ColtonKecy – V koutě

Když jsem zahnaný myšlenkově do kouta, mám tendenci jít a recyklovat nějakou mou minulou představu či koncept. Získám tak další plochu, po které se můžu mentálně pohybovat.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Michael Dupuis)

Nejlepší film roku 2022

A máme tu další článek ze série Nejlepší film roku! A opět to bylo dost těsné a rozhodl jsem se v tomto případě sdílet i filmy, které jsem zvažoval.

3. místo – Spirited Away (2001)

Je tak trochu nefér, že to tenhle film nevyhrál. Stále ho považuju za můj nejoblíbenější film. Ale... V roce 2022 už ve mně nezanechával tolik emocí, jako roky předtím. A nebyl tak tedy pro mě tolik kulturně relevantní, jako jiné filmy, co jsem viděl tento rok.

2. místo – Noc v  Roxbury (1998)

Horečka sobotní noci (1977) a Nox v Roxbury byly dlouhé roky filmy, které jsem ještě neviděl a které se mi pletly. Oba jsem nakonec shlédl. Horečka byla ve výsledku příšerná. Noc v Roxbury ale naprosto geniální. Jestli nějaký styl filmů preferuji, tak je to rozhodně camp. A tenhle film je nádherná ujetina, co se nebere tak moc vážně. 

1. místo – Rudolf (1998)

Rudolph the Red-Nosed Reindeer: The Movie je film, který mě po dlouhých letech vrátil vánoční kouzlo, které se ztratilo už kdysi. Není to žádné mistrovské dílo v kontextu kinematografie obecně. Ale pro mě to byla neskutečná dávka nostalgie, i když jsem tento film neviděl dříve. Rudolph měl v sobě naprosto přesnou esenci animáků z mého dětství. A když starému Grinchovi, jako jsem já, něco vrátí kouzlo Vánoc, musíte přeci pochopit, že takový film se dokonce může stát nejlepším filmem daného roku.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/17278-rudolf/prehled/

Milý deníčku – 33. díl

Milý deníčku,

tohle není mé nejlepší období...

Některé okamžiky z minulých týdnů vlastně patří k těm nejhorším v mém životě. Byli jsme na návštěvě za babičkou na LDN a ta vzpomínka se mi vrací a straší mě. Ale více se tomuto tématu tady věnovat nechci.

V práci to taky není dobrý, je to takové vypjaté období a co jsem si psal s kolegou, tak to není jen můj pocit. Do toho všeho mě zlobí počítač, takže fakt nedobrý.

Přesto se snažím se držet a najít si alespoň nějakou radost ze života. Zase se velmi upínám k umění a také čtu jeden vědecko-popularizační časopis a poslouchám podcasty s odborníky z různých oblastní vědy.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Kelly)

A co je velmi podstatné, mám tu své přátele. O víkendu byla docela party v sousedním městě. Jelikož se už asi do svatby nesejdeme, tak to i v podstatě byla taková neoficiální rozlučka s kamarádovou svobodou. Uprostřed noci pak šla většina z nás domů pěšky a byli jsme dost hluční a vyřvávali jsme, protože jsme byli za městem poblíž pole.

No takže dnes asi takhle, tak zase někdy!

C. I.

Je Rok jedna stejně dobrý jako RRRrrrr !!!?

V jednom z minulých příspěvků jsem naznačil, že se možná budu věnovat i příspěvku tomuto. O co jde? Na Netflixu jsem si před časem všiml filmu Rok jedna (2009), který mi podle náhledu připomínal film, který mám dost rád a považuju ho za kultovní, RRRrrrr !!! (2004). A jelikož Rok jedna budou brzy z Netflixu mazat, rozhodl jsem se ho ještě v rychlosti zkouknout a s RRRrrrr !!! ho lehce porovnat. 

(RRRrrrr !!! budu dále pro zjednodušení označovat pouze jako RRR).

Nuže je tedy Rok jedna stejně tak dobrý? 

Krátká odpověď: Ne, Rok jedna se mi vůbec nelíbil a nepřišel mi vůbec vtipný

Dlouhá odpověď: Nebudu rozebírat film celý, ale pokusím se zaměřit na oblasti, ve kterých podle mě oproti RRR pokulhával.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/236121-rok-jedna/prehled/

1) Vyšší dávka nechutnosti

Ne že by RRR nemělo nějaké scény, které mě odpuzují a jsou mi nepříjemné, Rok jedna mi ale přišel velmi nechutný. Záchodový humor nemám celkově rád a přiznám se, že u jedné scény Rok jedna jsem se málem pozvracel.

2) Mnohem slabší vtipy

Vtipy RRR mi přišly absurdní. Podle jedné teorie vtipu je inkongruence (nesoulad mezi prvky či jevy, které jsou dávány dohromady) zdrojem toho, proč nám něco přijde směšné. A RRR jsem se ve výsledku upřímně smál, asi z tohoto důvodu. Rok jedna mi ale přišel spíše otřepaný, vtipy obecné a smích ve mně nevzbuzovaly.

3) Rámec

RRR bylo sice absurdní, ale bylo rámcované jedním přehledným příběhem. Nebudu více prozrazovat, pokud jste film ještě neviděli. Ale tenhle film obsahoval detektivní příběh, do kterého dané vtipy byly zasazené. Rok jedna mi přišel, že je více nesourodý a nemá tak pevný rámec, který by ho spojoval.

