středa 6. června 2018

Červen 2018

Práce
Velké téma mého života posledních měsíců. Nechce se mi psát detaily. Avšak moje místo je občas dost stresující. Někdy je práce tak stresující, že mám v hlavě myšlenku na výpověď. Nejsem v tomhle však unáhlený a čekám týden, jestli se vše vstřebá. A zatím ano.
Jsou prostě týdny, kdy vše šlabě a je to příjemná rutina. Pak zajímavé týdny, kdy se učím nové věci, ale vše šlape i tak. A pak týdny jako je třeba tenhle, kdy to nešlape úplně nejlépe.
Každopádně mám ze sebe dobrý pocit. Mít práci beru jako jedno z hledisek toho, že je člověk zdravý.

Sociální fobie a výstřednost
No tohle je teď celkem zajímavé. Nedávno jsem si obarvil vlasy na velmi šílenou barvu. Kadeřnice mě upozornila, že se lidi budou za mnou otáčet. Což se ukázalo, že je celkem pravda. Nejdřív jsem si myslel, jak strašně mě to bude stresovat, ale ne. Něco se ve mě najednou zlomilo. Najednou dokážu snášet pozornost. Sociální fobie je na jedné z nejnižších hodnot za poslední roky. Začal jsem provokovat zevnějškem i mimo barvu vlasů. Je to zvláštní. Dnes ráno se mi vysmála nějaká důchodkyně za netradičně zčesané vlasy, ale mě se to nijak nedotklo.
Začal jsem razit heslo "What the fuck... I can!"

Sny
Je to zvláštní. Občas mám pocit, že pomalu začínám žít ve vzdušných známcích. Jsem plný nostalgie a hořké radosti. Zároveň také však optimismu, že jednou přijdou dny, které budou jako ty předešlé, jen bohatší o to, o nám chybělo. Je to vlastně moje osobní filosofie, co bude po smrti. A občas věřím tomu, že tohle nastane možná jednou tady a teď a ještě k tomu globálně. Tahle myšlenka je vlastně i stěžejní myšlenkou mého bláznovství. 

pátek 11. května 2018

Ještě je šance

Ještě mám novinku ohledně školy. Volal jsem na studijní a ještě mám možnost přerušit studium a získat čas na dodělání diplomové práce. Není jisté, jestli i tak práci zvládnu, ale naděje tu ještě je.

Fyzické zdraví

Vzhledem k tomu, že jsem zodpovědný a psychofarmaka mohou mít vliv na játra, chodím každé tři měsíce na krevní testy. Minulé testy ukázaly, že mám poškozená játra. Reverzibilně. Tudíž se mohou uzdravit.

V pondělí jsem byl u nás v Malém městě na poliklinice v laboratoři. Poprvé jsem byl statečný a koukal jsem, jak mi sestra napichuje jehlu do žíly a bere krev. Vždycky jsem koukal raději stranou. Avšak nic to není, ten pohled mi ve výsledku přišel spíš zajímavý než děsivý. Možná to je tím, že jsem začal být celkem sprostý a tak nejsem tak přecitlivělý.

Alkohol jsem úplně nevysadil, ale omezil jsem ho na minimum. Dokonce má psychiatrička říkala, že množství alkoholu, které vypiji za měsíc je v pořádku. Možná vás napadlo, kolik alkoholu to je. Jsou to zhruba 4 piva a dva panáky kořalky měsíčně.
Měl jsem tedy pocit, že výsledky mi dopadnou dobře.

V úterý byl svátek. Ve středu ráno jsem volal své psychiatričce, jestli jí už přišli výsledky z laboratoře. Říkala, že ještě ne, ať zavolám druhý den. Shodou okolností byl můj táta ve středu odpoledne u obvodního lékaře. Obvodního lékaře máme stejného. Po návštěvě lékaře mi volal, že lékaři psala má psychiatrička, že došli výsledky a něco je zvýšeného. Obvodní lékař mi vzkazoval, abych se v pátek zastavil na konzultaci. Výsledky však ještě nedostal a neví, co je zvýšené, jen že mu má psychiatrička říkala, že by se to mělo řešit. Byli tři minuty poté, co psychiatrička je v ordinaci. Ještě jsem zkusil zavolat, ale nedovolal jsem se.

Nuže, padla na mě deprese. Měsíce odříkání a výsledky špatné. Druhý den ráno jsem hned po probuzení volal psychiatričce. Oznámila mi, že má játra se uzdravili, hladina ALT a AST se vrátila do normálu. Avšak mám vyšší hemoglobin, což jsem měl prý i minule. Nemám se ničeho bát, ale ať raději zajdu k obvodnímu lékaři, aby se přišlo na to, proč to tak je.

