Krátce – Vrchní vrstvy

Dost bylo dlouhých příspěvků, zde jeden krátký! A je to něco, co budu asi ještě v budoucnu opakovat jinými slovy, protože je to má častá myšlenka...

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Tatyana Novoselova)

Jak čas utíká a roky se nabalují, je více a více na co vzpomínat. Je tedy víc věcí, které společně můžeme párovat při bilancování a prostor vzpomínek má tedy velký počet vrstev. Tohle mě neskutečně baví a do velké míry fascinuje!

Věci, za které jsem vděčný tento podzim (2026)

Slíbil jsem vám příspěvek, který se naopak podívá na ty hezké věci tento podzim. Nuže, tady je!

1) Tradiční výlety

S tátou máme tři tradiční výlety na podzim. Myslím si, že však tento podzim je teprve třetí, co dopadly všechny tyto tři výlety. Takže už je to ale tradice!

Jedná se o tři vesnice v okolí, které jsou relativně dobře dostupné. A také tam je hospoda! Dáme si oběd a pivo a pak následuje cesta domů, při které táta většinou hledá houby. Letos jsme na dvou výletech nasbírali. Jedno sbírání byl úspěch, druhý případ skončil v koši, protože všechny hříbky byly červivé.

2) Další hospody

Výlety s tátou nejsou jedinými návštěvami restaurací. Večeře/pijatiky s přáteli se také najdou. Před týdnem jsem šel na pizzu s kamarádem, včera sushi s přáteli.  A každý podzim máme s kamarádem tradiční sezónní akci a velmi brzy bude ta letošní.

3) Úlovky v sekáči

Většinou sekáči nic nekoupím, maximálně jednu věc. Ale koukat se na zboží chodím relativně často, i když to, co hledám, většinou nemají. No a nedávno jsem narazil na rovnou tři věci, které jsem měl na seznamu. 49 Kč za kus. 

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Syed Qaarif Andrabi)

Tady doslova přiznám barvu a hledal jsem věci hlavně ve fialové barvě. Tahle barva v mém šatníku příliš zastoupena není. Čekal jsem však, že mě ta barva začne zase barvit a v létě jsem na nic skutečně dostal náladu. Nic jsem však nemohl sehnat. Sleduju jinak módní předpovědi a barva, na které se tento podzim Youtubeři shodli je právě fialová. A já měl zrovna štěstí na dva ucházející kusy. Takže za mě super!

4) Běh

Už zase více běhám. A od doby, co jsem měl drobný lékařský zákrok, padl i letošní rekord v délce uběhnuté trasy. Vlastně to byl druhý nejdelší běh v mém životě. A jinak tuhle atmosféru miluji. Tma, vůně spadaného listí a tajuplna.

5) Čas na učení se

Pamatujete hru The Sims 2? V datadisku, kde přibyla roční období je také funkce, kdy učení jde rychleji na podzim. A tenhle podzim jsem se pustil do vzdělávání se docela s vervou. A jinak samozřejmě věnuji intelektuální pozornost mé práci. Podzim pro mě začal v srpnu, kdy bylo opět po dlouhé době školení. A školení mám vlastně dost rád.

Asi by se toho našlo i více, ale tady to zakončím. Tak užívejte podzimu!

Jak to jde dál?

Blbé období pokračuje. Babička dle doktorů odchází, což je sám o sobě dostatečný stres na to, aby se mi rozjely úzkosti.

Mé zdravotní problémy se místy hlásí, místy ne tolik, k úzkostem ale přispávají silně. Ale je to o něco lepší. V práci toho je na tři bedny a jak musím řešit jeden úkol za druhým, nemám tolik tendenci řešit sebe. A podstatou hypochondrických záchvatů je řešit sebe.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Petra Kopásková)

Jinak jsem nějak přijal fakt vlastní smrtelnosti a toho, že můžu vážnou nemoc naopak bagatelizovat a považovat za hypochondrii a pak na to dojet. Myslím, že jsem tohle už řešil už s nějakým z kamarádů, který má medicínské vzdělání a říkal, že mi nebude lhát, je to prostě reálný scénář.

Ale smíření s těmito scénáři mi nějak pomáhá. Pocit vlastní smrtelnosti mě žene k životu a začal jsem zase více číst, protože by mi bylo líto, kdybych právě rozečtenou bichli ze zdravotních důvodů nedočetl.

K lékaři jinak zatím nejdu. V hlavě mi to skáče ze strany na strany zda půjdu, či nepůjdu. Nechci systém zahlcovat svou labilitou a pocit vážné nemoci mám minimálně dvakrát týdně dlouhé roky.

A pak jsou tu i hezké části podzimu. Ale nechci dál tvořit superdlouhé příspěvky, takže to zakončím tady a časem shrnu to hezké na letošním podzimu v jiném příspěvku.

Je mi prostě špatně... Fyzicky a hlavně psychicky!

ÚVOD:

Tenhle příspěvek není ani tak má běžná blogerská rutina, kdy vás chci informovat o svém životě. Tenhle příspěvek píšu, abych si nějak urovnal myšlenky. Je to sice citlivé téma, ale já jsem hodně otevřený člověk. A jak řekl s nadsázkou jeden z mých přátel, o mých zdravotních problémech ví i prodavačka ze supermarketu, protože jí to řeknu při placení.

Byl jsem poslední dobou ve stresu, docela dost stresu, obavy o různé členy rodiny, o vlastní zdraví a podobně. A myslím si, že ten stres je ten důvod proč se mi rozjely zažívací potíže. Nebudu psát přesně jaké. Ne, že bych to chtěl tajit, ale mám v tomhle zábrany a přijde mi poněkud nechutné to tady vysvětlovat dopodrobna.

No a jak už dávno víte, jsem hypochondr, silný hypochondr. Teď mám tedy pocit, že jsem vážně nemocný a možná dokonce umírám. Vím, je to hodně hysterický pocit, sám to vím, to ale ten pocit nijak nevymazává. Záchvaty paniky nemizí a jelikož mám tyto problémy asi ze stresu, tak rozhodně teď nemizí, protože generují samy o sobě velmi silný stres.

UROVNÁNÍ V HLAVĚ:

Tak, to že jsem psychicky v háji jsem už představil, teď trochu konstruktivnější přístup.

1) Naprosto stejné problémy mám delší dobu. Květen 2025, to jsem je měl na 100%. 17 měsíců uběhlo a jsem tu stále. Ale ono to není 17 měsíců. Myslím, že jsem stejné problémy měl minimálně v roce 2018 a to je 8 let. Hmm... Ale víte co? Má úzkost se snaží rok 2018 zpochybnit. Vážně to byly stejné problémy? Nebylo to něco, co nebylo vážné a teď to vážné je? ... Já ale svého nepřítele do jisté míry znám. A tohle úzkost přesně dělá.

2) Tohle jsem i konzultoval s psychiatričkou. Potvrdila mi, že to je roky, co si na tohle stěžuju. A ne jeden, dva roky, ale řádku let. A jsem pořád tady. 

