Milý deníčku – 12. díl

Milý deníčku,

když se nad tím zamyslím, točím se v kruhu.  

A to nemám na mysli, že jsem spadl do starších a negativních vzorců chování. Jen se opět v mém životě opakují nějaká minulá témata a situace. Někde jsem tam, kde jsem byl. Jen mi dochází, jak strašně jsem od minulé otáčky zestárl.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Bolesti si u mě poslední dobou podávají vrata. Nejprve bedra, pak jedna kyčel, horní záda, křeč na srdci a následně druhá kyčel. Snažím se cvičit, aby mě nic nebolelo. Ale nefunguje to. Sedavý život si nelítostně vybírá svou daň.

Pořád však tak nějak doufám. Říkám si, že budu cvičit ještě víc a méně sedět. A i jinde v životě vše zlepším a přijde nové zlaté období. Ne vše je vlastně v tom kruhu, dokonce randím s někým novým a poslední láska vyšuměla.

A tak tedy doufám. V to, že bude ještě hodně příjemných otáček.

Proč se nechci vrátit do blázince?

Takže... Konečně jsem se dostal na téma, které jsem už chtěl rozebrat delší dobu. Blázinec... Šaškec... Nebo chcete-li korektně, psychiatrická nemocnice. Byl jsem tam v minulosti několikrát. Byl to místy i příjemný zážitek. Ale čím více času uplynulo, tím méně se tam chci vrátit. A v tomto příspěvku vám vysvětlím proč.

1) cigarety

To nejpodstatnější hned na začátek. Jsem abstinující kuřák. A je pro mě velmi důležité, že už nekouřím. Šaškec pro mě představuje velké riziko relapsu této závislosti. Protože čas na kuřárně je ta nejvíc typická věc při pobytu v psychiatrické nemocnici.

2) jídlo

Druhou věcí je jídlo. Jsem zvyklý na mnohem vyšší standard, než je nemocniční strava. Doma jím jak zdravěji, tak chutněji a ještě k tomu větší množství. Proto se bojím, že bych v nemocnici obecně strádal.

Zdroj: https://www.blogger.com/

3) lidi

Také se obávám, že společnost ostatních pacientů by pro mě byla silně demotivující. Sice, co si pamatuji, tak spolupacenti měli často srdce na dlani. Jenže... Nebyl jsem v blázinci více než 10 let. Za tu dobu jsem se vrátil na pracovní trh a má sociální bublina je aktuálně plná velmi vzdělaných lidí. Chroničtí psychiatričtí pacienti, kterých je na psychiatrii nemálo, žijí naprosto odlišný život od toho mého a myslím, že už si nemáme tolik co říct.

4) zázemí

Dále jsem zvyklý, že mám neustále po ruce své knihy a počítač. Poslední dobou mám dost intelektuální záliby. Recituji poezii nahlas, čtu prózu, poslouchám vzdělávací podcasty, učím se na Duoligu jazyky apod. Část by asi zastal v nemocnici můj smartphone, ale rozhodně by to nebylo tak komfortní.

5) svoboda

A nakonec je tu svoboda. Možnost vidět se s kýmkoliv z kamarádů, kdo je zrovna ve městě, nebo jít se projít a posedět chvíli na kraji pole, je další věc podstatná pro mou náladu.

Abych to shrnul, jsem velmi rád, že má léčba probíhá dlouhodobě ambulantně. Je proto v mém nejlepším zájmu udržovat se v psychické kondici, abych se do blázince nemusel vrátit. Pokud by to ale bylo nutné, tak bych i přes výše uvedené body šel dobrovolně. 

Krátce – takže zase čtu?

Během posledních 15 let jsem měl pouze dvě fáze čtení. Buď čtecí mánie, kdy jsem četl jednu knihu za druhou, nebo čtenářské kóma, kdy jsem nepřečetl téměř nic. Nic mezitím. 

