Je mi o něco lépe. A se zapojením vůle jsem se donutil napsat tenhle článek.
Deprese nastoupila čtvrtek 15. srpna. Mám tedy již za sebou celý pracovní týden v tomhle stavu. Tahle epizoda může jako obvykle trvat dlouhé týdny nebo i měsíce. A v následujících týdnech mám v plánu akce, o které bych přišel, kdybych byl na neschopence. Proto budu chodit do práce i v tomhle stavu. Jsem stále schopný pracovat, ale je to prostě horší. Podívejme se tedy na to, jak se změnila má funkčnost.
Úsudek ohledně správnosti postupu
V práci jsem už přes rok. Za tu dobu jsem se naučil, jaký postup je pro řešení daných úkolů nejvhodnější. Nasál jsem prostředí a jsem schopný vycítit i nepatrné nuance a volit tedy správné úkony v rámci daného úkolu nebo například slovní kličky v mailech.
A jak nastoupila deprese, tohle je tak trochu pryč. Nejsem schopný rozhodnout se, jaký postup je správný. Můj úsudek, jako by byl zamlžený. Nechávám si tedy čas na rozmyšlenou a odkládám dané věci o hodiny, někdy i o den. Celou dobu přemýšlím a nakonec zvolím to, co mi přijde nejméně násilné. Ale když jsem byl v dobrém stavu, stačily mi minuty a věděl jsem co a jak.
Zdroj:
https://www.telegraph.co.uk
Nechuť vystavovat se stresujícím situacím
Vzít telefon, napsat e-mail s dotazem a podobně je náhle mnohem více stresující. Sice se často donutím danou věc udělat hned, ale počáteční odpor, který musím překonat je prostě vyšší.
A cokoliv, co by se mohlo pokazit mě straší ještě doma. Často se uprostřed noci vzbudím a napadne mě nějaký katastrofický scénář, co by mohl u nějakého úkolu nastat.
Vysílenost a příchod problémů
Část tohohle týdne jsem byl v rámci mého oddělení sám. Úkolů bylo dost. S dlouhými pauzami jsem se postupně pustil do všeho a u několika věcí jsem pokročil. Připadal jsem si však velmi zničený.
V době, kdy se vrátila má kolegyně, se dořešovala jedna věc a ona se přihlásila, že to zařídí.
Je sporné, jestli udělala nějakou chybu, každopádně přišel šéf a dost ji vynadal. Celou situaci jsem zpětně podrobně kontroloval a nejsem si jistý, zda výtka ze strany šéfa byla oprávněná. Celý úkol byl od začátku odsouzen k tomu, že bude přinášet notnou dávku problémů. Já bych navíc nejspíš postupoval stejně, jak to udělala má kolegyně.
Na tento úkol navazuje další, který si vzala na starosti a já mám trochu strach. To, že má kolegyně není bystrá, to je velmi silný eufemismus. Každopádně však nejsem schopný daný úkol v současném stavu řešit. Zaprvé mám dost rozpracovaných úkolů a za druhé mám při představě tohoto úkolu dost silnou úzkost.
Přesto si myslím, že na to, v jakém stavu jsem, ještě dovedu v rámci pracovního života fungovat celkem dobře. Tyhle stavy prostě má nemoc obnáší a s tím už nic neudělám.
