úterý 23. prosince 2025
2025 - Rekordní rok filmů
neděle 21. prosince 2025
Milý deníčku – 30. díl
Milý deníčku,
zimní dovolená je v průběhu a zatím jsem nepokročil ani o řádek s literárním projektem, který jsem chtěl během volna dotáhnout. Ale některé tradiční předvánoční akce jsou už za mnou. Teď tedy odpočívám, abych nabral sílu na samotnou oslavu Vánoc a zbylé akce konce roku včetně Silvestra. Jo, zimní dovolená je sociální hřeb roku...
Tak zase někdy!
Colton Indigo
úterý 16. prosince 2025
Krátce – Konec pracovního roku 2025
sobota 13. prosince 2025
Colton's Creek – Ujede nám vlak
Colton's Creek je opět tady. A nevrátí se jen tentokrát, v hlavě už mám nápady i na další epizody. Tak tedy hurá na to!
Ujede nám vlak
S kamarády jsem za poslední roky podnikl spoustu výletů. Hlavně s tím pevným jádrem naší party. A za tyhle výlety se nakupily situace, kdy bylo na vlásku, zda někde včas nastoupíme nebo přestoupíme.
Za ty roky jsem tuhle možnost začal romantizovat. A došel jsem k tomu, že by bylo vlastně fajn, kdyby nám z kraje výletu někde definitivně ujel vlak a výlet padl. V téhle představě je na nádraží, kde se to stane, nádražka, kam bychom sedli... a začali pít!
Zatím se to však nestalo, ale myslím, že jsme celkem nedávno řešili, že něco už bylo téhle představě blízko. A kde se vlastně vzala ta myšlenka samotná? Asi na jednom výletu, kde zbývalo v celkem vzdáleném městě dost času do odjezdu vlaku a sedli jsme na pivo do takové té typické knajpy s pocintaným zeleným ubrusem a poetickým šerem. Asi mě napadlo, že tohle by mělo mít vlastní formát, celý takový výlet.
Co si ale vlastně od podobné situace slibuji? Myslím, že by to byla skvělá příležitost pro kontemplování! Že bychom s kamarády u popíjení piva proprali naše niterné pocity, strachy a naděje zase z jiného pohledu a člověk by pak měl pocit, že se může v životě zase o kus posunout.
A co vy? Sníte taky o něčem takto atypickém?
čtvrtek 11. prosince 2025
2025 – Rekordní rok blogu
úterý 9. prosince 2025
ColtonKecy - Dva akordy
neděle 7. prosince 2025
Nejlepší film roku 2020
A máme tu další díl ze série nejlepší film roku. A konečně je to jednoduché! Dnes se podíváme na film roku 2020 a dodám ještě, že daný film jsem viděl v lednu toho roku a žádný další film už ho v tomto roce nepřekonal.
Šepot srdce / Mimi o sumaseba (1995)
Zdroj: https://www.csfd.cz/film/161687-sepot-srdce/prehled/#
Jedná se o japonské anime od studia Ghibli. Nikdy jsem se netajil tím, že studio Ghibli silně obdivuji. Přesto je i trochu překvapivé, že mě tento film tolik nadchl. Vlastně není o ničem zvláštním, je o mladé dívce, která hledá svou životní cestu. Nic extra nadupaného dějem, jen Ghibli kouzlo, které romantizuje běžný život.
čtvrtek 4. prosince 2025
2025 – Rok oblečení
Poslední roky se snažím být v nakupování značný minimalista. Nakupovat jen to, co skutečně potřebuji. A to především u oblečení.
Můj šatník tedy postupně stárne. Nejsilnější ročník u oděvů, které mám, je pravděpodobně rok 2017. A letošní rok? To je po dlouhé době další silný ročník!
Spousta věcí se rozpadla a některé kalhoty jsem věnoval tátovi, protože jsme oba v průběhu let výrazně zhubli. Mé staré oblečení je mi velké, u triček mi to nevadí, ale kalhoty jsou nenositelné a táta má teď velikost, kterou jsem měl já před hubnutím.
Takže rok 2025 byl pro mě silný ročník nákupu oblečení, i když jsem počet oblečení nezvyšoval. Byly to především obnovovací nákupy. Nějaké nové věci budu muset nakoupit i v roce 2026, protože spousta dalších položek už je také na hranici nositelnosti.
pondělí 1. prosince 2025
Ohlédnutí za listopadem 2025
Měsíc listopad se u mě vyznačoval velmi mírnou fyzickou bolestí, ale na druhé straně vysokou úrovní hypochondrismů a dalších úzkostí.
