Zdraví? Ach jo...

V pátek jsem pořádal party, bylo to první větší pití od mé nemoci, kdy jsem skončil na pohotovosti.

Dost sladkých a alkoholických surovin zbylo a já se včera rozhodl je dopít. Následky přišly dnes. Teda nevím jistě, zda to byla opět krev, den předtím jsem měl salát, kde bylo rajče, ale vypadalo to spíš na krev.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Kindel Media)

Takže nálada dnes není dobrá. Na druhou stranu jsem si zatím nebral Rivotril, což je v podobné situaci výkon, ale je možné, že ještě padne.

Děsím se zítřka, ale zároveň doufám, že to už bude dobré. Dnešní den byl docela dietní, takže snad se to hned zase srovná. Zároveň přemýšlím jak moc budu muset dlouhodobě překopat své návyky. Burčák si například letos netroufnu dát, což mi je líto, protože to byla příjemná tradice začátku podzimu.

Krátce – Z jakého roku pro mě vychází současnost?

Úvod článku: 

Dnes chci napsat podobný příspěvek, jako jsem už tuším napsal před lety. Nějaká doba však uběhla, tak se chci nyní zamyslet nad stejnou věcí aktualizovaně. Sice do jisté míry stále uznávám teorii, že vše, co se stalo do dvou let od teď, je současnost. Dnes se však od této teorie odchýlím. Pokládám si tedy otázku, z jakého roku pro mě vychází současný okamžik. Nedávno jsem procházel své deníkové zápisy a fotky, takže zamyslet se nad tímto tématem nebude tak těžké. Rozeberu to ale pro přehlednost vylučovací metodou.

Zdroj: https://www.pexels.com (Tuan Phat Ho Huynh)

Samotné pátrání:

Je rok 2019 ještě podobný součaností? Rozhodně ne, to je doba před covidem a to už je úplně jiný svět. 2024 stále jasně souvisí se současným okamžikem. Pořád mám totiž pocit, že rok 2025 teprve začal. Co rok 2020? Už jsem byl na home office, ale i tenhle rok je dost neaktuální, pořád jsem se v nové situaci rozkoukával. Podobně i rok 2021. Ona totiž i ta válka na Ukrajině náladu ve světě změnila, takže vylučuji i rok 2021. 2023 má jinak stále dost silné pojítko se současností, tento rok tedy z množiny současnost nevylučuji. Dobral jsem se tedy k otázce, je to rok 2022? A ano... je. Když jsem nedávno pročítal svůj hlavní deník, byly tu vidět velmi silné vazby na současnost. Spousta témat daného roku je totiž stále aktuálních.

Atacacore a hudba toho času

2010, 2011, 2012... To jsou tři roky, kdy jsem každý rok měl ataku psychózy. Poslední léta jsem na tuto dobu nerad vzpomínal. Nějak mi už vzpomínky na psychózu nepřijdou cool, ale naopak je to jakési trauma.

V létě 2025 jsem však trochu obrátil a vzpomínal jsem na tuto dobu a hlavně hudbu, kterou jsem tenrkát poslouchal. Navíc... když jste totiž z kraje desátých let 21. století skončili v Česku v blázinci, patrně jste narazili na velkou televizi, na které téměř pořád jely Óčko hity.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Tento příspěvek však pojmu celkem volně. Něco boudou songy, které jsem poslouchal přímo v atace, jiné budou pouze něco, co se mi s danými lety asociuje obecně. Bude to prostě dlouhý seznam songů a není nutné, aby to byly písničky s vydáním v daných letech.

Eminem - Love The Way You Lie ft. Rihanna

Rihanna - Russian Roulette

B.o.B - Airplanes (feat. Hayley Williams of Paramore)

The Rasmus - In the Shadows 

311 - First Straw

P!NK - Perfect

Dr. Dre - I Need A Doctor (Explicit) ft. Eminem, Skylar Grey

Lady Gaga - Born This Way

Lady Gaga - Judas

The Black Eyed Peas - I Gotta Feeling

The Black Eyed Peas - Just Can't Get Enough

Nicki Minaj - Va Va Voom

Nicki Minaj - Freedom

Britney Spears - Till The World Ends

Inna - Sun Is Up

Lil Wayne - My Homies Still ft. Big Sean

Madonna - Love Profusion

Madonna - Like A Prayer

Katy Perry - Firework

Tak a tady to dnes zakončím, myslím, že tento příspěvek vydá na celkem pořádný playlist. Tohle mě vlastně dost bavilo, tak mě třeba někdy napadne nějaký další podobný příspěvek.

Ohlédnutí za červencem 2025

Další měsíc za námi a zde tedy malá rekapitulace.

Bolest nikam neodešla, pouze se přesunula. Už mě nebolí boky, ale záda. A i to mě k ránu budí. Snažím se to řešit a poměrně dost cvičím různé protahovací cviky.

Byla zde obava o zdraví, jak jsem nedávno skončil na pohotovosti, ale snad to byla jen infekce.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Nadin Sh)

Navzdory tomu, že jsem psal o tom, že mě neláká cestovat, jsem v červenci cestoval poměrně dost. Padlo i jedno jednodenní zahraničí. A vlastně jsem si to dost užil.

Jinak pořád dost koukám na filmy, ale tempo se začíná zpomalovat, jak se zase snažím pozornost směřovat i na jiné věci.

No a tady příspěvek zakončím, před námi je poslední letní měsíc, i když počasí nám zatím příliš nepřeje.

Je Padesát odstínů šedi opravdu tak špatné? (kritika)

Rozhodl jsem se zahrát si opět na filmového kritika. Nedávno jsem se podíval na Padesát odstínů šedi. Mám tu několik stránek poznámek, které velmi zjednoduším a převedu do tohoto příspěvku. Dodám ještě, že jde pouze o můj osobní názor, se kterým nemusíte souhlasit a také, že jsem se snažil nebýt předpojatý a dá tomuto filmu šanci.

Pro úplnost ještě poznamenávám, že budu hodnotit rovnou celou trilogii jako jeden film. 

Jedná se tedy o tyto filmy:

Padesát odstínů šedi (2015)

Padesát odstínů temnoty (2017)

Padesát odstínů svobody (2018)

Ještě dodám, že první díl z trilogie jsem viděl už v době kdy vyšel, zatímco zbylé dva díly jsem nyní viděl poprvé.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/336115-padesat-odstinu-sedi/prehled/

Na začátku si stanovíme několik bodů, na základě kterých budu film hodnotit.