Zdroj: https://www.pexels.com/

Ale jak stárnu, tak se celkem měním. A postupně se mi v některých oblastech života daří propracovat do ideálnějších nastavení. A přesně tak tomu je nyní u čtení. Našel jsem zlatý střed, kdy už delší dobu čtu pravidelně přiměřené množství stránek. Je fajn znovuobjevit tento koníček a přitom to nepřehnat.

Krátce – je to lepší

Dovolená v zahraničí a sociálně nabité velikonoční svátky jsou za mnou. S tím, že je největší stresor odpadl, se mi ulevilo. Přispěl však také přístup, o kterém se asi ještě rozepíšu v jiném příspěvku, ve zkratce jen zmíním, že jsem viděl video o ruminacích, díky kterému jsem získal nadhled a ve svých myšlenkách se teď tolik necyklím.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Je tu jaro a depresivní fáze je za mnou. Jistě, patrně přijde další, ale alespoň na chvíli si teď budu užívat relativní lehkosti.

Krátce – odborná pomoc

 Možná si říkáte, že se neustále točím v kruhu plném úzkosti, které se nedovedu zbavit. Jo, ono to tak je. A rozhodl jsem se zkusit to řešit trochu jinak než svépomocí. Nejen na doporučení mého kamaráda, který je psychiatr, jsem se konečně rozhoupal a objednal se k psycholožce. Na termín teď budu čekat tři měsíce. V mezičase se opět pokusím mírnit úzkost svépomocí, ale práškům na úzkost se chci vyhýbat.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Úzkost, panika a výlet

Po návštěvě psychiatričky jsem bral Rivotril 3x denně po dobu tří dnů. Zdálo se, že vše se najednou zázrakem zlepšilo, takže jsem Rivotril vysadil. Ještě přišel jeden dobrý den, ale pak už bylo jasné, že se úzkost opět vrací. Byla tu nová obava o zdraví někoho blízkého a to byl spouštěč.

A pak přišla věc, kdy úzkost dokonce přešla do paniky. A to opravdu silné paniky. Byl tím nákup lístků na cestu v zahraničí, který se nezdařil. A jelikož je Rivotril v krvi dlouho a blížil se víkend, kde bylo jasné, že bude více piv, snažil jsem se to přežít na Ataraxu.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Potom tu byl víkend a s ním i výlet. Celkem jsem si ho užil, i když úzkost z nákupu lístku byla spojená i s ním, jelikož tam jsem to řešil v součinnosti s přáteli. Až v druhé polovině výletu se to konečně zdárně vyřešilo. Myslel jsem, že závěr už bude jenom příjemný, ale v restauraci jsme narazili na zfetované muže. Nikomu z nás se nic nestalo, raději jsem se ale přesunuli do jiného podniku.

Sociální problémy společnosti jsou další věc, která mi rozjíždí úzkostné stravy. Takže po návratu z výletu jsem si opět nasadil Rivotril. Dal jsem si celkem jen 4 v průběhu dvou dní, než jsem se rozhodl nepokračovat. Velmi rychle jsem opět začal mít problémy s pamětí a to mě vystrašilo. Snad to tedy půjde i bez něj...

Povolení riváčovat

Je zase načase dát o sobě vědět. Poslední tři měsíce mám úzkosti vyšší, než byla dřívější norma. Poslední týdny to jde ale ještě o řád výš a jeden týden úzkost přešla do nájezdu deprese.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Během těch depresivních stavů se ozval kamarád z mládí a zrovna tu byla celá naše původní čtveřice.  Jednomu kamarádovi se zrovna ještě narodil synovec. Slavilo se fest. Bál jsem se, že následkem bude ještě horší psychický stav, ale naopak. Byla tu jen kocovina a restartovaný mozek.

Pak se v týdnu rozjela zase úzkost a byl jsem na pravidelné kontrole u psychiatričky. Mám teď užívat Rivotril pravidelně. Ono to je celkem i příjemné, ale vím, že je návykový. Doufám, že po několika dnech se konečně dostanu z této nepříjemné epizody a Rivotril zase na další dobu vysadím.