3) Vidím velký zlom v tom, kdy tohle začal být problém. A to když jsem si přečetl článek v médiích, že tyhle problémy jsou příznak rakoviny. Nemálo podezřelé... Asi to je něco s čím žiju možná i víc jak těch 10 let, jen jsem to více nevnímal a začal psychovat až po přečtení článku.

4) Jsem si jistý, že jsem tyhle problémy měl o více a potom stejně na nějakou dobu ustaly. Posledně to bylo dlouho úplně v pohodě. Proto je to teď i tak stresující, měl jsem pocit, že jsem to vyřešil a mám klid. A ono se to pak vrátilo a můj klid odešel.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (ablukadakiler)

5) Konzultoval jsem to v minulosti s kamarádem, který je lékař. Ne v tom stejném oboru, ale napovím, že je specialista v oboru, kde obecně musí znát celé lidské tělo a jeho fungování. Říkal, že dle jeho znalostí tohle může být projev opravdu velkého počtu věcí a může to být něco, co mě nebude ohrožovat. Ptal se mě, jestli jsem ve stresu. Stres tohle prý dovede dělat také. No a jsem tam...

6) Děsí mě, že jím zdravě. Trpím občas záchvatovým přejídáním. Že je tohle spouštěč mých zažívacích problémů, vím jistě. Jenže teď jím dost zdravě a nepřejídám se. Tenhle problém je tu ale i tak. No... Ten stres bude asi další spouštěč. Že tohle člověk může mít z více důvodů.

7) A na závěr mám plán... Už jsem roky nebyl na preventivce u obvodního. Mám se jít nechat očkovat proti covidu a chřipce, rovnou si tam tedy preventivku domluvím. A zachovám se dospěle a řeknu doktorce, že tyhle problémy mám. No asi to nebude příjemné. Možná mě totiž požene na kolonoskopii. Loni krev. To byl první strike. Tenkrát mi udělali jen ultrazvuk. Prý kolonoskopie, kdyby se krev vrátila. Ale nebude tohle druhý strike? Každopádně mě uklidňoval kámoš, co měl nějaký zánět, kvůli kterému musí chodit na tuhle věc jednou za dva roky, že to zas tak tragické není a dá se to vydržet.

PÁR SLOV ZÁVĚREM: 

Vím, napsal jsem vám tu celý sloh. Dlouhý a úzkostný sloh na citlivé téma. Jak jsem ale psal výše, já jsem schopný tohle člověku říct u piva. Vím, že nemám moc filtr. Ale je to v tomhle případě špatně? O zdraví by spolu asi lidi měli mluvit. Často někdo tyhle nepříjemnosti tutlá a nedovede si říct o pomoc lékaři. A často jdete k lékaři, protože vás umravní kamarád v hospodě u piva. Takže asi tak... 

Podzim 2026 – Sociální období?

Podzim se nám už rozjel. A zase to je celkem sociální. Byl tu už i zlatý hřeb... Svatba! Druhá a finální svatba, na kterou jsem byl tento rok zvaný.

Od nevěsty jsem měl dopředu info, že na svatbě mají být i jiní gayové a možná se seznámím. Realita? Gayů bylo 10%. A hostů celkem 70. Takže 7 gayů. 3 páry a pak já lichý... Takže zase smůla. Navíc jsem šel spát brzy. Plánoval jsem ponocovat, ale ve chvíli, kdy část naší party jela už na ubytko, tam byla taková nepříjemná scéna, která se mě sice netýkala, ale vyděsila mě, takže jsem také odjel, čehož jsem pak litoval.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (VALERIE V)

Jinak jsem po roce viděl zase jednoho kamaráda z minulosti. Navštívili jsme město, které pro mě bylo nové. Výstava v muzeu byla úžasná a jídlo v nedaleké restauraci znamenité. Jen doprava byla poněkud hektická.

No a pak ještě přišlo zahraničí, i když jen jednodenní výlet. Chvíli to vypadalo blbě, protože jsem v týdnu předtím chytil nachlazení, ale uzdravil jsem se včas a nakonec jsem tedy s kamarády na tento výlet vyrazil.

Takže socializace je poměrně dost. Jen se nějak necítím ok. Má hypochondrie se zhoršila. Ne do intenzity, ale počtu těchto nepříjemných pocitů. A mám tendenci to dost ventilovat a dochází mi, jak to mé přátele otravuje. Budu s tím zkoušet něco dělat, ale jde to těžko. Je to asi důsledek všeho toho stresu.

ColtonKecy – Recyklace

Pochop... Kultura a vlastně i svět neustále recykluje sama sebe. Pokud i ty sám sebe čas od času nezrecykluješ, zrezivíš... 

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Johannes Plenio)

Tak se na sebe podívej, co měl jsi rád a kdo jsi byl pár let zpět. Určitě se dá něco z toho oprášit a použít.

Milý deníčku – 36. díl

Milý deníčku, dneska předpokládám, že to bude delší...

Stehy mi už vytáhli, ale nařídili mi dalších 14 dní klidového režimu. Zbývá ještě týden, ale velmi opatrně už cvičím cviky, které nenamáhají partii, kde je jizva. I tak mě bolí jiné části těla, jak je mé tělo běžně zvyklé na častý pohyb a ten mi nyní chybí.

Ještě jsem absolvoval preventivku u zubaře. Celkem jsem měl během 3 týdnů tolik návštěv lékaře, co jindy nemám ani za rok. Jsem z toho dost zničený.

A stres tu je značný, kontrolu měl i táta a bude muset časem na operaci. Mám o něj strach, i když podle lékaře je to rutina. A problémy vážně má a tohle mu snad pomůže. Jinak mám o něj další obavy, docela se rozpil, ale alespoň má nové kamarády, předtím byl více osamělý.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Sabine Meier)

Jinak si taky myslím, že má táta poprvé od smrti mámy novou přítelkyni. Jsem z toho zatím nesvůj, částečně to přede mnou tají. Samozřejmě mu štěstí přeju, ale to, že to je další stres, to přiznávám.

No a pak ještě jedna věc... Zase to mé zdraví. Tedy je to jen podezření. Zde nebudu tajit, o co jde. Trochu se obávám, že mám cukrovku. Ztratil jsem dost kil, mám pořád hlad a žízeň. A vím, řekli byste si, ať jdu na cukr a mám jasno. K tomu chci však něco dodat.

Jsem hypochondr. Silný hypochondr. A podobně vážné nemoci si sám diagnostikuji každý týden. Dvakrát... Podobné stavy, co mám teď jsem měl už v minulosti a cukr mi jednou ročně měří a zatím vše dobré.

Sice jsem tedy hypochondr, ale vím o sobě, že jsem hypochondr. A teď chci celou situaci více rozebrat v tomto zápise. Mám důvody, proč si myslím, že to je jen planý poplach.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Zuzana Ruttkayova)

1) Úbytek váhy se dá vysvětlit jinak. Chodil jsem celé léto skoro každý den 4,5 km navíc. Redukoval jsem přejídání. A výrazně jsem omezil alkohol. Kamarád mě právě uklidňoval, že jen nejsem odulý z pití a navíc jsem měl kalorický deficit.

