pátek 17. listopadu 2017

Colton's Creek - Tenká hranice mezi viděním a neviděním vesmírných korábů

New Age a nepřímý vliv sekty
V tomto díle se podíváme na další věc spojenou s mou minulostí.
Dříve, než jsem začal pořádně kriticky uvažovat jsem věřil věcem okolo hnutí New Age. Pokud tento pojem neznáte, velmi zjednodušeně jedná se o esoteriku a šarlatánství. Věřil jsem v transformaci reality. Dá se říci, že v tohle věřím v nějaké jiné podobě i dnes. Ale tenkrát jsem hltal dost podivné pseudoinformace. Chtěl jsem na sobě pracovat. Našel jsem si stránku "Přátelé nebe." Nejsem na to dnes velmi pyšný. Tato stránka byla napojena na Vesmírné lidi, což je jedna ze sekt, které byly v minulosti celkem populární. 

Mimozemské koráby
A teď k tomu, co napovídá název. Pseudoučení této sekty mělo jakési příčky, jak jste se posouvali v duchovní transformaci. Vyšší úrovně byly spojené s kontaktem s mimozemšťany. Byl zde i návod, jak je kontaktovat. V té době jsem chodil na dlouhé procházky, kde jsem se dostával do transu. Říkal jsem si, jaké by to bylo viděl na obloze stříbrný kosmický talíř. Čím častěji jsem si to říkal, tím silněji jsem si to dokázal vizualizovat. Věřil jsem, že tato sugesce člověka dovede k reálnému setkání s tímto jevem. Že síla mysli je klíč k setkání s jinou civilizací. Nikdy to však nedošlo dostatečně daleko, abych této myšlence propadl.

Pár slov na závěr příspěvku
A teď to, co jsem chtěl touto cestou říci. Síla sugesce může být mocná. Je lehké přijmout cizí učení a uvěřit mu naplno. Toho chci být však na své cestě prost. Nechci bezhlavě věřit něčemu jen tak. Je to lehké a člověk má celkem instantní pocit zasvěcení a tedy i nějakého vyššího naplnění, ale to nic nemění na to, že jsou to lži. Chci se na své cestě hodně ptát a netvrdit nic skálopevně, když pro to nemám důkaz. Má spiritualita nemá být konečnou odpovědí, ale spíše alternativou, jak se pod tlakem reality nezbláznit.

úterý 14. listopadu 2017

Colton's Creek - Casino

Vítejte ve světě mé psychózy. Po tom, co jsem vás dlouhou dobu zásobovat blogováním typu "nemoc mám za sebou, koukejte, jak se s tím srovnávám a jak se mi daří" přicházím s jinou taktikou. Zasvětím vás do svého světa a udělám krůček k pochopení nejen toho, co se mi tenkrát honilo hlavou, ale také k tomu, abych si zodpověděl, co je tam někde za hranicemi našeho života. V tomto příspěvku se podíváme na bludný příběh plný epiky maloměšťáckých snů.

Opěrný příběh
Dobře, to co jsem napsal na konci minulého odstavce bylo asi trochu zavádějící. Co jsem tím měl na mysli? Je hodně malých človíčků, co sní o tom, že se jejich život rázem změní a oni vymění plesnivou chatrč za zlatý zámek. Spousta lidí se silně domnívá, že místem, kde se jejich život může změnit během pár minut je casino. Nedochází jim sice jedna prostá věc, většinou se zde život změní k horšímu než k lepšímu. Ale vypusťme nyní tento fakt a vnímejme pouze to, že tohle kolo štěstí vnímá spousta lidí značně epicky. Casino se dostalo i do příběhu, který se odehrával v mé mysli během mé první nebo druhé ataky. Koukal jsem na televizi a vnímal směsici filmů a seriálů. Nevěděl jsem, kde jeden seriál končí a kde jiný začíná. Vše se ještě asi upravilo pomocí bludů a vznikl tak opěrný příběh, který jsem měl v hlavě. Tuhle věc zde řeším, protože je pro mě značně autentická. Při životě mě často drží to, že si v hlavě přehrávám příběhy. Během ataky jsem však věřil, že tyto příběhy jsou hlavním chodem světa a že se v nich ukrývá klíč k pochopení veškeré existence.

