Podivné náhody

 Občas se stane nějaká zajímavá náhoda. A to je přesně to, co mě baví. Podívejme se tedy na nějaké mé náhody z poslední doby.

1) Kniha

Táta měl kdysi jednu kompletní knižní sérii. Tyhle knížky půjčoval a jeden díl mu někdo nevrátil. Nedávno jsem objevil tenhle díl samotný ve veřejné knihovničce na nádraží. Série je tedy po více než 20 letech opět kompletní.

Zdroj: https://www.pexels.com/

2) Kupon na In Kartě

Přišel mi e-mail, že mi končí kupon na In Kartě den předtím, než jsem v jedné povídce předpověděl konec světa. V povídce je motiv, že jedna z postav nedojela vlakem až domů. 

3) Shoda jmen

Kdysi jsme si s kamarády dělali srandu z jedné neznámé vysoké školy, která je atypická svým oborem a je jediná v Česku. Dnes jsem zjistil, že na ní studoval někdo, kdo má stejné křestní jméno i příjmení jako má první láska.

Myslím, že podobných věcí se v posledním měsíci stalo více, ale teď si nevzpomenu. A ano, jsou to drobnosti, které nic neznamenají, ale když se jich sejde více za krátkou dobu... Znáte ten zvláštní pocit? Pocit, že se za tímhle světem přeci jen skrývá něco víc...

Věřit?

 V poslední atace jsem cestoval. Nelogicky a daleko. Přemístil jsem se o více než 200 km. Když jsem se z ataky dostal, dělal jsem si občas srandu, že jsem jel na místo, kde Kelti zakopali poklad. Byl to jen takový štěk z ničeho.

A letos mě napadlo hodit si dané místo do Googlu a napsat k tomu keltský poklad. Vyjel mi ezočlánek o  tom, že na daném místě je velmi silný zdroj energie, který znali už Kelti. Podíval jsem se na mapy, jelikož jsem od vlaku šel celkem daleko. A shodou okolností jsem šel směrem právě k tomu místu, kde se má nacházet tenhle zdroj energie.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Pěkný, pěkný... Roky jsem racionálně uvažující člověk, ale stejně mě udivilo, že jsem jel stovky kilometrů kvůli tomu, že jsem sledoval jakousi intuici a skončil na ezonabíjecím spotu. A pěkný je taky to, proč jsem tenhle článek googlil. 

Jelikož je tento blog anonymní, nebudu říkat, o jaké město jde. Ale celý to město je prostě divný. V rámci práce jsem v kontaktu víceméně s celou republikou a když je někde problém, je to právě tady. A taky si vzpomínám na setkání s velmi divnou ženou na nádraží ve Velkém městě, která směřovala právě do tohohle divného města a mluvila o tom, jak jí to tam táhne.

Vím, nic to vlastně neznamená. A neříkám, že nějak pevně věřím, že na tom něco bude. Občas se ale i já potřebuji rozvášnit nad něčím podivným.

Tento příspěvek měl mít více části. Zvažuju, že to, co se sem nevešlo, se objeví v dalším příspěvku.

Předjaří 2022 – Jak jsem se propil do deprese

 Storytime! Nedávno jsme s kamarády vyrazili na tradiční výlet. Měli jsme však větší zásoby alkoholu, než míváme obvykle. O to více nás to bavilo. Avšak následkem byla trochu kocovina. 

Měl jsem jen lehkou falešnou morální kocovinu. A protože mi jinak zas tak špatně nebylo, vyrazil jsem hned druhý den s kamarádem na další výlet. Neplánoval jsem pít, ale v minipivovaru jsem si dal trochu piva. Pak jsme šli několik kilometrů na místo, odkud nám jel vlak domů. Zbývalo akorát tak času dát pivo v místní hospodě.

Jenže, co se nestalo, začali jsme se družit s místními a odložili náš návrat až na další vlak. Začali se jet panáky a já se nehlídal. 

