Colton vs. BetaColton

Lidé se mění. A já obzvlášť. Za některé změny jsem rád, jiné jsou spíš na obtíž. Podívejme se tedy nyní na to, co nyní postrádám, ale co mé minulé já mělo. Coltona minulosti nazvěme BetaColton. Pro představu berte v úvahu 14 - 17 let věku.

Co mělo mé staré já a co mi teď chybí:

1)  Absence strachu a úzkosti

Jo... Velkou část puberty jsem se nebál téměř ničeho. Jednak si člověk všechny hrozby neuvědomuje. Ale i pokud ano, připadá si stejně tak nějak nezničitelný. Ví, že by se mohlo stát něco špatného, ale "to se teď neděje, tak proč se stresovat". Patrně se ani nikdy nic špatného nestane, že ano...

Poznámka: Když se pak v pozdějších letech stala spousta špatných věcí, člověk si řekne, že můžou přijít další... A tak se zrodí úzkost. Štěstí není totiž jisté a je třeba být pořád v pozoru!

2)  Dobrodružnější duch

To s tím tak nějak souvisí. Proč v klidu sedět doma v únoru večer, když člověk může jít s kamarádem přespávat na posed 15 kilometrů od domova a domů dojít nad ránem?

Poznámka: Jo, teď mám prostě rád svoje pohodlí.

3) Metabolismus

Tenhle bod stačí popsat ve stručnosti: Byly časy, kdy člověk mohl sníst velký balíček chipsů a vypít dva litry limonády každý pátek a na jeho postavě se to neprojevilo.

Poznámka: My co bereme antipsychotika obvykle pláčeme nad ztrátou metabolismu o to víc.

4) Oblak tajemství nad světem

V době, kdy jsem toho věděl o okolí a světě méně, bylo vše tajuplné. Spousta míst jen kousek za městem byla ještě neprozkoumaná a zahalená mlhou tajuplna. V průběhu času začal být svět až tak trochu nuda, jak o něm člověk ví víc a víc.

5) Přirozenější vystupování nebo alespoň nevnímání vlastní ulítlosti

Byl jsem podivný teenager. (A jsem podivný dospělý.) Svoji ulítlost jsem ale tak moc nevnímal. A proto má komunikace byla místy snad i přirozenější. Teď jsem ze všeho tak vystresovaný, že se chovám dost roztržitě. Připadám si prostě jak vyoranej hraboš.

6) BetaColtonův svět

Ne že by byly BetaColtonovy představy a svět lepší, než to, co prožívám teď.  Ale vše bylo zásadně jiné. Bylo by proto zajímavé prožít chvíli vlastních myšlenek minulosti dnes, už jen pro tu možnost porovnat.

A to je tedy pro tento příspěvek vše. Zvažuji, o čem budu psát příště. Přijde mi, že zrovna prožívám moment, kdy se některé mé myšlenkové vzorce opět mění a zdá se mi, že snad aktualizuji sám sebe na dospělejší a zodpovědnější verzi. Ale jak podat některé mé nové myšlenky a přístupy zatím nevím.

Druhá polovina jara 2020

Ahoj všichni,

odmlčel jsem se, jak už tak nějak mívám ve zvyku... Tak se teď mrkněme, jak můj život pokračoval v druhé polovině jara 2020.

Vzdušné zámky

Tak nějak přemýšlím o tom, jaké by to bylo najít si partnera a koupit dům na vesnici. Vlastně... Jsem zamilovaný do kluka z vesnice a já povaleč městský jsem ochoten opustil pohodlí města a jít žít na vesnici.

To se ale patrně nestane. Ale romantizování usedlého života je teď v mém životě dost silné téma.

Přemýšlení z procházky

Řekl jsem, že se to nestane. Moc bych chtěl, aby se to stalo. Ale když si to vezmu z opačné strany a měl bych si představit, že bych já měl otočit a skončil bych s některým z mých ctitelů, kterého nemiluji... No, to fakt nechci. Tak nemůžu čekat, že o točí ten, do kterého jsem zamilovaný já.

Chtělo by to se odprostit

A to odproštění už tak nějak probíhá. Ale nejde to směrem "tak potkám někoho dalšího." Jde to směrem "zůstanu úplně sám." A víte co, už mě to ani neděsí. Příjemná představa to zrovna není, ale může se to stát. Musím se pro sichr naučit více věcí řešit sám, aby pro mě zakotvení v přístavu věčného singlu nebylo devastující.

Překonávání

Jedna věc, co se děje celkem často je, že jsem začal sám chodit na mikrovýlety. Překonávám svou sociální fobii a jakousi elementární nesamostatnost a k výletům občas využiji i hromadnou dopravu. 

Další věcí je, že jsem se rozhodl projít všechny staré trasy mého oblíbeného pochodu. Pochod organizuje jeden z mých kamarádů a všechny trasy za posledních deset let jsou dostupné na netu. 

Vyhoření

Už asi měsíc mi není dobře. Celkem se děsím práce, protože úkoly se mi teď nějak více komplikují. A říkám si, jestli tahle práce má vlastně smysl. Nebo jestli má smysl můj životní styl. 

Zde však další mé moudro. Když chcete svůj život změnit, není dobré ho celý náhle zbourat. Mám půl úvazek a tedy celkem i volný čas. A je dobré hledat své další směřování, zatímco na účtu každý měsíc přistane výplata.

Takže asi tak. Mám v hlavě nápad na další článek. Tak snad tu brzy přistane ještě něco dalšího.