1) kostýmy

2) kulisy

3) soundtrack

4) herecký výkon

5) děj

0 je minimální hodnocení a 10 maximální.

Kostýmy

Kostýmy a kulisy jsou pro mě obecně často důvod, proč si nějaký film pustím. A hned na začátek vám přiznám, že tohle bylo opravdu slabé. Z kostýmů mě esteticky nezaujalo snad nic. Nic nepůsobilo, že by mělo osobnost. Vše působilo velmi bezduše a bez nápadu. Možná to bylo proto, že kostýmy mají vyprávět příběh a příběh těchto filmů byl tak předvídatelný, že nebylo co ukazovat. 

Za kostýmy dávám 1/10

Kulisy

Opět naprosto bez duše. Kulisy prostě jen demonstrovaly extrémní bohatství. Dost jsem zde cítil minimalismus desátých let 21. století, který mi nyní přijde silně nevkusný. Kulisy se pohybovaly někde v poli duševně ploché instagramové influencerky nebo nějakého zbohatlíka, co má sice spoustu peněz, ale zato nemá zajímavou osobnost a ani vkus. 

Hodnotit ale budu lépe než kostýmy, protože je tam krapet větší náznak toho, že kulisy něco vyprávějí 2/10.

Soundtrack

Zde ve zkratce zmíním, že soundtrack byl asi nejsilnější součást této trilogie. Populární songy, které nějak neurazí a jsou poslouchatelné. 5/10

Herecký výkon

Dakota Johnson mě naprosto iritovala a přišla mi jako nevhodná volba pro hlavní hrdinku. Budu citovat scénu z filmu, kde hovoří její sokyně v lásce, která se ptá "Co má ona, co já nemám?" Odpovím na to jedním slovem "Nic!". Postava mi přišla zahrána ploše, Johnsonová mi navíc přišla naprosto bez sexappealu, který by měl být pro takto sexualizované dílo stěžejní. Hlavní hrdinka byla prostě nudná až na půdu a neviděl jsem důvod, proč by o ni měl mít někdo bohatý a úspěšný zájem.

Jinak obecně můžu říct, že úplně všechny postavy působily dost jako klišé. Vlastně nepůsobili ani jako reální lidé, ale jako jakási light verze lidí. 1/10

Děj

Než jsem začal film sledovat, položil jsem si otázku:"Jaká je hlavní myšlenka filmu? Je zajímá a je uspokojivě a zajímavě naplněná?" Myšlenka filmu zajímavá rozhodně není, asi jste slyšeli, že to je fanfikce na Twillight. Ale je to prostě archetypální příběh typu kráska a zvíře. To by ale nemuselo vadit, takový příběh by mohl být třeba kvalitně zpracovaný. Což nebyl. Každý zvrat byl předvídatelný. Vše působilo infantilně, jako by to napsal někdo, kdo ani není dospělý. A ta přehnaná fixace na sexuální scény byla vlastně dost na sílu a nějak mi to do děje nezapadala. Bod dávám za tempo, na filmy se dalo dívat celkem plynule 1/10.

Závěrečné hodnocení

Pokud dobře počítám, dostávám se na závěrečné hodnocení 20%. To mi přijde, že sedí, sice jsem to tady zkritizoval, ale viděl jsem ještě mnohem horší věci. 

10 let blogu

A je to tady, tenhle blog právě oslavil 10 let své existence!

Původně jsem plánoval něco speciálního. Napadlo mě změnit vizuál blogu. A to buď na úplně nový, nebo na podobný tomu původnímu ve stylu knihovny. Lenost však zvítězila.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Dále mě napadlo při tomto výročí lehce vystoupit z anonymity a odtajnit, kolik přesně mi je let, nebo jaké české město nazývám na tomto blogu Velké město. Nějak se však na tento krok zatím necítím.

Takže smolík. Neudělám dnes nic speciálního. Snad stačí to, že jsem na tomhle blogu stále aktivní i po tak dlouhé době. Blogy, které jsem sám četl, už snad ve všech případech zamrzly. Já se však zatím nechystám nikam. Co myslíte? Dočká se blog jednou své dvacítky?

Nemocný (červenec 2025)

Nějak je toho na mě hodně. A hned na začátek upozorňuji, že tenhle příspěvek bude trochu znepokojující, takže pokud vám zdravotní témata vadí, nečtěte dál.

V pondělí jsem začal mít zažívací potíže a v úterý jsem začal kadit krev. Chvíli jsem panikařil. Pak jsem si vzal Rivotril a volal obvodní lékařce. Skončil jsem ten den na pohotovosti, kde mi udělali ultrazvuk.

Nemělo by to snad být nic vážného, je to asi jen infekce. Beru antibiotika a živočišné uhlí. Plus dieta, což je na tom to nejhorší.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (cottonbro studio)

Tohle ale není vše. Udělal se mi černý flek za nehtem, myslel jsem, že to je plíseň, ale podle kožního je to spíše bakteriální infekce. Mám na to mastičku a doufám, že to odroste. Doktor o infekčnosti nic neříkal, ale stejně plaším, abych někoho nenakazil nebo si to někam dále nezanesl.

A aby toho nebylo málo, bolí mě střídavě vše od boků až mezi lopatky. Takže nenudím se... Přes to vše pracuji naplno a snažím se celkově sebrat. Nenechám to tak, možná to bude trvat, ale věřím, že své zdraví vyřeším.

Milý deníčku – 24. díl

Milý deníčku, tady zase já, Colton Indigo...

Doba je jaksi smíšená. Nemám se zas tak špatně, ani zas tak dobře, je to nějak uprostřed.

Sice jsem na blog psal příspěvek, že neplánuji cestovat, po České republice ale jezdím. Červenec byl zatím ve znamení návratů. Vrátil jsem se do dvou měst, která jsou pro mě jaksi klasická. V tom prvním jsme se s kamarádkou a kamarádem potkali s naším dávným kamarádem, kterého už skoro nevídáme. Strhla se totální party a ještě teď mi je trapně, jak moc přes čáru rozhovor šel. Ale opilí jsme byli všichni a nebyli tu střízliví svědci. Za čáru jsem nešel jenom já a nikdo mi nic nevyčetl ráno, takže asi dobrý.