Také tu byla značná sezónní únava, a tak jsem v první polovině listopadu nebyl tolik produktivní.
Jinak byl listopad měsícem, kdy začalo silnější bilancování. To už nějak k tomu konci roku patří. A vrchol bilancování u mě tradičně nastává koncem listopadu a začátkem adventu.
sobota 29. listopadu 2025
Colton's Creek – Zimní lokál
Představte si jednu věc, je zimní den, vzali jste si s kamarádem dovolenou a prošli jste klidným zimním lesem. Lehce po poledni dorazíte do hospody, kde si dáte pivo a burger. To je představa, kterou vám dnes chci navodit. Možná se opakuju, snad dokonce i poněkolikáté, ale tyhle chvíli prostě miluji a jsou pro mě podstatné.
Nuže dále k této představě... Hospoda má zevnitř dřevěné obložení stěn, výzdoba je trochu kýčovitá. Ze dveří, kde předpokládáte kuchyň se line vůně velmi silného vývaru a servírka ve svetru zrovna přikládá polena do kamen, které jsou kousek od vašeho stolu, takže vám zima není.
Obsazených je pouze několik stolů, přeci jen není sezóna. O to více je tato chvíle až snad intimní. Koukáte na námrazu na okně a na občasnou vločku tam venku na ulici. Pivo už šláplo a vše se zabarvuje jakoby do zlata. Jedno je jisté, tohle je přesně ta pravá dovolená!
A to byla tedy představa, která můj život příjemně provází posledních několik let. Ona to tedy není představa, jako směs několika vzpomínek. Tyhle chvíli skutečně zažívám a napadne mě i konkrétní hospoda. Tedy dvě hospody, které jsem v této představě tak nějak sloučil dohromady.
čtvrtek 27. listopadu 2025
Takže Stmívání je špatné?
úterý 25. listopadu 2025
Vzpomínka na Alíka
V dnešním díle se chci jen krátce sentimentálně vyjádřit k mým nákupům na Aliexpressu. Takže ne, pes mi neumřel...
A hned z kraje dodám, že bych na tomto eshopu už nyní nenakupoval. Snažím se jinak nakupovat méně i jinde a to především kvůli ekologii. Nejsem však jeden z těch, co když přestanou nakupovat fast fashion, tak to, co už nakoupili, ze dne na den vyhodí z do koše.
Na Aliexpressu jsem přestal nakupovat cca v roce 2021 a začal na konci roku 2017. Takže nejnovější věci odtud nejsou mladší 4 let a ty nejstarší už mají 8 let. A překvapivě... Většina z toho je v stále dobré kvalitě.
Nakupoval jsem hlavně doplňky. Koupil jsem jich cca 40 - 50 a zatím se jich rozpadlo jen 5. Z větších věcí jsem zlikvidoval pouze příčesek, který se po letech zacuchal. Mikina, která patří k jedné z mé nejoblíbenějších, je jinak ve stále dobré formě.
Nakupovat zde znovu už tedy neplánuji. Trochu se tedy děsím opotřebení nějakých specifických věcí, protože přeci jenom na Aliexpressu nebyly pouze nízké ceny, ale i celkem netradiční nabídka. Zatím tedy používám to, co mám. A uvidíme, jaká bude nabídka na českých eshopech, až se mi oblíbené kousky rozpadnou stářím.
neděle 23. listopadu 2025
Milý deníčku – 29. díl
Milý deníčku,
v práci to teď nejde tak hladce jako například v létě.
Věci mají tendenci se komplikovat a z toho jsem zrovna krapet vyhořelý. Jinak mám ještě dost dovolené, kterou postupně dobírám, což mi hrne stávající úkoly do menšího časového rozmezí, které mám na jejich vyřešení.
Čekal jsem jinak, kdy budu nemocný, byly tu několik týdnů nájezdy toho, že by mohlo přijít nachlazení. Nakonec přišlo tento víkend, ale trvalo jenom den. Ještě, že se to rozjelo až po jedné schůzce, co jsem měl, protože nevím, zda by se mi podařilo zabookovat další termín.
Včera jsem jinak na své poměry trochu ponocoval a psal jsem si s kamarádem. Byl jsem pak trochu přešlý, protože jsem měl pocit, že mluvím až moc. Ne, že bych říkal věci, co říct nechci, ale spíš, že kamaráda zahlcuji příliš velký počtem vlastních emocí.
