Milý deníčku – 27. díl

Milý deníčku, 

přes léto a začátek podzimu jsem opravdu jel, co se týče sdílení příspěvků na blog a také vlastní umělecké tvorby na internet, teď jsem však nějak zpomalil.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Andrea Piacquadio)

Pořád toho během dne udělám hodně, ale věnuju se spíše jiným věcem, takže psaní šlo do pozadí. Ono je toho i v práci hodně. Úspěšně jsem předpověděl jeden projekt, o kterém jsem neměl žádné info, ale znám už svůj obor a naše klienty, takže jsem si nějak dopočítal, co by mohlo v rámci podzimu nastat a trefil jsem se. Akce je už za mnou, lehké komplikace tu byly, ale to se vyřešilo.

Je toho hodně, co bych v tomto deníkovém zápisu mohl ještě probrat, ale nechám zase něco na příště.

Tak zase někdy!

Colton Indigo

O ztracené lásce

V jednom starším letošním příspěvku jsem avizoval, že se chci podívat ještě na jednu věc. Jde o seriál O ztracené lásce z roku 2002.

Tenhle seriál byl dlouhé roky něco, na co jsem došli v rozhovoru s přáteli dříve nebo později při pití alkoholu. Často v mé sociální bublině řešíme filmy a seriály a vlastně i umění obecně. A když někdo vytáhl, že viděl nějaký depresivní film, většinou to vedlo ke vzpomínce na film Jezerní královna. A hned na Jezerní královnu se nám ve většině případů nabalila i vzpomínka na pohádkový seriál O ztracené lásce.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/173959-o-ztracene-lasce/prehled/

V tomhle příspěvku se nebudu snažit daný seriál nějak hlouběji rozebírat, chci ho jenom připomenout a popsat pocit, který z něj mám. Nebudu psát, kolik mi přesně je let, ale když měl tento seriál premiéru, byl jsem dítě a mezi mými vrstevníky bylo běžné, že se tento seriál sledoval s celou rodinou.

Letos květnu jsem se rozhodl pustit si ho z nostalgie celý znovu. A oh boy... Pořád to bylo naprosto depresivní. Ale geniálním způsobem! Nemůžu říct, že děj by byl scénáristicky napsaný nějak skvěle. A i v symbolismu jednotlivých prvků nacházím nějaké nesrovnalosti. Ale ta atmosféra! Geniálně mrazící a teskná velmi uhrančivým způsobem.

Znovusledování tohoto seriálu mám tedy hodně spojené s atmosférou letošního května, který byl velmi chladný a u nás bylo dost oblačno. Možná i proto mi tenhle seriál zrovna tak sedl.

Ohlédnutí za zářím 2025

Další měsíc za námi a zde opět malá rekapitulace. V září byly mé ortopedické bolesti někde na pomezí průměrné až mírné. Většina měsíce byla velmi produktivní, ale ke konci jsem začal nějak zpomalovat. Možná to je zimou a menším množstvím světla. Ale nemám nejlepší náladu. Na druhou stranu je má spotřeba alkoholu nižší a spotřeba Rivotrilu je téměř na nule.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Nathan J Hilton)

ColtonKecy – Nostalgie

Vím, že jsem velmi nostalgický... Ale buď budu pronásledovat svou minulost, nebo má minulost bude pronásledovat mě!

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Mariam Antadze)

Filmy z jakých let jsem viděl?

Tak, dnes si dáme další příspěvek o filmech, ale takový minimalistický. Bude to jen prostý seznam bez komentáře, v kterém jen půjdou za sebou roky, z nichž jsem viděl alespoň jeden film. A bude toho hodně, viděl jsem velký počet filmů, a dost let mám tedy pokryto. 

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Markus Spiske)

1926

1927

1934

1939

1942

1946

1947

1948

1949

1951

1952

1953

1954

1955

1957

1958

1959

1962

1963

1964

1966

1967

1968

1969

1970

1971

1972

1973

1974

1975

1976

1977

1978

1979

1980

1981

1982

1983

1984

1985

1986

1987

1988

1989

1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

2015

2016

2017

2018

2019

2020

2021

2022

2023

2024

Starý vizuál blogu

Ahoj, ahoj, v rychlosti jedna technická. Asi jste si všimli, že blog se vrátil po dlouhých letech do podobného vizuálu, který měl v době založení. Donutilo mě k tomu to, že zničehonic začal zlobit font, který měl až doteď českou lokalizaci. Písmena s diakritikou náhle vyčnívala z textu. Proč tomu tak je, nevím, ale donutilo mě to přepnout blog di jiného vizuálu. 

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Andrea Piacquadio) 

Vlastně jsem tohle plánoval k desetiletému výročí blogu, jen jsem byl líný. No tak teď jsem byl donucen. Jak dlouho bude blog v téhle podobě, nevím. Uvidíme, jak si zvyknu na tenhle nerdský look. Přiznám se, že ta barevná paleta mi moc nesedí. Každopádně to plánuji nějakou chvíli nechat tak jak je teď a pak vybrat úplně nový vizuál.

Milý deníčku – 26. díl

Milý deníčku,

je tu podzim, který jako ty předešlé působí jako hlavní sezóna života.

Na první dvě třetiny v září jsem to měl v diáři dost plné a nyní jsou tyto povinnosti i kratochvíle za mnou. A to včetně preventivního vyšetření u zubaře. A do konce září mám v plánu ještě dva mikro výlety. Taky se mi podařilo pohnout s jednou věcí ohledně zdraví a dostal jsem termín u služby, kterou chci také zkusit.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Chris)

Ve volném čase se věnuji literatuře. Píšu teď každý týden a mimo blog své texty také publikuji. Literatuře se věnuji i pasivně a čtu skoro každý den. 

Co se týče romantických vztahů, týpka bych fakt chtěl, ale mám teď tolik aktivit, že nemám sílu nahánět ještě někoho na seznamkách. Ono ani není koho, přijde mi, že většina profilů na známých českých gay seznamkách patří sociálně vyloučeným lidem.

No, tak zase někdy!

Colton Indigo

Nejlepší film roku 2018

Tak, máme tu druhý díl série, kdy procházím svůj filmový deník od roku 2017 do současnosti a vyhlašuji nejlepší film, co jsem ten rok viděl. Zatímco rok 2017 byl velmi zřejmý, rok 2018 byl dost složitý. Rozhodl jsem se komplexněji vám ukázat, jak jsem došel k výsledku.