Zdroj: https://www.pexels.com (Pixabay)

Druhý výlet byl do Velkého města. Prošli jsme s kamarádem a zároveň bývalým spolubydlícím místa, kde jsme žili a také exotické obchůdky a restaurace. Na oběd č. 2 se přidali i přátelé, kteří ve Velkém městě zůstali. Navíc jsem neměl z pobytu ve městě nějakou velkou úzkost, i když město to je hnusné a s vážnými sociálními problémy. Takže asi úspěch.

Co mi ale kazí poslední dny je nový kožní problém. Svépomoc nezabírá, takže mě asi čeká návštěva dermatologa. Kamarádka ale říkala, že se to řeší špatně a vrací se to. Takže blbý... Snažím se neustále postižené místo nekontrolovat, ale zatím nemám ten správný odstup.

No dnešní zápis uzavřu tím, že další výlet je ve výhledu, tentokrát to bude úplně nové město. A krátce potom bude větší sraz, který opět pořádám a zase zkouším posunout návštěvnost, takže jsem kontaktoval asi 20+ lidí, které jsem pozval osobně a dal jsem vědět i obecně ostatním lidem, že se mohou přidat.

Tak zase někdy! 

Colton Indigo

FOMO

FOMO asi zažil každý. Ten pocit, kdy máte pocit, že o něco přicházíte. Já ho měl spojené hlavě s cestováním.

Pokud tenhle blog čtete pravidelně, tak už asi víte, že mám už nějakou dobu úzkost spojenou s cestováním. Moji přátelé na druhou stranu cestují pravidelně. A já měl dlouhou dobu jaksi pocit, že bych měl cestovat taky.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Bylo tu tedy FOMO. Tak nějak jsem neměl dobrý pocit, když mi někdo oznamoval další cestu. Pak jsem si to ale v hlavě porovnal. Vrátil jsem se k tomu, že pocit, že o něco přicházím, když tolik necestuji, je vlastně zbytečný. Mně osobně totiž cestování vlastně tolik nedává.

Kdysi byla doba, kdy jsem cestoval více. A nějaké hezké vzpomínky na to mám. Spíš mám ale pocit, že cestování je pro mě naprosto přeceňovaná aktivita. Nějak mi ty peníze a stres za to nestojí. Cestování navíc není úplně ekologické a raději se vzdám jej, než jiných věcí, na kterých mi záleží více.

Takže asi tak. Teď nějak klidně vnímám cesty svých přátel. Nemám pocit, že o něco přicházím. U nich je patrně cestování postavené v žebříčku aspirace více, u mě to prostě není priorita.

Proč je pro mě důležitý seriál The Office

Nedávno jsem si sestavil tabulku cílů a mezi střednědobé cíle jsem zařadil dokoukání seriálu The Office. Koukám na něj už delší dobu než rok a jsem aktuálně na konci čtvrté řady.

Vím, jsem pomalý, ale nemám na sledování seriálů tolik času, jelikož upřednostňuji filmy. Ale The Office je pro mě stejně dost podstatný.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/198118-kancl/prehled/

Proč? Protože se živím administrativní prací. A jelikož jsem dlouhodobě na home office, je pro mě The Office jakýmsi prostředníkem k představě, jak by to mohlo v mém životě vypadat, kdyby nepřišel covid.

Tým, ve kterém jsem byl v éře kanceláře, byl sice výrazně menší a práce byla ještě více monotónní, ale rozhovory v rámci našeho týmu, když nebyl přítomen šéf, byly mnohem, mnohem šílenější. Vtipkoval jsem, že kdyby byl v kanceláři odposlech, skončíme všichni v blázinci.

Takže asi tak... To, že si home office užívám a naprosto mi vyhovuje, neznamená, že občas nesním o tom, jaké by to bylo, kdybych stále chodil do kanceláře.

ColtonKecy – Seriál

"Mám rád ten seriál. Nejdivnější byl ale poslední díl první řady. Tam došlo až k narušení čtvrté stěny. Na scénu vstoupil scénárista, ospalý a v ruce držící kafe. "Přetočme to, vraťme to o díl. Jinak to bude fatální a je to konec seriálu. ... Počkat. Ne, o půl dílu! Chci tam nechat nějaké drama." Druhá řada tedy začala v absolutním zmatku. Osobně tyhle díly raději přeskakuji, ať jsem co nejdříve u třetí řady, která se snad dá považovat za relativně klidnou."

Zdroj: https://www.pexels.com/

3 nej filmové dekády

Dnes se v rychlosti podíváme na to, jaké kalendářní dekády mám nejraději, pokud přijde na sledování filmů, které byly v té době natočeny. Zmíním tři mé nejoblíbenější dekády a hodnocení je samozřejmě můj osobní názor a vy s ním nemusíte souhlasit.

Zdroj: https://www.pexels.com/

3. místo: 90. léta 20. století

Devadesátky! Tyhle filmy vycházely, když jsem byl dítě a spousta filmů z devadesátek byla často reprízovaná, když jsem byl puberťák. Považuju je tedy za tu největší klasiku.

2. místo: 50. léta 20. století

Jak kdysi řekl můj kamarád, 50. léta byla poslední elegantní dekáda. Nádherná móda a účesy. A ikonické herečky jako Marilyn Monroe a Audrey Hepburn. Učesanost 50. let je pro mě prostě příjemný estetický zážitek.

1. místo: 0. léta 21. století

Nultá léta 21. století je má nejoblíbenější dekáda nejen ve filmu. Byly to pro mě formativní roky. K filmům ze začátku současného tisíciletí mám více vřelý vztah než k filmům z devadesátek. Byl jsem u toho a při vědomí v době, kdy měly premiéru.  A když vybírám film, na který se podívám, často mě to táhne právě k nultým letem.

A to je pro dnešek vše. Klidně piště do komentářů, jakou dekádu máte ohledně filmů nejraději :-).

Ohlédnutí za červnem 2025

V červnu se mi vrátila bolest boku v plné síle. Sílily také hypochondrismy. Stejně však mé úzkosti nedosahují dřívějších průměrů. Od října 2024 mám jakési lepší období. Dřívější depresivní stavy tu nebyly dlouho, za což jsem rád.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Pokračuje filmový maraton. Daří se mi dokoukat více filmů a jsem na ně upnutý asi právě proto, že nemůžu příliš chodit a potřebuji tedy jiný koníček než pěší turistiku. Věnuji se také čtení, nečtu hodně, ale dá se říci, že pravidelně.