No a jinak je tu bilancování konce roku, což je stav, který mám moc rád a na který jsem se těšil. Do konce roku nám už zbývá jen několik týdnů. Jo, jo, uteklo to zase...
Tak zase někdy
Colton Indigo
sobota 15. listopadu 2025
Colton's Creek – Okolí srdcových vesnic
Pokud tenhle blog čtete už delší dobu, možná si vzpomenete na koncept příspěvků s názvem Colton's Creek. Byly to příspěvky vydávané hlavně o víkendu, kde se obyčejně nezatoulala jen má mysl, ale spíše duše. Nevím, zda se mi podaří se k těmto příspěvkům vrátit, dlouho mě nenapadlo žádné téma, ale dnes jedno mám, tak vzhůru na to!
Zdroj: https://www.pexels.com/ (Roland Juhász)
Vždy jsem se toulal po okolí Malého Města. Velká intenzita tohoto toulání byla hlavně poté, co jsem se sem vrátil naplno s úderem covidu. Teď se spíše toulám jen tu a tam, ale okolní vesnice jsou často v mé mysli i během dne při práci.
Tohle myšlenkové toulání je ale značně specifické. Týká se především vesnice, kde mí prarodiče měli chatu a kde jsem strávil podstatnou část dětství. A pak také vesnic, které jsou v bezprostředním okolí těchto míst.
Znáte to, že si při přemýšlení představujete svůj alternativní život? Dějiště toho mého je právě tam. A také v nultých letech. Jen si představuji, že jsem o generaci starší a v nultých letech tedy i dospělý.
Jaké by to bylo žít v té době v té roubence, co je vždy v zimě tak hezky nazdobená světýlky? Nebo v tom malebném domku u pole, kde je snad vždy na zahradě pověšené prádlo? Tyhle místa mluví možnostmi. Nedostupnými, ale kouzelnými možnostmi.
Tyhle myšlenky a však v sobě obsahují i jitou dávku vztahu k ročním obdobím, především k zimě a konkrétně k Vánocím. Jaké by to bylo zažít zde jednu z těch dávných idylický a snad i mýtický zim a oslavit zde svátky? Vím, proč si tuhle otázku kladu... Někdy začátkem 21. století jsme sem jeli autem na rodinný vánoční výlet těsně před Vánoci. Jen tak se podívat, jak to tu vypadá v zimní čas. Ta barvená světýlka na jednom z venkovských domů se mi velmi intenzi vtiskla do mysli, kde už zůstala.
Poslední měsíce jsou u mě myšlenky krásné minulosti, která vlastně ani není skutečná, velmi intenzivní. Tak to ale prostě bývá v nejistých dobách.
úterý 11. listopadu 2025
Milý deníčku – 28. díl
Milý deníčku,
je zima a tma a já jsem unavený a úzkostný, prostě hluboký podzim.
V práci mě to nějak netěší, ale není to ani hrůza. Hlavní sezóna je už asi za mnou a můj letní a brzce podzimní elán je vyčerpán.
Vánoční dárky mám až na dva nakoupeny, čeká mě vánoční úklid, který už i v podstatě začal. A taky to bilancování konce roku. Letos jsem teda dělal takový menší okruh a už v létě jsem začal číst deníkový zápis z posledních let, teď se mi na to jen nedaří nějak navázat.
Teď tedy nějak nejedu na maximum, ale odpočívat je občas prostě třeba. A mám navíc pocit, že mi aktuálně něco chybí. Diskutovali jsme na tohle téma s kamarádem a došel jsem k tomu, že dost potřebuju nějaký hluboký rozhovor s někým, s kým jsem delší dobu nemluvil. Tak kdo to bude, kdo se náhle objeví?
Tak zase někdy!
Colton Indigo
čtvrtek 6. listopadu 2025
Nejlepší film roku 2019
A máme tu další díl ze série "Nejlepší film roku". Myslel jsem, že dále to už bude vždy jednoduché, ale film roku 2019 je opět nejasný. Zde konkrétně je to plichta mezi filmy Kouř (1990) a Travellers and Magicians (2003).
Kouř byl repete jednoho z mých nejoblíbenějších filmů a Travellers and Magicians je bhútánský film, který byl nejzajímavějším objevem, když jsem v minulosti nakoukával asijské filmy i mimo Japonsko.
Nebudu se pokoušet o rychlý a nepodložený závěr, pěkně si to tady rozebereme. Vytyčím si nějaká hodnotící hlediska, které oboduji od 0 do 10, kde 10 je nejvíc a uzavřu až podle toho.
