pátek 12. ledna 2018

Moje trendy na začátku roku 2018

Ekologie
V loňském roce jsem se začal zajímat o zero waste životní styl. To mě neopustilo ani v tomto roce. Zatím jsem ale upravil jen pár věcí na svém životním stylu.

Vzdělávací appky 
Nedávno jsem absolvoval delší cestu vlakem. To by nebylo nic neobvyklého. Jenže jsem zapomněl sluchátka, a tak tedy byl poslech hudby nemožný. Musel jsem se nějak zabavit. Stáhl jsem si aplikaci na trénování paměti. Také jednu na procvičování členů v němčině. Velmi mě to chytlo. Dnes jsem si ještě stáhnul appku na procvičování české gramatiky, protože jsem začal polevovat, co se gramatiky týče.
Ještě zmíním stránku, kterou užívám pro změnu na počítači. Sestřenka se odstěhovala do zahraničí a já se teď začal učit jazyk dané země. Velkým pomocníkem mi je duolingo.

Meditace
Ano můj hit minulého léta se pomalu začíná vracet. Cvičím jak mou klasickou meditaci, tak jsem si nedávno dával i autogenní trénink.


čtvrtek 11. ledna 2018

Chlorprothixen - Nové nežádoucí účinky?

Včera jsem řešil svou budoucnost a trochu mě to rozjelo. Navíc jsem celý den naplno mentálně pracoval. Večer jsem byl tedy slibně rozrušený a chtěl jsem si ulevit chlorprothixenem. Zapil jsem prášek a šel si napustit vanu. Přehnal jsem to s pěnou do koupele, takže vana byla plná bublinek. 
Naložil jsem se do lázně a brzy jsem byl pěkně vyklidněný.
Pak jsem se přesunul k počítači, kde jsem si ještě četl nějaké články. Prášek, který jsem si vzal však ještě pořád nabíhal. Najednou na mě padla silná únava. Šel jsem si ještě natočit sklenici vody. Chůze však byla obtížná, tak nějak jsem se vlekl. Došel jsem zpátky do svého pokoje, pustil mix na youtubu a nastavil počítač, aby se sám vypnul za necelou půlhodinu. 
Lehl jsem si do postele a vnímal jsem, jak je celé mé tělo těžké. Po tomhle léku jsem už značný útlum zaznamenal. Pocit tíže však ne v takové míře. K tomu všemu se ještě přidalo silné brnění horních končetin. S rukama se mi obtížně hýbalo a zdálo se mi, že se mi oslabil cit v nich. 
Po nějaké chvíli jsem usnul. Ráno bylo vše v pořádku. Jen jsem si vzpomněl na nepříjemnou noční zkušenost.

středa 3. ledna 2018

Vlasy a jejich stříhání

Když jsem byl malý, viděl jsem Pána prstenů. Strašně jsem Legolasovi záviděl jeho vlasy. Řekl jsem, že si nechám narůst taky takové.

První pokus jsem vzdal. Jak to rostlo, vypadalo to divně. V pubertě jsem si nechal narůst vlasy na délku mikáda. Občas jsem vlasy přebarvil na šílenou barvu a následně ostříhal. Jedno období je však  pro stříhání vlasů u mě typické. Měl jsem tři ataky. Po všech jsem radikálně zkrátil účes.

Pak přišlo období bez atak. Vlasy jsem jen zastřihával jednou za rok jen o malý kousek. Narostly mi velmi dlouhé vlasy, na které jsem byl pyšný. Včera jsem si nechal vlasy sestřihnout. O takových 12 centimetrů.

Myslím, že nejsem sám, kdo takhle zkracuje vlasy, když je na dně. Ono to je snad až rituální.
Je to zvláštní, ale když jsem se podíval do zrcadla a viděl značně zkrácené vlasy, bylo mi hned nějak lépe, i když kdybych nabyl na dně, tak bych měl opačný pocit. Všiml jsem si, že symbolické zkracování vlasů je velmi časté i v populární kultuře. Jako příklad uvedu film 500 days of Summer, kde je taková scéna na začátku při představování hlavních postav. A druhý příklad naleznete v tomto videu.


Nejhorší chvilky života

Koncem minulého kalendářního roku mi umřela mamka.  Přemýšlel jsem, že se z toho vypíšu nějakým příspěvkem zde na blogu, ale odhodlal jsem se až teď.

Prášky na úzkost?
Vzhledem k tomu, že tohle je chvíle, které jsem se bál od útlého dětství, předpokládal jsem, že se tahle chvilka neobejde bez nějakých prášků na úzkost. Zatím jsem neměl ani jeden.
Druhá věc je alkohol. Jeden den jsem to nevydržel a potají si nalil panáka slivovice. Jinak jsme s tátou měli napůl pivo a láhev šumivého vína podobného šampusu. Tohle pití bylo na Silvestra, neštěstí se stalo krátce před Silvestrem. Jinak si právě na alkohol dávám pozor. V tomhle stavu by pití mohlo být krokem do pekel.

