úterý 23. prosince 2025

2025 - Rekordní rok filmů

Letošní rok byl fyzicky náročný. Část roku jsem měl kvůli ortopedickým bolestem problém dojít i na druhou stranu města a zpátky. To mě emočně nalomilo, ale nezlomilo. V tyhle nepříjemné chvíle jsem se fixoval na sledování filmů a snažil se jich vidět co nejvíce, abych získal nějaké nové podměty.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Andrea Piacquadio)

No a sice jsem to nepočítal, ale dle mého odhadu byl rok 2025 rokem, kdy jsem vlastně viděl filmů nejvíce. Mohl bych teoreticky přepočítat filmový deník, ale to se mi nějak nechce a stejně bych neověřil dobu před deníkem. Stejně ale rok 2025 považuji za rok filmu.

neděle 21. prosince 2025

Milý deníčku – 30. díl

Milý deníčku,

zimní dovolená je v průběhu a zatím jsem nepokročil ani o řádek s literárním projektem, který jsem chtěl během volna dotáhnout. Ale některé tradiční předvánoční akce jsou už za mnou. Teď tedy odpočívám, abych nabral sílu na samotnou oslavu Vánoc a zbylé akce konce roku včetně Silvestra. Jo, zimní dovolená je sociální hřeb roku...

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Pixabay)

Jsem sice unavený a mám dovolenou, zítra ale možná stejně mrknu do pracovního e-mailu. Nechci po Novém roce mít schránku plnou nepřečtených zpráv. Cítím navíc zrovna potřebu mít svůj pracovní život trochu více pod kontrolou. A víš jak, pracovní návyky si člověk přenáší i do svého osobního života a nad tím chci mít kontrolu také.

Tak zase někdy!

Colton Indigo

úterý 16. prosince 2025

Krátce – Konec pracovního roku 2025

Jak jsem možná už psal roky předešlé, pracuji v odvětví, kde je běžné, že koncem roku je povinné čerpání dovolené. A některé roky bylo už týden, dva před Vánoci relativní volno. Chvíli to vypadalo, že takový bude i letošek.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (cottonbro studio)

A ne! Letos můj zimní odpočinek nebude zadarmo. Najednou se úkoly začaly hrnout. Práce je nad hlavu a musel jsem i trochu pracovat přesčas, abych dotáhl jeden větší úkol. Ale víte, co? Alespoň mám ze sebe lepší pocit! 

sobota 13. prosince 2025

Colton's Creek – Ujede nám vlak

Colton's Creek je opět tady. A nevrátí se jen tentokrát, v hlavě už mám nápady i na další epizody. Tak tedy hurá na to!

Ujede nám vlak

S kamarády jsem za poslední roky podnikl spoustu výletů. Hlavně s tím pevným jádrem naší party. A za tyhle výlety se nakupily situace, kdy bylo na vlásku, zda někde včas nastoupíme nebo přestoupíme.

Za ty roky jsem tuhle možnost začal romantizovat. A došel jsem k tomu, že by bylo vlastně fajn, kdyby nám z kraje výletu někde definitivně ujel vlak a výlet padl. V téhle představě je na nádraží, kde se to stane, nádražka, kam bychom sedli... a začali pít!

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Valentin Ilas)

Zatím se to však nestalo, ale myslím, že jsme celkem nedávno řešili, že něco už bylo téhle představě blízko. A kde se vlastně vzala ta myšlenka samotná? Asi na jednom výletu, kde zbývalo v celkem vzdáleném městě dost času do odjezdu vlaku a sedli jsme na pivo do takové té typické knajpy s pocintaným zeleným ubrusem a poetickým šerem. Asi mě napadlo, že tohle by mělo mít vlastní formát, celý takový výlet.

Co si ale vlastně od podobné situace slibuji? Myslím, že by to byla skvělá příležitost pro kontemplování! Že bychom s kamarády u popíjení piva proprali naše niterné pocity, strachy a naděje zase z jiného pohledu a člověk by pak měl pocit, že se může v životě zase o kus posunout.

A co vy? Sníte taky o něčem takto atypickém?

čtvrtek 11. prosince 2025

2025 – Rekordní rok blogu

Možná jste si všimli, že letos píšu na tenhle blog hodně. Vlastně v tuhle chvíli je rok 2025 kalendářním rokem, za který na tomto blogu přistálo nejvíce příspěvků.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Andrea Piacquadio)

Jediné, co trochu šlape tomuto rekordu na paty, je rok založení, 2015. To se zde sice objevilo "jen" 69 příspěvků, ale blog byl založen až v červenci, takže těch 69 příspěvků je jen za polovinu roku. 

Kdybychom to tedy dopočítali, tak by byl rekordní rok 2015. Ale víte co? Tentokrát nebudu hrát na "co kdyby" a užiju si to, že zatím rekordní rok blogování je rok 2025.

úterý 9. prosince 2025

ColtonKecy - Dva akordy

Jaký vztah k písničce je autentičtější? Ten formativní v době, kdy jste song slyšeli poprvé a velmi působil na vaše mladické emoce? Nebo ten s odstupem, kdy jste v dospělosti viděli film, ze kterého tento song pochází?

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Brett Sayles)

neděle 7. prosince 2025

Nejlepší film roku 2020

A máme tu další díl ze série nejlepší film roku. A konečně je to jednoduché! Dnes se podíváme na film roku 2020 a dodám ještě, že daný film jsem viděl v lednu toho roku a žádný další film už ho v tomto roce nepřekonal.

Šepot srdce / Mimi o sumaseba (1995)


Zdroj: https://www.csfd.cz/film/161687-sepot-srdce/prehled/#

Jedná se o japonské anime od studia Ghibli. Nikdy jsem se netajil tím, že studio Ghibli silně obdivuji. Přesto je i trochu překvapivé, že mě tento film tolik nadchl. Vlastně není o ničem zvláštním, je o mladé dívce, která hledá svou životní cestu. Nic extra nadupaného dějem, jen Ghibli kouzlo, které romantizuje běžný život.

čtvrtek 4. prosince 2025

2025 – Rok oblečení

Poslední roky se snažím být v nakupování značný minimalista. Nakupovat jen to, co skutečně potřebuji. A to především u oblečení. 

Můj šatník tedy postupně stárne. Nejsilnější ročník u oděvů, které mám, je pravděpodobně rok 2017. A letošní rok? To je po dlouhé době další silný ročník!

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Sam Lion)

Spousta věcí se rozpadla a některé kalhoty jsem věnoval tátovi, protože jsme oba v průběhu let výrazně zhubli. Mé staré oblečení je mi velké, u triček mi to nevadí, ale kalhoty jsou nenositelné a táta má teď velikost, kterou jsem měl já před hubnutím.

Takže rok 2025 byl pro mě silný ročník nákupu oblečení, i když jsem počet oblečení nezvyšoval. Byly to především obnovovací nákupy. Nějaké nové věci budu muset nakoupit i v roce 2026, protože spousta dalších položek už je také na hranici nositelnosti.

pondělí 1. prosince 2025

Ohlédnutí za listopadem 2025

Měsíc listopad se u mě vyznačoval velmi mírnou fyzickou bolestí, ale na druhé straně vysokou úrovní hypochondrismů a dalších úzkostí.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Leeloo The First)

Také tu byla značná sezónní únava, a tak jsem v první polovině listopadu nebyl tolik produktivní.