Kdybych měl zahrnout do hodnocení pouze film, který jsem viděl v roce 2018 poprvé a neviděl ho v letech před deníkem, vyhrála by temná pubertální komedie Heathers (1988). (česky uváděno jako Smrtící atrakce nebo Smrtící přitažlivost) Rok 2018 vlastně byl na velmi silné "novinky" skoupý.

Ale... Jelikož před rokem 2017 filmový deník neexistoval a nejde vytvořit zpětně, počítám jako jakési poprvé bod, kdy je film poprvé zanesen do deníku. A to i klidně, pokud jsem ho předtím viděl vícekrát. Když zohledním toto pravidlo, došel jsem k tomu, že jsem v roce 2018 viděl poněkolikáté tři naprosté geniality.

Duše jako kaviár (2004) má sice na ČSFD nic moc hodnocení. Ale z českých filmů to byl vždy jeden z mých nejoblíbenější. Viděl jsem ho už v pubertě a ta hořká atmosféra mi prostě sedí. Ale tento film není vítězem. Dále je tu film Mean Girls (2004). (česky uváděno jako Protivný sprostý holky) U tohohle filmu se vlastně divím, že není na ČSFD nad 70%. Jedná se o kultovní klasiku amerických komedií ze střední školy. Ani tento film ale nevyhrává.

A teď už vítěz! Tím je Dálnice 60 (2002). (originální název v angličtině Interstate 60). Došel jsem k tomu, že musí být výše než jako Duše jako kaviár a Mean Girls hlavně proto, že dlouhé roky to byl můj úplně nejoblíbenější film. Je to velmi příjemné road-movie se silnými prvky tajemna. Navedl mě na něj jeden z mých nejlepších kamarádů a je to další film, který neodmyslitelně patří k mým mladším rokům.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/12663-interstate-60/prehled/

A to je tedy dnes vše. Byl to dlouhý příspěvek. Třeba u dalších roků to bude zase o poznání jednodušší.

Alba s atmosférou přelomu tisíciletí

Kdo čte tenhle blog pravidelně, asi dovede odhadnout, že když se lámalo tisíciletí, už jsem byl už na tomhle světe. Ne extra dlouho, ale dost dlouho natolik, abych na tuhle dobu několik málo vzpomínek měl. 

Tenkrát jsem ještě neposlouchal hudbu naplno. Přesto si s touto dobou spojuji některé interprety. Tenhle příspěvek už dále bude pokračovat pouze minimalisticky, kde jen uvedu alba přelomu tisíciletí dle mého výběru, které si může pustit kdokoliv, kdo by si chtěl tuhle dobu přiblížit.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (cottonbro studio)

Chinaski – 1. signální (1999)

Tatu – 200 по встречной (200 po vstrečnoj) (2001)

Kryštof – V siločarách (2002)

Kabát – Dole v dole (2003)

Filmy, které byly v dětství horory

Znáte to, s věkem se pohled na určité věci mění. A v dnešním příspěvku bych se chtěl podívat na filmy, které jsem v dětství považoval za horory, i když v dospělosti mi už tak děsivé nepřišly.

Jumanji (1995)

Děsivá hra, která vás může vtáhnout do jiného světa a ze které se zjevují například divoká zvířata? To zní děsivě, ale dnes je pro mě Jumanji nostalgický rodinný film.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/21832-jumanji/prehled/

Maska (1994)

Tohle bylo taky pěkně děsivé, maska, kterou když si nasadíte, ztrácíte nad ní kontrolu a nemůžete ji sundat? Nedávno jsem tenhle film viděl znovu a moc se mi nelíbil, přišlo mi to jen jako nesmyslná ujetina a nostalgie tam moc nebylo. Ten film si hlavně pamatuji jinak.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/7932-maska/prehled/

Jezerní královna (1998)

Jezerní královnu si pamatuju jako temnou pohádku s hororovou atmosférou. Viděl jsem ji nedávno poprvé od dětství a naprosto jsem ji miloval. Ta temná plíživá atmosféra mi přišla silně fascinující. Zvláštní je, že si ten konec pamatuji úplně jinak. Možná mě tehdy ovlivnit ten styl, který nechal prostoro fantazii, aby vytvořila falešnou vzpomínku na mnohem horší konec.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/9413-jezerni-kralovna/prehled/

Slova závěrem

Tenhle příspěvek měl původně obsahovat ještě jednu položku, kterou jsem nakonec vyřadil, protože se mi do něj konceptově nehodila. Za prvé jedná se o seriál, za druhé i v dospělosti je tenhle seriál pořád vlastně horor, i když se jedná o pohádku. Uvidím, zda o něm něco nenapíšu v samostatném příspěvku, jelikož jsem ho letos po letech viděl a navíc je to něco, na co si s kamarádem pravidelně vzpomene vždy, když se docela dost pije a řeší se temná témata obecně.

Krátce – Snažím se

Kdybyste se mě zeptali, co je můj aktuálně největší problém, odpovím vám, že ortopedické bolesti.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Tan Danh)

A ne, nerezignoval jsem. Celá věc je v řešení. Nedávno jsem vyměnil matraci za tvrdší ortopedickou, což mě stálo nějaké peníze. Pak jsem začal chodit k vyhlášenému masérovi, dvě sezení mám už za sebou. A na závěr jsem uprostřed hledání fitness trenéra.

PS hry, na které nostalgicky vzpomínám

V dnešním příspěvku se chci podívat na hry, které jsem v minulosti hrál na PlayStationu a na které dnes nostalgicky vzpomínám. Aktuálně nemám v provozu PlayStation 1 nebo 2, proto je tato nostalgie asi silnější. Jedničku jsem vlastně ani nikdy nevlastnil a hrál jsem ji jen u bratránka a sestřenky.

Spyro the Dragon

Tady hned z kraje přiznám, že jsem si loni pořídil adaptovanou verzi pro PC. Hra mi naplnila potřebu nostalgie, ale ne úplně. Grafika je dokonalejší než ta původní a právě to mi na tom vadí, postrádá to tu autentičnost, kterou si pamatuji.

Roky mi ale chyběla ta možnost létat ze světa do světa a když jsem hru ve slevě koupil, udělal jsem si opravdu velkou radost.

Zdroj: https://en.wikipedia.org/

Grand Theft Auto: Vice City

U této hry dodám, že jsem ji měl i na PC. Ale nejvíce nostalgicky vzpomínám, jak jsme "gétéáčko" hráli s kamarády na party, kde sice ještě nebyl žádný alkohol, ale dotáhl jsem tam svůj PlayStation.