2) Úbytek váhy může způsobovat můj častý hlad. Je to prý fyziologická reakce.

3) Žízeň mám ode dne, kdy jsem si googlil příznaky cukrovky. Ten den jsem měl navíc velmi slaný rybí pokrm.

4) Kontext. Úzkost u mě poslední dobou panuje dlouhodobě. Tohle ani není jediný hypochondrismus. Obavy z cukrovky mi tedy zapadají do širšího celku, ve kterém mám sklony k obavám. V čekárně u doktora jsem navíc viděl pána s diabetickou nohou a jednomu mému kamarádovi skutečně diagnostikovali cukrovku. Tohle na mě působí jako spouštěč této obavy. A dobře vím, že mysl může neexistující příznaky velmi rychle a silně vytvořit.

Teď to tedy nechám a budu pracovat na své psychice. Kdyby příznaky trvaly déle, rozhodně si zajdu k lékaři. Stejně mě čeká očkování proti chřipce a covidu, takže bych se tam rovnou přeptal.

Ohlédnutí za létem 2026

Další sezóna je za námi, takže přichází klasické ohlédnutí. Léto 2026 bylo výrazné. Těžké, ale výrazné. Zdraví mé i mých blízkých nebylo nejlepší, což mě silně psychicky rozhazovalo. Přesto, nebo spíše právě proto bylo léto podnětné.

Jak to myslím? No, jelikož to bylo těžké období, tak jsem o to více hledal to hezké nebo zajímavé. Jako jakýsi únik. Sledování filmů náhle nebyl jen relax, ale spíš aktivita, kde jsem si rovnal myšlenky a hledal naději. Také tu byla nová studijní témata, kterým jsem se věnoval.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Olga Sömek)

A dost výrazná byla hudba. Kraj roku 2026 byl, co se týče hudby, spíše recyklační, léto však přineslo úplně nové podněty. Bylo to zajímavé v kombinaci s tím, že se mi rozpadlo dost oblečení a měl jsem tedy svolení kupovat nové. Nezměnil se mi tedy jen hudební vkus, ale styl sebevyjádření prostřednictvím oblékání, což byl dost dobrý únik před starostmi sám o sobě.

No a jinak tu byla i nějaká ta letní pohoda. Letní seriál, chlazené nápoje a zmrzlina. V minulých letech jsem zmrzlině příliš neholdoval, ale tohle léto jsem ochutnal snad 15 příchutí. S novým kamarádem jsme toho dost nachodili okolo města a stánek se zmrzlinou byl zrovna na trase.

No a to je vše! Léto je za námi a alespoň do Malého Města už dost dorazil podzim.

Takže jak to teď vidím s psaním?

Tenhle příspěvek bude o mé umělecké tvorbě, ne o psaní na blog. A původně jsem plánoval pojmenovat ho "Takže už nechci psát?" Nakonec se vše krapet změnilo.

Jak původní název napovídá, nějak jsem ztratil vášeň pro psaní beletrie. Vím, že stát se profesionálním spisovatelem není pro mě dostupná cesta a i kdyby byla, nechci jí jít. Schopnost uživit se psaním vyžaduje ztrátu anonymity a nutnost účastnit se společenských akcí, které by mi byly nepříjemné. 

Na druhou stranu jsem měl v minulosti nutkání psát pro dílo samotné. Libí se mi ten proces za tím a možnost vyjádřit některé své emoce. No a tenhle zápal ale v poslední době nějak vymizel. Říkal jsem si tedy, že psaní pověsím na hřebík a budu se věnovat jinému koníčku.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Ivan S)

Jenže... Pak mě oslovilo jedno konkrétní dílo. Koncept jsem měl v hlavě roky, ale považoval jsem ho za nezpracovatelný kvůli silným mezerám v zdroji inspirace. No a pak, když jsem zrovna dumal u hudby, mě napadla spisovatelská technika, která tenhle problém naprosto vyřešila. Celé dílo se mi v hlavě ucelilo a náhle je reálné ho sepsat.

Nebudu se hnát, abych psal nějak často, stačí mi kapitola, dvě týdně a budu spokojený. Jsem hlavně rád, že to oživilo mou radost ze psaní, je to další passion project, který prostě časem musel vzniknout, reflektuje totiž věci bytostně mi blízké.

Na dně?

Na své poměry jsem se zase celkem odmlčel. Řešil jsem fyzické zdraví, což trochu podlomilo i mou psychiku. V příštím týdnu mě čekají ještě dvě návštěvy lékaře a dostanu se tak na 10 návštěv lékařů během 3 týdnů. To je asi tolik, kolik jich běžně absolvuji za celý rok...

Ale nebojte, není to se mnou vážné. Do těchto návštěv počítám i pravidelnou kontrolu u psychiatričky a preventivku u zubaře. Jinak jsem ale řešil i další věci. Podstoupil jsem drobný preventivní zákrok. Nebudu psát, o co jde, ale myslím, že si domyslíte. Jde o něco, co se dělá běžně, je to sice trochu invazivní, ale příští týden mi už mají vytáhnout stehy a mělo by být dořešeno.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Nataliya Vaitkevich)

Já tohle ještě zatím nepodstupoval a řeknu vám, má hypochondrie a chirurgická rána nejsou úplně super kombinace. Navíc mi na chirurgii neřekli, jak se o ránu starat, ale radil jsem se s kamarády lékaři a snad vše dělám správně.

A ještě jedna věc. Měl jsem dva týdny antibiotika. A vypadalo to, že mi hrozí jiný a více nepříjemný chirurgický zákrok. To mi způsobilo dost silné úzkosti. Snad už ale léčba zabrala a tomuto zákroku se tedy vyhnu. 

No, takže bylo zase veselo... Měl jsem jinak více věcí, které jsem chtěl v tomhle příspěvku probrat. Chtěl jsem se podívat na své strachy více do detailu a probrat i mou pověrčivost, která se v těchto týdnech objevila. Ale teď o tom nějak psát nechci. Více mi vyhovuje, že je teď tenhle blog spíše o filmech a dalším umění, než o mém psychickém zdraví.

Jsou Hitchcockovi Ptáci stále tak děsiví i v dospělosti?

Dnes bych se chtěl krátce vyjádřit k filmu Ptáci (1963), který jsem viděl nedávno. Vlastně jsem ten film viděl podruhé. Poprvé jsme na něj koukali se sestřenkou v dětství a cítím zde jakousi nostalgii, i když nám to tenkrát přišlo jako extrémně děsivý horor.

A z toho plyne tedy dnešní otázka... Byl tenhle film pro mě tak děsivý i v dospělosti? Krátká odpověď zní, že ne tolik, ale film byl stále dost děsivý. Celá ta premisa je extrémní. Kdyby k něčemu podobnému došlo v reálu, má vlastně lidstvo šanci přežít? Obranné technologie sice pokročily, ale kdybychom vybili všechno útočící ptactvo, nezhroutil by se ekosystém celé planety?