Jinak byl listopad měsícem, kdy začalo silnější bilancování. To už nějak k tomu konci roku patří. A vrchol bilancování u mě tradičně nastává koncem listopadu a začátkem adventu.

sobota 29. listopadu 2025

Colton's Creek – Zimní lokál

Představte si jednu věc, je zimní den, vzali jste si s kamarádem dovolenou a prošli jste klidným zimním lesem. Lehce po poledni dorazíte do hospody, kde si dáte pivo a burger. To je představa, kterou vám dnes chci navodit. Možná se opakuju, snad dokonce i poněkolikáté, ale tyhle chvíli prostě miluji a jsou pro mě podstatné.

Nuže dále k této představě... Hospoda má zevnitř dřevěné obložení stěn, výzdoba je trochu kýčovitá. Ze dveří, kde předpokládáte kuchyň se line vůně velmi silného vývaru a servírka ve svetru zrovna přikládá polena do kamen, které jsou kousek od vašeho stolu, takže vám zima není.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Sindre Fs)

Obsazených je pouze několik stolů, přeci jen není sezóna. O to více je tato chvíle až snad intimní. Koukáte na námrazu na okně a na občasnou vločku tam venku na ulici. Pivo už šláplo a vše se zabarvuje jakoby do zlata. Jedno je jisté, tohle je přesně ta pravá dovolená!

A to byla tedy představa, která můj život příjemně provází posledních několik let. Ona to tedy není představa, jako směs několika vzpomínek. Tyhle chvíli skutečně zažívám a napadne mě i konkrétní hospoda. Tedy dvě hospody, které jsem v této představě tak nějak sloučil dohromady.

čtvrtek 27. listopadu 2025

Takže Stmívání je špatné?

V minulosti jsem na tomto blogu sdílel kritiku Padesáti odstínů. A jelikož je to v podstatě fanfikce na Twilight ságu, věnuji jeden příspěvek i jí samotné. Nějak však nemám aktuálně prostor na běžný drill, takže tento příspěvek bude více ležérní a méně strukturovaný.

Tak a teď už jdeme na to. Twilight je fantasy o puberťačce, která se zamilovala do netvora, konkrétně do dvou netvorů. Hlavní hrdinka mi byla velmi nesympatická a nepomohlo tomu ani to, že její herečka hraje s velmi podivnou mimikou. Hned z kraje jsem si říkal, že Bella Swan je v podstatě schizofrenička, protože mi jednu paranoidní schizofreničku, kterou jsem znal, připomíná snad ve všem.

Ostatní postavy jsem vnímal různorodě. Edward mi byl snad až odporný, zatímco Jacob byl i přes své toxické sklony sympaťák. Takže jsem rozhodně team Jacob, jako i v pubertě. Až na to, že nyní už puberta skončila a jsem dospělý, takže Jacob mi nyní připadá jako roztomilé štěně a sexuálně přitažlivý je jen Charlie (Belly otec).

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/235755-stmivani/prehled/

Co se týče děje, tak samozřejmě, jsou tu archetypy, ale i tak je to dost meh... Infantilní představy asi ne příliš dobré autorky béčkové literatury. Přijde mi to prostě jen jako předvídatelný příběh o nudné dívce, která se stane výjimečnou, jak o ni zápasí dva muži.

Ale víte co? Jsou i horší filmy. Twilight Sagu beru rozhodně jako mnohem lepší sérii filmů, než Padesát odstínů. Proč? 1) Zajímavější kulisy. Nádherné scenérie, americký stát Washington, příroda, tajuplno oproti nudné šedi Padesáti odstínů. 2) Původní Američané jako jedni z hlavních postav filmu. (I když co jsem četl, tak jejich ohlasy na sérii jsou různorodé.) 3) Mnohem zajímavější práce kamery a editace. 4) I zde hezká hudba.

5) Tento bod dostane vlastní odstavec. Já tenhle film asi tolik neocením a nedovedu mluvit za druhé. Je mi ale jasné, že tenhle film je cílem na dospívající dívky. A co si pamatuji, tak mnoho z nich z tohohle filmu mělo upřímnou radost a mají na něj hezké vzpomínky. Film dále inspiroval celou řadu žánrových seriálů.
Padesát odstínů na druhou stranu... Neslyšel jsem nikoho, že by ho chválil. Cílové publikum tu zde beru jako již dospělé ženy a s několika ženami jsem tento film rozebíral, a všechny mi řekly, že je to naprostý odpad. Zaslechl jsem i hlas mužského fanouška BDSM, který na film reagoval, že je to blbost, co danou tématiku zobrazuje velmi špatně.

Takže asi tak. Twilight za mě špatný, ale ne tak špatný, jako jeho fanfikce.

úterý 25. listopadu 2025

Vzpomínka na Alíka

V dnešním díle se chci jen krátce sentimentálně vyjádřit k mým nákupům na Aliexpressu. Takže ne, pes mi neumřel...

A hned z kraje dodám, že bych na tomto eshopu už nyní nenakupoval. Snažím se jinak nakupovat méně i jinde a to především kvůli ekologii. Nejsem však jeden z těch, co když přestanou nakupovat fast fashion, tak to, co už nakoupili, ze dne na den vyhodí z do koše.

Na Aliexpressu jsem přestal nakupovat cca v roce 2021 a začal na konci roku 2017. Takže nejnovější věci odtud nejsou mladší 4 let a ty nejstarší už mají 8 let. A překvapivě... Většina z toho je v stále dobré kvalitě.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Andrea Piacquadio)

Nakupoval jsem hlavně doplňky. Koupil jsem jich cca 40 - 50 a zatím se jich rozpadlo jen 5. Z větších věcí jsem zlikvidoval pouze příčesek, který se po letech zacuchal. Mikina, která patří k jedné z mé nejoblíbenějších, je jinak ve stále dobré formě.

Nakupovat zde znovu už tedy neplánuji. Trochu se tedy děsím opotřebení nějakých specifických věcí, protože přeci jenom na Aliexpressu nebyly pouze nízké ceny, ale i celkem netradiční nabídka. Zatím tedy používám to, co mám. A uvidíme, jaká bude nabídka na českých eshopech, až se mi oblíbené kousky rozpadnou stářím.

neděle 23. listopadu 2025

Milý deníčku – 29. díl

Milý deníčku,

v práci to teď nejde tak hladce jako například v létě. 

Věci mají tendenci se komplikovat a z toho jsem zrovna krapet vyhořelý. Jinak mám ještě dost dovolené, kterou postupně dobírám, což mi hrne stávající úkoly do menšího časového rozmezí, které mám na jejich vyřešení.