Kulisy / prostředí
Na hodnocení kostýmu je bohužel trochu pozdě bez toho, abych si oba filmy pouštěl znovu. Podívám se tedy jen obecně na kulisy, nebo více rozšířeně i na prostředí.
Kouř: Kouř je zasazený do konce minulého režimu. Velmi stylizovaně to vykresluje atmosféru doby a je to jaksi bytostně české. Kulisy jsou skvělé, ale nebyl to pro mě zas tak nový vjem. 6/10
Travellers and Magicians: Bhútán je zajímavá země a prohlédnout si něco z její filmové tvorby bylo příjemným novým vjemem. V tomto filmu vidíme i přírodu v jakési až magické podobě. 7/10
Postavy
Kouř: Postavy Kouře jsou archetypální a jsou to kovaně české postavy! Možná, že jsou až klišé, ale o to více má člověk pocit, že tomuto filmu rozumí, nebo naopak, že tenhle film rozumí jemu. 9/10
Travellers and Magicians: Hlavní hrdina si pokládá jisté otázky, které s kamarády řešíme na našich výletech. Postavy tohoto filmu jsou mi oproti Kouři však značně vzdálené a ani mě tolik nezaujaly. 6/10
Příběh + scénář
Kouř: Kouř je jeden z těch filmů, které musely vzniknout. Doba se měnila a to prostě musela kinematografie reflektovat zpracováním podobného příběhu. Máme to štěstí, že tento příběh zpracoval Vorel a nešetřil na bizarnosti. Kouř je ikona a musím dát 10/10.
Travellers and Magicians: Příběh samotný je lehce archetypální. Film mě jako celek nadchnul, ale když se nad tím zamyslím, tak hlavě pro svou exotičnost prostředí, než pro sílu příběhu. 6/10
Závěr
Tak, sečteno a podrženo Kouř 83%, Travellers and Magicians 63%. Samotného mě až překvapuje, jak velký rozdíl jsem nakonec dal v hodnocení, ale pro účely hledání vítěze jsem své přemýšlení poněkud hyperbolizoval.
Nejlepší film, který jsem v roce 2019 viděl je tedy Kouř.
pondělí 3. listopadu 2025
ColtonKecy – Až moc skutečné
Občas člověk narazí na písničku, která tak moc sedí na nějakou jeho předchozí éru, že kdyby na ni narazil rovnou tenkrát, napadly by ho snad až paranoidní představy o sledování či čtení myšlenek.
Však znáte tu frázi... "Tahle písnička je o mně?"
sobota 1. listopadu 2025
Ohlédnutí za říjnem 2025
Říjen 2025 byl pro mě měsíc, kdy jsem zpomalil. Jak je venku méně světla, mám značně méně energie. Také úzkosti se začínají vracet v plné své kráse.
Na náladě nepřidá ani to, že bolesti, které mám už delší dobu, jsou tady pořád. Nedávno mě přepadl během procházky celkem silný liják, chtěl jsem zkusit běžet domů, ale přes bolest to bohužel nešlo.
Společenských akcí bylo méně než obvykle, ale byli jsme s kamarádem na klavírním koncertu, což není pro mě úplně typický typ akce.
Abych to shrnul, tenhle měsíc je pro mě vlastně taková nepohodlná hibernace.
čtvrtek 30. října 2025
Jak jsem to s podzimem přehnal (podzim 2025)
středa 22. října 2025
Recenze knihy: Aldous Huxley – Brave New World (1932)
pondělí 20. října 2025
ColtonKecy – Přímka nebo kruh
čtvrtek 16. října 2025
Milý deníčku – 27. díl
neděle 5. října 2025
O ztracené lásce
V jednom starším letošním příspěvku jsem avizoval, že se chci podívat ještě na jednu věc. Jde o seriál O ztracené lásce z roku 2002.
Tenhle seriál byl dlouhé roky něco, na co jsem došli v rozhovoru s přáteli dříve nebo později při pití alkoholu. Často v mé sociální bublině řešíme filmy a seriály a vlastně i umění obecně. A když někdo vytáhl, že viděl nějaký depresivní film, většinou to vedlo ke vzpomínce na film Jezerní královna. A hned na Jezerní královnu se nám ve většině případů nabalila i vzpomínka na pohádkový seriál O ztracené lásce.
