čtvrtek 27. listopadu 2025
Takže Stmívání je špatné?
úterý 25. listopadu 2025
Vzpomínka na Alíka
V dnešním díle se chci jen krátce sentimentálně vyjádřit k mým nákupům na Aliexpressu. Takže ne, pes mi neumřel...
A hned z kraje dodám, že bych na tomto eshopu už nyní nenakupoval. Snažím se jinak nakupovat méně i jinde a to především kvůli ekologii. Nejsem však jeden z těch, co když přestanou nakupovat fast fashion, tak to, co už nakoupili, ze dne na den vyhodí z do koše.
Na Aliexpressu jsem přestal nakupovat cca v roce 2021 a začal na konci roku 2017. Takže nejnovější věci odtud nejsou mladší 4 let a ty nejstarší už mají 8 let. A překvapivě... Většina z toho je v stále dobré kvalitě.
Nakupoval jsem hlavně doplňky. Koupil jsem jich cca 40 - 50 a zatím se jich rozpadlo jen 5. Z větších věcí jsem zlikvidoval pouze příčesek, který se po letech zacuchal. Mikina, která patří k jedné z mé nejoblíbenějších, je jinak ve stále dobré formě.
Nakupovat zde znovu už tedy neplánuji. Trochu se tedy děsím opotřebení nějakých specifických věcí, protože přeci jenom na Aliexpressu nebyly pouze nízké ceny, ale i celkem netradiční nabídka. Zatím tedy používám to, co mám. A uvidíme, jaká bude nabídka na českých eshopech, až se mi oblíbené kousky rozpadnou stářím.
neděle 23. listopadu 2025
Milý deníčku – 29. díl
Milý deníčku,
v práci to teď nejde tak hladce jako například v létě.
Věci mají tendenci se komplikovat a z toho jsem zrovna krapet vyhořelý. Jinak mám ještě dost dovolené, kterou postupně dobírám, což mi hrne stávající úkoly do menšího časového rozmezí, které mám na jejich vyřešení.
Čekal jsem jinak, kdy budu nemocný, byly tu několik týdnů nájezdy toho, že by mohlo přijít nachlazení. Nakonec přišlo tento víkend, ale trvalo jenom den. Ještě, že se to rozjelo až po jedné schůzce, co jsem měl, protože nevím, zda by se mi podařilo zabookovat další termín.
Včera jsem jinak na své poměry trochu ponocoval a psal jsem si s kamarádem. Byl jsem pak trochu přešlý, protože jsem měl pocit, že mluvím až moc. Ne, že bych říkal věci, co říct nechci, ale spíš, že kamaráda zahlcuji příliš velký počtem vlastních emocí.
No a jinak je tu bilancování konce roku, což je stav, který mám moc rád a na který jsem se těšil. Do konce roku nám už zbývá jen několik týdnů. Jo, jo, uteklo to zase...
Tak zase někdy
Colton Indigo
sobota 15. listopadu 2025
Colton's Creek – Okolí srdcových vesnic
Pokud tenhle blog čtete už delší dobu, možná si vzpomenete na koncept příspěvků s názvem Colton's Creek. Byly to příspěvky vydávané hlavně o víkendu, kde se obyčejně nezatoulala jen má mysl, ale spíše duše. Nevím, zda se mi podaří se k těmto příspěvkům vrátit, dlouho mě nenapadlo žádné téma, ale dnes jedno mám, tak vzhůru na to!
Zdroj: https://www.pexels.com/ (Roland Juhász)
Vždy jsem se toulal po okolí Malého Města. Velká intenzita tohoto toulání byla hlavně poté, co jsem se sem vrátil naplno s úderem covidu. Teď se spíše toulám jen tu a tam, ale okolní vesnice jsou často v mé mysli i během dne při práci.
Tohle myšlenkové toulání je ale značně specifické. Týká se především vesnice, kde mí prarodiče měli chatu a kde jsem strávil podstatnou část dětství. A pak také vesnic, které jsou v bezprostředním okolí těchto míst.
Znáte to, že si při přemýšlení představujete svůj alternativní život? Dějiště toho mého je právě tam. A také v nultých letech. Jen si představuji, že jsem o generaci starší a v nultých letech tedy i dospělý.
Jaké by to bylo žít v té době v té roubence, co je vždy v zimě tak hezky nazdobená světýlky? Nebo v tom malebném domku u pole, kde je snad vždy na zahradě pověšené prádlo? Tyhle místa mluví možnostmi. Nedostupnými, ale kouzelnými možnostmi.
Tyhle myšlenky a však v sobě obsahují i jitou dávku vztahu k ročním obdobím, především k zimě a konkrétně k Vánocím. Jaké by to bylo zažít zde jednu z těch dávných idylický a snad i mýtický zim a oslavit zde svátky? Vím, proč si tuhle otázku kladu... Někdy začátkem 21. století jsme sem jeli autem na rodinný vánoční výlet těsně před Vánoci. Jen tak se podívat, jak to tu vypadá v zimní čas. Ta barvená světýlka na jednom z venkovských domů se mi velmi intenzi vtiskla do mysli, kde už zůstala.
Poslední měsíce jsou u mě myšlenky krásné minulosti, která vlastně ani není skutečná, velmi intenzivní. Tak to ale prostě bývá v nejistých dobách.