I když mě nějak neberou hry tematizující násilí, přesto tahle hra podstatně patří k mé pubertě. Zatím však nepociťuji nějakou potřebu pořídit si ji znovu.

Zdroj: https://en.wikipedia.org/

Dog's Life

Tak a teď hra, která nemá PC verzi. Jedná se o méně známou hru pro PS2, ke které mám silně sentimentální vztah. Znal jsem ji díky sestřence a několikrát jsme ji hráli spolu, přičemž jsme se při hře střídali. Nejzábavnější částí bylo sbírání "čmuchů", což byla jakási pachová stopa, kterou musel váš psí hrdina nasbírat.

Bohužel nečekám, že by si někdo dával práci s tím hru adaptovat na PC.

Zdroj: https://en.wikipedia.org/

The Sims Bustin' Out

To, že mám rád Simíky, tím se na tomto blogu netajím. Tahle PS2 verze sice neměla pokročilé možnosti jako The Sims 2 a další díly, přesto měla vlastní porci hustokrutopřísnosti.

Vlastně předběhla TS4 scénária a některé postavy si pamatuji i po těch dlouhých letech, co jsem neměl možnost ji hrát. A rodinu Landgraabů jsem díky této hře znal mnohem dříve, než jiní fanoušci Simíků!

Zdroj: https://en.wikipedia.org/

A na závěr tohohle příspěvku si dovolím podotknout, že tahle hra má i dnes spoustu fanoušků, takže tady stále trochu v adaptaci pro PC doufám.

Letní nostalgie se nekonala (léto 2025)

V létě 2023 a v létě 2024 se zde objevila taková věc. Silná nostalgie! Čekal jsem tedy, že přijde i v létě 2025 a tento stav je vlastně novým atributem léta potom, co tu roky nebyla silná letní poetika. Ta původní se vytratila, jak jsem nastoupil do práce a léto už tedyautomaticky neznamená prázdniny.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Ricardo Berganza)

V roce 2023 jsem v závanu této nostalgie znovu nainstaloval The Sims 1 a jel jsem staré pořady. V létě 2024 mě chytla videa kompilující retro od Segmentu a také kanál Staré nahrávky z TV.

Letos jsem se tedy těšil, že se budu opět utápět v letní nostalgii. Letošní léto se ale tenhle stav nekonal. Je mi to docela líto, ale hlavě prostě občas neporučíš...

Ohlédnutí za srpnem 2025

Další měsíc za námi a zde opět malé shrnutí. 

Srpen byl pro mě měsícem horšení. Netrápila mě pouze fyzická bolest, ale i psychika se poněkud zhoršila, ale to spolu také souvisí. 

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Carolin Wenske)

Přesto jsem silně motivovaný a snažím se své problémy řešit. Občas si sice dám den, dva pauzu, kdy se jenom flákám, ale ve většině dní jsem poměrně produktivní.

No a tak je tu tedy podzim, který podle mě částečně začal letos už koncem srpna. A podzim, to je u mě poslední roky hlavní sezóna života. V práci už i začala úkolová smršť. Tak tedy přeji produktivní září a zase někdy!

Nejlepší film roku 2017

Od roku 2017 si vedu minimalistický filmový deník a nyní jsem se rozhodl zužitkovat ho na tomto blogu. Projdu vždy každý rok od roku 2017 až do současnosti a napíšu něco málo o nejlepším filmu, který jsem v tom roce viděl. Zatím jsem se rozhodl nevěnovat se i nejhorším filmům, protože při procházení nebylo, na rozdíl od toho nejlepšího, lehké je určit. 

Rok 2017 sice v deníku nemám celý, protože jsem deník nezačal psát prvního ledna, ale přesto začnu tímto rokem, protože je zde film, který patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl. Nuže jdeme na to!

Wood Job!/Kamisari náná ničidžó (2014)

Tento film jsem si sám nevybral, promítali ho na společenské akci, kam jsem šel. Při oznámení názvu filmu jsem byl zklamaný, protože jsem doufal, že poběží něco, co znám a mám rád, to jsem však nečekal, že tenhle film je absolutní perla.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/377462-wood-job/prehled/

Film se odehrává na japonském venkově a hlavní hrdina je ve fázi života, kdy se zrovna hledá. Tenhle film tematizuje otázku, kterou s kamarádem řešíme od doby, kam mi paměť sahá. A to: "Jak dobrý musí být romantický protějšek, abych byl ochotný žít v méně atraktivní lokalitě?"

Milý deníčku – 25. díl

Milý deníčku,

všechny akce a schůzky, které jsem měl v plánu na léto, mám za sebou, takže teď jsem už připraven na autumnální atmosféru.

Zdraví je zrovna někde mezi. Bolest je mírnější. Zažívací potíže jsou standardní. Před pohotovostí jsem tyhle potíže měl dlouhodobě, dopočítal jsem se k roku 2018, ale je možné, že to trvá ještě mnohem delší dobu. Po antibiotikách to na chvíli bylo super. Ale bohužel lehce nabyl, lehce pozbyl..

Filmy mě pořád hodně naplňují a tak nějak na nich visím hlavě ve chvílích, kdy budoucnost je nejistá. Vlastně se lehce propadám do pesimismu a přijde mi, že nezvykle dlouhé dobré období možná končí. Od října 2024 jsem byl totiž stabilnější, než je běžné.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Katie Mukhina)

Tak jako tak jsem tady, abych si užil to, co užít si bude možné. Nechci psát nějaké klišé o současném okamžiku. Ale tak nějak to je.

Tak zase někdy...

Colton I.

Zdraví? Ach jo...

V pátek jsem pořádal party, bylo to první větší pití od mé nemoci, kdy jsem skončil na pohotovosti.

Dost sladkých a alkoholických surovin zbylo a já se včera rozhodl je dopít. Následky přišly dnes. Teda nevím jistě, zda to byla opět krev, den předtím jsem měl salát, kde bylo rajče, ale vypadalo to spíš na krev.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Kindel Media)

Takže nálada dnes není dobrá. Na druhou stranu jsem si zatím nebral Rivotril, což je v podobné situaci výkon, ale je možné, že ještě padne.