Dnes jsem byl tedy u obvodního lékaře. Věděl, že jsem byl silný kuřák a ptal se mě, jestli ještě kouřím. Říkal jsem, že cigaretu jsem neměl už dva roky. Podivil se a poznamenal, že hodnoty hemoglobinu, které dle testu mám jsou normální pro kuřáka, pro člověka, co nekouří však ne. Vysvětloval mi, že když člověk kouří, tak se přidušuje a tělo to kompenzuje tím, že tvoří větší počet červených krvinek. Za tři měsíce mám jít tedy znovu na krevní testy.

To je tedy k mému zdraví. Na závěr bych chtěl zdůraznit jedno. To, že mám játra v pořádku neznamená, že začnu zase holdovat alkoholu. Do baru chodím každý týden minimálně jednou, dle barmana jsem už štamgast. Piji kávu, džusy, minerálku a nebo nealkoholické novinky, co jsou v nabídce. A když opadlo alkoholové opojení, o to víc vnímám lidi, kteří tam sedí. Bavím se s každým, kdo o to stojí a ráno nemám žádnou otravnou kocovinu. Ale to pivo si občas taky dám. Pivo má teď pro mě jedno hlavní místo a to turistický pochod nebo nějaký výlet. Když ho člověk nechlemtá jako vodu, o to víc si ho pak vychutná.

pátek 27. dubna 2018

Tak to nedopadne

Ahoj,
dnes jsem zjistil, že mám dva týdny na odevzdání diplomové práce. A tak nějak nemám ani polovinu...
Už měsíc se mi ve spaní vrací to, že to nedopadne. Ale pravá depka přišla teď. Bylo by dobré, kdyby mě někdo psychicky podpořil. Ale ohledně školy dělají všichni naprostí opak a zveličují to, jak je strašné, když školu nedokončím.
Je jasné, že dobrá věc to není. A je přirozené cítit smutek. Nebudu se tedy nějak nutit do pocitu, všechno je skvělé, nic se nestalo. Zároveň však budu hledět do budoucnosti jako do místa, kde jsou příležitosti uchytit se jinak.

V hlavě mám už plán. A rozhodně nehodlám v životě nějak rezignovat. Teď však nemám náladu psát dál, k tomu všemu jsem nachlazený a v práci to byl v týdnu celkem stres, takže si potřebuji pořádně odpočinout.

sobota 14. dubna 2018

Minimalismus ve špajzu - aneb, jaká jídla už nikdy nekoupím

Jak někteří víte z jednoho z předchozích článků, celkem mě zaujal minimalismus. Věnuji mu tedy tento příspěvek. Konkrétně zde napíšu o potravinách, které už kupovat nebudu. Mnoho z nás má ve špajzu něco, co koupili a nakonec to tu leželo ladem, až jsme se rozhodli to konečně vyhodit.
A protože jsem proti plýtvání potravinami, zde je tedy můj "not to buy" seznam.

1. Plněné olivy
Ponaučení číslo jedna - olivy, které jsou plněné něčím jiným než červenou paprikou jsou prostě nechutné. Aneb polovina plechovky oliv plněné modrým sýrem skončila v koši. 



2. Lisovaný celozrnný chleba
Tuhle nechutnost známe všichni, co jsme se pokoušeli zhubnout. Někteří tvrdí, že jim chutnám. Těm se omlouvám za slovo nechutnost. Mě přišel neutrální. A vydržel jsem ho jíst déle než rok. Pak jsem ho začal doslova nenávidět. Poté, co mě začal natahovat jsem si řekl a dost. Mučit se nebudu!

Podobnou zkušenost s tímto chlebem mají i další mí kamarádi dietáři.

3. Knäckebroty a jedlý polystyren.
Ne, že by mě tohle jídlo dráždilo stejně jako předchozí chléb. Přesto mi leží v polici už měsíce. Poté, co dojím poslední kousek, znovu už nekoupím. Je pěkné žít zdravě, ale jsou i jiná zdravá jídla.



4. Oleje lisované za studena
Tahle položka mě donutila vlastně napsat tento článek. Zrovna jsem vylil konopný a dýňový olej. To byl další z mých zdravých výstřelků. Jeden olej jsem si koupil sám a druhý dostal. Ani po letech jsem nebyl schopný je dojíst. Vždy jsem se musel do jejich konzumace nutit a po tom, co mě mrkev zalitá konopným olejem natáhla, řekl jsem si opět a dost!



