Ahoj, znovu jsem se odmlčel, jak mám teď ve zvyku, ale aktivit je mnoho. Tak teď útržkovitě něco k problémům, které řeším. Tenhle blog je teď celkem můj deník. Alespoň je to tedy velmi autentický počin. Opravdový deník si píšu, ale některé věci tam neřeším. Proč? Hodně lidí rádo vzpomíná. Málokdo ale dělá záznam. A tak chci svůj deník psát tak, aby bylo možné ho sdílet bez dodatečné cenzury. Nuže čtenáři Zdivočelé mysli, vítejte v mých niternějších poznámkách.
Co probereme dnes? Prášky!
Mám novou psychiatričku a to s sebou nese různé otázky. Jedna z nich je ta, jak hodně benevolentní bude ohledně předepisování léků, které nejsou úplně nezbytné. Má bývalá psychiatrička mi je psala pokaždé, když jsem si řekl. Jenže mladší psychiatři jsou prý učení léky více vysazovat. U mě se jedná o léky Stilnox a Rivotril. První na spaní, druhý na úzkost. Oba jsou návykové. Ani na jednom návyk nemám. Téměř je neberu, ale jsem rád, že je mám u sebe. Jsem si tak nějak jistější, že jisté situace budou snadněji řešitelné. Většinou si na úzkost Rivotril neberu. Ale... Jsou situace, které se stanou několikrát do roka, které jsou nad rámec snesitelnosti. Situace, kdy mi dělá problém se uklidnit. Taková situace byla, když jsem se sešel s člověkem, který působil jako silně narušený a já se bál i potom, co jsem byl bezpečně ve vlaku. Nebo jsou chvíle, kdy má mysl reaguje s neadekvátní citlivostí. Občas mívám nával nezvladatelné morální kocoviny, i když jsem neudělal žádné faux pas. Na takový stav také Rivotril zabere.
To je tedy důvod, proč se bojím, že mi nová psychiatrička léky nebude předepisovat. Jsem celkem zodpovědný uživatel a čas od času takový lék pomůže.
