tom, že se vám líbí, jak někdo vypadá. Tohle téma má i svou odvrácenou stránku. Součástí tohoto tématu je i chorobná péče a svůj zevnějšek a mindráky z toho, jak vypadáme.

Šílená barva vlasů
I já si prošel obdobím, kdy jsem nesnášel to, jak vypadám. Jedno z těch období bylo, když jsem si přebarvil vlasy na šílenou barvu. Zdá se to, jako malicherný problém, ale přesto mě tahle barva vlasů destabilizovala. Došlo to do až do stádia, kdy jsem každých deset minut volného času koukal do zrcadla a děsil se z toho, jak vypadám. Nakonec jsem na nějakou dobu zakryl všechna zrcadla.
Zvláštní je, že daná barva mi v průběhu času nepřipadá špatná. Když se koukám na fotky, líbí se mi tyhle vlasy. Jenže teď jsem relativně vyrovnaný člověk, v té době šlo asi i o něco jiného než jen o vlasy.

Kila na víc
Tohle zná dost lidí, kteří užívají psychiatrickou medikaci. Váha jde prostě nahoru. Já býval velmi hubený a často jsem nosil upnutá trika. Po lécích jsem přibral 20 kilo. Jelikož jsem měl na začátku podváhu, mám teď jen mírnou nadváhu. Přesto mi trvalo smířit se se svým novým vzhledem. Pamatuji si to období šílených výčitek, když jsem si dal něco více kalorického. Pamatuji si dobře ten pocit úzkosti z toho, že jsem pozbyl svou štíhlost. Postupem času jsem se však s mířil i se svou novou postavou. Váhu mám stále vysokou. Ale tohle není jenom o tom, kolik vážíte. Pravidelně cvičím. Vyfotil jsem se bez trička a je vidět rozdíl. Kila mám sice stejná, ale tvar těla jiný než když jsem necvičil.

Smíření a péče o sebe
Je těžké se smířit s tím jak vypadáte. Nemám na to žádný návod, ale jde to. Možná u mě vedlo ke smíření to, že jsem emočně dospěl a vnímám život více komplexně. Není to jen o tom, jak vypadáte. Na závěr bych chtěl říci něco o mém přístupu. Miluji kosmetiku, pěkné oblečení a v podstatě všechny věci, kterými člověk o sebe dbá. Je to pro mě příjemná relaxace. Ale jedna věc péče o sebe být nesmí, povinnost! To, že jsem nešel běhat nebo si nedal pleťovou masku nesmí být zdrojem výčitek. Naopak to, že jsem si zacvičil nebo si namasíroval obličej olejíčkem má být zdrojem dobrého pocitu, že jsem udělal něco pro sebe. Pro to o sebe pečujte pouze s radostí :-).

Práce

Ano je to tak, začal jsem pracovat. Sice jen půl úvazek, ale i to se počítá!

Získání práce

Možná vás napadne otázka, kde jsem práci sehnal. Sehnal jsem ji na facebooku. Možná to nevíte, ale facebook má funkci práce, která vám nabízí zaměstnání ve vašem okolí. No a já zde viděl inzerát, který se mi zalíbil. Odpověděl jsem, další týden šel na pohovor a následně podepsal pracovní smlouvu.

Je tu však jedna věc, o které bych chtěl hovořit. Nikdy jsem tu o tom nepsal, protože je to citlivé téma. Ale pobírám jako většina psychicky nemocných invalidní důchod. A s tím jsou při hledání zaměstnání spojené obtíže, co zdraví lidé neznají.

1) Pobíráte invalidní důchod, váš stav se stabilizuje a chcete se vrátit do pracovního života. Zapeklitá může být otázka na pohovoru, proč jste takovou dobu nepracovali. Já naštěstí studoval, takže tohle nebyl můj problém.

2) Doložení invalidity. Tohohle jsem se bál. Můj posudek invalidity je velmi obsáhlý. Obával jsem se tedy, že zaměstnavatel změní názor, až si ho přečte. Googlil jsem tedy, jestli má právní nárok požadovat tento dokument. Na netu jsem toho moc nenašel. Kamarádova mamka je ale sociální pracovnice a říkala, že daný dokument musím poskytnout. 

Jak to dopadlo? V den podepisování smlouvy jsem zjistil, že ačkoliv jsem všechny dokumenty poskytl s předstihem, nikdo je ještě nečetl. 

Zaměstnávání zdravotně znevýhodněných

Ve firmě, kde pracuji má 50% zaměstnanců invalidní důchod. Lidé zde mají různé zdravotní problémy. Asi nebudu ani jediný s psychózou. Ostatně inzerát cílil na lidi, kteří mají invalidní důchod. Je zde totiž daňové zvýhodnění ohledně zaměstnávání lidí s invalidním důchodem. 

Na pohovoru přišlo slovo i na mou nemoc. Stručně jsem zaměstnavateli vše vysvětlil. Říkal, že ví, že pokud člověk s psychózou užívá pravidelně léky, je možné zaléčení nemoci. Přesto jsem i tak byl nervózní ohledně scanování dokumentů.

Začátky

A tak jsem tedy nastoupil do práce. Ze začátku jsem byl hodně nervózní. První den po práci jsem proležel v depresi. Další dny byly už ale mnohem lehčí. Hodně pomohlo to, že mi šéf řekl, že se mi daří dobře. Mám totiž tendenci sám sebe zpochybňovat a pozitivní zpětná vazba mi tedy dost pomohla.

Práce obnáší celkem dost komunikace. Hlavně po mailu, ale občas musím i telefonovat. První telefonáty nebyly příjemné, ale s každým dalším je to lehčí a lehčí. Jak víte, mám celkem sociální fobii. A tak trochu doufám, že mi tahle práce pomůže ji překonat.

Dobrý pocit

Je dobré být zase zaměstnaný, člověk má ze sebe hned lepší pocit. Jak jsem tady často psal, měl jsem dost strach, že neseženu práci (zase to podceňování se). To, že jsem práci sehnal mě tak nějak uklidnilo.