V tomhle příspěvku se nebudu snažit daný seriál nějak hlouběji rozebírat, chci ho jenom připomenout a popsat pocit, který z něj mám. Nebudu psát, kolik mi přesně je let, ale když měl tento seriál premiéru, byl jsem dítě a mezi mými vrstevníky bylo běžné, že se tento seriál sledoval s celou rodinou.
Letos květnu jsem se rozhodl pustit si ho z nostalgie celý znovu. A oh boy... Pořád to bylo naprosto depresivní. Ale geniálním způsobem! Nemůžu říct, že děj by byl scénáristicky napsaný nějak skvěle. A i v symbolismu jednotlivých prvků nacházím nějaké nesrovnalosti. Ale ta atmosféra! Geniálně mrazící a teskná velmi uhrančivým způsobem.
Znovusledování tohoto seriálu mám tedy hodně spojené s atmosférou letošního května, který byl velmi chladný a u nás bylo dost oblačno. Možná i proto mi tenhle seriál zrovna tak sedl.
středa 1. října 2025
Ohlédnutí za zářím 2025
pondělí 29. září 2025
ColtonKecy – Nostalgie
sobota 27. září 2025
Filmy z jakých let jsem viděl?
Tak, dnes si dáme další příspěvek o filmech, ale takový minimalistický. Bude to jen prostý seznam bez komentáře, v kterém jen půjdou za sebou roky, z nichž jsem viděl alespoň jeden film. A bude toho hodně, viděl jsem velký počet filmů, a dost let mám tedy pokryto.
středa 24. září 2025
Starý vizuál blogu
Ahoj, ahoj, v rychlosti jedna technická. Asi jste si všimli, že blog se vrátil po dlouhých letech do podobného vizuálu, který měl v době založení. Donutilo mě k tomu to, že zničehonic začal zlobit font, který měl až doteď českou lokalizaci. Písmena s diakritikou náhle vyčnívala z textu. Proč tomu tak je, nevím, ale donutilo mě to přepnout blog di jiného vizuálu.
Vlastně jsem tohle plánoval k desetiletému výročí blogu, jen jsem byl líný. No tak teď jsem byl donucen. Jak dlouho bude blog v téhle podobě, nevím. Uvidíme, jak si zvyknu na tenhle nerdský look. Přiznám se, že ta barevná paleta mi moc nesedí. Každopádně to plánuji nějakou chvíli nechat tak jak je teď a pak vybrat úplně nový vizuál.
pondělí 22. září 2025
Milý deníčku – 26. díl
Milý deníčku,
je tu podzim, který jako ty předešlé působí jako hlavní sezóna života.
Na první dvě třetiny v září jsem to měl v diáři dost plné a nyní jsou tyto povinnosti i kratochvíle za mnou. A to včetně preventivního vyšetření u zubaře. A do konce září mám v plánu ještě dva mikro výlety. Taky se mi podařilo pohnout s jednou věcí ohledně zdraví a dostal jsem termín u služby, kterou chci také zkusit.
Ve volném čase se věnuji literatuře. Píšu teď každý týden a mimo blog své texty také publikuji. Literatuře se věnuji i pasivně a čtu skoro každý den.
Co se týče romantických vztahů, týpka bych fakt chtěl, ale mám teď tolik aktivit, že nemám sílu nahánět ještě někoho na seznamkách. Ono ani není koho, přijde mi, že většina profilů na známých českých gay seznamkách patří sociálně vyloučeným lidem.
No, tak zase někdy!
Colton Indigo
čtvrtek 18. září 2025
Nejlepší film roku 2018
Tak, máme tu druhý díl série, kdy procházím svůj filmový deník od roku 2017 do současnosti a vyhlašuji nejlepší film, co jsem ten rok viděl. Zatímco rok 2017 byl velmi zřejmý, rok 2018 byl dost složitý. Rozhodl jsem se komplexněji vám ukázat, jak jsem došel k výsledku.
Kdybych měl zahrnout do hodnocení pouze film, který jsem viděl v roce 2018 poprvé a neviděl ho v letech před deníkem, vyhrála by temná pubertální komedie Heathers (1988). (česky uváděno jako Smrtící atrakce nebo Smrtící přitažlivost) Rok 2018 vlastně byl na velmi silné "novinky" skoupý.
Ale... Jelikož před rokem 2017 filmový deník neexistoval a nejde vytvořit zpětně, počítám jako jakési poprvé bod, kdy je film poprvé zanesen do deníku. A to i klidně, pokud jsem ho předtím viděl vícekrát. Když zohledním toto pravidlo, došel jsem k tomu, že jsem v roce 2018 viděl poněkolikáté tři naprosté geniality.