Čekal jsem jinak, kdy budu nemocný, byly tu několik týdnů nájezdy toho, že by mohlo přijít nachlazení. Nakonec přišlo tento víkend, ale trvalo jenom den. Ještě, že se to rozjelo až po jedné schůzce, co jsem měl, protože nevím, zda by se mi podařilo zabookovat další termín.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Irene Ästhetik)

Včera jsem jinak na své poměry trochu ponocoval a psal jsem si s kamarádem. Byl jsem pak trochu přešlý, protože jsem měl pocit, že mluvím až moc. Ne, že bych říkal věci, co říct nechci, ale spíš, že kamaráda zahlcuji příliš velký počtem vlastních emocí.

No a jinak je tu bilancování konce roku, což je stav, který mám moc rád a na který jsem se těšil. Do konce roku nám už zbývá jen několik týdnů. Jo, jo, uteklo to zase...

Tak zase někdy

Colton Indigo

sobota 15. listopadu 2025

Colton's Creek – Okolí srdcových vesnic

Pokud tenhle blog čtete už delší dobu, možná si vzpomenete na koncept příspěvků s názvem Colton's Creek. Byly to příspěvky vydávané hlavně o víkendu, kde se obyčejně nezatoulala jen má mysl, ale spíše duše. Nevím, zda se mi podaří se k těmto příspěvkům vrátit, dlouho mě nenapadlo žádné téma, ale dnes jedno mám, tak vzhůru na to!

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Roland Juhász)


Okolí srdcových vesnic

Vždy jsem se toulal po okolí Malého Města. Velká intenzita tohoto toulání byla hlavně poté, co jsem se sem vrátil naplno s úderem covidu. Teď se spíše toulám jen tu a tam, ale okolní vesnice jsou často v mé mysli i během dne při práci.

Tohle myšlenkové toulání je ale značně specifické. Týká se především vesnice, kde mí prarodiče měli chatu a kde jsem strávil podstatnou část dětství. A pak také vesnic, které jsou v bezprostředním okolí těchto míst.

Znáte to, že si při přemýšlení představujete svůj alternativní život? Dějiště toho mého je právě tam. A také v nultých letech. Jen si představuji, že jsem o generaci starší a v nultých letech tedy i dospělý. 

Jaké by to bylo žít v té době v té roubence, co je vždy v zimě tak hezky nazdobená světýlky? Nebo v tom malebném domku u pole, kde je snad vždy na zahradě pověšené prádlo? Tyhle místa mluví možnostmi. Nedostupnými, ale kouzelnými možnostmi.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Kendall Hoopes)

Tyhle myšlenky a však v sobě obsahují i jitou dávku vztahu k ročním obdobím, především k zimě a konkrétně k Vánocím. Jaké by to bylo zažít zde jednu z těch dávných idylický a snad i mýtický zim a oslavit zde svátky? Vím, proč si tuhle otázku kladu... Někdy začátkem 21. století jsme sem jeli autem na rodinný vánoční výlet těsně před Vánoci. Jen tak se podívat, jak to tu vypadá v zimní čas. Ta barvená světýlka na jednom z venkovských domů se mi velmi intenzi vtiskla do mysli, kde už zůstala.

Poslední měsíce jsou u mě myšlenky krásné minulosti, která vlastně ani není skutečná, velmi intenzivní. Tak to ale prostě bývá v nejistých dobách.

úterý 11. listopadu 2025

Milý deníčku – 28. díl

Milý deníčku,

je zima a tma a já jsem unavený a úzkostný, prostě hluboký podzim.

V práci mě to nějak netěší, ale není to ani hrůza. Hlavní sezóna je už asi za mnou a můj letní a brzce podzimní elán je vyčerpán.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Gantas Vaičiulėnas)

Vánoční dárky mám až na dva nakoupeny, čeká mě vánoční úklid, který už i v podstatě začal. A taky to bilancování konce roku. Letos jsem teda dělal takový menší okruh a už v létě jsem začal číst deníkový zápis z posledních let, teď se mi na to jen nedaří nějak navázat.

Teď tedy nějak nejedu na maximum, ale odpočívat je občas prostě třeba. A mám navíc pocit, že mi aktuálně něco chybí. Diskutovali jsme na tohle téma s kamarádem a došel jsem k tomu, že dost potřebuju nějaký hluboký rozhovor s někým, s kým jsem delší dobu nemluvil. Tak kdo to bude, kdo se náhle objeví?

Tak zase někdy! 

Colton Indigo

čtvrtek 6. listopadu 2025

Nejlepší film roku 2019

A máme tu další díl ze série "Nejlepší film roku". Myslel jsem, že dále to už bude vždy jednoduché, ale film roku 2019 je opět nejasný. Zde konkrétně je to plichta mezi filmy Kouř (1990) a Travellers and Magicians (2003).

Kouř byl repete jednoho z mých nejoblíbenějších filmů a Travellers and Magicians je bhútánský film, který byl nejzajímavějším objevem, když jsem v minulosti nakoukával asijské filmy i mimo Japonsko.

Nebudu se pokoušet o rychlý a nepodložený závěr, pěkně si to tady rozebereme. Vytyčím si nějaká hodnotící hlediska, které oboduji od 0 do 10, kde 10 je nejvíc a uzavřu až podle toho.

Kulisy / prostředí

Na hodnocení kostýmu je bohužel trochu pozdě bez toho, abych si oba filmy pouštěl znovu. Podívám se tedy jen obecně na kulisy, nebo více rozšířeně i na prostředí.

Kouř: Kouř je zasazený do konce minulého režimu. Velmi stylizovaně to vykresluje atmosféru doby a je to jaksi bytostně české. Kulisy jsou skvělé, ale nebyl to pro mě zas tak nový vjem. 6/10

Travellers and Magicians: Bhútán je zajímavá země a prohlédnout si něco z její filmové tvorby bylo příjemným novým vjemem. V tomto filmu vidíme i přírodu v jakési až magické podobě. 7/10

Postavy

Kouř: Postavy Kouře jsou archetypální a jsou to kovaně české postavy! Možná, že jsou až klišé, ale o to více má člověk pocit, že tomuto filmu rozumí, nebo naopak, že tenhle film rozumí jemu. 9/10

Travellers and Magicians: Hlavní hrdina si pokládá jisté otázky, které s kamarády řešíme na našich výletech. Postavy tohoto filmu jsou mi oproti Kouři však značně vzdálené a ani mě tolik nezaujaly. 6/10

Příběh + scénář

Kouř: Kouř je jeden z těch filmů, které musely vzniknout. Doba se měnila a to prostě musela kinematografie reflektovat zpracováním podobného příběhu. Máme to štěstí, že tento příběh zpracoval Vorel a nešetřil na bizarnosti. Kouř je ikona a musím dát 10/10.

Travellers and Magicians: Příběh samotný je lehce archetypální. Film mě jako celek nadchnul, ale když se nad tím zamyslím, tak hlavě pro svou exotičnost prostředí, než pro sílu příběhu. 6/10

Závěr

Tak, sečteno a podrženo Kouř 83%, Travellers and Magicians 63%. Samotného mě až překvapuje, jak velký rozdíl jsem nakonec dal v hodnocení, ale pro účely hledání vítěze jsem své přemýšlení poněkud hyperbolizoval.