Děsím se zítřka, ale zároveň doufám, že to už bude dobré. Dnešní den byl docela dietní, takže snad se to hned zase srovná. Zároveň přemýšlím jak moc budu muset dlouhodobě překopat své návyky. Burčák si například letos netroufnu dát, což mi je líto, protože to byla příjemná tradice začátku podzimu.

Krátce – Z jakého roku pro mě vychází současnost?

Úvod článku: 

Dnes chci napsat podobný příspěvek, jako jsem už tuším napsal před lety. Nějaká doba však uběhla, tak se chci nyní zamyslet nad stejnou věcí aktualizovaně. Sice do jisté míry stále uznávám teorii, že vše, co se stalo do dvou let od teď, je současnost. Dnes se však od této teorie odchýlím. Pokládám si tedy otázku, z jakého roku pro mě vychází současný okamžik. Nedávno jsem procházel své deníkové zápisy a fotky, takže zamyslet se nad tímto tématem nebude tak těžké. Rozeberu to ale pro přehlednost vylučovací metodou.

Zdroj: https://www.pexels.com (Tuan Phat Ho Huynh)

Samotné pátrání:

Je rok 2019 ještě podobný součaností? Rozhodně ne, to je doba před covidem a to už je úplně jiný svět. 2024 stále jasně souvisí se současným okamžikem. Pořád mám totiž pocit, že rok 2025 teprve začal. Co rok 2020? Už jsem byl na home office, ale i tenhle rok je dost neaktuální, pořád jsem se v nové situaci rozkoukával. Podobně i rok 2021. Ona totiž i ta válka na Ukrajině náladu ve světě změnila, takže vylučuji i rok 2021. 2023 má jinak stále dost silné pojítko se současností, tento rok tedy z množiny současnost nevylučuji. Dobral jsem se tedy k otázce, je to rok 2022? A ano... je. Když jsem nedávno pročítal svůj hlavní deník, byly tu vidět velmi silné vazby na současnost. Spousta témat daného roku je totiž stále aktuálních.

Atacacore a hudba toho času

2010, 2011, 2012... To jsou tři roky, kdy jsem každý rok měl ataku psychózy. Poslední léta jsem na tuto dobu nerad vzpomínal. Nějak mi už vzpomínky na psychózu nepřijdou cool, ale naopak je to jakési trauma.

V létě 2025 jsem však trochu obrátil a vzpomínal jsem na tuto dobu a hlavně hudbu, kterou jsem tenrkát poslouchal. Navíc... když jste totiž z kraje desátých let 21. století skončili v Česku v blázinci, patrně jste narazili na velkou televizi, na které téměř pořád jely Óčko hity.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Tento příspěvek však pojmu celkem volně. Něco boudou songy, které jsem poslouchal přímo v atace, jiné budou pouze něco, co se mi s danými lety asociuje obecně. Bude to prostě dlouhý seznam songů a není nutné, aby to byly písničky s vydáním v daných letech.

Eminem - Love The Way You Lie ft. Rihanna

Rihanna - Russian Roulette

B.o.B - Airplanes (feat. Hayley Williams of Paramore)

The Rasmus - In the Shadows 

311 - First Straw

P!NK - Perfect

Dr. Dre - I Need A Doctor (Explicit) ft. Eminem, Skylar Grey

Lady Gaga - Born This Way

Lady Gaga - Judas

The Black Eyed Peas - I Gotta Feeling

The Black Eyed Peas - Just Can't Get Enough

Nicki Minaj - Va Va Voom

Nicki Minaj - Freedom

Britney Spears - Till The World Ends

Inna - Sun Is Up

Lil Wayne - My Homies Still ft. Big Sean

Madonna - Love Profusion

Madonna - Like A Prayer

Katy Perry - Firework

Tak a tady to dnes zakončím, myslím, že tento příspěvek vydá na celkem pořádný playlist. Tohle mě vlastně dost bavilo, tak mě třeba někdy napadne nějaký další podobný příspěvek.

Ohlédnutí za červencem 2025

Další měsíc za námi a zde tedy malá rekapitulace.

Bolest nikam neodešla, pouze se přesunula. Už mě nebolí boky, ale záda. A i to mě k ránu budí. Snažím se to řešit a poměrně dost cvičím různé protahovací cviky.

Byla zde obava o zdraví, jak jsem nedávno skončil na pohotovosti, ale snad to byla jen infekce.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Nadin Sh)

Navzdory tomu, že jsem psal o tom, že mě neláká cestovat, jsem v červenci cestoval poměrně dost. Padlo i jedno jednodenní zahraničí. A vlastně jsem si to dost užil.

Jinak pořád dost koukám na filmy, ale tempo se začíná zpomalovat, jak se zase snažím pozornost směřovat i na jiné věci.

No a tady příspěvek zakončím, před námi je poslední letní měsíc, i když počasí nám zatím příliš nepřeje.

Je Padesát odstínů šedi opravdu tak špatné? (kritika)

Rozhodl jsem se zahrát si opět na filmového kritika. Nedávno jsem se podíval na Padesát odstínů šedi. Mám tu několik stránek poznámek, které velmi zjednoduším a převedu do tohoto příspěvku. Dodám ještě, že jde pouze o můj osobní názor, se kterým nemusíte souhlasit a také, že jsem se snažil nebýt předpojatý a dá tomuto filmu šanci.

Pro úplnost ještě poznamenávám, že budu hodnotit rovnou celou trilogii jako jeden film. 

Jedná se tedy o tyto filmy:

Padesát odstínů šedi (2015)

Padesát odstínů temnoty (2017)

Padesát odstínů svobody (2018)

Ještě dodám, že první díl z trilogie jsem viděl už v době kdy vyšel, zatímco zbylé dva díly jsem nyní viděl poprvé.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/336115-padesat-odstinu-sedi/prehled/

Na začátku si stanovíme několik bodů, na základě kterých budu film hodnotit.

1) kostýmy

2) kulisy

3) soundtrack

4) herecký výkon

5) děj

0 je minimální hodnocení a 10 maximální.

Kostýmy

Kostýmy a kulisy jsou pro mě obecně často důvod, proč si nějaký film pustím. A hned na začátek vám přiznám, že tohle bylo opravdu slabé. Z kostýmů mě esteticky nezaujalo snad nic. Nic nepůsobilo, že by mělo osobnost. Vše působilo velmi bezduše a bez nápadu. Možná to bylo proto, že kostýmy mají vyprávět příběh a příběh těchto filmů byl tak předvídatelný, že nebylo co ukazovat. 