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/4352-ptaci/prehled/

Na předchozí otázku si zkuste odpovědět sami, já sám si ale myslím, že by to byl konec. A teď k dalším aspektům filmu. Film byl o poznání méně děsivý, protože jeho technologie zastarala. Některé scény nepůsobí reálně, zvlášť tam, kde předpokládám, že byl přes filmový materiál přeložen další pásek s ptáky.

Jinak postupně budované napětí bylo celkem silné i teď. Ale tohle nebylo tak silné do stejné míry jako v dětství. Některé časování bylo dost klišé, přesně jsem věděl, že "teď se něco stane". No a kdybych to měl uzavřít. Daný film byl asi tak na 60% děsivý oproti dětství, hlavní prvek děsivosti byla premisa, která mi přijde neméně děsivá.

A to je tedy dnes vše. Ještě poznamenám, že i když je tento film už dost starý a je to na něm znát, přesto si myslím, že je velmi kvalitní. A to říkám jako člověk, co nemá rád horory.

Všechny filmy s čarodějnicemi, které jsem viděl od roku 2017

Ahoj, ahoj, zde je ten první z naznačované další série o filmech. Bude se jednat o prosté seznamy filmů, které něco spojuje. V tomhle prvním se bude jednat o filmy obsahující čarodějnice. 

Trochu jsem si lámal hlavu, které filmy do seznamu ještě patří a které už ne. Nakonec jsem nehleděl na to, jak moc podstatnou roli má daná čarodějnice v příběhu. Stačí aby film obsahoval jendu čarodějnici ženského genderu. (Genderu, ne biologického pohlaví.)  Film obsahující pouze čaroděje - muže zde tedy nenajdete. 

A jedná se o všechny filmy, které jsem viděl od založení filmového deníku, tedy od roku 2017. A tenhle seznam bude ze série asi nejdelší, protože magie je vlastně můj asi nejoblíběnšjí trop ve filmu.

Zdroj: https://www.pexels.com (Виктория Билан)

Zámek v oblacích (2004)

Doručovací služba čarodějky Kiki (1989)

Příběhy ze Zeměmoří (2006)

Není král jako král (2000)

Smrt jí sluší (1992)

Sebevražedný oddíl (2016)

Čarodějka lásky (2016)

Čarodějky (1996)

Nesmrtelná teta (1993)

Princezna ze mlejna 2 (2000)

Cesta do fantazie (2001)

Čarodějky z Eastwicku (1987)

Čarodějnice (1990)

Harry Potter a Kámen mudrců (2001)

Matilda  (1996)

Čaroděj ze země Oz (1939)

Magická posedlost (1998)

Harry Potter a Tajemná komnata (2002)

Temné stíny (2012)

Kráska a zvíře (2017)

Earwig a čarodějnice (2020)

Sněhurka a lovec (2012)

Zloba: Královna všeho zlého (2019)

Kouzelná chůva Nanny McPhee (2005)

Macbeth  2015

Kouzelná chůva a Velký třesk (2010)

Ospalá díra (1999)

Čarodějnice (2020)

Malá mořská víla (2023)

Kletba bratří Grimmů (2005)

Zloba - Královna černé magie (2014)

Odyssea (2026)

A to je celé. Nakonec jsme se dostali na obsáhlých 32 filmů. 

Technická poznámka: Nakonec jsem sjednotil názvy filmů na české, i když u některých filmů mě český název tahá za mysl. Nevím, zda takto budu pokračovat i do budoucna, ale jelikož tenhle blog píšu v češtině, dal jsem jí i v tomto seznamu přednost. 

Takže zase chodím do kina?

A máme tady další příspěvek ze série "Takže zase"... A dnes se bude jednat o aktivitu, které jsem se nyní nevěnoval ve velkém počtu, ale pouze dvakrát. Jak název napovídá, jedná se no návštěvy kina.

A stejně to počítám, protože v kině jsem nebyl roky a z mého pohledu je to kvůli nabídce filmů aktivita, která se nedá dělat tak často. Dřív jsme chodili do kina s tátou, ale ten je na filmy velmi vybíravý. A i já sám mám problém v kině vybrat film, co by mě zajímal. A když se tak v posledních letech stalo, zrovna neměl čas nikdo, koho by daný film lákal také.

Letos se to ale zlomilo a s kamarády jsme zašli na film Backrooms. Šli jsme tři, jeden kamarád si to vyloženě užíval, druhého to moc nenadchlo. Já film hodnotil průměrně, ale časem se mi to rozleželo a je to za mě spíše dobrý film. Jen si myslím, že musíte mít vztah k liminálnímu umění, aby vás tento film bavil.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/1690456-backrooms-za-stenou/prehled/

A druhý film, na kterém jsem letos byl, byla Nolanova Odyssea. Tenhle film jsem prostě vidět musel a chtěl jsem ho vidět pro lepší zážitek v kině. Má to být největší film roku 2026 a je kolem něj spousta diskuze, takže jsem nechtěl být pozadu. Ano, film má své problémy, ale hodnotím ho výrazně kladně.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/1580037-odyssea/prehled/

Škoda, že mi z toho nevyšla kinová trilogie. Ještě byl ve hře film Ďábel nosí Pradu 2. Měl jsem domluveného kamaráda, ale v našem městě to dávali uprostřed týdne a kamarád měl akci od práce a sám jsem jít nechtěl.

Takže zase jezdím na kole?

Netajím se tím, že ačkoliv jsem dříve jezdil na kole hodně, nyní mám z ježdění na kole strach. Ale chci s tím něco dělat! Za posledních více než 5 let proběhly do této doby jen dva pokusy na kolo vyrazit. Vždy to ale skončilo jen u jednorázového pokusu. S tím, že ten druhý byl loni.

Letos jsem se opět domlouval s kamarádem, že spolu zkusíme jezdit. Kolo mi táta přichystal do provozního stavu. Jen to nějak nevycházelo, abychom se s kamarádem domluvili na čase. No a tak jsem se nakonec rozhoupal sám...

Klasika, projel jsem nejbližší cysklostezku tam a stejnou cestou zase zpět. Měl jsem pocit částečného vítězství a zároveň jsem věděl, že to u jednoho pokusu skončit nesmí!

Zdroj: https://www.pexels.com (Hatice Uyar)

Další týden měl čas jiný kamarád a vymyslel fakt hezkou trasu. Místa až historická a příležitost dát si po cestě zmrzku. Jak byl ale kamarád rychlejší, už jsem se musel více v prostoru orientovat sám ve chvílích, kdy mi ujížděl.

Další týden jsme se pak s oběma kamarády všichni tři vydali na cestu na kole do kempu o dvě vesnice dál. Vítězoslavně jsem si zde dal večeři. A neskončilo to ani tam, další víkend jsem už úplně sám jel do sousedního města, až na opačný kraj, protože mě další přátelé pozvali na oběd.

Pokusy zatím tedy byly letos čtyři a to je výrazný posun... Tenhle týden máme s kamarády domluvené další kolo, jen počasí zatím není příliš ok, snad se tedy do víkendu ochladí... A to je tedy kolo. Beru ho jako jakýsi předstupeň tomu udělat si řidičák, tak mi držete palce!