V casinu
Podívejme se nyní na příběh samotný. Hlavní postava byl muž středního věku. V reálné verzi seriálu to byl nějaký méně známý americký herec. Já ho však viděl, jako jednoho nejmenovaného velmi známého českého politika, který v té době zmizel z hlavního dění. Nepřišel do casina hrát. Přišel sem kvůli pokusu o sebevraždu. Dohnalo ho sem to, že ho většina národa nenáviděla. Nevěděl však, že casino infiltroval stejný řád, se kterým jsem já dle vlastní myšlenkové projekce byl v kontaktu. A to řád, který se pokoušel o pozitivní konec světa a nastolení nebe na zemi. Jejich agentka se vydala na střechu za tímto mužem. Pokoušela se ho přesvědčit aby neskočil tímto způsobem. "Vy musíte hrát." Debatovali spolu, on nechápal. Ona opakovala "pane, vy opravdu musíte hrát, záleží na tom mnohé." Přesvědčovala ho, až ho nakonec opravdu přesvědčila, dala mu bankovku. A on? Hrál. A vyhrál rekordní částku. Bohužel si nepamatuji, jaký byl další smysl této výhry. Avšak celý svět byl touto událostí dle mého mínění posunut k tomu očekávanému stavu. Jádro mé nemoci je hledání pozitivního konce světa (transformace) a víra v to, že tyto příběhy, které náš svět prostupují jsou cestou k tomu.

Pár slov na závěr příspěvku
Možná vám tento typ příspěvků bude připadat trochu zvláštní, avšak myslím, že je velmi dobrou sondou do světa psychické nemoci. Do Colton's Creek budu psát i příspěvky jiného typu. A to takové, kde hledám cestu ve svém životě. V tomto příspěvku však nenajdete žádné mé směřování. Dobře vím, že spoléhat na hazard se nevyplácí.

Cesta někam jinam

Návštěva v nemocnici
Byli jsme na návštěvě za mámou v nemocnici. Je na tom špatně. Mělo by se to zlepšit, ale vidět ji takhle je voda na mlýn mé úzkosti. Dnes ráno mi bylo lépe, avšak při návštěvě jsem se propadal do světa úzkosti a deprese.

Cesta autem a zmírnění úzkosti
Cesta autem mě trochu uklidnila. Miluji jízdu autem tmou za zvuku rádia. Vyhrabal jsem se tak o pár příček pomyslného žebříčku výše. Do stádia, kdy člověk sbírá síly a je schopný upnout se k vyšším myšlenkám. To je to špatné na úzkostech a depresi, které jsou příliš silné. Člověk se nedovede opřít o nic, nic nepomáhá. Jde jen čekat. Čekat až se dostanete do stavu, ve kterém jsem teď. Stavu, kdy hudba je opojná a mysl houževnatá. Někdo se opře o náboženství, někdo o své hodnoty, jiný o své sny. A do světa svých psychických záchytných bodů jsem se rozhodl vás zasvětit.

Blog
Psaní tady mi pomáhá. Proto jsem delší dobu příliš nepsal, měl jsem se celkem dobře. Teď, když mi je, jak mi je jsem znovu uvítal tu možnost vypsat se sem. Přemýšlel jsem také nad tím jakým způsobem píšu. Píšu z té strany nemoci, kde stojím pevně na zemi. Přesto se přiznám, není to tak celý čas mého bytí. Občas, obzvlášť, když mi docházejí síly se upnu k psychóze. Tedy psychóza je nepřesné slovo. Lépe bych to mohl napsat k "tomu magickému světu v mé hlavě."
Stál jsem příliš dlouhou dobu při zemi. Je načase popustit uzdu života a trochu zaexperimentovat. Možná je to únik, možná pošetilost. Nebojte, znám se lépe než dříve, ataka nehrozí tolik a v takové podobě, jako dříve. Přesto... Rozhodl jsem se prozkoumat svět svou myslí. Cesta začíná, bude velmi dlouhá. Chcete se dívat? Sledujte články s názvem Colton's Creek.

pondělí 13. listopadu 2017

Deprese - Kdy přijde konečná?

Deprese je něco, co se pravidelně vrací do mého života. Někdy je slabší, někdy silnější. Její délka je také různí. Několikaměsíční deprese u mě není výjimkou.
Vždycky jsem se z toho vyhrabal. I když mi přijde, že se tyhle stavy s věkem zhoršují.
Nejednou jsem celé odpoledne ležel bez špetky síly, koukal do stropu a přemýšlel nad tím, jestli jednou nepřijde deprese tak silná, že už se z ní nikdy nevyhrabu.

Vím, že je tenhle příspěvek krátký, ale poslední týden je pro mě velmi těžký. Ale zrovna jsem ve stavu, kdy psaní na blog mi alespoň na malou chvíli pomůže.