Za kostýmy dávám 1/10

Kulisy

Opět naprosto bez duše. Kulisy prostě jen demonstrovaly extrémní bohatství. Dost jsem zde cítil minimalismus desátých let 21. století, který mi nyní přijde silně nevkusný. Kulisy se pohybovaly někde v poli duševně ploché instagramové influencerky nebo nějakého zbohatlíka, co má sice spoustu peněz, ale zato nemá zajímavou osobnost a ani vkus. 

Hodnotit ale budu lépe než kostýmy, protože je tam krapet větší náznak toho, že kulisy něco vyprávějí 2/10.

Soundtrack

Zde ve zkratce zmíním, že soundtrack byl asi nejsilnější součást této trilogie. Populární songy, které nějak neurazí a jsou poslouchatelné. 5/10

Herecký výkon

Dakota Johnson mě naprosto iritovala a přišla mi jako nevhodná volba pro hlavní hrdinku. Budu citovat scénu z filmu, kde hovoří její sokyně v lásce, která se ptá "Co má ona, co já nemám?" Odpovím na to jedním slovem "Nic!". Postava mi přišla zahrána ploše, Johnsonová mi navíc přišla naprosto bez sexappealu, který by měl být pro takto sexualizované dílo stěžejní. Hlavní hrdinka byla prostě nudná až na půdu a neviděl jsem důvod, proč by o ni měl mít někdo bohatý a úspěšný zájem.

Jinak obecně můžu říct, že úplně všechny postavy působily dost jako klišé. Vlastně nepůsobili ani jako reální lidé, ale jako jakási light verze lidí. 1/10

Děj

Než jsem začal film sledovat, položil jsem si otázku:"Jaká je hlavní myšlenka filmu? Je zajímá a je uspokojivě a zajímavě naplněná?" Myšlenka filmu zajímavá rozhodně není, asi jste slyšeli, že to je fanfikce na Twillight. Ale je to prostě archetypální příběh typu kráska a zvíře. To by ale nemuselo vadit, takový příběh by mohl být třeba kvalitně zpracovaný. Což nebyl. Každý zvrat byl předvídatelný. Vše působilo infantilně, jako by to napsal někdo, kdo ani není dospělý. A ta přehnaná fixace na sexuální scény byla vlastně dost na sílu a nějak mi to do děje nezapadala. Bod dávám za tempo, na filmy se dalo dívat celkem plynule 1/10.

Závěrečné hodnocení

Pokud dobře počítám, dostávám se na závěrečné hodnocení 20%. To mi přijde, že sedí, sice jsem to tady zkritizoval, ale viděl jsem ještě mnohem horší věci. 

10 let blogu

A je to tady, tenhle blog právě oslavil 10 let své existence!

Původně jsem plánoval něco speciálního. Napadlo mě změnit vizuál blogu. A to buď na úplně nový, nebo na podobný tomu původnímu ve stylu knihovny. Lenost však zvítězila.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Dále mě napadlo při tomto výročí lehce vystoupit z anonymity a odtajnit, kolik přesně mi je let, nebo jaké české město nazývám na tomto blogu Velké město. Nějak se však na tento krok zatím necítím.

Takže smolík. Neudělám dnes nic speciálního. Snad stačí to, že jsem na tomhle blogu stále aktivní i po tak dlouhé době. Blogy, které jsem sám četl, už snad ve všech případech zamrzly. Já se však zatím nechystám nikam. Co myslíte? Dočká se blog jednou své dvacítky?

Nemocný (červenec 2025)

Nějak je toho na mě hodně. A hned na začátek upozorňuji, že tenhle příspěvek bude trochu znepokojující, takže pokud vám zdravotní témata vadí, nečtěte dál.

V pondělí jsem začal mít zažívací potíže a v úterý jsem začal kadit krev. Chvíli jsem panikařil. Pak jsem si vzal Rivotril a volal obvodní lékařce. Skončil jsem ten den na pohotovosti, kde mi udělali ultrazvuk.

Nemělo by to snad být nic vážného, je to asi jen infekce. Beru antibiotika a živočišné uhlí. Plus dieta, což je na tom to nejhorší.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (cottonbro studio)

Tohle ale není vše. Udělal se mi černý flek za nehtem, myslel jsem, že to je plíseň, ale podle kožního je to spíše bakteriální infekce. Mám na to mastičku a doufám, že to odroste. Doktor o infekčnosti nic neříkal, ale stejně plaším, abych někoho nenakazil nebo si to někam dále nezanesl.

A aby toho nebylo málo, bolí mě střídavě vše od boků až mezi lopatky. Takže nenudím se... Přes to vše pracuji naplno a snažím se celkově sebrat. Nenechám to tak, možná to bude trvat, ale věřím, že své zdraví vyřeším.

Milý deníčku – 24. díl

Milý deníčku, tady zase já, Colton Indigo...

Doba je jaksi smíšená. Nemám se zas tak špatně, ani zas tak dobře, je to nějak uprostřed.

Sice jsem na blog psal příspěvek, že neplánuji cestovat, po České republice ale jezdím. Červenec byl zatím ve znamení návratů. Vrátil jsem se do dvou měst, která jsou pro mě jaksi klasická. V tom prvním jsme se s kamarádkou a kamarádem potkali s naším dávným kamarádem, kterého už skoro nevídáme. Strhla se totální party a ještě teď mi je trapně, jak moc přes čáru rozhovor šel. Ale opilí jsme byli všichni a nebyli tu střízliví svědci. Za čáru jsem nešel jenom já a nikdo mi nic nevyčetl ráno, takže asi dobrý.

Zdroj: https://www.pexels.com (Pixabay)

Druhý výlet byl do Velkého města. Prošli jsme s kamarádem a zároveň bývalým spolubydlícím místa, kde jsme žili a také exotické obchůdky a restaurace. Na oběd č. 2 se přidali i přátelé, kteří ve Velkém městě zůstali. Navíc jsem neměl z pobytu ve městě nějakou velkou úzkost, i když město to je hnusné a s vážnými sociálními problémy. Takže asi úspěch.

Co mi ale kazí poslední dny je nový kožní problém. Svépomoc nezabírá, takže mě asi čeká návštěva dermatologa. Kamarádka ale říkala, že se to řeší špatně a vrací se to. Takže blbý... Snažím se neustále postižené místo nekontrolovat, ale zatím nemám ten správný odstup.