úterý 11. listopadu 2025
Milý deníčku – 28. díl
Milý deníčku,
je zima a tma a já jsem unavený a úzkostný, prostě hluboký podzim.
V práci mě to nějak netěší, ale není to ani hrůza. Hlavní sezóna je už asi za mnou a můj letní a brzce podzimní elán je vyčerpán.
Vánoční dárky mám až na dva nakoupeny, čeká mě vánoční úklid, který už i v podstatě začal. A taky to bilancování konce roku. Letos jsem teda dělal takový menší okruh a už v létě jsem začal číst deníkový zápis z posledních let, teď se mi na to jen nedaří nějak navázat.
Teď tedy nějak nejedu na maximum, ale odpočívat je občas prostě třeba. A mám navíc pocit, že mi aktuálně něco chybí. Diskutovali jsme na tohle téma s kamarádem a došel jsem k tomu, že dost potřebuju nějaký hluboký rozhovor s někým, s kým jsem delší dobu nemluvil. Tak kdo to bude, kdo se náhle objeví?
Tak zase někdy!
Colton Indigo
čtvrtek 6. listopadu 2025
Nejlepší film roku 2019
A máme tu další díl ze série "Nejlepší film roku". Myslel jsem, že dále to už bude vždy jednoduché, ale film roku 2019 je opět nejasný. Zde konkrétně je to plichta mezi filmy Kouř (1990) a Travellers and Magicians (2003).
Kouř byl repete jednoho z mých nejoblíbenějších filmů a Travellers and Magicians je bhútánský film, který byl nejzajímavějším objevem, když jsem v minulosti nakoukával asijské filmy i mimo Japonsko.
Nebudu se pokoušet o rychlý a nepodložený závěr, pěkně si to tady rozebereme. Vytyčím si nějaká hodnotící hlediska, které oboduji od 0 do 10, kde 10 je nejvíc a uzavřu až podle toho.
Kulisy / prostředí
Na hodnocení kostýmu je bohužel trochu pozdě bez toho, abych si oba filmy pouštěl znovu. Podívám se tedy jen obecně na kulisy, nebo více rozšířeně i na prostředí.
Kouř: Kouř je zasazený do konce minulého režimu. Velmi stylizovaně to vykresluje atmosféru doby a je to jaksi bytostně české. Kulisy jsou skvělé, ale nebyl to pro mě zas tak nový vjem. 6/10
Travellers and Magicians: Bhútán je zajímavá země a prohlédnout si něco z její filmové tvorby bylo příjemným novým vjemem. V tomto filmu vidíme i přírodu v jakési až magické podobě. 7/10
Postavy
Kouř: Postavy Kouře jsou archetypální a jsou to kovaně české postavy! Možná, že jsou až klišé, ale o to více má člověk pocit, že tomuto filmu rozumí, nebo naopak, že tenhle film rozumí jemu. 9/10
Travellers and Magicians: Hlavní hrdina si pokládá jisté otázky, které s kamarády řešíme na našich výletech. Postavy tohoto filmu jsou mi oproti Kouři však značně vzdálené a ani mě tolik nezaujaly. 6/10
Příběh + scénář
Kouř: Kouř je jeden z těch filmů, které musely vzniknout. Doba se měnila a to prostě musela kinematografie reflektovat zpracováním podobného příběhu. Máme to štěstí, že tento příběh zpracoval Vorel a nešetřil na bizarnosti. Kouř je ikona a musím dát 10/10.
Travellers and Magicians: Příběh samotný je lehce archetypální. Film mě jako celek nadchnul, ale když se nad tím zamyslím, tak hlavě pro svou exotičnost prostředí, než pro sílu příběhu. 6/10
Závěr
Tak, sečteno a podrženo Kouř 83%, Travellers and Magicians 63%. Samotného mě až překvapuje, jak velký rozdíl jsem nakonec dal v hodnocení, ale pro účely hledání vítěze jsem své přemýšlení poněkud hyperbolizoval.
Nejlepší film, který jsem v roce 2019 viděl je tedy Kouř.
pondělí 3. listopadu 2025
ColtonKecy – Až moc skutečné
Občas člověk narazí na písničku, která tak moc sedí na nějakou jeho předchozí éru, že kdyby na ni narazil rovnou tenkrát, napadly by ho snad až paranoidní představy o sledování či čtení myšlenek.
Však znáte tu frázi... "Tahle písnička je o mně?"
sobota 1. listopadu 2025
Ohlédnutí za říjnem 2025
Říjen 2025 byl pro mě měsíc, kdy jsem zpomalil. Jak je venku méně světla, mám značně méně energie. Také úzkosti se začínají vracet v plné své kráse.
Na náladě nepřidá ani to, že bolesti, které mám už delší dobu, jsou tady pořád. Nedávno mě přepadl během procházky celkem silný liják, chtěl jsem zkusit běžet domů, ale přes bolest to bohužel nešlo.
Společenských akcí bylo méně než obvykle, ale byli jsme s kamarádem na klavírním koncertu, což není pro mě úplně typický typ akce.
Abych to shrnul, tenhle měsíc je pro mě vlastně taková nepohodlná hibernace.