A jinak je tu v plné parádě léto. I když je to mé nejméně oblíbené období roku, musím říct, že jsem se letos i těšil.

Milý deníčku – 23. díl

Milý deníčku,

bolest je stále tady, takže se snažím věnovat alespoň těm aktivitám, kterých jsem teď schopen.

Když jsem byl s kamarádkou na obědě a domlouvali jsme si další termín krafání, zjistil jsem, že od července do října mám už celkem plný diář. Tak se alespoň nebudu nudit.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Jo a ještě jedna věc. Domluvili jsme si s kamarádem gastro výlet do Velkého města. Bude to má první cesta tam od roku 2023, když nepočítám pracovní schůzky. Mám strach, to ne, že ne. Ale se svou úzkostí chci prostě bojovat.

Tak zase někdy...

Z absolutního horka zdraví Colton Indigo!

Špatný, ale snažím se

Tak jsem se radoval, že mě problémy s bokem přešly. Dokonce jsem ušel i větší výšlap s přáteli!

Jenže... Pak se to najednou zase vrátilo. A do míry, kdy jsem začal velmi výrazně ztrácet mobilitu. Prostě jsem se vzbudil uprostřed noci neschopný dál spát s bolestmi celého těla. V následujících dnech jsem si opět psychicky sáhl na dno. A padl i Rivotril...

Zdroj: https://www.pexels.com/

Ale jsem naštěstí ten typ, co se po chvíli oklepe. Začal jsem dávat krátké procházky, několik dní tři denně, včera čtyři a dnes procházek pět s tím, že některé byly delší. A co z toho? Celkem jsem bok rozhýbal. V pořádku to ale stále není. 

Dále jsem však své problémy začal řešit jinak. Objednal jsem se k vyhlášenému masérovi. Budu se muset plácnout přes kapsu, ale recenze na něj jsou super. Hodně lidem pomohl s ortopedickými problémy. Tak uvidím, zda pomůže i mně, termín mám v srpnu.

Nejhorší a nejlepší film na O2 TV

A teď ještě k filmům, které jsem viděl v mé éře O2 TV. Jak asi víte, O2 TV zaniklo a místo něj je zde Oneplay, takže je tu éra nová. Dnes se podíváme na dva filmy, které jsem viděl na O2 TV. Na to nejlepší a nejhorší.

Nejhorší: Samotář v Seattlu

Začneme tím nejhorším. A to je s velkou rezervou Samotář v Seatllu. Těžce jsem nechápal premisu filmu. Má to být romantická komedie, ale hlavní ženská postava je prostě regulérní stalker a nepřijde mi nic romantického na tom, že pronásleduje muže, kterého nezná, přes celé státy. Tečka.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/2581-samotar-v-seattlu/prehled/

Nejlepší: Žert

Určit nejlepší film nebylo tak lehké, jako to bylo u toho nejhoršího. Přesto si za svým hodnocením stojím a jako nejlepší volím Žert. Což je filmová adaptace románu Milana Kundery. Knihu jsem četl, i když ještě na střední, takže si ji tak dobře nepamatuji. Možná mi tak unikla místa, kde se film odchýlil od své knižní předlohy. Ale atmosféra filmu mi přišla tak moc věrná, že film považuji za jednu z nejlepších adaptací knih, které jsem viděl.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/4854-zert/prehled/

Ohlédnutí za květnem 2025

Ještě se ohlédnu k minulému měsíci, jak to mám tento rok ve zvyku...

V květnu byla bolest boku o něco nižší. Na druhou stranu mě zase chytla bedra. Ale dalo se nějak fungovat. Docela jsem začal zase cvičit, padlo i první kolo po letech.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Sociálně nějaké akce byly, ale oproti dubnu to bylo slabší, je třeba taky občas společensky odpočívat. Jinak letos a především právě v  květnu sleduji více filmů než obvykle.

A už se nám tu pro změnu rozjíždí červen a bolest boku se bohužel vrací, je to letos veselé, no.

Nejhůře adaptovaná kniha

Tak... Pokusím se to vzít v rychlosti. A nechci vám příliš spoilovat děj dané knihy, ale jisté vyzrazení atmosféry děje tu čekejte.  Kniha, která byla jako film adaptována nejhůře, je za mě Atlas mraků. 

Proč Atlas mraků? Má to více důvodů. Za prvé, kniha Atlas mraků se nedá adaptovat jako jeden celovečerní film. Má totiž 6 celkem rozsáhlých dějových linek. Kdyby to bylo natočeno alespoň jako trilogie, dávalo by to větší smysl. Film sice vizuálně působí cool, ale když jsem si přečetl knihu, došlo mi, jak vlastně málo jsem z filmu pochopil děj. Ve filmu toho bylo vypuštěnu až moc.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/290326-atlas-mraku/prehled/

Nejzávažnější prohřešek této adaptace je však odchýlení se od předlohy. A to hlavně v případě konce. Film má šťastný hollywoodský konec a to je naprosto špatně. Kdybych měl na knize něco vyzdvihnout, tak je to právě její tragický konec. A přebral jsem si to tak, že cílem autora bylo varovat ohledně možného kolapsu životního prostředí. Naznačit, že nás možná žádné světlé zítřky nečekají. Proto mi adaptace sester Wachovských přijde jako trefa naprosto vedle.

A na závěr ještě podoktnu, že úpravy v rámci adaptace jsou místy trochu... ehm... zvláštní. Nebo vám přijde ok udělat ve filmu milostný pár z postav, kde jedné je v knize 50 a druhý je nezletilý?

A to je za mě dnes vše. Neříkám, že Atlas mraků je sám o sobě špatný film, ale když se na něj podívám jako na adaptaci knihy, tak silně selhává.

Milý deníčku – 22. díl

Milý deníčku,

ačkoliv tomu počasí neodpovídá, je tu přelom jara a léta.

Filmy s jarní tématikou, které jsem měl v pořadí, jsou dávno zhlédnuté. Nyní jedu to, co brzy smažou a pak už přijdou na řadu letní filmy.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Byl jsem několik týdnů v společenském útlumu, takže jsem si odpočal. Teď se ale pomalu blíží některé akce sezóny. Mimo zábavu musím také pracovně do Velkého města.