No dnešní zápis uzavřu tím, že další výlet je ve výhledu, tentokrát to bude úplně nové město. A krátce potom bude větší sraz, který opět pořádám a zase zkouším posunout návštěvnost, takže jsem kontaktoval asi 20+ lidí, které jsem pozval osobně a dal jsem vědět i obecně ostatním lidem, že se mohou přidat.

Tak zase někdy! 

Colton Indigo

FOMO

FOMO asi zažil každý. Ten pocit, kdy máte pocit, že o něco přicházíte. Já ho měl spojené hlavě s cestováním.

Pokud tenhle blog čtete pravidelně, tak už asi víte, že mám už nějakou dobu úzkost spojenou s cestováním. Moji přátelé na druhou stranu cestují pravidelně. A já měl dlouhou dobu jaksi pocit, že bych měl cestovat taky.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Bylo tu tedy FOMO. Tak nějak jsem neměl dobrý pocit, když mi někdo oznamoval další cestu. Pak jsem si to ale v hlavě porovnal. Vrátil jsem se k tomu, že pocit, že o něco přicházím, když tolik necestuji, je vlastně zbytečný. Mně osobně totiž cestování vlastně tolik nedává.

Kdysi byla doba, kdy jsem cestoval více. A nějaké hezké vzpomínky na to mám. Spíš mám ale pocit, že cestování je pro mě naprosto přeceňovaná aktivita. Nějak mi ty peníze a stres za to nestojí. Cestování navíc není úplně ekologické a raději se vzdám jej, než jiných věcí, na kterých mi záleží více.

Takže asi tak. Teď nějak klidně vnímám cesty svých přátel. Nemám pocit, že o něco přicházím. U nich je patrně cestování postavené v žebříčku aspirace více, u mě to prostě není priorita.

Proč je pro mě důležitý seriál The Office

Nedávno jsem si sestavil tabulku cílů a mezi střednědobé cíle jsem zařadil dokoukání seriálu The Office. Koukám na něj už delší dobu než rok a jsem aktuálně na konci čtvrté řady.

Vím, jsem pomalý, ale nemám na sledování seriálů tolik času, jelikož upřednostňuji filmy. Ale The Office je pro mě stejně dost podstatný.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/198118-kancl/prehled/

Proč? Protože se živím administrativní prací. A jelikož jsem dlouhodobě na home office, je pro mě The Office jakýmsi prostředníkem k představě, jak by to mohlo v mém životě vypadat, kdyby nepřišel covid.

Tým, ve kterém jsem byl v éře kanceláře, byl sice výrazně menší a práce byla ještě více monotónní, ale rozhovory v rámci našeho týmu, když nebyl přítomen šéf, byly mnohem, mnohem šílenější. Vtipkoval jsem, že kdyby byl v kanceláři odposlech, skončíme všichni v blázinci.

Takže asi tak... To, že si home office užívám a naprosto mi vyhovuje, neznamená, že občas nesním o tom, jaké by to bylo, kdybych stále chodil do kanceláře.

ColtonKecy – Seriál

"Mám rád ten seriál. Nejdivnější byl ale poslední díl první řady. Tam došlo až k narušení čtvrté stěny. Na scénu vstoupil scénárista, ospalý a v ruce držící kafe. "Přetočme to, vraťme to o díl. Jinak to bude fatální a je to konec seriálu. ... Počkat. Ne, o půl dílu! Chci tam nechat nějaké drama." Druhá řada tedy začala v absolutním zmatku. Osobně tyhle díly raději přeskakuji, ať jsem co nejdříve u třetí řady, která se snad dá považovat za relativně klidnou."

Zdroj: https://www.pexels.com/

3 nej filmové dekády

Dnes se v rychlosti podíváme na to, jaké kalendářní dekády mám nejraději, pokud přijde na sledování filmů, které byly v té době natočeny. Zmíním tři mé nejoblíbenější dekády a hodnocení je samozřejmě můj osobní názor a vy s ním nemusíte souhlasit.

Zdroj: https://www.pexels.com/

3. místo: 90. léta 20. století

Devadesátky! Tyhle filmy vycházely, když jsem byl dítě a spousta filmů z devadesátek byla často reprízovaná, když jsem byl puberťák. Považuju je tedy za tu největší klasiku.

2. místo: 50. léta 20. století

Jak kdysi řekl můj kamarád, 50. léta byla poslední elegantní dekáda. Nádherná móda a účesy. A ikonické herečky jako Marilyn Monroe a Audrey Hepburn. Učesanost 50. let je pro mě prostě příjemný estetický zážitek.

1. místo: 0. léta 21. století

Nultá léta 21. století je má nejoblíbenější dekáda nejen ve filmu. Byly to pro mě formativní roky. K filmům ze začátku současného tisíciletí mám více vřelý vztah než k filmům z devadesátek. Byl jsem u toho a při vědomí v době, kdy měly premiéru.  A když vybírám film, na který se podívám, často mě to táhne právě k nultým letem.

A to je pro dnešek vše. Klidně piště do komentářů, jakou dekádu máte ohledně filmů nejraději :-).

Ohlédnutí za červnem 2025

V červnu se mi vrátila bolest boku v plné síle. Sílily také hypochondrismy. Stejně však mé úzkosti nedosahují dřívějších průměrů. Od října 2024 mám jakési lepší období. Dřívější depresivní stavy tu nebyly dlouho, za což jsem rád.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Pokračuje filmový maraton. Daří se mi dokoukat více filmů a jsem na ně upnutý asi právě proto, že nemůžu příliš chodit a potřebuji tedy jiný koníček než pěší turistiku. Věnuji se také čtení, nečtu hodně, ale dá se říci, že pravidelně.

A jinak je tu v plné parádě léto. I když je to mé nejméně oblíbené období roku, musím říct, že jsem se letos i těšil.

Milý deníčku – 23. díl

Milý deníčku,

bolest je stále tady, takže se snažím věnovat alespoň těm aktivitám, kterých jsem teď schopen.

Když jsem byl s kamarádkou na obědě a domlouvali jsme si další termín krafání, zjistil jsem, že od července do října mám už celkem plný diář. Tak se alespoň nebudu nudit.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Jo a ještě jedna věc. Domluvili jsme si s kamarádem gastro výlet do Velkého města. Bude to má první cesta tam od roku 2023, když nepočítám pracovní schůzky. Mám strach, to ne, že ne. Ale se svou úzkostí chci prostě bojovat.

Tak zase někdy...

Z absolutního horka zdraví Colton Indigo!