Nejlepší film roku 2025

A máme tady (prozatím) závěrečný díl této série. Plánuji samozřejmě pokračovat i v dalších letech a nové díly můžete čekat vždy někdy krajem roku. Nejlepší film roku 2026 tu tedy patrně přistane v lednu 2027.

A teď k roku 2025. Kandidátů bylo více, ale přesto jeden film celkem zřetelně vyhrál. Je jím film Trumanshow.

The Truman Show (1998)

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/9568-truman-show/prehled/

A proč jsem tenhle film vybral? Přijde mi dost kulturně podstatný. Jakýsi Matrix před Matrixem, nebo Matrix pro děti, chcete-li. Film je tedy o realitě a tom, co je skutečné. O daném filmu jsme s kamarádem vedli docela zaujatou debatu a shodli se, že tenhle film je prostě geniální. A to taky přispělo k tomu, že pro rok 2025 vyhrál.

A to je tedy vše. Nebojte, mám nápady na další filmové série, takže tu patrně velmi brzy přistane něco nového na téma filmů.

Takže pořád běhám?

Na tenhle blog jsem v dřívějším příspevku psal, že jsem zase začal běhat. Z kraje to moc nešlo přes ortopedické bolesti, ale postupně jsem to nějak rozběhal a tuhle sezónu padl i jeden 8 km běh.

Zdroj: https://www.pexels.com (NHP&Co)

Nedávno jsem myslel, že si dám na dva týdny pauzu, protože kamarád, se kterým běhám, byl na dovolené. Vyběhl jsem však dvakrát sám a tak jsem tedy zatím žádný týden od začátku nevynechal. Proběhlo tedy už 15 běhů, když počítám i ty indiánské.

Kamarád by rád běhal dvakrát týdně, ale na to se já necítím. Bolest neodezněla úplně a spíše se chci věnovat posilovacím cvikům na stehna a hýždě, než abych v týdnu přidával druhý běh.

Moje dojmy z H2O: Stačí přidat vodu

A dnes se podíváme na takovou odpočinkovou věc, seriál H2O: Stačí přidat vodu. Nebudu se zde nějak dlouze nebo komplikovaně rozepisovat, jen srhnu některé své dojmy. Viděl jsem zatím jen první řadu, ale říkal jsem si, že poreferuju už teď, dokud zbývá relativně dost léta, abyste se případně mohli inspirovat.

1) Děj je ujetý a přijde mi, že hlavní herečky (především postava Cleo) neumí zas tak excelentně hrát.

2) Ale ta ujetost je super a ještě víc to dokresluje australská angličtina. Jo a je to další věc, kterou paroduje Tyler Warwick, který si dělá srandu i ze Stmívání. 

 

 

 

 

 

 

 Zdroj: https://www.csfd.cz/film/245507-h2o-staci-pridat-vodu/prehled/

3) Nádherná móda a kulisy. Miluju oblečení z nultých let a tohle je třešnička na dortu. Prostředí kavárny vypadá zase neskutečně útulně a nápoje, které zde postavy popíjejí, působí lákavě. Často si k tomuto seriálu tematicky dělám cold brew čaj, kávu nebo ledovou matchu. 

4) Nostalgie! Čekal jsem pouze sekundární nostalgii, na seriál jsem sám nekoukal v době, kdy vyšel, ale koukala na něj má sestřenka. Přesto mám jakousi komplexní nostalgii. Ta atmosféra nultých let je zde tak krásně rozsáhlá.

A vím... Je to seriál pro děti. Ale tohle je pro mě těžké období. Rád si tedy odpočinu u nějaké oddechovky. V minulosti to byl třeba Ranč U Zelené sedmy, dnes je to zase H2O!

Indie hudební playlist

Před časem jsem na tomto blogu publikoval playlist z doby mých psychiatrických atak. Dnes se podíváme na dobu značně jinou. Na konec desátých let, tedy dobu těsně před covidem. Jako velkoměstský intelektuál jsem při studiu po práci poslouchal indie (nezávislou) hudbu. A teď pomalu začínám na tohle období vzpomínat poněkud nostalgicky.

Daný playlist však berte s rezervou, je možné, že jsem do něj zařadil něco, co vy za indie hudbu nepovažujete. A nebo jsem tam omylem zařadil songy, co jsem objevil až za covidu. Jde však hlavně o atmosféru a v tom je tento playlist autentický.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Alina Vilchenko)

post-hudba - Přístavy

post-hudba - Seriály

Děti mezi reprákama - Marie

Děti mezi reprákama - Některá okna vedou do zahrady

Děti mezi reprákama - Arabský jaro

Umakart - A venku zase prší

Monika Načeva - Udržuj svou ledničku plnou

Zvíře jménem Podzim - Černou

PRIESSNITZ - Tam na poli

KITTCHEN - SESTRA

Listolet - Starý dům

Listolet - Spící listí

Houpací koně - Everest

Houpací koně - Desire City

Sundays on Clarendon Road - Land of Limbo

A to je tedy vše. Nakonec mi z toho vyšel seznam pouze českých kapel. Sundays jsou mimochodem taky Češi, i když Land of Limbo je v angličtině.

Krátce – Mohlo by toho být více

Na tomhle blogu píšu teď lehce méně, než tomu bylo loni. Jak jsem už psal dříve, není energie a snažím se být více offline. Co se ale námětů týče, mohlo by to být právě naopak. Zapisuji si nápady na příspěvky a kupí se mi jich stále více a více. No tak uvidíme, třeba tuhle blogovou letargii překonám a zase se rozepíšu...

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Tima Miroshnichenko)

Colton's Creek – Cry for You

Mám docela pocit, že série Colton's Creek teď bude dost o hudbě. Vždycky to bylo o vzpomínání a romantizování minulosti a s tím prostě hudbu spojenou mám...

Dnes se tedy podíváme na písničku Cry For You od September. Je to jinak přesně ta píseň, kde si vzpomenu, kdy jsem ji zaregistroval poprvé. Případně alespoň mám ten pocit a mám ji spojenou s něčím konkrétním.

Úvod do děje

Než se však podíváme na konkrétní chvíli, musím vás uvést do děje. Nuže... Byl jsem potrefený puberťák. A puberta bývá dost sociální období. Z nudy jsem na hodinách informatiky prolézal Spolužáky od Seznamu. (Dnes už je původní stránka s daným názvem zaniklá a pod stejným názvem je tuším jiná.) No a dostal jsem se na stránky patřící třídě o ročník níže. Prolézal jsem profily studentů a poznal jsem jednoho klučinu, s kterým jsme se v dětství nenáviděli. Jenže tohle už nebylo dětství, ale puberta. Měl v profilu ICQ číslo a tak jsem si ho přidal, aniž bych si byl jistý, že se mnou bude komunikovat.

Odepsal! A říkal, že bydlí ve vedlejší ulici a že spolu můžeme chodit do školy, ať si můžeme povídat a není po cestě nuda. No a brzy jsme byli v podstatě nejlepší kamarádi. Přesto té socializace bylo jaksi málo.