Co se týče kondice, je to lepší, i když bolesti boků se občas stále přihlásí. Jinak jsem opět neodbyl prevenci a byl jsem po roce zase na krevních testech. Játra stále zdravá a zdá se, že i cholesterol je opět v normě.

 

Tak zase někdy, ...

C. I.

První a poslední film na O2 TV

Cca rok a půl jsme doma měli O2 TV. Nyní nás převedli na Oneplay. Jelikož O2 TV pro mě byla jedna filmová éra, chci se zde nějakým filmům lehce věnovat. Než se však podíváme na nejlepší a nejhorší film, podíváme se na první a poslední, který jsem na O2 TV viděl.

První film: Bílé Vánoce / White Christmas (1954)

Obecně mám rád filmy z padesátých let. Miluji také muzikály a tenhle film mě trochu rozmlsal. Šel zrovna přepnout do angličtiny, což u O2 TV nebylo časté. (Většinou to šlo jen u filmů vysílaných na ČT2 a ČT art.) Film byl příjemný zážitek, který nijak zvlášť nevyčníval. Co bych mu však vytkl je jakési sentimentální romantizování války, což mi nepřišlo cool. Patrně americký patriotismus...

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/2046-bile-vanoce/prehled/

Poslední film: Jezerní královna (1998)

Tenhle film si z dětství pamatuji jako naprosto temnou a depresivní pohádku. Temnota v ní celkem přetrvala i když jsem se ni díval takto v dospělosti. Ale víte co? Naprosto jsem si to užíval! Esteticky velmi příjemný počin, kterému vesměs nemám nic vytknout.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/9413-jezerni-kralovna/prehled/

Obecně ke ColtomKecům

Dneska bych se chtěl jenom obecně vyjádřit ke ColtonKecům. Kdo čte tento blog déle, možná si všiml, že se změnil v průběhu času jejich formát. Teď je píšu tak, jak jsem původně zamýšlel. Dřívější kecové příspěvky byly moc dlouhé a pouze o hudbě.

Teď se jedná o různé horečnaté myšlenky psané horkou jehlou. Možná působí trochu atakoidně. Vyskakují mi v hlavě náhodně a intenzivně. Dříve jsem podobné věci psal jako facebookové statusy, což jsem vzdal, protože na to nikdo nereagoval. Asi to ani tady nikoho nezajímá, ale přesto mám potřebu tyto výkřiky do světa vypouštět. 

Zdroj: https://www.pexels.com/

Nějakou dobu jsem jen také psal podobné věci do šuplíku do složky v PC, kde jsem je pak po letech smazal. Teď budou viset tady, přeci jen je to součást mé autenticity.

ColtonKecy – Pomíjivost

"Tahle písnička byla přesně tím, kým jsem byl. Teď tahle píseň ale není tím, kým jsem. Ale poslouchám ji rád, protože mi připomíná právě to, kým jsem byl. Je v tom jakýsi pocit pomíjivosti. Ale ne ten pocit zániku, jako když si člověk na Vánoce zase pustí Purpuru. Je v tom jiná pomíjivost... růst!"

Zdroj: https://www.pexels.com/

Valerian a město tisíce planet – kritika

Dnes zkusím něco nového. Konkrétně půjde o filmovou kritiku a bude to trochu delší formát, než je zde na blogu běžné.

Zvolil jsem film Valerian a město tisíce planet z roku 2017. Režisérem je Luc Besson a jedná se o koprodukční film. (Francie / Čína / Belgie / Německo / Spojené arabské emiráty / USA)

Jedná se o sci-fi film. Děj je podstatě příběh s tajemstvím, který nám celkem barvitě představuje fikční svět budoucnosti.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/53000-valerian-a-mesto-tisice-planet/prehled/

Čekal jsem, že film bude opravdu špatný a bude stát pouze na hvězdném obsazení (modelka Cara Delevingne. Laťka tedy byla nastavena nízko a film tedy nakonec předčil mé očekávání.

Budu se snažit film nějak zásadně nespoilovat. Co se týče děje, ten byl celkem jednoduchý. V ději samotném jsem se neztrácel, s čím jsem měl trochu problém, bylo pochopit technologii, kterou postavy užívají. Přišlo mi místy, že technologie je místy příliš okázalá a originální a za cenu toho, že ani nedává moc smysl.

Hlavní postavy jsou major Valerian a seržantka Laureline. Herecký výkon Cary Delevingne hanit nemůžu, ale s castingem jsem měl trochu problém. Jednak mi herci ústřední dvojice přijdou příliš mladí na to, aby hráli vojáky s tak vysokým postavením. A především mi hlavní hrdina příliš nesedí. Valerian má být extrémní sukničkář a Dane DeHaan mi na tuto roli moc nesedí vzhledově, působí na mě příliš chudokrevně. Postava Valeriana mi jinak přijde plochá až do konce filmu a proto ten závěr tak nějak neberu. Co se týče castingu, tak třešničkou na dortu je Rihanna, která se ve filmu také objeví. A je to přesně ta Rihanna, kterou člověk pamatuje z hudebních klipů, takže desátá léta 21. století jako vyšitá.

Z čeho jsem byl ale naprosto nadšený, byly kostýmy a kulisy. Sice byla většina věcí dodělána počítačově, ale film byl vizuálně prostě nádherný. Především planeta Mül, možná za mě nejsnovější fiktivní planeta ve filmu vůbec. Krásu umí tento film komunikovat skvěle, co už je horší, je ošklivost. Přiznám se, že jsem měl trochu problém orientovat se u ošklivých postav, protože na mě působily méně výrazně.

Zabýval jsem myšlenkou, jestli je film klišé nebo ne. Nějaká klišé rozhodně obsahuje. Když se vrátím ke kulisám, tak mi trochu vadilo klišovitě sterilní prostředí mezigalaktického města Alfa. Předpokládám, že pokud by lidstvo podobnou strukturu skutečně vytvořilo, snažilo by se ji koncipovat více naturálně, aby se v ní žilo lépe a přirozeněji. I děj obsahuje nějaká klišé, ale nebudu je vypisovat, abych vám děj nespoiloval.

Film byl pro mě především estetický zážitek. Takže budu zaujatý v mém celkovém hodnocení. (Kulisy a kostýmy mě na filmech berou nejvíce.) Na ČSFD má v současnosti hodnocení 66%, já mu čistě pocitově dávám 73%.