Nejlepší film, který jsem v roce 2019 viděl je tedy Kouř.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/9401-kour/prehled/

pondělí 3. listopadu 2025

ColtonKecy – Až moc skutečné

Občas člověk narazí na písničku, která tak moc sedí na nějakou jeho předchozí éru, že kdyby na ni narazil rovnou tenkrát, napadly by ho snad až paranoidní představy o sledování či čtení myšlenek.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (gravity cut)

Však znáte tu frázi... "Tahle písnička je o mně?"

sobota 1. listopadu 2025

Ohlédnutí za říjnem 2025

Říjen 2025 byl pro mě měsíc, kdy jsem zpomalil. Jak je venku méně světla, mám značně méně energie. Také úzkosti se začínají vracet v plné své kráse. 

Na náladě nepřidá ani to, že bolesti, které mám už delší dobu, jsou tady pořád. Nedávno mě přepadl během procházky celkem silný liják, chtěl jsem zkusit běžet domů, ale přes bolest to bohužel nešlo.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Aleksandar Cvetanovic)

Společenských akcí bylo méně než obvykle, ale byli jsme s kamarádem na klavírním koncertu, což není pro mě úplně typický typ akce.

Abych to shrnul, tenhle měsíc je pro mě vlastně taková nepohodlná hibernace.

čtvrtek 30. října 2025

Jak jsem to s podzimem přehnal (podzim 2025)

Na konci srpna mi Youtube ve velké míře začal nabízet podzimně laděné playlisty a já jako správný milovník podzimu nemohl odolat. Bylo toho tolik, co na mě náhle vyskočilo, alespoň tak to z kraje vypadalo.

Po dvou týdnech jsem ale měl všechny tyhle playlisty naposlouchané a vlastně všechny byly na jedno brdo, všude vesměs stejné písničky. 

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Tetyana Kovyrina)

Z kraje podzimu jsem si sice užil to sezónní nadšení, ale teď, když podzim přechází do své závěrečné třetiny, jsem už silně přesycen. 

Jako každý říjen jsem jinak koukal na seriál Over the Garden Wall, ale letos to už bylo opakování číslo moc. Příští rok už asi koukat nebudu, abych seriál nevysál úplně do dna. Třeba se za několik let opět nabije jeho kouzlo, až se něj podívám s odstupem.

středa 22. října 2025

Recenze knihy: Aldous Huxley – Brave New World (1932)

V minulosti jsem na tomto blogu podrobněji rozebíral nějaké filmy, dnes se pro změnu podíváme na knihu. Jedná se o Huxleyho dystopické sci-fi Brave New World z roku 1932, které je do češtiny občas nepřesně překládané jako Konec civilizace. Budu se snažit děj příliš nespoilovat. Cílem je vám knihu představit tak, abyste si ji případně přečetli sami.

Rozebereme si její jednotlivé prvky. A zhodnotíme je zvlášť. 10 bodů bude plný počet a 0 minimum.



Fikční svět

Na rovinu přiznávám, že i když má jí o dystopické sci-fi, tak se mi Huxleyho pojetí budoucnosti líbilo. Lidé zde sice ztrácí svobodu, ale realita je plná jistoty a bezpečí. A hlavní důvod, proč lidé ztrácejí svobodu vidím ve vyprázdněnosti vjemů. Když si to dám do kontextu našeho světa, tak náš svět mi přijde neméně vyprázdněný díky tomu, v jakém stavu jsou v současnosti sociální média. Náš svět je ale naproti tomu Huxleyho mnohem nebezpečnější a nejistý. Takže... Huxleyho dystopie mi přijde méně dystopická než skutečná realita.

Jinak je trochu úsměvné, jak věda některé technologie tohoto fikčního světa vyvrátila. Spousty věcí jsem určitě přehlédl, protože nemám příslušné vzdělání. Tam, kde jsem to odhalil, mě to ale nerušilo.

Fikční svět mi mě bavil a přišel mi dostatečně originální. 9/10

Postavy

Hlavní postavy mě trochu štvaly. Ale myslím, že to i tak být mělo. Jako hlavním postavu jsem bral Bernarda Marxe, ne kvůli tomu, že by byl hlavní postavou, na kterou "mířila kamera", ale hlavně proto, že dal děj této knihy do pohybu především on. Postavy mi obecně přišly docela ploché. Bernard mi ale přišel plastičtější, a to od chvíle, kdy se ukázalo, že je vlastně zbabělec.

Hlavní ženskou postavu, Leninu Crowne jsem si celou dobu představoval jako Zoey z HIMYM. To jen tak pro vizuální představu. Trochu jsem čekal, že tahle kniha bude hledat její lidskost, ale ne, k tomu nedošlo.

Divoch John má být z premisy knihy symbol lidskosti a upřímně jsem měl problém vnímat ho jako reálného člověka. Přišlo mi, že tak moc představuje to, co v rámci knihy představovat má, že jsem ho bral právě jako symbol a jen jako symbol.

Postavy mi tedy přišly spíše průměrné. 5/10

Děj

V knize se toho zas tak tolik neděje. Došel jsem ale k tomu, že cílem knihy je přiblížit nám představu fikčního svět a děj je tedy jen prostředek, jak nám tento svět ukázat. A v tomto účelu děj neselhává. Docela mě bavil ten styl, který nám ukáže klíčovou infrastrukturu. 

Víc asi nemám co dodat. 7/10

Pocit z knihy / vibe

Máloco jsem přečetl tak rychle, jako tuhle knihu. Čtení bylo velmi příjemné, i když kniha působila místy poměrně creepy. Asi se jednalo o to nejlepší, co jsem letos zatím přečetl. Ale i tak nedám plný počet, scházela mi tam jakási část "duše" knihy. Kdybych měl říct proč, napadají mě dvě věci, postavy měli dohromady tak málo té duše, že se to promítlo do díla celého a dále mi tam chyběla nějaká složka, která by byla hlavně pro dekoraci. Nějaký nepodstatný detail, který ale člověka zaujme. 8/10

Celkové hodnocení

A když to shrneme, dostáváme se na 7,25/10 nebo 72,5% chcete-li. Doporučuji vám tuto knihu? Rozhodně ano. Je to sice stará kniha, ale stále má kulturní relevanci. Vždyť relativně nedávno knihu adaptoval Netflix jako seriál.

pondělí 20. října 2025

ColtonKecy – Přímka nebo kruh

S odstupem času nezbývá mi než podotknout, že se nepohybuji po přímce, ale ani se netočím v kruhu. Skutečností zdá se být, že se posouvám po sobě nalepených kruzích jedním směrem k nevyhnutelnému bodu.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Adrien Olichon)

čtvrtek 16. října 2025

Milý deníčku – 27. díl

Milý deníčku, 

přes léto a začátek podzimu jsem opravdu jel, co se týče sdílení příspěvků na blog a také vlastní umělecké tvorby na internet, teď jsem však nějak zpomalil.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Andrea Piacquadio)

Pořád toho během dne udělám hodně, ale věnuju se spíše jiným věcem, takže psaní šlo do pozadí. Ono je toho i v práci hodně. Úspěšně jsem předpověděl jeden projekt, o kterém jsem neměl žádné info, ale znám už svůj obor a naše klienty, takže jsem si nějak dopočítal, co by mohlo v rámci podzimu nastat a trefil jsem se. Akce je už za mnou, lehké komplikace tu byly, ale to se vyřešilo.