Ještě dodám, že jsem se s věkem velmi dobře naučil sbírat se ze země. Po nějaké chvíli na dně si vyvolám typický vnitřní monolog, vyhecuji se, a ze všeho se vyhrabu. Zrovna teď nefunguje nic. Jsem imunní proti všem věcem, co mi dříve pomáhali. Měl jsem dnes dva prášky na úzkost a teď jsem si ještě uvařil šalvějový čaj. Během dne se hloubka téhle propasti mění. Hodně spím. Ve světlých chvilkách čtu materiály k diplomce.

Nová psychiatrička a léky

Jak jsem zde dříve psal, má původní doktorka šla do důchodu. A tak jsem byl nejistý, jak to bude dál s léky na úzkost. Dnes jsem byl na kontrole, takže se ukázalo, jak to bude.
S psychiatričkou jsem se bavil o tom, že mám hodně špatné období. Bavili jsme se tedy o navýšení léků a dala mi na výběr, ať se rozhodnu, jestli chci léky navýšit. Rozhodl jsem se, že ne, že kvůli depresi jsem už tak dost vyčerpaný. Řekl jsem, že pokud je to akutní, vezmu si Rivotril. Řešili jsme tedy léky na úzkost. Řekla mi, že mi Rivotril klidně napíše, ale jestli spíš nechci zkusit jiný lék, který není návykový. Nechal jsem si tedy místo Rivotrilu předepsat Chlorprothixen. Až lék vyzkouším, napíšu vám sem, jak na mě účinkuje. Kamarádka, která je shodou okolností také psychiatrička, říkala, že je to velmi dobrý lék.
Kromě léků mi ještě doktorka napsala doporučení k ukončení studia. Vždy je lepší ukončovat nebo přerušovat studium ze zdravotních důvodů. Škola pro mě teď byla takový nápor, že by představovala faktor, který by mohl nahrávat k možnému relapsu. Na té první vysoké zůstávám, tam už píšu pouze diplomku a učím na státnice.

pátek 10. listopadu 2017

Léky - Měl bych navýšit?

Tak se mi to nějak sešlo, že několik mých přátel dostudovali medicínu a stali se psychiatry.

Poslední dobou píšu o svých depresích kamarádce, která je psychiatrička. Radí mi, ať si zvýším Zolafren večer, jelikož se jedná o silné antidepresivum. Zatím jsem tak neučinil a asi bych ani neměl.

1) Sice je psychiatr, ale není můj ošetřující psychiatr a zvyšovat si léky za zády mé ošetřující psychiatričky se mi nechce.

2) Bojí, se. že vyšší dávka Olanzapinu by mě vyřadila z běžného chodu. Musím také podotknout, že už tak spím více než 10 hodin denně následkem braní léků. Olanzapinu jsem bral dříve více a vím, že to bylo výrazně horší. Kombinace s Invegou je pro mě prostě přijatelnější než brát vyšší dávky Zolafrenu.

Každopádně, v pondělí jdu na kontrolu, tak se uvidí, co mi lékařka doporučí.

Deprese, úzkost aneb sešup dolů

Škola
Nastoupil jsem na novou školu, kde se mi neskutečně líbilo. Zajímavá látka, super kamarádi. Jenže škola byla obtížná a já začal mít vše dost nahraně. Navíc mi došlo, že na diplomce nepracuji vůbec. Když se vše naklonilo na tolik, že bych pravděpodobně nepostoupil do dalšího semestru, školy jsem zanechal a začal se znovu věnovat diplomce. Přišla ale opravdu silná deprese, škola mi velmi chybí.

Nemocná máma
Aby toho nebylo málo, mamka, která je dlouhodobě nemocná na tom je relativně o něco hůře než obvykle a dopoledne se o ní starám. Psychicky to naprosto nezvládám a upřímně nevím, jak dlouho to vydržím. Můžu jen doufat, že se její stav zlepší.

-----------------------------------------------------------------------------------

Tyto dva problémy mě tedy dostaly do stavu, kdy jsem na pokraji sil. Pravidelně teď užívám rivotril. Mám také tendenci pít alkohol, který zabírá snad lépe než rivotril. Hlídám si ale, abych neužil oboje.

Psychický stav
Trochu se bojím, aby mi tenhle stres nerozběhl další epizodu mé nemoci. Včera jsem měl menší psychospirituální krizi. Říkal jsem si, jak se vzchopím a budu lidem okolo více oporou. Ale z toho jsem vystřízlivěl. Zrovna teď jsem totiž nedokázal jednu situaci řešit. Mrzí mě to. Ale opravdu psychicky nemám na to, starat se o někoho, kdo nezvládne základní věci. Částečně si to vyčítám, ale hlavně cítím bezmoc. Kamarád, co se staral o svého dědu mi kdysi říkal, že na tohle si člověk zvykne. Já jsem spíš ve stavu, kdy mám pocit, že se naprosto zhroutím.