5 filmů do 5 slov (2. díl)

A dnes opět taková oddechovka. Opět po nějaké době popíšu 5 filmů, které jsem viděl pouze 5 slovy. A i když už jsem filmově zase pokročil, v době, kdy jsem si načrtl tento příspěvek, byly všechny tyto filmy poslední dokoukané. Tak hurá na to!

Sněhurka a lovec / Snow White and the Huntsman (2012) 

Dneska najdete asi horší adaptaci.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/287718-snehurka-a-lovec/prehled/

Ivanhoe (1952)

Elizabeth Taylor jako židovka? Bizár!

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/27005-ivanhoe/prehled/

Zrodila se hvězda / A Star Is Born (2018)

trapná a naprosto nezajímavá sr*čka

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/267983-zrodila-se-hvezda/prehled/

12 úkolů pro Asterixe / Les 12 Travaux d'Astérix (1976)

menší nostalgie, než jsem čekal

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/102874-12-ukolu-pro-asterixe/prehled/

Šarlotina pavučinka / Charlotte's Web (2006)

Jaro na venkově je hezké.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/194919-sarlotina-pavucinka/prehled/

Ohlédnutí za dubnem 2025

Je jaksi příhodné, že měsíc, který nedávno skončil, byl zrovna apríl. Byl to pro mě měsíc, který byl plný kontrastů.

Zdroj: https://www.pexels.com/

absolutní veselí x silné depresivní stavy

sociální vrcholy sezóny x dobrovolná izolace kvůli odpočinku

bolest, kdy jsem nemohl skoro chodit x pozitivní nálada poté, co se bolest značně zmírnila

A to byl tedy duben, doufám, že květen bude více vyrovnaný.

Milý deníčku – 21. díl

Milý deníčku,

Velikonoce jsem si sice užil, ale patrně byl takový sociální nápor nad moje síly. 

Aneb ty následující dny byly pekelné, spustilo se mi něco, co vypadalo jako nápor deprese. Rozjely se mi opravdu silné hypochondrismy. A patrně z podlomené psychiky se mi opět v plné síle vrátily ortopedické potíže.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Několik dní jsem se vy výsledku sbíral. I tak bylo v plánu ten další víkend pouze odpočívat. A to se taky stalo a dal jsem se zase do kupy.

A jsem za to rád, protože následoval pracovní týden, (nebo kvůli svátku spíše pracovní tři dny), které byly dost vytížené. Spousta úkolů, e-mailů a telefonátů.

To je však za mnou a přede mnou dlouhé volno. Zítra si udělám umělecký den, kdy se budu věnovat mé rozepsané povídce. Na víkend neplánuji nic velkého, jen komorní party u kamaráda, na kterou se těším.

A to je pro dnešek vše, tak zase někdy :-). 

Colton Indigo

Krakatit vs. Válka s mloky

V dnešním příspěvku bych se chtěl podívat na literaturu. A konkrétně velmi minimalisticky porovnat dvě díla Karla Čapka.

Zdroj: https://www.knihcentrum.cz/

Tak pojďme na to! Jedná se, jak název napovídá o Krakatit a Válku s mloky. U jednoho díla konec miluji a u druhého nesnáším. A vysvětlím vám proč, aniž bych nějak prozrazoval děj.

Válka s mloky je dílo sestavené v části z různých útržků a forem textu. Přesto je velmi konkrétní a v podstatě až realistické. A právě proto jeho konec nesnáším. Konec je absolutně nekonkrétní, nedourčený a to je pro mě po tak napínavém ději velmi neuspokojující.

Zdroj: https://www.levneknihy.cz/

Krakatit nemá také nějak velmi pevný konec. Ale on je takový vlastně vlastně celý. Tajemný a symbolický. Proto mi zde mystický typ konce vůbec nevadí.

ColtonKecy – Jiní

"I když to tak nevypadá, my dva jsme naprosto jiní. Ano, byli jsme hozeni do stejné řeky. A ano, ani jeden z nás se tam nenaučil plavat. Ale já se dostal zpět na břeh. Došlo mi, že v té řece jsou kameny. Nebyly vidět, protože byla tma, proto jsi je neviděl. Já je taky neviděl, ale nahmatal jsem je. Došlo mi totiž, že by tam být mohly. Jak tomu bylo v jiných řekách, které jsem viděl ještě za světla."

Zdroj: https://www.pexels.com/

Společenské Velikonoce (2025)

Tento příspěvek začnu větou, kterou jsem pronesl včera večer v již značně podnapilém stavu: "Tyhle Velikonoce jsou pro mně ty nejlepší od roku 2009!"

Hned také dodám, že v mém slavení Velikonoc nebyl žádný náboženský prvek a vlastně ani žádné sváteční tradice. Jen jsem si prostě užíval jara a posledních pět dní bylo společensky velmi vytížených. V tomto příspěvku to celé shrnu.

Středa

S kamarádem jsme zašli na kraj města, kde je lavička. Popíjeli jsme pivo a měli přitom výhled na okolní vesnice a jarní pole. Idylka.

Čtvrtek

Mám rád zelené pivo, ale jaksi se mi nikdy nedaří dát si ho přesně na Zelený čtvrtek. Letos to ale vyšlo. Napsal jsem kamarádovi z vedlejší ulice, vzal dalšího kamaráda a sedli jsme do hospody na zelený speciál.

Pátek

Navštívili jsme s tátou babičku a strejdy na druhé straně republiky. S babičkou jsme prošli staré fotky. Procházení fotek je aktivita, kterou mám už se slavením svátků spojenou.

Po zpáteční cestě jsem si ještě dokoupil v obchodním domě nějaké oblečení.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Sobota

Gastrovýlet! Nabral mě autem kamarád a vyrazili jsme do restaurace na statku, kde jsme měli rezervaci. Venkovská kuchyně není sice můj favorit, ale zkusil jsem věci z velikonoční nabídky a byl jsem překvapivě nadmíru spokojený.

Neděle 

A teď zlatý hřeb. Včera jsem pořádal sraz té části třídy, se kterou jsem v kontaktu. Ve výsledku nás snad bylo víc než na celotřídním vánočním srazu. Akce se totálně vydařila. A byla jakousi paralelou čarodějnic roku 2017, což pro mě byla akce formativní. Pilo se a vzpomínalo a domů jsem odcházel s naprosto spokojenou náladou.