Zdroj: https://www.pexels.com/

A jak to dopadlo? V Malém městě mě kamarád dotáhl domů a měl bylo velmi špatně.

Následky tohohle pití trvaly několik dní. Silný pocit studu a palčivé vracení vzpomínek na daný večer, který si nepamatuju úplně přesně. A tenhle jev byl tak nepříjemný, že mě přivedl k myšlence dát si alespoň delší pauzu od alkoholu.

Trochu také přemýšlím nad tím, že přestanu pít úplně. Ale zatím mi to nepřijde úplně realistické. Možná ještě proberu důvody, proč ne v dalším příspěvku. Zatím se mějte a jestli pijete, tak pouze s mírou! :-)

Colton hodnotí roky minulé (3. část)

 Prošli jsme starověk a středověk, takže je logicky na řadě novověk. Nuže jdeme na to!

Zdroj: https://www.pexels.com/

2017

Rok dalšího probuzení. Prošel jsem všechny fotky z minulosti, které jsem měl a probudilo to ve mě zájem o vlastní život. Začal jsem vést deníky, které jsou dnes velkým zdrojem inspirací o minulosti. Byl to rok, který byl plný hodně věcí. Ale nejen těch dobrých, byla zde i věc nejhorší, umřela mi máma.

2018

Rok dospělosti. Mámin odchod byl skoro úplně na konci roku 2017, takže pohřeb byl až v lednu 2018. Smutek a touha odstřihnout se od minulosti, takže jsem odstřihl velkou část svých vlasů. Bylo už také jasné, že asi nedosáhnu vysokoškolského vzdělání. Našel jsem si však práci. S novým přísunem peněz jsem měl náhle prostor více experimentovat: doplňky z AliExpresu, zkoušení různých restaurací, ale experimentoval jsem i v hudbě. Smutek z odchodu mámy a nové pracovní zkušenosti mě ale především donutily dospět.

2019

Roky 2017 a 2018 byly velmi výrazné, takže tento rok oproti nim celkem zapadá. Přesto vytvořil jisté standardy, u kterých si říkám, že asi platí i dodnes. Vrcholily noční projížďky autem po okolí s mužem, kterého neopětovaně miluju. Můj hudební vkus se zde dost ustálil, i když mě dost uvrhl do náruče monotónní podmazové hudby. V druhé polovině nastal zlom, kdy jsem podruhé vyznal lásku tomu samému a následně se od něj na nějakou izoloval. Začal jsem v návaznosti dost pracovat na zlepšení svého života.

Tenhle rok možná ještě zbilancuji v samostatném příspěvku.

2020

Ještě před koronou u mě začaly záchvaty hypochondrie. Pak přišla korona a s ní návrat do Malého města. Postupně jsem začal měnit své stravovací a pohybové návyky a začal proces postupného hubnutí. Rok domova a pohodlí, vytvořil jsem si také celkem usedlý životní styl.

2021

Rok, kdy jsem se po letech nadváhy vrátil na optimální váhu a také rok, kdy jsme s mým neopětovaně milovaným rozšířili naše přátelství o benefity. Také však rok, kdy pokračovaly další záchvaty hypochondrie. Tenhle rok jsem mimochodem nazval asi nejdivnějším rokem mého života. (A to v něm ani nebyla ataka.)

Sice už začal rok 2022, ale jelikož máme jeho většinu stále ještě před sebou, rozhodl jsem se k němu nevyjadřovat. Do budoucna nevidím, takže ještě netuším, co budu značit jako moderní dějiny, novověk tedy může ještě pokračovat.

Colton hodnotí roky minulé (2. část)

A je tu opět hodnocení roků. V minulém článku jsem probral to, čemu z pohledu vlastního života říkám antika (nebo také starověk). V tomto článku se budu zas zaobírat středověkem.

Zdroj: https://www.pexels.com/

2010

Rok vyznání lásky a také první ataky. Mé myšlení se absolutně změnilo a také jsem bojoval s vedlejšími účinky léků. Ty byly tak silné, že jsem se rozhodl léky vysadit.