Pak ale přišel zlom. Týpek byl v kontaktu s holčinou z jeho dětství. Byla cca stejně stará jako my a domluvilo se, že já, kámoš, ona a její dvě kamarádky, půjdeme jeden víkend spolu na diskotéku. A to se skutečně stalo!

Byli jsem všichni celkem stydliví a ne tak rozjetí jako jiná mládež. Vlastně jsme ani nepili alkohol. Někdo z nás vymyslel nějaký typ tance a všech 5 nás pak ostýchavě tento tanec tančilo. Domů jsme šli poměrně brzy, pro holčiny přijel brzy někdo z rodičů.

No ale nový kontakt tu byl a za těmito slečnami jsem pak jel i do sousedního města, kde studovaly. S jednou z nich jsem se spřátelil více a možná by se dalo říci, že jsme randili?

Den písně

Takže den, kdy jsem poznal song Cry for You je právě ze schůzky s touto slečnou. Ten den začal vlastně celkem podivně. Den předem... Party, která byla odbržděná. A pod vlivem jsme všichni nějak vykydli posedávajíc u dohořívajícího ohně. Náhle bylo půl čtvrté ráno, můj táta vstával na autobus do práce a volal mi velmi naštvaný, jak je možné, že jsem nepřišel domů.

Domů jsem dorazil nakonec až po svítání. Asi jsem přes den nějak polehával. Odpoledne jsem pak sedl na kolo a jel do nedaleké vesnice z slečnou, o které jsem vám před chvílí vyprávěl. Měl jsem s sebou přenosný DVD přehrávač. Koukali jsme na film Zpověď královny střední školy a myslím, že nás nějak zradila baterie přehrávače.

Ale pak jsme poslouchali hudbu a píseň Cry for You byla zjevena. A to je tedy ono. Vím, že to je jen jakýsi mlhavý střípek na tapiserii mé minulosti, ale nějak jsem cítil potřebu s vámi na tuto chvíli zavzpomínat.

Filmy se skvělým soundtrackem

V dnešním příspěvku se podívám na filmy se skvělým soundtrackem. Čistě pocitově se podívám na to, co mě nejvíce oslovilo. Z tohoto příspěvku vynechám muzikály, protože tam je to moc očividné. Možná jim však časem věnuji vlastní epizodu.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Eyüpcan Timur)

Stardust (2007)

Má oblíbená moderní pohádka! Její soundtrack pro mě vždy představoval silnou vyváženost klidu a epičnosti. Nedávno jsem si hudbu ze Stardust pouštěl a byla stejně dobrá i po letech. Tenhle film jinak začíná trochu nabírat na nostalgii, však mu za rok bude 20 let!

Bathory (2008)

Soundtrack tohoto filmu byl pro mě vždy silně kontemplativní. Jeho písně by se snad daly považovat až za chorály. 

Kytice  (2000)

A teď produkce, který je čistě česká. Soundtrack Kytice je místy temný, místy barvitý, jak napovídají květinové motivy v názvu Erbenova díla. Vidím zde silnou zemitost nultých let, která jako by stála v opozici silnému nástupu technologií své doby.

Spirited Away (2001)

A teď to nejlepší z nejlepšího. Když jsem objevil Cestu do Fantazie, byl jsem naprosto posedlý. A nemálo z mé obsese dělá naprosto dokonalý soundtrack. Tenhle film byl pro mně, jako bych objevil další domov nebo další idylické dětství.

Závěr:

V dnešním přehledu tedy silně vládla doba milénia. Jen se divím, že v podkladech, které jsem si přichystal, nebyl Hans Zimmer. A ještě jsem vynechal jednu divokou kartu. To mě tedy vede k tomu, že by tohle téma sneslo druhý díl. Nu uvidíme...

Nejlepší film roku 2024

A máme tu další díl série nejlepší film roku... A dnes to vychází na rok 2024. Bylo to trochu těžší, ale ne zas tak nejasné a vyšel z toho jeden jasný vítěz a to je film Zoolander. 

Zoolander (2001)

 

 

 

 

 

 

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/8748-zoolander/prehled/

A proč jsem tenhle film vybral? Troufám si říct, že daný film je dost ve stylu camp. Což ve zkratce znamená, že je přehnaný a teatrální. Dále se film týká módy, což je odvětví, které mě zajímá dlouhodobě. Film je jinak dost vtipný. A bod navíc, že ho měla ráda i má máma. Já ho celý viděl právě až v roce 2024.

Milý deníčku – 35. díl

Milý, deníčku...

všechny tři akce této sociální sezóny jsou úspěšně za mnou, nová města viděny, spousta kultury a restaurací navštíveno, takže peneženka zaplakala...

Byli jsme také s tátou navštívit babičku, což bylo velmi náročné na psychiku. Trochu mi ten den zlepšilo náladu, že jsme se po zpáteční cestě stavili na nákup oblečení a dokoupil jsem skoro všechno, co se mi rozpadlo nebo brzy rozpadne. Co jsem nesehnal budu ještě doobjednávat z internetu.

 

Zdroj: https://www.pexels.com (Misa S.) 

 

Jinak koukám, že jsem na blog nepsal 13 dní. To je na mě dlouhá doba, ale má jeden prostý důvod. Jsem více offline. Po práci vypínám PC a čtu tištěné knihy, časopisy apod. V umění býti offline vidím vlastně budoucnost eletismu. Kvalita internetu šla s pokrokem v umělé inteligenci dolů a čas offline tak u mě získal na atraktivitě.

Do toho mám nového kamaráda, se kterým o víkendu chodíme delší procházky obohacené občanou zmrzlinou nebo pivem, obojím točeným. Letos si vlastně dost užívám léto, i když to poslední roky bylo mé nejméně oblíbené roční období. Asi tu i přistane článek o tom, jaký letní seriál sleduji.

No a to je prodnešek vše. Nezapomínejte na pitný režim v těch vedrech a zase někdy!

Colton Indigo 

Takže pořád píšu?

Možná pamatuje moji sérii příspěvků "Takže zase...". Ta popisuje to, že mám tendenci svůj život recyklovat a ke starším aktivitám se vracet. To ale není případ psaní. S ním jsem od minulého příspěvku o psaní znovu nepřestal. Mám sice pocit, že se mu příliš nevěnuji, ale pravda je taková, že píšu málo, ale často.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Ron Lach)

A vlastně jsem v minulém týdnu dokončil nejdelší projekt ze všeho, co jsem kdy dopsal. I když to byla taková neambiciózní oddechovka. Teď si dávám krátkou pauzu, po které chci dokončit jednu z dalších odložených věcí a pak se světu jako spisovatel odmlčím, abych pokračoval s prací na románu, který jsem začal před lety.

Je mi trochu líto, že zde nemůžu své literární díla sdílet. Přeci jen je tento blog anonymní a pro psaní používám jiný, poloveřejný pseudonym. Jinak se to tak nějak protočilo. Dříve lidé četli více mé umělecké texty a blog pár let upadal. Pak se blog vzpamatoval a mé literární texty lidé číst přestali. Tak jako tak jsem ale srdcař a psaní je koníček, kterému bych se pravděpodobně věnoval, i kdyby to nečetl vůbec nikdo.