Duše jako kaviár (2004) má sice na ČSFD nic moc hodnocení. Ale z českých filmů to byl vždy jeden z mých nejoblíbenější. Viděl jsem ho už v pubertě a ta hořká atmosféra mi prostě sedí. Ale tento film není vítězem. Dále je tu film Mean Girls (2004). (česky uváděno jako Protivný sprostý holky) U tohohle filmu se vlastně divím, že není na ČSFD nad 70%. Jedná se o kultovní klasiku amerických komedií ze střední školy. Ani tento film ale nevyhrává.
A teď už vítěz! Tím je Dálnice 60 (2002). (originální název v angličtině Interstate 60). Došel jsem k tomu, že musí být výše než jako Duše jako kaviár a Mean Girls hlavně proto, že dlouhé roky to byl můj úplně nejoblíbenější film. Je to velmi příjemné road-movie se silnými prvky tajemna. Navedl mě na něj jeden z mých nejlepších kamarádů a je to další film, který neodmyslitelně patří k mým mladším rokům.
A to je tedy dnes vše. Byl to dlouhý příspěvek. Třeba u dalších roků to bude zase o poznání jednodušší.
pondělí 15. září 2025
Alba s atmosférou přelomu tisíciletí
Kdo čte tenhle blog pravidelně, asi dovede odhadnout, že když se lámalo tisíciletí, už jsem byl už na tomhle světe. Ne extra dlouho, ale dost dlouho natolik, abych na tuhle dobu několik málo vzpomínek měl.
Tenkrát jsem ještě neposlouchal hudbu naplno. Přesto si s touto dobou spojuji některé interprety. Tenhle příspěvek už dále bude pokračovat pouze minimalisticky, kde jen uvedu alba přelomu tisíciletí dle mého výběru, které si může pustit kdokoliv, kdo by si chtěl tuhle dobu přiblížit.
Chinaski – 1. signální (1999)
Tatu – 200 по встречной (200 po vstrečnoj) (2001)
Kryštof – V siločarách (2002)
pátek 12. září 2025
Filmy, které byly v dětství horory
Znáte to, s věkem se pohled na určité věci mění. A v dnešním příspěvku bych se chtěl podívat na filmy, které jsem v dětství považoval za horory, i když v dospělosti mi už tak děsivé nepřišly.
Jumanji (1995)
Děsivá hra, která vás může vtáhnout do jiného světa a ze které se zjevují například divoká zvířata? To zní děsivě, ale dnes je pro mě Jumanji nostalgický rodinný film.
Zdroj: https://www.csfd.cz/film/21832-jumanji/prehled/Maska (1994)
Tohle bylo taky pěkně děsivé, maska, kterou když si nasadíte, ztrácíte nad ní kontrolu a nemůžete ji sundat? Nedávno jsem tenhle film viděl znovu a moc se mi nelíbil, přišlo mi to jen jako nesmyslná ujetina a nostalgie tam moc nebylo. Ten film si hlavně pamatuji jinak.
Zdroj: https://www.csfd.cz/film/7932-maska/prehled/Jezerní královna (1998)
Jezerní královnu si pamatuju jako temnou pohádku s hororovou atmosférou. Viděl jsem ji nedávno poprvé od dětství a naprosto jsem ji miloval. Ta temná plíživá atmosféra mi přišla silně fascinující. Zvláštní je, že si ten konec pamatuji úplně jinak. Možná mě tehdy ovlivnit ten styl, který nechal prostoro fantazii, aby vytvořila falešnou vzpomínku na mnohem horší konec.
Zdroj: https://www.csfd.cz/film/9413-jezerni-kralovna/prehled/úterý 9. září 2025
Krátce – Snažím se
sobota 6. září 2025
PS hry, na které nostalgicky vzpomínám
V dnešním příspěvku se chci podívat na hry, které jsem v minulosti hrál na PlayStationu a na které dnes nostalgicky vzpomínám. Aktuálně nemám v provozu PlayStation 1 nebo 2, proto je tato nostalgie asi silnější. Jedničku jsem vlastně ani nikdy nevlastnil a hrál jsem ji jen u bratránka a sestřenky.
Spyro the Dragon
Tady hned z kraje přiznám, že jsem si loni pořídil adaptovanou verzi pro PC. Hra mi naplnila potřebu nostalgie, ale ne úplně. Grafika je dokonalejší než ta původní a právě to mi na tom vadí, postrádá to tu autentičnost, kterou si pamatuji.