Špatný, ale snažím se

Tak jsem se radoval, že mě problémy s bokem přešly. Dokonce jsem ušel i větší výšlap s přáteli!

Jenže... Pak se to najednou zase vrátilo. A do míry, kdy jsem začal velmi výrazně ztrácet mobilitu. Prostě jsem se vzbudil uprostřed noci neschopný dál spát s bolestmi celého těla. V následujících dnech jsem si opět psychicky sáhl na dno. A padl i Rivotril...

Zdroj: https://www.pexels.com/

Ale jsem naštěstí ten typ, co se po chvíli oklepe. Začal jsem dávat krátké procházky, několik dní tři denně, včera čtyři a dnes procházek pět s tím, že některé byly delší. A co z toho? Celkem jsem bok rozhýbal. V pořádku to ale stále není. 

Dále jsem však své problémy začal řešit jinak. Objednal jsem se k vyhlášenému masérovi. Budu se muset plácnout přes kapsu, ale recenze na něj jsou super. Hodně lidem pomohl s ortopedickými problémy. Tak uvidím, zda pomůže i mně, termín mám v srpnu.

Nejhorší a nejlepší film na O2 TV

A teď ještě k filmům, které jsem viděl v mé éře O2 TV. Jak asi víte, O2 TV zaniklo a místo něj je zde Oneplay, takže je tu éra nová. Dnes se podíváme na dva filmy, které jsem viděl na O2 TV. Na to nejlepší a nejhorší.

Nejhorší: Samotář v Seattlu

Začneme tím nejhorším. A to je s velkou rezervou Samotář v Seatllu. Těžce jsem nechápal premisu filmu. Má to být romantická komedie, ale hlavní ženská postava je prostě regulérní stalker a nepřijde mi nic romantického na tom, že pronásleduje muže, kterého nezná, přes celé státy. Tečka.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/2581-samotar-v-seattlu/prehled/

Nejlepší: Žert

Určit nejlepší film nebylo tak lehké, jako to bylo u toho nejhoršího. Přesto si za svým hodnocením stojím a jako nejlepší volím Žert. Což je filmová adaptace románu Milana Kundery. Knihu jsem četl, i když ještě na střední, takže si ji tak dobře nepamatuji. Možná mi tak unikla místa, kde se film odchýlil od své knižní předlohy. Ale atmosféra filmu mi přišla tak moc věrná, že film považuji za jednu z nejlepších adaptací knih, které jsem viděl.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/4854-zert/prehled/

Ohlédnutí za květnem 2025

Ještě se ohlédnu k minulému měsíci, jak to mám tento rok ve zvyku...

V květnu byla bolest boku o něco nižší. Na druhou stranu mě zase chytla bedra. Ale dalo se nějak fungovat. Docela jsem začal zase cvičit, padlo i první kolo po letech.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Sociálně nějaké akce byly, ale oproti dubnu to bylo slabší, je třeba taky občas společensky odpočívat. Jinak letos a především právě v  květnu sleduji více filmů než obvykle.

A už se nám tu pro změnu rozjíždí červen a bolest boku se bohužel vrací, je to letos veselé, no.

Nejhůře adaptovaná kniha

Tak... Pokusím se to vzít v rychlosti. A nechci vám příliš spoilovat děj dané knihy, ale jisté vyzrazení atmosféry děje tu čekejte.  Kniha, která byla jako film adaptována nejhůře, je za mě Atlas mraků. 

Proč Atlas mraků? Má to více důvodů. Za prvé, kniha Atlas mraků se nedá adaptovat jako jeden celovečerní film. Má totiž 6 celkem rozsáhlých dějových linek. Kdyby to bylo natočeno alespoň jako trilogie, dávalo by to větší smysl. Film sice vizuálně působí cool, ale když jsem si přečetl knihu, došlo mi, jak vlastně málo jsem z filmu pochopil děj. Ve filmu toho bylo vypuštěnu až moc.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/290326-atlas-mraku/prehled/

Nejzávažnější prohřešek této adaptace je však odchýlení se od předlohy. A to hlavně v případě konce. Film má šťastný hollywoodský konec a to je naprosto špatně. Kdybych měl na knize něco vyzdvihnout, tak je to právě její tragický konec. A přebral jsem si to tak, že cílem autora bylo varovat ohledně možného kolapsu životního prostředí. Naznačit, že nás možná žádné světlé zítřky nečekají. Proto mi adaptace sester Wachovských přijde jako trefa naprosto vedle.

A na závěr ještě podoktnu, že úpravy v rámci adaptace jsou místy trochu... ehm... zvláštní. Nebo vám přijde ok udělat ve filmu milostný pár z postav, kde jedné je v knize 50 a druhý je nezletilý?

A to je za mě dnes vše. Neříkám, že Atlas mraků je sám o sobě špatný film, ale když se na něj podívám jako na adaptaci knihy, tak silně selhává.

Milý deníčku – 22. díl

Milý deníčku,

ačkoliv tomu počasí neodpovídá, je tu přelom jara a léta.

Filmy s jarní tématikou, které jsem měl v pořadí, jsou dávno zhlédnuté. Nyní jedu to, co brzy smažou a pak už přijdou na řadu letní filmy.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Byl jsem několik týdnů v společenském útlumu, takže jsem si odpočal. Teď se ale pomalu blíží některé akce sezóny. Mimo zábavu musím také pracovně do Velkého města.

Co se týče kondice, je to lepší, i když bolesti boků se občas stále přihlásí. Jinak jsem opět neodbyl prevenci a byl jsem po roce zase na krevních testech. Játra stále zdravá a zdá se, že i cholesterol je opět v normě.

 

Tak zase někdy, ...

C. I.

První a poslední film na O2 TV

Cca rok a půl jsme doma měli O2 TV. Nyní nás převedli na Oneplay. Jelikož O2 TV pro mě byla jedna filmová éra, chci se zde nějakým filmům lehce věnovat. Než se však podíváme na nejlepší a nejhorší film, podíváme se na první a poslední, který jsem na O2 TV viděl.

První film: Bílé Vánoce / White Christmas (1954)

Obecně mám rád filmy z padesátých let. Miluji také muzikály a tenhle film mě trochu rozmlsal. Šel zrovna přepnout do angličtiny, což u O2 TV nebylo časté. (Většinou to šlo jen u filmů vysílaných na ČT2 a ČT art.) Film byl příjemný zážitek, který nijak zvlášť nevyčníval. Co bych mu však vytkl je jakési sentimentální romantizování války, což mi nepřišlo cool. Patrně americký patriotismus...