Je toho hodně, co bych v tomto deníkovém zápisu mohl ještě probrat, ale nechám zase něco na příště.

Tak zase někdy!

Colton Indigo

neděle 5. října 2025

O ztracené lásce

V jednom starším letošním příspěvku jsem avizoval, že se chci podívat ještě na jednu věc. Jde o seriál O ztracené lásce z roku 2002.

Tenhle seriál byl dlouhé roky něco, na co jsem došli v rozhovoru s přáteli dříve nebo později při pití alkoholu. Často v mé sociální bublině řešíme filmy a seriály a vlastně i umění obecně. A když někdo vytáhl, že viděl nějaký depresivní film, většinou to vedlo ke vzpomínce na film Jezerní královna. A hned na Jezerní královnu se nám ve většině případů nabalila i vzpomínka na pohádkový seriál O ztracené lásce.

V tomhle příspěvku se nebudu snažit daný seriál nějak hlouběji rozebírat, chci ho jenom připomenout a popsat pocit, který z něj mám. Nebudu psát, kolik mi přesně je let, ale když měl tento seriál premiéru, byl jsem dítě a mezi mými vrstevníky bylo běžné, že se tento seriál sledoval s celou rodinou.

Letos květnu jsem se rozhodl pustit si ho z nostalgie celý znovu. A oh boy... Pořád to bylo naprosto depresivní. Ale geniálním způsobem! Nemůžu říct, že děj by byl scénáristicky napsaný nějak skvěle. A i v symbolismu jednotlivých prvků nacházím nějaké nesrovnalosti. Ale ta atmosféra! Geniálně mrazící a teskná velmi uhrančivým způsobem.

Znovusledování tohoto seriálu mám tedy hodně spojené s atmosférou letošního května, který byl velmi chladný a u nás bylo dost oblačno. Možná i proto mi tenhle seriál zrovna tak sedl.

středa 1. října 2025

Ohlédnutí za zářím 2025

Další měsíc za námi a zde opět malá rekapitulace. V září byly mé ortopedické bolesti někde na pomezí průměrné až mírné. Většina měsíce byla velmi produktivní, ale ke konci jsem začal nějak zpomalovat. Možná to je zimou a menším množstvím světla. Ale nemám nejlepší náladu. Na druhou stranu je má spotřeba alkoholu nižší a spotřeba Rivotrilu je téměř na nule.


Zdroj: https://www.pexels.com/ (Nathan J Hilton)

pondělí 29. září 2025

ColtonKecy – Nostalgie

Vím, že jsem velmi nostalgický... Ale buď budu pronásledovat svou minulost, nebo má minulost bude pronásledovat mě!

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Mariam Antadze)

sobota 27. září 2025

Filmy z jakých let jsem viděl?

Tak, dnes si dáme další příspěvek o filmech, ale takový minimalistický. Bude to jen prostý seznam bez komentáře, v kterém jen půjdou za sebou roky, z nichž jsem viděl alespoň jeden film. A bude toho hodně, viděl jsem velký počet filmů, a dost let mám tedy pokryto. 

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Markus Spiske)

1926
1927
1934
1939
1942
1946
1947
1948
1949
1951
1952
1953
1954
1955
1957
1958
1959
1962
1963
1964
1966
1967
1968
1969
1970
1971
1972
1973
1974
1975
1976
1977
1978
1979
1980
1981
1982
1983
1984
1985
1986
1987
1988
1989
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
2015
2016
2017
2018
2019
2020
2021
2022
2023
2024

středa 24. září 2025

Starý vizuál blogu

Ahoj, ahoj, v rychlosti jedna technická. Asi jste si všimli, že blog se vrátil po dlouhých letech do podobného vizuálu, který měl v době založení. Donutilo mě k tomu to, že zničehonic začal zlobit font, který měl až doteď českou lokalizaci. Písmena s diakritikou náhle vyčnívala z textu. Proč tomu tak je, nevím, ale donutilo mě to přepnout blog di jiného vizuálu. 

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Andrea Piacquadio) 

Vlastně jsem tohle plánoval k desetiletému výročí blogu, jen jsem byl líný. No tak teď jsem byl donucen. Jak dlouho bude blog v téhle podobě, nevím. Uvidíme, jak si zvyknu na tenhle nerdský look. Přiznám se, že ta barevná paleta mi moc nesedí. Každopádně to plánuji nějakou chvíli nechat tak jak je teď a pak vybrat úplně nový vizuál.

pondělí 22. září 2025

Milý deníčku – 26. díl

Milý deníčku,

je tu podzim, který jako ty předešlé působí jako hlavní sezóna života.

Na první dvě třetiny v září jsem to měl v diáři dost plné a nyní jsou tyto povinnosti i kratochvíle za mnou. A to včetně preventivního vyšetření u zubaře. A do konce září mám v plánu ještě dva mikro výlety. Taky se mi podařilo pohnout s jednou věcí ohledně zdraví a dostal jsem termín u služby, kterou chci také zkusit.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Chris)

Ve volném čase se věnuji literatuře. Píšu teď každý týden a mimo blog své texty také publikuji. Literatuře se věnuji i pasivně a čtu skoro každý den. 

Co se týče romantických vztahů, týpka bych fakt chtěl, ale mám teď tolik aktivit, že nemám sílu nahánět ještě někoho na seznamkách. Ono ani není koho, přijde mi, že většina profilů na známých českých gay seznamkách patří sociálně vyloučeným lidem.

No, tak zase někdy!

Colton Indigo

čtvrtek 18. září 2025

Nejlepší film roku 2018

Tak, máme tu druhý díl série, kdy procházím svůj filmový deník od roku 2017 do současnosti a vyhlašuji nejlepší film, co jsem ten rok viděl. Zatímco rok 2017 byl velmi zřejmý, rok 2018 byl dost složitý. Rozhodl jsem se komplexněji vám ukázat, jak jsem došel k výsledku.

Kdybych měl zahrnout do hodnocení pouze film, který jsem viděl v roce 2018 poprvé a neviděl ho v letech před deníkem, vyhrála by temná pubertální komedie Heathers (1988). (česky uváděno jako Smrtící atrakce nebo Smrtící přitažlivost) Rok 2018 vlastně byl na velmi silné "novinky" skoupý.

Ale... Jelikož před rokem 2017 filmový deník neexistoval a nejde vytvořit zpětně, počítám jako jakési poprvé bod, kdy je film poprvé zanesen do deníku. A to i klidně, pokud jsem ho předtím viděl vícekrát. Když zohledním toto pravidlo, došel jsem k tomu, že jsem v roce 2018 viděl poněkolikáté tři naprosté geniality.