Ohlédnutí za jarem 2026

Jak jsem avizoval dříve, nebudu na tomto blogu bilancovat na konci každého měsíce, ale na konci každé sezóny. A jelikož už je červen 2026, ohlédnu s tedy za jarem letošního roku. 

Ve zkratce mohu rovnou říci, že to bylo období těžké. Snažím se žít svůj život dál, jak jsem zvyklý, ale občasný exces tu je. Daří se mi nebrat Rivotril nějak moc často, ale alkoholu lehce přibylo a zpátky je mé záchvatovité přejídání z nervů.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Konevi)

A teď body, které přiblíží celou situaci:

1) Nemocná babička

Babička na tom prostě není dobře a celá ta situace je hodně děsivá. Více se rozepisovat nebudu, ale je to asi ten nepodstatnější prvek mých současných úzkostí.

2) Práce

Více úkolů se poněkud komplikovalo. A to je je ono, v práci jsem nacházel sebevědomí, které uvadlo zrovna v situaci, která není dobrá.

3) Situace ve světě

Svět je nejvíce nestabilní za dobu, co ho vnímám. A když jsem na srazu přemýšlel, zda si objednat jídlo navíc, i když jsem byl už po večeři, bleskly mi hlavou dopolední zprávy a objednal si další exotické jídlo s tichnou myšlenkou "dokud můžu".

4) Nevěra?

Měl jsem kamaráda s výhodami. A z mého podhledu mě podvedl. On to tak nevidí. A měl jsem pocit, že ho už dávno nemiluju. Bolelo to stejně...

No a to je tedy to neslavné jaro... 

5 filmů do 5 slov (3. díl)

Dnes bych se rád vrátil ke konceptu příspěvků, který jsem už zde dvakrát publikoval. Premisa je jednoduchá, vezmu 5 filmů, které jsem naposledy viděl a zkusím se k nim nějak vyjádřit v pěti slovech.

Pan Včelka (2007)

Takhle teda včely rozhodně nežijí.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/209423-pan-vcelka/prehled/

Chyť mě, když to dokážeš (2002)

Je být podvodník americký sen?

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/8630-chyt-me-kdyz-to-dokazes/prehled/

Lorax (2012)

Špatná adaptace asi dobrého materiálu.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/293571-lorax/prehled/

Pokémon: První film (1998)

Krásná animace, opravdu silná nostalgie.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/70320-pokemon-prvni-film/prehled/

Za borovicovým hájem (2012)

Bylo traumatizující tento film sledovat.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/297577-za-borovicovym-hajem/prehled/

Tak jo, tuhle pětku máme hotovou a já se pokusím přijít příště s dalším dílem dříve!

Krátce – Proč mám rád tuhle kapelu?

Vždycky jsem nějakým způsobem hledal pravdu. A proto mám tak rád Tři sestry. Jejich písničky jsou plné pravdy...

Zdroj: https://www.pexels.com/ (cottonbro studio)

Milý deníčku – 34. díl

Milý deníčku,

svatba kamaráda je za námi. Dal jsem to relativně v pohodě, ale moment, kdy jsem udělal mírné faux pas si taky vybabím. No jo, to ke mně asi nějak patří...

V následujících dvou měsících mě jinak čekají dvě další větší akce. Bude jedno nové město a mimo něj se vrátíme ještě do města, co je už dost základna naší party. Máme tam totiž přátele. Jinak se objevil i někdo nový, kdo se přidal už na několik akcí naší sociální skupinky. A je fajn mít nového kamaráda. Takže sociálně to teď dost žije.

Zdroj: https://www.pexels.com (Vitaly Gariev)

Ale není to jen růžové. Obavy tu jsou. Babička je na tom pořád špatně, všem nám dělá starosti a její chování mi přijde vlastně dost sobecké. Další věc je, že tátovi nedopadla dobře jedna kontrola a čeká ho další nepříjemná. Už tady teoretizoval nad katasrofickými scénáři. Dost mě tahle situace vykolejuje. Včera po delší době padl Rivotril, a dnešní den pak začal únavou.

Takže jo, je to všelijaké, součanost má své slunné i temné stránky. No dnes už to tu zabalím, tak zase někdy!

Colton Indigo 

Líbil se mi Dunkirk?

Na tento film jsem se podíval ze stejného důvodu, jako i u spousty dalších filmů, mažou ho v dohledné době z Netflixu. Jeden z mých kamarádů je navíc velký fanoušek Christophera Nolana (režisér), takže film jsem stejně chtěl dříve nebo později vidět. V tomhle příspěvku tedy jen poněkud minimalisticky shrnu některé mé poznámky ohledně filmu Dunkirk (2017).

1. Počáteční zmatek se vyjasnil

Z kraje filmu jsem se poněkud obával, že se ve filmu vůbec nezorientuji. Bylo zde více postava a dějových linií. Dal jsem tomu však čas a vše hezky zapadlo.

2. Emoční, působivé, stylizované

Docela mě zaujalo umělecké pojetí. Plíživá hudba a tmavé barvy zrovna hezky dokreslovaly bouři, při které jsem film sledoval. A to, že film byl trochu skoupý na slova vidím ve stejném kontextu, byla to součást toho, že byl film silně stylizovaný.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/67105-dunkerk/prehled/

3. Anticipace

Jelikož jsem hned z kraje filmu chystal, že napíšu tenhle příspěvek, dával jsem pozor na děj a kladl si otázky. A na to jsem zrovna zvolil vhodný film, protože s námi hraje jakousi anticipační hru. Nutí nás předpokládat, co se stane a napjatě sledujeme, zda to nastane. Jako příklad zmíním záběr na kličku, ale více spoilovat nebudu.

4. Film se za mě vyhnul oblasti klišé

Jinak musím také říci, že jsem čekal, že film bude dost velké klišé, jak často velkolepé historické filmy bývají. Ale mám tak nějak pocit, že tomuto se Dunkirk vyhnul. Proč si to ale vlastně myslím? Myslím, že právě ta zmiňovaná umělecká stylizace vytvořila rámec, do kterého jakási epičnost zapadala. A tak to nějak přirozeně klaplo na místo toho, aby to bylo jen klišé.

Pár slov závěrem

Takže abych uzavřel otázku nadpisu. Ano, film se mi líbil. A to i přesto, že je to žánr, který nemusím. Nemám rád historické filmy a už vůbec ne válečné. Tenhle film však na mě působil velmi vyváženě.

Nejlepší film roku 2023

A máme tu další díl této filmové série! A rok 2023 byl jeden z těch, kde to je jasné. Bude to ale více o emocích, než o tom, že bych objektivně daný film vnímal jako kvalitní.