A paradoxně jsem na Velikonoční pondělí neplánoval vůbec nic, jen odpočinek. Bylo to nabitých pět dní, a je tedy třeba se před prací zase zregenerovat.

Milý deníčku – 20. díl

Milý deníčku,

nedávno jsem cestoval a ačkoliv to bylo do méně bezpečné části republiky než tam, kde žiju, zvládnul jsem to skvěle. Problém byly jen mé ortopedické potíže. Naštěstí na místě, kde jsem už vážně nemohl příliš jít dál, byl pivovar, takže ideální příležitost chůzi na hodinu přerušit a sednout na pivo.

Zdraví je teď v mém životě téma číslo jedna. Vymýšlím další postup a cvičím, což mi zabírá velkou část mentální kapacity. Řidičák nebo hledání vztahu v téhle etapě mého života vůbec nepřipadají v úvahu. Teď je prostě čas věnovat se pouze sám sobě.

Zdroj: https://www.pexels.com/

A jedna éra také končí. Konkrétně Skype. Dnes jsem tátovi zrovna převedl Skype na Teams, aby měl možnost dále volat s rodinou. 

Tento den jsem raději vůbec nechodil, bolesti po včerejší procházce cítím ještě teď. Zítra to ale hecnu a půjdu do města koupit si nové pyžamo. Jedno staré mi padá a nahradím tedy starý kus kusem novým. Jinak stav mého šatníku asi velmi pomalu klesá. A to je cíl. Snížit stavy obnošením blíže k provoznímu minimu a pak si koupit koordinovaně šatník v novém stylu.

Tak zase někdy. 

Colton Indigo

Ohlédnutí za březnem 2025

Tento měsíc bude ohlédnutí jen krátké, březen byl jakýmsi prodloužením února a nic nového nepřinesl.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Bylo opět dost kultury a dokončil jsem rehabky, které ale bohužel nezabraly.

Zničené vlasy

V době, kdy se u mě poprvé rozjela psychóza, jsem si zrovna zničil vlasy, nebo jsem si to alespoň myslel. Vlasy jsem si upravil způsobem, po kterém, abych je dal zpátky do původního stavu, jsem musel čekat rok. Spustilo mi to velmi silnou dismorfofobii, což je ve zkratce stav, kdy si člověk připadá deformovaný a i to možná přispělo k rozjetí mé nemoci.

Dnes si nemyslím, že tehdejší účes byl špatný. Je mi spíš líto, že jsem si dané vlasy neužil a naopak z nich měl tak špatný pocit. O to ale nejde, chci se nyní podívat ještě na jednu věc. Protože stejně závažné a snad i více nepovedené změny vlasů, jsem udělal také později, když jsem byl starší.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Pomiňme to, že jsem byl později vyzrálejší a měl nad danou věcí větší nadhled. Napadla mě další věc. Zrovna nedávno jsem kamarádovi říkal, že se mé vnímání času extrémně zrychlilo. Jakoby den na střední utekl zhruba stejně rychle jako nyní tři týdny.

To by tedy znamenalo, že se mé vnímání času zrychlilo 21x. Berme v úvahu, že bych si změnil vlasy tak, že by trvalo rok dát je do původního stavu. V pubertě by to pocitově byl ten rok, zatímco nyní by to vyšlo na necelých 18 dní.

Myslím tedy, že na téhle myšlence něco bude. Čas utíká a extrémní vlasové změny se už nezdají tak fatální možná i z tohoto důvodu.

Milý deníčku – 19. díl

Milý deníčku,

všude nějak lítají nemoci a i já nedávno padl s nachlazením.

Ten týden, na který to padlo, jsem měl zrovna plný schůzek. Jelikož jsem měl teplotu téměř 39 stupňů Celsia, domluvil jsem se se šéfem na sick days a všechno jsem musel obvolat a zrušit.

Během týdne jsem to ale vyležel. Aktuálně od nachlazení uběhla nějaká doba. Na všechny schůzky jsem dostal náhradní termíny. Kromě rehabilitací, které se mi takto protáhly o týden, už mám vše za sebou nahrazené.

Zdroj: https://www.pexels.com/

A co jinak kromě nemoci? Život mě teď velmi baví, i když bolest boku se hlásí a chození není lehké. Naplno si však užívám filmy a knihy. Chtěl bych říct, že jsem se uzavřel do své celkem šťastné bubliny, ale to taky není pravda. I přes zdravotní problémy vedu bohatý společenský život.

A tady to dnes zakončím. Mám toho poslední dobou hodně na srdci, ale nechám si další zápis zase na příště.

Colton Indigo

Šedesátkové pecky (písničky)

V dnešním příspěvku se podíváme na hudbu. A to konkrétně na nějaké pecky z 60. let 20. století, které jsem si v průběhu let zamiloval.

Dave Berry – The Crying Game (1964)

Tuhle pecku jsem objevil díky filmu Hra na pláč. Film samotný mohu také doporučit. Jinak takhle písnička ve mně vždy vzbuzovala pocit jakési latentní epičnosti.

Wallace Collection – Daydream (1969)

Další písnička, kterou jsem objevil díky filmu. Tentokrát film Pan Nikdo. Tuhle píseň jsem měl vždy spojenou s jakousi niternou obsesí, hrabání se v minulosti a neschopnost vzpomínky pustit.

Cass Elliot - Make Your Own Kind Of Music (1969)

Tuhle písničku jsem neobjevil díky filmu. Ale díky seriálu! Konkrétně seriálu Ztraceni. Spojenou ji mám s tvořivostí, vždyť tak už to napovídá její název. Ale z těchto tří songů na mě působí snad nejvíce retro!

ColtonKecy – Literatura

Literatura mě vždy velmi fascinovala, je to vlastně nízkozátěžový způsob, jak lobovat za šílenství.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Viděl jsem všechny filmy studia Ghibli –> seřazení

Zrovna jsem dokoukal poslední film studia Ghibli, který jsem ještě neviděl. A rozhodl jsem se celou tvorbu porovnat. Jen dodám, že sem nebudu řadit krátké filmy a seriály studia Ghibli, ale zařadím sem film The Red Turtle, který je považován za bastarda studia Ghibli.

Jo jasně, mé hodnocení je čistě subjektivní. Místy jsem váhal, co bude výše zařazené a je možné, že v jiné náladě bych hodnotil lehce jinak. Takže tak. Začnu od nejhoršího filmu a skončím tím nejlepším. Jo a rozhodl jsem se list vést v angličtině, ať se pak snáze zorientujete v obrázku, který přiložím.

