Krátce - Co mě aktuálně irituje (srpen 2020)

• Nebudu chodit na navazující kurz do jazykovky ve Velkém městě.
• Protože budu v Malém městě chodit na rehabilitace se zády.
• Jo ty záda, to mě hodně štve.
• Protože jestli rehabka nepomůže, budu muset k neurologovi.
• Taky mě irituje, že oboje moje pochodové boty jsou v dezolátním stavu.
• Byl jsem ve sportu a nenašel jsem žádné, který by mi vyhovovaly.
• A hlavně mě irituje, že po pochodu ty záda bolí ještě víc!

Krátce - Jak jsem přestal kupovat paruky

Colton a paruky

• Objevil jsem Aliexpress. Dost věcí se tam dá sehnat opravdu levně. 
• Začal jsem objednávat paruky. K parukám mám vztah od dětství. 
• Ale spíš se bude jednat o věc budoucnosti. Muži často plešatí... A já nechci nosit pleš. 
• Každý rok jsem chtěl na Ali koupit jednu paruku, abych měl ve stáří sbírku.
• Jenže kvalita je taková, že jsem s tím přestal. 
• Až to bude nutné, utratím větší sumu za opravdu kvalitní paruku. 
• Lepší pár kvalitních kousků než větší počet nepoužitelných šuntů.

Krátce - Coltonovy vzdušné zámky v létě 2020

Co jsou mé současné sny?

1) uzavřít registrované partnerství

2) s konkrétním člověkem

3) v extravagantním oblečení

4) bez veřejného obřadu, zato s oslavou otevřenou i lidem bez pozvánky

5) na konkrétním místě - chata na vyhlídce nad Zlostí

6) udělat něco netradičního - házet kytkou s tím, že chytat budou svobodní pánové

7) a místo dortu mít sushi dort

                                            Zdroj: https://www.sushimi.cz/

Vím... Jdou na mě hnízdící reflexy!

Krátce - Poslední svatba

A máme tu první ze série krátkých příspěvků.

Nedávno se ženil další kamarád ze střední:

1) Obřad byl v pohodě. Obřad pro mě bývá nejvíce stresující. Protože po něm se gratuluje novomanželům.

Nevěstu jsem nepolíbil na tvář, netroufl jsem si.

2) Pak přišla radost, že to nejvíce stresující je za mnou a těšil jsem se na večer s tím, že se budu socializovat.

3) Party byla slabší, než jsem čekal. Naše skupinka si byla vesmírem sama pro sebe.

4) Při odchodu jsem si troufl vlepit nevěstě pusu na tvář. A tak jsem domů odcházel pyšný, že jsem zvládl sociálně těžší úkon.

PS: Kratší příspěvek se mi nepovedl.

5 let blogu

 Ano je to tak, blogu bylo pět let. A to dokonce už 27. července. Kombinace vyhoření a věnování se jiným aktivitám mi nedovolila napsat k tomu krátký komentář dříve. Tak se k danému výročí vyjádřím alespoň teď.

Splnil blog má očekávání?

Krátká odpověď: ani ne...

Dlouhá odpověď: Blog jsem zakládal z toho důvodu, abych našel nějakou možnost se vyjádřit. A vypsal jsem se tady ze spousty různých pocitů. Přesto se necítím,co se strany blogu týče, dostatečně naplněný. Doufal jsem, že blog bude mít vyšší sledovanost a dostane se mi větší zpětné vazby. Jeden čas čtenost silně stoupala. Začínal jsem mít pocit, že to je ono, má chvilka slávy. Věnoval jsem blogu více energie a v té době jsem dost psal. Nějakou dobu mi vyšší čtenost vydržela. Z ničeho nic se to však zase zlomilo zpět a to mě demotivovalo.

Budoucnost tohoto blogu

Se současnou četností psaní spokojený nejsem. Mám v plánu psát více. Ale přiznávám, že tenhle blog pro mě není můj prioritní projekt. Obávám se, že z něj více nedostanu. Alespoň ne při tématu, kterému jsem se věnoval doposud. Dnes jsem zvažoval paralelní blog. K tomu se možná v budoucnu skutečně dostanu. Jen nevím, zda budu publikovat pod jménem Colton Indigo nebo pod jménem, pod kterým zveřejňuji prózu.Věc se má tak, že jsem ochotný své prozaické jméno případně odtajnit k svému občanskému jménu, zatímco jméno Colton Indigo ne. Zamýšlím se tedy, jestli bych se k novému blogu chtěl eventuálně někdy přihlásit.

Nápad na závěr

Sám čtu několik blogů a mám rád krátké příspěvky. Přemýšlím, že tu experimentálně zkusím vždy hodit něco velmi krátkého. Tak se občas mrkněte, třeba tu něco přistane :-).