Vyměřený čas (2011)

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/281357-vymereny-cas/prehled/

A proč pro mě byl tenhle film to nejlepší ze sledování filmů v roce 2023? Šlo právě o tu atmosféru a pocity, když jsem se na ten film díval. Přijel zrovna kamarád, co bydlí daleko a který byl můj spolubydlící na kolejích. Šli jsme pochod a opět jsem ušel trasu tak dlouhou, že to je jakési mé osobní maximum.

Tou dobou jsem měl mírné zdravotní potíže, které pochod komplikovaly. Já se však nevzdal a problémům navzdory jsme vstali velmi brzy a ušli opravdu štreku. Když jsem se pak trpíc vyvalil na gauč, pustili jsme s kamarádem tenhle film a hráli si na kritiky.

Dělali jsme přestávky, kdy jsme film pozastavili, abychom ho hodnotili. Rozebírali jsme charakteristiku postav, děj a politiku. Já si ten film náramně užil. Podle kamaráda to je ale strašný film. Nesouhlasím, ale jak říkám, ovlivňují mě emoce toho dne.

Colton's Creek – Touha

Dnešní Colton's Creek se bude dost točit kolem písničky. A to je píseň Touha od Daniela Landy. Nuže jdeme na to!

Nejsem si jistý, jestli tehdy zrovna Touha vyšla jako nový hit, nebo jsem ji objevil až po čase. Ale ten okamžik, když jsem danou píseň objevil, je pro mě dost podstatná vzpomínka. Možná si to pamatuji trochu špatně, ale v tomhle případě jsou podstatné emoce, ne faktická stránka daného okamžiku.

Píseň mě hned z kraje oslovila, nebo spíše zasáhla! Bylo to přesně to, po čem můj pubertální mozek lačnil. Hned jsem koukal na ICQ, jestli je online můj kamarád Will. Nebyl. Čekal jsem tedy chvíli, zda se tam  neobjeví sám, což jsem po chvíli vzdal a napsal jsem mu SMS, ať jde na ajsko.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Rodolfo Clix)

V nadšení jsem mu líčil tenhle song a to, co ve mě vyvolává. A co to vlastně bylo za pocity? Nemůžu dnes přesně určit, jaké emoce ve mě Touha vyvolávala v tu danou chvíli. Je to dávno a neměl jsem žádný deník. 

Přesto se však zda můžu ještě trochu rozepsat. Víte proč? Ta píseň mě totiž oslovuje dodnes! On ten samotný název je příznačný. Co jiného žene mladého člověka více než touha? A tenhle song přesně o tom zpívá. Tenhle song je snad až na steroidech schopný popsat lidské bažení. A jakoby sliboval. Sliboval, že touha bude naplněna a člověk získá tu velkou věc. A když ji nezíská, bude tu alespoň to toužení, které se snad přeci taky počítá!

A jasně, už v té době to asi bylo o lásce. Hodně o lásce. Po té totiž toužím už pár dekád a s plynoucímu roky se na tom nic nemění...

Zlatý hřeb roku 2026?

Ne se všemi kamarády z naší party se sejdeme nějak extra často, jelikož se část odstěhovala za prací do různých koutů naší země. A tak teď několikrát při loučení na konci večera padla věta: "Patrně se uvidíme až zase na svatbě."

Ano, blíží se svatba. Kamarád do toho konečně praští. Však má na to věk! Parta tam sice nebude celá, ale málo nás tam taky nebude. (Ne všichni se v rámci naší širší sociální bubliny baví více se všemi.)

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Olha Krutii)

Jsou tu tedy tradiční nervy před společenskou událostí, i když jsou zatím menší než obvykle. Hodně se ale těším. Úplně se vidím se skleničkou v jedné ruce a dortem ve druhé při lehce hlubším rozhovoru, jak to tak bývá, když je člověk na svatbě sentimentální.

Pro tuto událost jsem si také koupil nějaké nové oblečení a už se prostě těším, až si ho vezmu na sebe. Svatba se tedy pomalu blíží a měl by to být sociální zlatý hřeb tohoto roku. A potom? Pak mě čekají další větší akce a později v rámci roku 2026 ještě jedna svatba.

Takže zase běhám?

Teď si nejsem jistý, zda jsem to sem psal, ale v minulosti jsme s kamarádem poměrně dost běhali. Z kraje roku 2025 pak přišly mé táhnoucí se ortopedické bolesti a běh byl ta tam.

Letos jsme se však k běhu vrátili. Alespoň tedy částečně. Ortopedické bolesti jsou tu pořád, ale hlavně při běhu samotném, druhý den zatím následky nebyly. Běháme tedy indiánský běh. Neboli střídáme pomalý běh a rychlou chůzi. Dnes bychom měli jít počtvrté.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Alin Serban)

Jasně, není to ten výkon, co tu býval, ale stejně jsem za to dost rád. Na ten endorfinový pocit po doběhnutí to stačí a tohle mi fakt hodně chybělo...

Sestavte si playlist na roadtrip (pro 4 osoby)

 Ahoj, 

dneska se podíváme na něco, co jsme s kamarády zavedli před pár lety.

Máme takový tradiční periodicky opakující se výlet autem a poslední opakování je nově zaveden playlist. Co to znamená? Střídáme se v tom, že každý z členů výletu vymyslí téma, které musí splňovat písnička a následně všichni dodáme k tématu song. Vše se pak uloží do playlistu na Youtube a po cestě pak tenhle playlist posloucháme. Cesta rázem utíká rychleji!

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Breakingpic)

Hodím sem obecný příklad mustru a pak sem dám i nějaké nápady na témata.

Téma 1. osoby

1) Píseň 1. osoby na 1. téma

2) Píseň 2. osoby na 1. téma

3) Píseň 3. osoby na 1. téma

4) Píseň 4. osoby na 1. téma

Téma 2. osoby

1) Píseň 2. osoby na 2. téma

2) Píseň 3. osoby na 2. téma

3) Píseň 4. osoby na 2. téma

4) Píseň 1. osoby na 2. téma

Téma 3. osoby

1) Píseň 3. osoby na 3. téma

2) Píseň 4. osoby na 3. téma

3) Píseň 1. osoby na 3. téma

4) Píseň 2. osoby na 3. téma

Téma 4. osoby

1) Píseň 4. osoby na 4. téma

2) Píseň 1. osoby na 4. téma

3) Píseň 2. osoby na 4. téma

4) Píseň 3. osoby na 4. téma

Příklady témat: 

písnička, co má v názvu barvu

písnička v jazyce, kterému zadavatel nerozumí

písnička o městě

písnička z reklamy

Další příklady sem už dávat nebudu. Mohl bych sem teoreticky vykopírovat vše, ale je to váš playlist a další nápady nechám na vás.

Ozvláštnění:

Ještě sem uvedu něco, co ve výsledku komplikuje pořadí jednotlivých písní, jak není počet písní násobek počtu osob, ale máme takovou tradici pokaždé zařadit téma od hosta. Neboli někoho, kdo na výlet nejede. Dále jsme při vymýšlení témat zapojili umělou inteligenci. A pak máme ještě jeden způsob, jak generovat témata, který si ale nechám pro sebe. Je to příliš autentické, abych to publikoval na anonymním blogu.