2011

Rok druhé ataky. Jo, tak tomu skoro vždy bývá, když vysadíte léky, přijde další ataka... Také začátek nové éry, po maturitě jsem se vypravil do Velkého města – moto: "new boy in the neighborhood".

2012

Éra silného příklonu k ezoterice. Rok třetí a největší ataky, která přišla po požití posledního jointa v mém životě.

2013

Tohle nejsou pouze moje slova, ale i slova některých mých kamarádů: "nejhorší rok". Rok kocoviny po psychóze, doba která byla prostě jen nepříjemná.

2014

Rok, kdy se to začalo lepšit. Zpětně si říkám, že tenhle rok nebyl dobrý, jen se takový zdál v porovnání s rokem 2013.

2015

Tomuhle roku říkám "nejvíc zapomenutý rok." Kromě výletů na jeho přelomu s rokem 2016 jsem neměl na tenhle rok skoro žádné vzpomínky. Ale nedávno mi došlo, že v druhé polovině tohohle roku už existoval tento blog a znovu jsem si tak osvěžil tehdejší paradigma čtením starých příspěvků.

2016

Rok předzvěsti. První vlaštovky změny. K naší partě se přidal jeden z mých dnešních nejlepších kamarádů. Byli jsme s přáteli na prvním společném výletu v zahraničí a také jsem přestal kouřit. 

A to je tedy dnes vše, prošli jsme středověk. V příštím díle se podíváme na novověk.

Colton hodnotí roky minulé (1. část)

 Rok... Každý má své číslo. A když přemýšlím nad roky, co byly, vnímám tahle čísla, jako bych listoval encyklopedií zvířat a četl si nějaké učebnicové poučky. Některá klišé ohledně daných let jsem zadefinoval už před lety, jiná vznikla až při jakémsi posunu mysli vzniklého zráním. 

V tomhle příspěvku vám představím roky minulé ze svého pohledu. Každý rok dostane pár vět, co představují můj velmi zjednodušený pohled na dané časové období.

Zdroj: https://www.pexels.com/

2006

Tenhle rok pro mě definují dvě slova, začátek a alkohol. Alkohol je prostý a v kombinaci se začátkem značí to, že jsem začal pít. Je to zvláštní, ale doba, kdy jsem začal pít se překrývá se začátkem doby, ze které už mám první hlubší vzpomínky a uchované myšlenky. Jako kdyby mě první opilost probudila k životu.

2007

Dospělost snadno a rychle. První zkušenosti (...), touha se více socializovat. A tenhle rok je první, kde dovedu se 100% jistotou říct, že city k Vy víte komu už existovaly ve své plně rozvinuté formě. Konec a přelom tohohle roku s rokem 2008 představovaly můj příklon k subkultuře emo.

2008

Zde si dovolím vypůjčit jednu svou starší větu: "Rok 2008 pro mě nebyl rok, ale kult." Z tohohle roku pochází velký pocit mých kanonických historek. Tenhle rok je jeden z těch, na který nejvíc vzpomínám. Ale byl to rok plný mých předpsychotických psychických problémů, jako deprese a porucha příjmu potravy. Možná jen má zpětná idealizace udělala z tohohle roku rok kultovní.

2009

Stejně jako bylo pro rok 2006 příznačný slovo začátek, pro tento rok je příznačné slovo konec. Je to můj poslední rok bez psychózy. Je to rok, kdy nás nečekaně opustila babička a s ní začala končit éra chaty, se kterou mám spojené své idylické dětství.

Zde je příhodná část to dnes zakončit, aby příspěvek nebyl příliš dlouhý. Všemu před rokem 2006 říkám z kontextu svého života pravěk a nejsem schopný zde jednotlivé roky tolik rozebrat. První opilost - první ataka, to je pro mě éra, které říkám zase antika a tu jsem zde dnes rozebral.