No a to je za mě vše, co jsem chtěl k těmto filmům dnes říci. Považujete RRR taky za klasiku, nebo vám ani tento film neseděl?

Colton's Creek – Můj chillovací emo spot

Vítejte, vítejte, u dalšího příspěvku, kde se budu nimrat ve fungování mé mysli. Dnešní díl bude o jakémsi paradoxu. Konkrétně o tom, jak můj mozek má tendenci vnímat vzácnou událost, jako častý jev. 

Kousek od mého domu je menší průmyslová část města. A jako puberťák jsem prolezl i některé její části, kam se asi lézt nemělo. Za budovou jednoho skladu jsem našel velmi poetické místo. Bylo krásně brutalistické. Židle s popelníkem byla jakousi tesknou labutí. Zřejmě místo, kam místní zaměstnanci chodili na kouřovou. A hned vedle plot s ostnatým drátem. Zrovna zapadalo slunce. Já byl mladý a neutěšený a udělal jsem si zde tuším stylizovanou emo fotku.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Johnny Mckane)

Na toto místo jsem se pak tuším vrátil s někým dalším. Emařili jsme na tomhle náladovém fleku, jenže najednou se zjevil pán z daného skladu a začal nás vyhánět. Lekl jsem se a na toto místo jsem se už nikdy nevrátil. Dodnes ale, když jdu po nedaleké cestě, si vzpomenu, že tam tenhle kousek světa je. A i když jsem tam byl doslova jen párkrát, považuju ho i tak za "můj chillovací emo spot".

Krátce – Jen trochu

Některé seriály mě absolutně oslovily. A to natolik, že s nimi chci zůstat v kontaktu i po letech. Ale sledovat je znovu díl od dílu, to se mi zas nechce.

Proto jsem rád za videa na Youtube, kde někdo (nejlépe) krátce probere můj oblíbený seriál.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Pixabay)

Teď mám v pořadí závěrečnou epizodu rozboru seriálu Lost (česky Ztraceni) od Youtubera jménem Billiam. To je zrovna delší kousek, takže mi to při mém současném tempu potrvá.

Konec zimy 2025/2026

V roce 2025 jsem nastavil celkem vysokou laťku toho, jak často sem píšu. Teď jsem se opět odmlčel a to na dobu zhruba tří týdnů. Možná vás napadlo, že mám další ataku, jsem jinak nemocný nebo jsem umřel. Nic z toho se ale nestalo. Jsem v pořádku a vysvětlení je jednoduché. Nestíhám... Dnes tedy udělám takový souhrnný příspěvek ohledně mého života. Nebudu slibovat jako minule, že pak zas budu publikovat častěji. Protože nával povinností stále nekončí.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Suki Lee)

Práce a jiné

V práci toho je nezvykle hodně na tuto část roku. Valí se to nejen na mě, ale i na kolegy a ještě nám do toho zasahuje nemocnost. Některé věci se vrací a nedaří se je uzavřít. Jak jsem psal dříve, jsem z toho poměrně vyhořelý.

Mimo práci se mi sešel nemalý počet dalších věcí, co musím aktuálně řešit.. Takže je to veselé. Proto jsem se vlastně odmlčel. V práci toho bylo hodně, po práci jsem řešil něco dalšího. A ve zbylém čase jsem se jen koukal na filmy, které brzy smažou z Netflixu.

Obavy

Tady se nechci rozepisovat dopodrobna, uvedu jen, že mám obavy o babičku, která začala mít poměrně vážné zdravotní problémy. Nebudu psát co přesně jí je, ani kolik je babičce let, ale víte, že je mi více než 30, takže logicky je mé babičce nemalý počet roků. Mám strach, protože mám už minimálně od podzimu takovou předtuchu. Ale pořád doufám, že to ještě rozchodí.

Po téhle situaci padl zatím jen jeden Rivotril. Další si zatím brát nechci. Nechci tlumit své emoce. Jsem smutný a mám strach. Ale to je naprosto v pořádku. V takové situaci tohle člověk cítit asi má. Kdybych večer nemohl usnout, tak to bych si ten Rivotril vzal. Ale zatím usínám dobře.

Situace ve světe

Všichni víme, co se děje. A svět je zrovna děsivé místo. Upřímně, toulám se po téhle planetě už nějaký ten pátek a současnost považuji za nejděsivější dobu, kterou jsem zažil. Na druhou stranu situaci příliš nerozumím. Nebudu vás tedy uklidňovat, že vše bude v pořádku, ani strašit, že nás čeká apokalypsa.

Celkově mám obavy dlouhodobě, ale můj přístup je, že si pokusím užít čas, který mi zbývá. Vše se může uklidnit a já tu budu v pohodě do 90. Nebo mě za týden srazí autobus. Když budu vyšilovat a plašit už teď, tak si neužiju ani ten týden. Možná jsem docela cynický, ale je to můj způsob, jak se se vším vyrovnat.

Takže asi tak, tady to dnes nechám. Mám nápad, že bych napsal zase nějakou reakci na film. Z Netflixu mažou něco, co mě napadlo, že bych dal do kontextu podobného filmu, který jsem viděl vícekrát a považuji ho za kultovní. Zatím ale nic neslibuji. Jak jsem psal, je toho teď hodně.