Colton's Creek – Zavřená hospoda

Někde na pomezí Malého města, kde žiju a vesnice Zlost, kde jsem strávil podstatnou část dětství, nachází se vesnice Kopečkov. V Kopečkově bývaly dvě hospody. Tu jednu už celkem dobře znám, stavujeme se tam s přáteli na našich četných výpravách. Tu druhou zavřeli rok předtím, než jsem začal pít.

A právě ta druhá, nepoznaná, zaměstnává mou mysl už roky. Jak asi vypadal lokál? Co za lidi tam chodilo pít? Co bych tam mohl zažít, kdyby se rozhodli zavřít krám až o pár let později? Tak přesně tohle byly mé základní myšlenky ohledně daného místa.

Dědictví roku 2019

Pak přišel rok 2019. Rok, kdy se tahle oblast stala absolutně krajinou mého srdce. Deset kilometrů od Kopečkova je velmi proslulý pivovar. A v roce 2019 začala velmi pěkná tradice. Pivo dvě v pivovaru, pak nakoupení lahvových piv na baru. Mezi pivovarem a Zlostí jedno pivo, na kraji Zlosti druhé, v té fungující kopečkovské hospodě závěrečné pivo a pak selfíčko na kopečkovské zastávce při čekání na vlak do Malého města.

Ta zavřená hospoda je totiž hned u zastávky. A stav, ve kterém tam vždy postávám, podporuje snění a sentimentálnost. Do takové míry, že jsem jednou vykřikl: "Já tu zavřenou hospodu jednou koupím!"

Zdroj: https://www.pexels.com/

Sen?

Jaká je šance, že otevřete hipsterský podnik na vesnici, kde není ani tisíc lidí a uživíte se? No asi moc ne. Ale je to můj vzdušný zámek. Naučit se vařit level perfekt, udělat si jméno a pak otevřít lokál v téhle vesnici a tahat tam zákazníky z krajského města, se kterým má tenhle zapadákov celkem dobré spojení. 

Na tenhle sen jsem myslel nezřídka, když jsem se snažil zlepšit úroveň mého vaření. Ach ten Kopečkov a jeho zapadaná poetika! Ale znáte to, jsou sny, které tu jsou proto, aby se snily a ne proto, aby se žily.

Propad?

 Jak jsem naznačoval obrázkem na facebookové části blogu, čekal jsem, že v lednu upadnu do silné deprese. Zdravotní problémy mi v prosinci velmi komplikovaly život a fyzické nepohodlí se přelévalo do toho psychického.

Jak je tomu teď? Problémy ještě úplně nezmizely, ale polevily do takové míry, že se konečně zase můžu věnovat turistice, aniž bych při tom nějak výrazně trpěl. Leden 2022 byl zatím ve znamení mikrovýletů, které jsem si užil.

Na druhou stranu se objevilo nové psychické nepohodlí. Vždy kolem večera jsem teď celkem rozladěný, cpu se nezdravý jídlem a nedonutím se dělat nic, co jsem si na večer naplánoval. Mám dvě vysvětlení tohoto stavu. 

1) abstinenční příznaky (užíval jsem v poslední době trochu víc Rivotril)

2) lehké vyhoření z práce – pracovně je to pro mě trochu čistá voda a ještě nejsem v novém režimu úplně zajetý

https://www.pexels.com

Milý deníčku – 5. díl

 Milý deníčku,

zrovna jsem poslal svůj příspěvek do jedné literární soutěže. 

Nepředpokládám, že bych se umístil, ale pokud ano, nebudu se účastnit společenské akce s tím spojené. Sice je v dané soutěži kategorie pro dospělé, ale jinak je soutěž určena žákům základních a středních škol. Taková akce by pro mě prostě nebyla, cítil bych se tam jak důchodce se skateboardem.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Začíná hektická kapitola mého života. Ale možná brzy skončí. Mám možnost si finančně polepšit, ale znamená to více náročnou práci a méně volného času. Ještě není za mnou první týden a jsem naprosto zničený. Vím ale, že začátky bývají krušné. Celou věc ale budu asi konzultovat s mou psychiatričkou.

                                            Zdroj: https://www.pexels.com/