5. Vegetariánské náhražky masa
Jo, říkal jsem si, že budu ekologický a méně krutý a omezím příjem masa. Začal jsem experimentovat s náhražkami. A zjistil jsem, že legenda je pravdivá. Jídla, které mají simulovat maso a maso nejsou jsou opravdu nechutné. Sojové párky například. Tohle je věc, co vytýkám vegetariánům na jedné stránce s vege recepty. Ta neustála snaha simulovat maso. Když už bezmase, tak nic, co imituje maso, o to však chutněji!


Takových jídel je ještě více. Tohle je jen pár příkladů. Na závěr bych chtěl ještě podotknout, že rozhodně má cenu stravovat se zdravě. Jídlo však musí chutnat. Nemá cenu nutit se do něčeho, z čeho nám je špatně. Chce to jen najít zdravá jídla, ze kterých máme kladný požitek.


neděle 1. dubna 2018

Co nového - Apríl 2018

Ahoj všem, značně jsem se odmlčel, že? V tomto příspěvku se tedy budu věnovat tomu, jak můj život pokračuje a také se možná trochu zamyslím a navštívím své nejaktuálnější vzdušné zámky.

Coltonův upgrade
Možná jste postřehli příspěvek, jehož součástí byl název Coltonův upgrade. Měl jsem v plánu na sobě zapracovat a nějak to zde dokumentovat. Shodou okolností na mě krátce poté padla deprese. Když odezněla, začal jsem se ve volném čase spíše věnovat diplomce, než abych se pouštěl do nových věcí.
Pokud mi to v budoucnu čas dovolí, do tohoto projektu se pustím.

Práce
První krizi jsme už dávno překonal. Ovšem objevují se nové nepříjemnosti, které mi často leží v hlavě. Učím se ve volném čase na tyto věci nemyslet. Jinak jsem rád, že konečně pracuji. Více se prací nechci zabývat.

Vztahy
Byl jsem zamilovaný do jednoho muže. Avšak nějak jsme se dlouho neviděli a řekl jsem si, že budu hledat i jinde. Bohužel je to velký špatný. Trochu se bojím, že skončím sám, ale jak říká klišé, času ještě dost.

Nostalgie a tak
Tak tohle bude nejdelší část tohohle příspěvku. Nad hlavou mi visí minulost. Vzpomínání je příjemné a nějak mám pocit, že neplatí to, že minulost už nevyřešíš. (Přinejmenším se z ní můžeš zbláznit).
Poslední dobou znovudocěňuji věci, co jsem koupil kdysi dávno. Na sobě mám zrovna mikinu z roku 2007. Ten rok mi tedy neustále připomíná. A podobně tu jsou i jiné věci.
Jinak jsem obepsal nějaké kamarády, v důsledku čehož mám nové fotky z minulosti.
A teď k mému niternému pocitu. Asi tomu zasvětím ještě nějaký příspěvek. Ale pořád tak nějak věřím, že všechny ty věci, na které nostalgicky vzpomínám, jednou nastanou znovu. Jakoby zatím jen čekali, až dojdeme na náš fyzický konec. Všechny ty věci se pak vrátí očištěné o to špatné. Budou tu ve svém nejlepším možném stavu. To mi připomíná tento song:


pondělí 12. března 2018

Rok 2012 (+2013) vs. rok 2017 (+2018)

Co mají pro mě roky 2012 a 2017 společného? Oba dva roky začaly dobře. Pokračovaly jako jedny z nejlepších let života. A skončili tragédií.

Rok 2012 skončil nejhorší atakou, kterou jsem měl.
Na konci roku 2017 moje mamka upadla do kómatu a následně zemřela.

Po roce 2012 logicky nastal rok 2013. Hrozný rok, který jsem nesnášel a nepřinesl snad nic dobrého.
Rok 2018 logicky také nezačal dobře. Věc, co se stala na konci roku 2017 je mnohem horší než na konci roku 2012. Jedna věc se však za těch 5 let změnila. Nechci říci, že jsem silnější než tenkrát.
Spíš mám větší nadhled a jsem zralejší. Neplácám se jako tenkrát ode zdi ke zdi, ale snažím se konstruktivně řešit své problémy a hledat životní sílu a cestu dál. Duševní vyzrálost je snad ta nejlepší věc, co nám čas může dát.