Zde list začíná nejhorším filmem.

My Neighbors the Yamadas

Ocean Waves

The Tale of the Princess Kaguya

The Cat Returns

Earwig and the Witch

The Secret World of Arrietty

The Wind Rises

When Marnie Was There

From Up on Poppy Hill

Pom Poko

Laputa: Castle in the Sky

The Red Turtle

Only Yesterday

Kiki's Delivery Service

Porco Rosso

Boy and the Heron

Nausicaä of the Valley of the Wind

Grave of the Fireflies

My Neighbor Totoro

Tales from Earthsea

Howl's Moving Castle

Ponyo

Whisper of the Heart

Princess Mononoke

Spirited Away

Zde list skončil nejlepším filmem.

Pokud máte Netflix, je tam v současnosti téměř vše. A zde na závěr ještě nevyplněný list:

Zdroj: aniradioplus

Ohlédnutí za únorem 2025

Únor byl měsíc bolesti a kultury... Náladu mi kazí zdravotní problémy. A možná to mě podněcuje, abych hledal únik ve filmech, knihách a hudbě. 

Zdroj: https://www.pexels.com/

Politická situace ve světě je navíc děsivá. Proto chci teď tak moc žít naplno. Co kdyby přišla potopa?

It´s so Colton Indigo interpreti

Ahoj, ahoj. Postupně na tomto blogu experimentuji a zabrušuji do pole kultury. Dneska bych vám chtěl velmi minimalisticky doporučit dva hudební interprety. 

Jedná se o méně známé hudebníky. Stojím si však zatím, že jejich hudba stojí za to a pro atmosféru mého života  je naprosto stěžejní.

post-hudba

České indie uskupení. V jejich poetice jsem se našel. A především songy Seriály a Přístavy pro mě byly velmi formativní  v době velkého restartu mého života. Objevil jsem v miniseriálu Semestr, kde zazněly právě Přístavy.

Zdroj: https://bandzone.cz/

The Walkmen

Americká rocková kapela, kterou jsem objevil díky seriálu HIMYM. Nemám je naposlouchané tak zevrubně jako jiné kapely, ale písně Heaven a The Love You Love mě ovlivnily hodně. 

Zdroj: https://en.wikipedia.org/

A to je pro dnešek vše. Doufám, že vás nová témata, kterým se na blogu věnuji, baví, psát pouze o psychických problémech mi už po těch letech přišlo celkem repetitivní.

ColtonKecy – Konec

Neříkám, že nastane konec. A kdyby nastal? Ano, to by bylo děsivé... Ale zároveň zajímavé! Pak teprve nastane vhodný čas zmáčknout tlačítko, u kterého je cedule "Nemačkat".

Zdroj: https://www.pexels.com/

Milý deníčku – 18. díl

Milý deníčku,

rok 2025 už začíná nabírat na své autentické podobě.

Mám trochu problémy chodit, ale alespoň už zase celkem slibně spím. Proběhla kontrola ohledně horních zad. Magnetická resonance neodhalila žádný problém. Na novou bolest jsem jinak dostal další rehabky. Vstupní vyšetření už mám za sebou a brzy začnu cvičit s fyzioterapeutkou.

Blíží se pravidelná únorová akce. Na společenskou událost se těším. S kamarády bereme tuhle akci jako reálný zlom starého roku na nový. Rok od roku mi ale přijde, že se tenhle zlom posouvá ještě před akci.

Zdroj: https://www.pexels.com/

V práci mě to baví. Rozhodně teď nejsem vyhořelý. Prostředí je zvýšeně dynamické. Čekají nás nějaké personální změny, ze kterých nemám radost, ale na nové lidi si poslední dobou zvykám rychle.

Blíží se jaro. Doufám, že během něj dokončím rozepsanou novelu a bude čas vrátit se k rozpracovanému románu.

Tak zase někdy... C. I.

Mí nejoblíbenější malíři v průběhu let

Dnes se podíváme na výtvarné umění. Ve zkratce shrnu, kdo byl kdy můj nejoblíbenější malíř a proč vlastně.

Mucha 

Ten hlavní na začátek! Většinu času byl můj nejoblíbenější malíř Alfons Mucha (*1860 †1939). Byl mým nejoblíbenějším malíře asi od počátku toho, kdy jsem vlastně začal malířství více vnímat, až do doby zhruba začátku covidu.

Líbilo se mi, s jakou lehkostí mísil živost přírody s jakousi sofistikovanou elegancí. Secese mě jako směr naprosto nadchla a Mucha mi přišel jako její nejvýraznější zástupce.

(Alfon Mucha, Podzim z cyklu Čtvero ročních období, zdroj: https://www.wikiart.org/)

Monet

Zhruba s covidem se u mě začal výrazně lámat vkus. Možná zde tato tendence byla už předtím a covid jen umocnil, že jsem začal hledat větší snovost a umění pro mě náhle bylo jakýsi únik. A s tímto procesem se obměnil také post mého nejoblíbenějšího malíře. Stal se jím Claude Monet (*1840 †1926).

Z jeho obrazů jsem náhle cítil jakousi svěžest a lehkost. Takový mentální pocit obdobný svěží aviváži.

(Claude Monet, Autumn on the Seine at Argenteuil, zdroj: https://www.wikiart.org/)

Beksiński

Doposud jsem psal o autorech, jejichž díla jsou vlastně optimistická. V roce 2024 jsem však dorazil do bodu, kde jsem začal mít rád podivné, depresivní a lehce děsivé umění. Bylo mi špatně a při pohledu na temné a surrealistické malby jsem měl pocit, že podobné umění se mnou souzní.

A našel jsem umělce, který je v současnosti mým nejoblíbenějším. Zdzisław Beksiński (*1929 †2005)

Z jeho díla sem dám obraz, který mě oslovil nejvíce. Říkám mu "Smrtničky" a mám z nějak jakýsi povědomý pocit, jako by ukazoval místo, kde jsem žil předtím, než jsem se narodil.

(Zdzisław Beksiński, Nepojmenovaný, 1978, zdroj: https://www.wikiart.org/)

A to je pro dnešek vše. Uvidím, zda se budu vizuálnímu umění na tomto blogu ještě více věnovat, nápady tu rozhodně jsou.