V jednom z nedávných příspěvků jsem popisoval, jaký vliv na mě mají léky. Dneska si povíme něco o únavě, která je pro antipsychotika typická.
3. Únava
Dříve jsem býval celkem energický člověk. Potřeboval jsem sice dostatek spánku (konkrétně 8 hodin), ale přes den jsem byl poměrně čilý. Dnes si moje tělo vynutí 11 hodin spánku denně. Vím, že posun o tři hodiny dost, ale nedaří se mi s tím nic dělat. Když vstávám do školy, tak sice nezaspím, ale na hodině tak nějak přežívám. Často tam usnu. Po škole jsem minulý semestr často dospával. Teď přes léto, když chci vstát nějak rozumě (tzn. alespoň okolo deváté), musím si jít lehnout do jedenácti večer. Proto z hospody odcházím jako první. Často se setkám s nepochopením. Ale ponocovat jako v pubertě je pro mě prostě peklo. Snažím se o to, abych dopoledne zvládl alespoň něco. Často se učím jazyky, protože to jde celkem zlehka. Čtení odborných materiálů nechávám na odpoledne, kdy už mám více energie.
Ráno mi trvá dlouho než vůbec nastartuji. Často odbudu snídani a dám si pouze banán, protože připravovat nějaké kloudné jídlo v rozespalosti nezvládám. Nikdy ale nevynechám kafe, bez něj by to prostě nešlo.
Psal jsem už několikrát, že jsem se nechal v minulosti hospitalizovat kvůli hledání vhodnější kombinace léků. Díky tomu alespoň poklesla únava přes den. Když jsem měl vysoké dávky olanzapinu, spal jsem i 14 hodin denně, což už je pro mě naprosto neúnosné. A ten zbytek dne jsem stejně spíš klimbal.
Únava je velký problém. Byl bych rád za to, kdyby mi stačilo jen 9 hodin spánku, ale stále se mi nedaří vstát na zvonění budíku. Babské rady typu pravidelné cvičení a zdravá strava na únavu po prášcích nezabírají, i když nezkoušel jsem jít do extrému.