Duše jako kaviár (2004) má sice na ČSFD nic moc hodnocení. Ale z českých filmů to byl vždy jeden z mých nejoblíbenější. Viděl jsem ho už v pubertě a ta hořká atmosféra mi prostě sedí. Ale tento film není vítězem. Dále je tu film Mean Girls (2004). (česky uváděno jako Protivný sprostý holky) U tohohle filmu se vlastně divím, že není na ČSFD nad 70%. Jedná se o kultovní klasiku amerických komedií ze střední školy. Ani tento film ale nevyhrává.

A teď už vítěz! Tím je Dálnice 60 (2002). (originální název v angličtině Interstate 60). Došel jsem k tomu, že musí být výše než jako Duše jako kaviár a Mean Girls hlavně proto, že dlouhé roky to byl můj úplně nejoblíbenější film. Je to velmi příjemné road-movie se silnými prvky tajemna. Navedl mě na něj jeden z mých nejlepších kamarádů a je to další film, který neodmyslitelně patří k mým mladším rokům.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/12663-interstate-60/prehled/

A to je tedy dnes vše. Byl to dlouhý příspěvek. Třeba u dalších roků to bude zase o poznání jednodušší.

pondělí 15. září 2025

Alba s atmosférou přelomu tisíciletí

Kdo čte tenhle blog pravidelně, asi dovede odhadnout, že když se lámalo tisíciletí, už jsem byl už na tomhle světe. Ne extra dlouho, ale dost dlouho natolik, abych na tuhle dobu několik málo vzpomínek měl. 

Tenkrát jsem ještě neposlouchal hudbu naplno. Přesto si s touto dobou spojuji některé interprety. Tenhle příspěvek už dále bude pokračovat pouze minimalisticky, kde jen uvedu alba přelomu tisíciletí dle mého výběru, které si může pustit kdokoliv, kdo by si chtěl tuhle dobu přiblížit.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (cottonbro studio)

Chinaski – 1. signální (1999)

Tatu – 200 по встречной (200 po vstrečnoj) (2001)

Kryštof – V siločarách (2002)

Kabát – Dole v dole (2003)

pátek 12. září 2025

Filmy, které byly v dětství horory

Znáte to, s věkem se pohled na určité věci mění. A v dnešním příspěvku bych se chtěl podívat na filmy, které jsem v dětství považoval za horory, i když v dospělosti mi už tak děsivé nepřišly.

Jumanji (1995)

Děsivá hra, která vás může vtáhnout do jiného světa a ze které se zjevují například divoká zvířata? To zní děsivě, ale dnes je pro mě Jumanji nostalgický rodinný film.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/21832-jumanji/prehled/

Maska (1994)

Tohle bylo taky pěkně děsivé, maska, kterou když si nasadíte, ztrácíte nad ní kontrolu a nemůžete ji sundat? Nedávno jsem tenhle film viděl znovu a moc se mi nelíbil, přišlo mi to jen jako nesmyslná ujetina a nostalgie tam moc nebylo. Ten film si hlavně pamatuji jinak.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/7932-maska/prehled/

Jezerní královna (1998)

Jezerní královnu si pamatuju jako temnou pohádku s hororovou atmosférou. Viděl jsem ji nedávno poprvé od dětství a naprosto jsem ji miloval. Ta temná plíživá atmosféra mi přišla silně fascinující. Zvláštní je, že si ten konec pamatuji úplně jinak. Možná mě tehdy ovlivnit ten styl, který nechal prostoro fantazii, aby vytvořila falešnou vzpomínku na mnohem horší konec.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/9413-jezerni-kralovna/prehled/

Slova závěrem

Tenhle příspěvek měl původně obsahovat ještě jednu položku, kterou jsem nakonec vyřadil, protože se mi do něj konceptově nehodila. Za prvé jedná se o seriál, za druhé i v dospělosti je tenhle seriál pořád vlastně horor, i když se jedná o pohádku. Uvidím, zda o něm něco nenapíšu v samostatném příspěvku, jelikož jsem ho letos po letech viděl a navíc je to něco, na co si s kamarádem pravidelně vzpomene vždy, když se docela dost pije a řeší se temná témata obecně.

úterý 9. září 2025

Krátce – Snažím se

Kdybyste se mě zeptali, co je můj aktuálně největší problém, odpovím vám, že ortopedické bolesti.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Tan Danh)

A ne, nerezignoval jsem. Celá věc je v řešení. Nedávno jsem vyměnil matraci za tvrdší ortopedickou, což mě stálo nějaké peníze. Pak jsem začal chodit k vyhlášenému masérovi, dvě sezení mám už za sebou. A na závěr jsem uprostřed hledání fitness trenéra.

sobota 6. září 2025

PS hry, na které nostalgicky vzpomínám

V dnešním příspěvku se chci podívat na hry, které jsem v minulosti hrál na PlayStationu a na které dnes nostalgicky vzpomínám. Aktuálně nemám v provozu PlayStation 1 nebo 2, proto je tato nostalgie asi silnější. Jedničku jsem vlastně ani nikdy nevlastnil a hrál jsem ji jen u bratránka a sestřenky.

Spyro the Dragon

Tady hned z kraje přiznám, že jsem si loni pořídil adaptovanou verzi pro PC. Hra mi naplnila potřebu nostalgie, ale ne úplně. Grafika je dokonalejší než ta původní a právě to mi na tom vadí, postrádá to tu autentičnost, kterou si pamatuji.

Roky mi ale chyběla ta možnost létat ze světa do světa a když jsem hru ve slevě koupil, udělal jsem si opravdu velkou radost.

Zdroj: https://en.wikipedia.org/

Grand Theft Auto: Vice City

U této hry dodám, že jsem ji měl i na PC. Ale nejvíce nostalgicky vzpomínám, jak jsme "gétéáčko" hráli s kamarády na party, kde sice ještě nebyl žádný alkohol, ale dotáhl jsem tam svůj PlayStation.

I když mě nějak neberou hry tematizující násilí, přesto tahle hra podstatně patří k mé pubertě. Zatím však nepociťuji nějakou potřebu pořídit si ji znovu.

Zdroj: https://en.wikipedia.org/

Dog's Life

Tak a teď hra, která nemá PC verzi. Jedná se o méně známou hru pro PS2, ke které mám silně sentimentální vztah. Znal jsem ji díky sestřence a několikrát jsme ji hráli spolu, přičemž jsme se při hře střídali. Nejzábavnější částí bylo sbírání "čmuchů", což byla jakási pachová stopa, kterou musel váš psí hrdina nasbírat.

Bohužel nečekám, že by si někdo dával práci s tím hru adaptovat na PC.


Zdroj: https://en.wikipedia.org/

The Sims Bustin' Out

To, že mám rád Simíky, tím se na tomto blogu netajím. Tahle PS2 verze sice neměla pokročilé možnosti jako The Sims 2 a další díly, přesto měla vlastní porci hustokrutopřísnosti.

Vlastně předběhla TS4 scénária a některé postavy si pamatuji i po těch dlouhých letech, co jsem neměl možnost ji hrát. A rodinu Landgraabů jsem díky této hře znal mnohem dříve, než jiní fanoušci Simíků!

Zdroj: https://en.wikipedia.org/

A na závěr tohohle příspěvku si dovolím podotknout, že tahle hra má i dnes spoustu fanoušků, takže tady stále trochu v adaptaci pro PC doufám.