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/2046-bile-vanoce/prehled/

Poslední film: Jezerní královna (1998)

Tenhle film si z dětství pamatuji jako naprosto temnou a depresivní pohádku. Temnota v ní celkem přetrvala i když jsem se ni díval takto v dospělosti. Ale víte co? Naprosto jsem si to užíval! Esteticky velmi příjemný počin, kterému vesměs nemám nic vytknout.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/9413-jezerni-kralovna/prehled/

Obecně ke ColtomKecům

Dneska bych se chtěl jenom obecně vyjádřit ke ColtonKecům. Kdo čte tento blog déle, možná si všiml, že se změnil v průběhu času jejich formát. Teď je píšu tak, jak jsem původně zamýšlel. Dřívější kecové příspěvky byly moc dlouhé a pouze o hudbě.

Teď se jedná o různé horečnaté myšlenky psané horkou jehlou. Možná působí trochu atakoidně. Vyskakují mi v hlavě náhodně a intenzivně. Dříve jsem podobné věci psal jako facebookové statusy, což jsem vzdal, protože na to nikdo nereagoval. Asi to ani tady nikoho nezajímá, ale přesto mám potřebu tyto výkřiky do světa vypouštět. 

Zdroj: https://www.pexels.com/

Nějakou dobu jsem jen také psal podobné věci do šuplíku do složky v PC, kde jsem je pak po letech smazal. Teď budou viset tady, přeci jen je to součást mé autenticity.

ColtonKecy – Pomíjivost

"Tahle písnička byla přesně tím, kým jsem byl. Teď tahle píseň ale není tím, kým jsem. Ale poslouchám ji rád, protože mi připomíná právě to, kým jsem byl. Je v tom jakýsi pocit pomíjivosti. Ale ne ten pocit zániku, jako když si člověk na Vánoce zase pustí Purpuru. Je v tom jiná pomíjivost... růst!"

Zdroj: https://www.pexels.com/

Valerian a město tisíce planet – kritika

Dnes zkusím něco nového. Konkrétně půjde o filmovou kritiku a bude to trochu delší formát, než je zde na blogu běžné.

Zvolil jsem film Valerian a město tisíce planet z roku 2017. Režisérem je Luc Besson a jedná se o koprodukční film. (Francie / Čína / Belgie / Německo / Spojené arabské emiráty / USA)

Jedná se o sci-fi film. Děj je podstatě příběh s tajemstvím, který nám celkem barvitě představuje fikční svět budoucnosti.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/53000-valerian-a-mesto-tisice-planet/prehled/

Čekal jsem, že film bude opravdu špatný a bude stát pouze na hvězdném obsazení (modelka Cara Delevingne. Laťka tedy byla nastavena nízko a film tedy nakonec předčil mé očekávání.

Budu se snažit film nějak zásadně nespoilovat. Co se týče děje, ten byl celkem jednoduchý. V ději samotném jsem se neztrácel, s čím jsem měl trochu problém, bylo pochopit technologii, kterou postavy užívají. Přišlo mi místy, že technologie je místy příliš okázalá a originální a za cenu toho, že ani nedává moc smysl.

Hlavní postavy jsou major Valerian a seržantka Laureline. Herecký výkon Cary Delevingne hanit nemůžu, ale s castingem jsem měl trochu problém. Jednak mi herci ústřední dvojice přijdou příliš mladí na to, aby hráli vojáky s tak vysokým postavením. A především mi hlavní hrdina příliš nesedí. Valerian má být extrémní sukničkář a Dane DeHaan mi na tuto roli moc nesedí vzhledově, působí na mě příliš chudokrevně. Postava Valeriana mi jinak přijde plochá až do konce filmu a proto ten závěr tak nějak neberu. Co se týče castingu, tak třešničkou na dortu je Rihanna, která se ve filmu také objeví. A je to přesně ta Rihanna, kterou člověk pamatuje z hudebních klipů, takže desátá léta 21. století jako vyšitá.

Z čeho jsem byl ale naprosto nadšený, byly kostýmy a kulisy. Sice byla většina věcí dodělána počítačově, ale film byl vizuálně prostě nádherný. Především planeta Mül, možná za mě nejsnovější fiktivní planeta ve filmu vůbec. Krásu umí tento film komunikovat skvěle, co už je horší, je ošklivost. Přiznám se, že jsem měl trochu problém orientovat se u ošklivých postav, protože na mě působily méně výrazně.

Zabýval jsem myšlenkou, jestli je film klišé nebo ne. Nějaká klišé rozhodně obsahuje. Když se vrátím ke kulisám, tak mi trochu vadilo klišovitě sterilní prostředí mezigalaktického města Alfa. Předpokládám, že pokud by lidstvo podobnou strukturu skutečně vytvořilo, snažilo by se ji koncipovat více naturálně, aby se v ní žilo lépe a přirozeněji. I děj obsahuje nějaká klišé, ale nebudu je vypisovat, abych vám děj nespoiloval.

Film byl pro mě především estetický zážitek. Takže budu zaujatý v mém celkovém hodnocení. (Kulisy a kostýmy mě na filmech berou nejvíce.) Na ČSFD má v současnosti hodnocení 66%, já mu čistě pocitově dávám 73%.

5 filmů do 5 slov (2. díl)

A dnes opět taková oddechovka. Opět po nějaké době popíšu 5 filmů, které jsem viděl pouze 5 slovy. A i když už jsem filmově zase pokročil, v době, kdy jsem si načrtl tento příspěvek, byly všechny tyto filmy poslední dokoukané. Tak hurá na to!

Sněhurka a lovec / Snow White and the Huntsman (2012) 

Dneska najdete asi horší adaptaci.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/287718-snehurka-a-lovec/prehled/

Ivanhoe (1952)

Elizabeth Taylor jako židovka? Bizár!

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/27005-ivanhoe/prehled/

Zrodila se hvězda / A Star Is Born (2018)

trapná a naprosto nezajímavá sr*čka

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/267983-zrodila-se-hvezda/prehled/

12 úkolů pro Asterixe / Les 12 Travaux d'Astérix (1976)

menší nostalgie, než jsem čekal

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/102874-12-ukolu-pro-asterixe/prehled/

Šarlotina pavučinka / Charlotte's Web (2006)

Jaro na venkově je hezké.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/194919-sarlotina-pavucinka/prehled/