Jak se projevuje stesk
Čas utíká náhle velmi pomalu. A smutek se dělí na dvě části. Jedna je očividná, kdy koukám na počítači na rodinné fotky s mamkou a brečím. Druhý druh stesku se na první pohled zdá být něco jiného. Začal jsem uklízet mnohem víc, než je u mě zvykem. Neustále něco umývám, rovnám nebo přesouvám. Nedělám to z důvodu, že bych si řekl, "je tu bordel, uklidím." Dělám to, protože mě něco v hlavě nutí uklízet. A při uklízení si urovnávám věci v hlavě. Uklízení je tedy převlečený smutek.

Strach z pohřbu
Kdyby to bylo na mě, zrušil bych pohřby a vyjádření soustrasti za podání ruky. Přijde mi, že to jsou věci, co v daném okamžiku tu bolest ze ztráty zhoršují.


Tenhle článek jsem si nějak nemohl odpustit. Věřím že tabuizace smrti jako tématu rozhovoru snižuje schopnost lidí se ztrátou vyrovnat. Tento článek však prosím nekomentujte vyjádřením soustrasti. To je totiž něco, na co neumím reagovat.

čtvrtek 21. prosince 2017

Chlorprothixen - První zkušenosti

Chlorprothixen už mám cca 2 měsíce. Za tu dobu jsem ho měl asi tak 5x. Vím, že to ještě není přílišná zkušenost, ale i tak vám chci sdělit, jak na mě účinkuje.

Když jsem si bral tento lék na nesnesitelnou úzkost, většinou jsem začal být velmi unavený. Lehl jsem si do postele a usnul. Po cca 40 minutách jsem se probudil. Byl jsem celkem odpočatý. Častý jev je, že se u tohoto lékového šlofíku celkem zpotím, ale může to být také tím, že se u nás dost potí. Každopádně jsou po takovém odpočinku mé psychické síly částečně obnoveny.

Dnes jsem zkoušel chlorprothixen na stavy, které jsem popisoval v předchozím příspěvku. Na neklid v hlavě a nezkrotné myšlení. Nakonec to zabralo, ale chvíli to tedy trvalo. Cca hodinu.

O chlorthixenu chci říct ještě jednu věc. Kamarád psychiatr se mě ptal, jestli po tomto léku mám neklidné nohy. Prý to tak má několik jeho pacientů. Jen jednou se mi stalo, že jsem měl tendenci nohami celkem pohybovat, ale musím zmínit, že to bylo bezprostředně po tom, co mě upozornil a jsem celkem sugestivní typ. Jinak jsem nic takového nepozoroval.

Slyším hlasy?!

Říká se nechval dne před večerem. A včerejší večer nekončil moc příjemně. Tedy do té doby, než jsem šel spát do bylo dobré. Pak jsem si lehl. A pokud znáte takový ten stav před spaním, kdy se vám rekapituluje den a vše nějak zmutuje do polosnů. No tenhle stav není nic nezvyklého. Jenže... Já jsem v tomhle stavu tak trochu slyšel hlasy. Tedy jeden hlas. Můj hlas. Takový ten hlas, když člověk čte. 

Na tom by ale ještě nebylo nic moc podivného. Jenže tenhle můj hlas byl hlasitější než obvykle. Také rychlejší. A jel neustále náhodnou směsici slov, nesmyslnější než Jolanda.
Trochu jsem znejistěl. Říkal jsem si, že to je jen podrážděnost a že se z toho vyspím. Následovala noc plná podivných snů. A ráno jsem nebyl vůbec odpočatý a byl jsem jen o něco málo podrážděný než večer. Hlas v hlavě nejel tak zběsile, ale celý den mě nutí pořád myslet. 

Dal jsem si chlorprothixen, což je lék, který mám hlavně kvůli úzkosti, ale podle příbalového letáku by mi měl pomoci i na tohle. Jsem trochu nejistý. Rozhodně se mi nechce do nemocnice, ale kdyby se to zhoršilo, tak samozřejmě nebude zbytí. Každopádně se hlídám a doufám, že to je jen přechodné podráždění. 

středa 20. prosince 2017

Další den

Jak jsem psal včera, zdá se, že včerejšek byl nejhorší bod. Nevím tedy, jak se budu cítit po zítřejší návštěvě nemocnice, ale doufám, že už jsem se přeci jen nějak sebral. Včera jsem psal, že o tom jak mi je budu informovat, tak proto tento příspěvek.

Dnes jsem se dokonce chvíli podíval na diplomovou práci. Moc se ale ještě nesoustředím, takže se ve zbytku dne budu raději učit na státnice. To je pro mě totiž jednodušší aktivita než louskat odborné materiály v angličtině.

Mimo to jsem před chvílí meditoval. K meditaci se chci vrátit už delší dobu. A pokusit se dojít ve své mysli daleko. Nejsem však zatím schopný meditovat nějak dlouho.