čtvrtek 4. září 2025

Letní nostalgie se nekonala (léto 2025)

V létě 2023 a v létě 2024 se zde objevila taková věc. Silná nostalgie! Čekal jsem tedy, že přijde i v létě 2025 a tento stav je vlastně novým atributem léta potom, co tu roky nebyla silná letní poetika. Ta původní se vytratila, jak jsem nastoupil do práce a léto už tedyautomaticky neznamená prázdniny.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Ricardo Berganza)

V roce 2023 jsem v závanu této nostalgie znovu nainstaloval The Sims 1 a jel jsem staré pořady. V létě 2024 mě chytla videa kompilující retro od Segmentu a také kanál Staré nahrávky z TV.

Letos jsem se tedy těšil, že se budu opět utápět v letní nostalgii. Letošní léto se ale tenhle stav nekonal. Je mi to docela líto, ale hlavě prostě občas neporučíš...

úterý 2. září 2025

Ohlédnutí za srpnem 2025

Další měsíc za námi a zde opět malé shrnutí. 

Srpen byl pro mě měsícem horšení. Netrápila mě pouze fyzická bolest, ale i psychika se poněkud zhoršila, ale to spolu také souvisí. 

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Carolin Wenske)

Přesto jsem silně motivovaný a snažím se své problémy řešit. Občas si sice dám den, dva pauzu, kdy se jenom flákám, ale ve většině dní jsem poměrně produktivní.

No a tak je tu tedy podzim, který podle mě částečně začal letos už koncem srpna. A podzim, to je u mě poslední roky hlavní sezóna života. V práci už i začala úkolová smršť. Tak tedy přeji produktivní září a zase někdy!

úterý 26. srpna 2025

Nejlepší film roku 2017

Od roku 2017 si vedu minimalistický filmový deník a nyní jsem se rozhodl zužitkovat ho na tomto blogu. Projdu vždy každý rok od roku 2017 až do současnosti a napíšu něco málo o nejlepším filmu, který jsem v tom roce viděl. Zatím jsem se rozhodl nevěnovat se i nejhorším filmům, protože při procházení nebylo, na rozdíl od toho nejlepšího, lehké je určit. 

Rok 2017 sice v deníku nemám celý, protože jsem deník nezačal psát prvního ledna, ale přesto začnu tímto rokem, protože je zde film, který patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl. Nuže jdeme na to!

Wood Job!/Kamisari náná ničidžó (2014)

Tento film jsem si sám nevybral, promítali ho na společenské akci, kam jsem šel. Při oznámení názvu filmu jsem byl zklamaný, protože jsem doufal, že poběží něco, co znám a mám rád, to jsem však nečekal, že tenhle film je absolutní perla.













Zdroj: https://www.csfd.cz/film/377462-wood-job/prehled/

Film se odehrává na japonském venkově a hlavní hrdina je ve fázi života, kdy se zrovna hledá. Tenhle film tematizuje otázku, kterou s kamarádem řešíme od doby, kam mi paměť sahá. A to: "Jak dobrý musí být romantický protějšek, abych byl ochotný žít v méně atraktivní lokalitě?"

neděle 24. srpna 2025

Milý deníčku – 25. díl

Milý deníčku,

všechny akce a schůzky, které jsem měl v plánu na léto, mám za sebou, takže teď jsem už připraven na autumnální atmosféru.

Zdraví je zrovna někde mezi. Bolest je mírnější. Zažívací potíže jsou standardní. Před pohotovostí jsem tyhle potíže měl dlouhodobě, dopočítal jsem se k roku 2018, ale je možné, že to trvá ještě mnohem delší dobu. Po antibiotikách to na chvíli bylo super. Ale bohužel lehce nabyl, lehce pozbyl..

Filmy mě pořád hodně naplňují a tak nějak na nich visím hlavě ve chvílích, kdy budoucnost je nejistá. Vlastně se lehce propadám do pesimismu a přijde mi, že nezvykle dlouhé dobré období možná končí. Od října 2024 jsem byl totiž stabilnější, než je běžné.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Katie Mukhina)

Tak jako tak jsem tady, abych si užil to, co užít si bude možné. Nechci psát nějaké klišé o současném okamžiku. Ale tak nějak to je.

Tak zase někdy...

Colton I.

neděle 17. srpna 2025

Zdraví? Ach jo...

V pátek jsem pořádal party, bylo to první větší pití od mé nemoci, kdy jsem skončil na pohotovosti.
Dost sladkých a alkoholických surovin zbylo a já se včera rozhodl je dopít. Následky přišly dnes. Teda nevím jistě, zda to byla opět krev, den předtím jsem měl salát, kde bylo rajče, ale vypadalo to spíš na krev.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Kindel Media)

Takže nálada dnes není dobrá. Na druhou stranu jsem si zatím nebral Rivotril, což je v podobné situaci výkon, ale je možné, že ještě padne.

Děsím se zítřka, ale zároveň doufám, že to už bude dobré. Dnešní den byl docela dietní, takže snad se to hned zase srovná. Zároveň přemýšlím jak moc budu muset dlouhodobě překopat své návyky. Burčák si například letos netroufnu dát, což mi je líto, protože to byla příjemná tradice začátku podzimu.

pondělí 11. srpna 2025

Krátce – Z jakého roku pro mě vychází současnost?

Úvod článku: 

Dnes chci napsat podobný příspěvek, jako jsem už tuším napsal před lety. Nějaká doba však uběhla, tak se chci nyní zamyslet nad stejnou věcí aktualizovaně. Sice do jisté míry stále uznávám teorii, že vše, co se stalo do dvou let od teď, je současnost. Dnes se však od této teorie odchýlím. Pokládám si tedy otázku, z jakého roku pro mě vychází současný okamžik. Nedávno jsem procházel své deníkové zápisy a fotky, takže zamyslet se nad tímto tématem nebude tak těžké. Rozeberu to ale pro přehlednost vylučovací metodou.

Zdroj: https://www.pexels.com (Tuan Phat Ho Huynh)

Samotné pátrání:

Je rok 2019 ještě podobný součaností? Rozhodně ne, to je doba před covidem a to už je úplně jiný svět. 2024 stále jasně souvisí se současným okamžikem. Pořád mám totiž pocit, že rok 2025 teprve začal. Co rok 2020? Už jsem byl na home office, ale i tenhle rok je dost neaktuální, pořád jsem se v nové situaci rozkoukával. Podobně i rok 2021. Ona totiž i ta válka na Ukrajině náladu ve světě změnila, takže vylučuji i rok 2021. 2023 má jinak stále dost silné pojítko se současností, tento rok tedy z množiny současnost nevylučuji. Dobral jsem se tedy k otázce, je to rok 2022? A ano... je. Když jsem nedávno pročítal svůj hlavní deník, byly tu vidět velmi silné vazby na současnost. Spousta témat daného roku je totiž stále aktuálních.

