FOMO

FOMO asi zažil každý. Ten pocit, kdy máte pocit, že o něco přicházíte. Já ho měl spojené hlavě s cestováním.

Pokud tenhle blog čtete pravidelně, tak už asi víte, že mám už nějakou dobu úzkost spojenou s cestováním. Moji přátelé na druhou stranu cestují pravidelně. A já měl dlouhou dobu jaksi pocit, že bych měl cestovat taky.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Bylo tu tedy FOMO. Tak nějak jsem neměl dobrý pocit, když mi někdo oznamoval další cestu. Pak jsem si to ale v hlavě porovnal. Vrátil jsem se k tomu, že pocit, že o něco přicházím, když tolik necestuji, je vlastně zbytečný. Mně osobně totiž cestování vlastně tolik nedává.

Kdysi byla doba, kdy jsem cestoval více. A nějaké hezké vzpomínky na to mám. Spíš mám ale pocit, že cestování je pro mě naprosto přeceňovaná aktivita. Nějak mi ty peníze a stres za to nestojí. Cestování navíc není úplně ekologické a raději se vzdám jej, než jiných věcí, na kterých mi záleží více.

Takže asi tak. Teď nějak klidně vnímám cesty svých přátel. Nemám pocit, že o něco přicházím. U nich je patrně cestování postavené v žebříčku aspirace více, u mě to prostě není priorita.

Proč je pro mě důležitý seriál The Office

Nedávno jsem si sestavil tabulku cílů a mezi střednědobé cíle jsem zařadil dokoukání seriálu The Office. Koukám na něj už delší dobu než rok a jsem aktuálně na konci čtvrté řady.

Vím, jsem pomalý, ale nemám na sledování seriálů tolik času, jelikož upřednostňuji filmy. Ale The Office je pro mě stejně dost podstatný.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/198118-kancl/prehled/

Proč? Protože se živím administrativní prací. A jelikož jsem dlouhodobě na home office, je pro mě The Office jakýmsi prostředníkem k představě, jak by to mohlo v mém životě vypadat, kdyby nepřišel covid.

Tým, ve kterém jsem byl v éře kanceláře, byl sice výrazně menší a práce byla ještě více monotónní, ale rozhovory v rámci našeho týmu, když nebyl přítomen šéf, byly mnohem, mnohem šílenější. Vtipkoval jsem, že kdyby byl v kanceláři odposlech, skončíme všichni v blázinci.

Takže asi tak... To, že si home office užívám a naprosto mi vyhovuje, neznamená, že občas nesním o tom, jaké by to bylo, kdybych stále chodil do kanceláře.

ColtonKecy – Seriál

"Mám rád ten seriál. Nejdivnější byl ale poslední díl první řady. Tam došlo až k narušení čtvrté stěny. Na scénu vstoupil scénárista, ospalý a v ruce držící kafe. "Přetočme to, vraťme to o díl. Jinak to bude fatální a je to konec seriálu. ... Počkat. Ne, o půl dílu! Chci tam nechat nějaké drama." Druhá řada tedy začala v absolutním zmatku. Osobně tyhle díly raději přeskakuji, ať jsem co nejdříve u třetí řady, která se snad dá považovat za relativně klidnou."

Zdroj: https://www.pexels.com/

3 nej filmové dekády

Dnes se v rychlosti podíváme na to, jaké kalendářní dekády mám nejraději, pokud přijde na sledování filmů, které byly v té době natočeny. Zmíním tři mé nejoblíbenější dekády a hodnocení je samozřejmě můj osobní názor a vy s ním nemusíte souhlasit.

Zdroj: https://www.pexels.com/

3. místo: 90. léta 20. století

Devadesátky! Tyhle filmy vycházely, když jsem byl dítě a spousta filmů z devadesátek byla často reprízovaná, když jsem byl puberťák. Považuju je tedy za tu největší klasiku.

2. místo: 50. léta 20. století

Jak kdysi řekl můj kamarád, 50. léta byla poslední elegantní dekáda. Nádherná móda a účesy. A ikonické herečky jako Marilyn Monroe a Audrey Hepburn. Učesanost 50. let je pro mě prostě příjemný estetický zážitek.

1. místo: 0. léta 21. století

Nultá léta 21. století je má nejoblíbenější dekáda nejen ve filmu. Byly to pro mě formativní roky. K filmům ze začátku současného tisíciletí mám více vřelý vztah než k filmům z devadesátek. Byl jsem u toho a při vědomí v době, kdy měly premiéru.  A když vybírám film, na který se podívám, často mě to táhne právě k nultým letem.

A to je pro dnešek vše. Klidně piště do komentářů, jakou dekádu máte ohledně filmů nejraději :-).

Ohlédnutí za červnem 2025

V červnu se mi vrátila bolest boku v plné síle. Sílily také hypochondrismy. Stejně však mé úzkosti nedosahují dřívějších průměrů. Od října 2024 mám jakési lepší období. Dřívější depresivní stavy tu nebyly dlouho, za což jsem rád.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Pokračuje filmový maraton. Daří se mi dokoukat více filmů a jsem na ně upnutý asi právě proto, že nemůžu příliš chodit a potřebuji tedy jiný koníček než pěší turistiku. Věnuji se také čtení, nečtu hodně, ale dá se říci, že pravidelně.

A jinak je tu v plné parádě léto. I když je to mé nejméně oblíbené období roku, musím říct, že jsem se letos i těšil.

Milý deníčku – 23. díl

Milý deníčku,

bolest je stále tady, takže se snažím věnovat alespoň těm aktivitám, kterých jsem teď schopen.

Když jsem byl s kamarádkou na obědě a domlouvali jsme si další termín krafání, zjistil jsem, že od července do října mám už celkem plný diář. Tak se alespoň nebudu nudit.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Jo a ještě jedna věc. Domluvili jsme si s kamarádem gastro výlet do Velkého města. Bude to má první cesta tam od roku 2023, když nepočítám pracovní schůzky. Mám strach, to ne, že ne. Ale se svou úzkostí chci prostě bojovat.

Tak zase někdy...

Z absolutního horka zdraví Colton Indigo!

Špatný, ale snažím se

Tak jsem se radoval, že mě problémy s bokem přešly. Dokonce jsem ušel i větší výšlap s přáteli!

Jenže... Pak se to najednou zase vrátilo. A do míry, kdy jsem začal velmi výrazně ztrácet mobilitu. Prostě jsem se vzbudil uprostřed noci neschopný dál spát s bolestmi celého těla. V následujících dnech jsem si opět psychicky sáhl na dno. A padl i Rivotril...

Zdroj: https://www.pexels.com/

Ale jsem naštěstí ten typ, co se po chvíli oklepe. Začal jsem dávat krátké procházky, několik dní tři denně, včera čtyři a dnes procházek pět s tím, že některé byly delší. A co z toho? Celkem jsem bok rozhýbal. V pořádku to ale stále není. 

Dále jsem však své problémy začal řešit jinak. Objednal jsem se k vyhlášenému masérovi. Budu se muset plácnout přes kapsu, ale recenze na něj jsou super. Hodně lidem pomohl s ortopedickými problémy. Tak uvidím, zda pomůže i mně, termín mám v srpnu.