Roky mi ale chyběla ta možnost létat ze světa do světa a když jsem hru ve slevě koupil, udělal jsem si opravdu velkou radost.
Grand Theft Auto: Vice City
U této hry dodám, že jsem ji měl i na PC. Ale nejvíce nostalgicky vzpomínám, jak jsme "gétéáčko" hráli s kamarády na party, kde sice ještě nebyl žádný alkohol, ale dotáhl jsem tam svůj PlayStation.
I když mě nějak neberou hry tematizující násilí, přesto tahle hra podstatně patří k mé pubertě. Zatím však nepociťuji nějakou potřebu pořídit si ji znovu.
The Sims Bustin' Out
To, že mám rád Simíky, tím se na tomto blogu netajím. Tahle PS2 verze sice neměla pokročilé možnosti jako The Sims 2 a další díly, přesto měla vlastní porci hustokrutopřísnosti.
Vlastně předběhla TS4 scénária a některé postavy si pamatuji i po těch dlouhých letech, co jsem neměl možnost ji hrát. A rodinu Landgraabů jsem díky této hře znal mnohem dříve, než jiní fanoušci Simíků!
A na závěr tohohle příspěvku si dovolím podotknout, že tahle hra má i dnes spoustu fanoušků, takže tady stále trochu v adaptaci pro PC doufám.
čtvrtek 4. září 2025
Letní nostalgie se nekonala (léto 2025)
V létě 2023 a v létě 2024 se zde objevila taková věc. Silná nostalgie! Čekal jsem tedy, že přijde i v létě 2025 a tento stav je vlastně novým atributem léta potom, co tu roky nebyla silná letní poetika. Ta původní se vytratila, jak jsem nastoupil do práce a léto už tedyautomaticky neznamená prázdniny.
V roce 2023 jsem v závanu této nostalgie znovu nainstaloval The Sims 1 a jel jsem staré pořady. V létě 2024 mě chytla videa kompilující retro od Segmentu a také kanál Staré nahrávky z TV.
Letos jsem se tedy těšil, že se budu opět utápět v letní nostalgii. Letošní léto se ale tenhle stav nekonal. Je mi to docela líto, ale hlavě prostě občas neporučíš...
úterý 2. září 2025
Ohlédnutí za srpnem 2025
úterý 26. srpna 2025
Nejlepší film roku 2017
Od roku 2017 si vedu minimalistický filmový deník a nyní jsem se rozhodl zužitkovat ho na tomto blogu. Projdu vždy každý rok od roku 2017 až do současnosti a napíšu něco málo o nejlepším filmu, který jsem v tom roce viděl. Zatím jsem se rozhodl nevěnovat se i nejhorším filmům, protože při procházení nebylo, na rozdíl od toho nejlepšího, lehké je určit.
Rok 2017 sice v deníku nemám celý, protože jsem deník nezačal psát prvního ledna, ale přesto začnu tímto rokem, protože je zde film, který patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl. Nuže jdeme na to!
Wood Job!/Kamisari náná ničidžó (2014)
Tento film jsem si sám nevybral, promítali ho na společenské akci, kam jsem šel. Při oznámení názvu filmu jsem byl zklamaný, protože jsem doufal, že poběží něco, co znám a mám rád, to jsem však nečekal, že tenhle film je absolutní perla.
Film se odehrává na japonském venkově a hlavní hrdina je ve fázi života, kdy se zrovna hledá. Tenhle film tematizuje otázku, kterou s kamarádem řešíme od doby, kam mi paměť sahá. A to: "Jak dobrý musí být romantický protějšek, abych byl ochotný žít v méně atraktivní lokalitě?"
neděle 24. srpna 2025
Milý deníčku – 25. díl
Milý deníčku,
všechny akce a schůzky, které jsem měl v plánu na léto, mám za sebou, takže teď jsem už připraven na autumnální atmosféru.
Zdraví je zrovna někde mezi. Bolest je mírnější. Zažívací potíže jsou standardní. Před pohotovostí jsem tyhle potíže měl dlouhodobě, dopočítal jsem se k roku 2018, ale je možné, že to trvá ještě mnohem delší dobu. Po antibiotikách to na chvíli bylo super. Ale bohužel lehce nabyl, lehce pozbyl..
Filmy mě pořád hodně naplňují a tak nějak na nich visím hlavě ve chvílích, kdy budoucnost je nejistá. Vlastně se lehce propadám do pesimismu a přijde mi, že nezvykle dlouhé dobré období možná končí. Od října 2024 jsem byl totiž stabilnější, než je běžné.