čtvrtek 7. srpna 2025

Atacacore a hudba toho času

2010, 2011, 2012... To jsou tři roky, kdy jsem každý rok měl ataku psychózy. Poslední léta jsem na tuto dobu nerad vzpomínal. Nějak mi už vzpomínky na psychózu nepřijdou cool, ale naopak je to jakési trauma.

V létě 2025 jsem však trochu obrátil a vzpomínal jsem na tuto dobu a hlavně hudbu, kterou jsem tenrkát poslouchal. Navíc... když jste totiž z kraje desátých let 21. století skončili v Česku v blázinci, patrně jste narazili na velkou televizi, na které téměř pořád jely Óčko hity.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Tento příspěvek však pojmu celkem volně. Něco boudou songy, které jsem poslouchal přímo v atace, jiné budou pouze něco, co se mi s danými lety asociuje obecně. Bude to prostě dlouhý seznam songů a není nutné, aby to byly písničky s vydáním v daných letech.

Eminem - Love The Way You Lie ft. Rihanna

Rihanna - Russian Roulette

B.o.B - Airplanes (feat. Hayley Williams of Paramore)

The Rasmus - In the Shadows 

311 - First Straw

P!NK - Perfect

Dr. Dre - I Need A Doctor (Explicit) ft. Eminem, Skylar Grey

Lady Gaga - Born This Way

Lady Gaga - Judas

The Black Eyed Peas - I Gotta Feeling

The Black Eyed Peas - Just Can't Get Enough

Nicki Minaj - Va Va Voom

Nicki Minaj - Freedom

Britney Spears - Till The World Ends

Inna - Sun Is Up

Lil Wayne - My Homies Still ft. Big Sean

Madonna - Love Profusion

Madonna - Like A Prayer

Katy Perry - Firework

Tak a tady to dnes zakončím, myslím, že tento příspěvek vydá na celkem pořádný playlist. Tohle mě vlastně dost bavilo, tak mě třeba někdy napadne nějaký další podobný příspěvek.

pondělí 4. srpna 2025

Ohlédnutí za červencem 2025

Další měsíc za námi a zde tedy malá rekapitulace.

Bolest nikam neodešla, pouze se přesunula. Už mě nebolí boky, ale záda. A i to mě k ránu budí. Snažím se to řešit a poměrně dost cvičím různé protahovací cviky.

Byla zde obava o zdraví, jak jsem nedávno skončil na pohotovosti, ale snad to byla jen infekce.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Nadin Sh)

Navzdory tomu, že jsem psal o tom, že mě neláká cestovat, jsem v červenci cestoval poměrně dost. Padlo i jedno jednodenní zahraničí. A vlastně jsem si to dost užil.

Jinak pořád dost koukám na filmy, ale tempo se začíná zpomalovat, jak se zase snažím pozornost směřovat i na jiné věci.

No a tady příspěvek zakončím, před námi je poslední letní měsíc, i když počasí nám zatím příliš nepřeje.

středa 30. července 2025

Je Padesát odstínů šedi opravdu tak špatné? (kritika)

Rozhodl jsem se zahrát si opět na filmového kritika. Nedávno jsem se podíval na Padesát odstínů šedi. Mám tu několik stránek poznámek, které velmi zjednoduším a převedu do tohoto příspěvku. Dodám ještě, že jde pouze o můj osobní názor, se kterým nemusíte souhlasit a také, že jsem se snažil nebýt předpojatý a dá tomuto filmu šanci.

Pro úplnost ještě poznamenávám, že budu hodnotit rovnou celou trilogii jako jeden film. 

Jedná se tedy o tyto filmy:

Padesát odstínů šedi (2015)
Padesát odstínů temnoty (2017)
Padesát odstínů svobody (2018)

Ještě dodám, že první díl z trilogie jsem viděl už v době kdy vyšel, zatímco zbylé dva díly jsem nyní viděl poprvé.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/336115-padesat-odstinu-sedi/prehled/

Na začátku si stanovíme několik bodů, na základě kterých budu film hodnotit.

1) kostýmy
2) kulisy
3) soundtrack
4) herecký výkon
5) děj

0 je minimální hodnocení a 10 maximální.

Kostýmy
Kostýmy a kulisy jsou pro mě obecně často důvod, proč si nějaký film pustím. A hned na začátek vám přiznám, že tohle bylo opravdu slabé. Z kostýmů mě esteticky nezaujalo snad nic. Nic nepůsobilo, že by mělo osobnost. Vše působilo velmi bezduše a bez nápadu. Možná to bylo proto, že kostýmy mají vyprávět příběh a příběh těchto filmů byl tak předvídatelný, že nebylo co ukazovat. 
Za kostýmy dávám 1/10

Kulisy
Opět naprosto bez duše. Kulisy prostě jen demonstrovaly extrémní bohatství. Dost jsem zde cítil minimalismus desátých let 21. století, který mi nyní přijde silně nevkusný. Kulisy se pohybovaly někde v poli duševně ploché instagramové influencerky nebo nějakého zbohatlíka, co má sice spoustu peněz, ale zato nemá zajímavou osobnost a ani vkus. 
Hodnotit ale budu lépe než kostýmy, protože je tam krapet větší náznak toho, že kulisy něco vyprávějí 2/10.

Soundtrack
Zde ve zkratce zmíním, že soundtrack byl asi nejsilnější součást této trilogie. Populární songy, které nějak neurazí a jsou poslouchatelné. 5/10

Herecký výkon
Dakota Johnson mě naprosto iritovala a přišla mi jako nevhodná volba pro hlavní hrdinku. Budu citovat scénu z filmu, kde hovoří její sokyně v lásce, která se ptá "Co má ona, co já nemám?" Odpovím na to jedním slovem "Nic!". Postava mi přišla zahrána ploše, Johnsonová mi navíc přišla naprosto bez sexappealu, který by měl být pro takto sexualizované dílo stěžejní. Hlavní hrdinka byla prostě nudná až na půdu a neviděl jsem důvod, proč by o ni měl mít někdo bohatý a úspěšný zájem.
Jinak obecně můžu říct, že úplně všechny postavy působily dost jako klišé. Vlastně nepůsobili ani jako reální lidé, ale jako jakási light verze lidí. 1/10

Děj
Než jsem začal film sledovat, položil jsem si otázku:"Jaká je hlavní myšlenka filmu? Je zajímá a je uspokojivě a zajímavě naplněná?" Myšlenka filmu zajímavá rozhodně není, asi jste slyšeli, že to je fanfikce na Twillight. Ale je to prostě archetypální příběh typu kráska a zvíře. To by ale nemuselo vadit, takový příběh by mohl být třeba kvalitně zpracovaný. Což nebyl. Každý zvrat byl předvídatelný. Vše působilo infantilně, jako by to napsal někdo, kdo ani není dospělý. A ta přehnaná fixace na sexuální scény byla vlastně dost na sílu a nějak mi to do děje nezapadala. Bod dávám za tempo, na filmy se dalo dívat celkem plynule 1/10.

Závěrečné hodnocení
Pokud dobře počítám, dostávám se na závěrečné hodnocení 20%. To mi přijde, že sedí, sice jsem to tady zkritizoval, ale viděl jsem ještě mnohem horší věci.