Tak zase někdy...
Colton I.
neděle 17. srpna 2025
Zdraví? Ach jo...
pondělí 11. srpna 2025
Krátce – Z jakého roku pro mě vychází současnost?
Úvod článku:
Dnes chci napsat podobný příspěvek, jako jsem už tuším napsal před lety. Nějaká doba však uběhla, tak se chci nyní zamyslet nad stejnou věcí aktualizovaně. Sice do jisté míry stále uznávám teorii, že vše, co se stalo do dvou let od teď, je současnost. Dnes se však od této teorie odchýlím. Pokládám si tedy otázku, z jakého roku pro mě vychází současný okamžik. Nedávno jsem procházel své deníkové zápisy a fotky, takže zamyslet se nad tímto tématem nebude tak těžké. Rozeberu to ale pro přehlednost vylučovací metodou.
Samotné pátrání:
Je rok 2019 ještě podobný součaností? Rozhodně ne, to je doba před covidem a to už je úplně jiný svět. 2024 stále jasně souvisí se současným okamžikem. Pořád mám totiž pocit, že rok 2025 teprve začal. Co rok 2020? Už jsem byl na home office, ale i tenhle rok je dost neaktuální, pořád jsem se v nové situaci rozkoukával. Podobně i rok 2021. Ona totiž i ta válka na Ukrajině náladu ve světě změnila, takže vylučuji i rok 2021. 2023 má jinak stále dost silné pojítko se současností, tento rok tedy z množiny současnost nevylučuji. Dobral jsem se tedy k otázce, je to rok 2022? A ano... je. Když jsem nedávno pročítal svůj hlavní deník, byly tu vidět velmi silné vazby na současnost. Spousta témat daného roku je totiž stále aktuálních.
čtvrtek 7. srpna 2025
Atacacore a hudba toho času
2010, 2011, 2012... To jsou tři roky, kdy jsem každý rok měl ataku psychózy. Poslední léta jsem na tuto dobu nerad vzpomínal. Nějak mi už vzpomínky na psychózu nepřijdou cool, ale naopak je to jakési trauma.
V létě 2025 jsem však trochu obrátil a vzpomínal jsem na tuto dobu a hlavně hudbu, kterou jsem tenrkát poslouchal. Navíc... když jste totiž z kraje desátých let 21. století skončili v Česku v blázinci, patrně jste narazili na velkou televizi, na které téměř pořád jely Óčko hity.
Tento příspěvek však pojmu celkem volně. Něco boudou songy, které jsem poslouchal přímo v atace, jiné budou pouze něco, co se mi s danými lety asociuje obecně. Bude to prostě dlouhý seznam songů a není nutné, aby to byly písničky s vydáním v daných letech.
Eminem - Love The Way You Lie ft. Rihanna
B.o.B - Airplanes (feat. Hayley Williams of Paramore)
Dr. Dre - I Need A Doctor (Explicit) ft. Eminem, Skylar Grey
The Black Eyed Peas - I Gotta Feeling
The Black Eyed Peas - Just Can't Get Enough
Britney Spears - Till The World Ends
Lil Wayne - My Homies Still ft. Big Sean
Tak a tady to dnes zakončím, myslím, že tento příspěvek vydá na celkem pořádný playlist. Tohle mě vlastně dost bavilo, tak mě třeba někdy napadne nějaký další podobný příspěvek.
pondělí 4. srpna 2025
Ohlédnutí za červencem 2025
Další měsíc za námi a zde tedy malá rekapitulace.
Bolest nikam neodešla, pouze se přesunula. Už mě nebolí boky, ale záda. A i to mě k ránu budí. Snažím se to řešit a poměrně dost cvičím různé protahovací cviky.
Byla zde obava o zdraví, jak jsem nedávno skončil na pohotovosti, ale snad to byla jen infekce.
Navzdory tomu, že jsem psal o tom, že mě neláká cestovat, jsem v červenci cestoval poměrně dost. Padlo i jedno jednodenní zahraničí. A vlastně jsem si to dost užil.
Jinak pořád dost koukám na filmy, ale tempo se začíná zpomalovat, jak se zase snažím pozornost směřovat i na jiné věci.
No a tady příspěvek zakončím, před námi je poslední letní měsíc, i když počasí nám zatím příliš nepřeje.





































