pondělí 29. září 2025
ColtonKecy – Nostalgie
sobota 27. září 2025
Filmy z jakých let jsem viděl?
Tak, dnes si dáme další příspěvek o filmech, ale takový minimalistický. Bude to jen prostý seznam bez komentáře, v kterém jen půjdou za sebou roky, z nichž jsem viděl alespoň jeden film. A bude toho hodně, viděl jsem velký počet filmů, a dost let mám tedy pokryto.
středa 24. září 2025
Starý vizuál blogu
Ahoj, ahoj, v rychlosti jedna technická. Asi jste si všimli, že blog se vrátil po dlouhých letech do podobného vizuálu, který měl v době založení. Donutilo mě k tomu to, že zničehonic začal zlobit font, který měl až doteď českou lokalizaci. Písmena s diakritikou náhle vyčnívala z textu. Proč tomu tak je, nevím, ale donutilo mě to přepnout blog di jiného vizuálu.
Vlastně jsem tohle plánoval k desetiletému výročí blogu, jen jsem byl líný. No tak teď jsem byl donucen. Jak dlouho bude blog v téhle podobě, nevím. Uvidíme, jak si zvyknu na tenhle nerdský look. Přiznám se, že ta barevná paleta mi moc nesedí. Každopádně to plánuji nějakou chvíli nechat tak jak je teď a pak vybrat úplně nový vizuál.
pondělí 22. září 2025
Milý deníčku – 26. díl
Milý deníčku,
je tu podzim, který jako ty předešlé působí jako hlavní sezóna života.
Na první dvě třetiny v září jsem to měl v diáři dost plné a nyní jsou tyto povinnosti i kratochvíle za mnou. A to včetně preventivního vyšetření u zubaře. A do konce září mám v plánu ještě dva mikro výlety. Taky se mi podařilo pohnout s jednou věcí ohledně zdraví a dostal jsem termín u služby, kterou chci také zkusit.
Ve volném čase se věnuji literatuře. Píšu teď každý týden a mimo blog své texty také publikuji. Literatuře se věnuji i pasivně a čtu skoro každý den.
Co se týče romantických vztahů, týpka bych fakt chtěl, ale mám teď tolik aktivit, že nemám sílu nahánět ještě někoho na seznamkách. Ono ani není koho, přijde mi, že většina profilů na známých českých gay seznamkách patří sociálně vyloučeným lidem.
No, tak zase někdy!
Colton Indigo
čtvrtek 18. září 2025
Nejlepší film roku 2018
Tak, máme tu druhý díl série, kdy procházím svůj filmový deník od roku 2017 do současnosti a vyhlašuji nejlepší film, co jsem ten rok viděl. Zatímco rok 2017 byl velmi zřejmý, rok 2018 byl dost složitý. Rozhodl jsem se komplexněji vám ukázat, jak jsem došel k výsledku.
Kdybych měl zahrnout do hodnocení pouze film, který jsem viděl v roce 2018 poprvé a neviděl ho v letech před deníkem, vyhrála by temná pubertální komedie Heathers (1988). (česky uváděno jako Smrtící atrakce nebo Smrtící přitažlivost) Rok 2018 vlastně byl na velmi silné "novinky" skoupý.
Ale... Jelikož před rokem 2017 filmový deník neexistoval a nejde vytvořit zpětně, počítám jako jakési poprvé bod, kdy je film poprvé zanesen do deníku. A to i klidně, pokud jsem ho předtím viděl vícekrát. Když zohledním toto pravidlo, došel jsem k tomu, že jsem v roce 2018 viděl poněkolikáté tři naprosté geniality.
Duše jako kaviár (2004) má sice na ČSFD nic moc hodnocení. Ale z českých filmů to byl vždy jeden z mých nejoblíbenější. Viděl jsem ho už v pubertě a ta hořká atmosféra mi prostě sedí. Ale tento film není vítězem. Dále je tu film Mean Girls (2004). (česky uváděno jako Protivný sprostý holky) U tohohle filmu se vlastně divím, že není na ČSFD nad 70%. Jedná se o kultovní klasiku amerických komedií ze střední školy. Ani tento film ale nevyhrává.
A teď už vítěz! Tím je Dálnice 60 (2002). (originální název v angličtině Interstate 60). Došel jsem k tomu, že musí být výše než jako Duše jako kaviár a Mean Girls hlavně proto, že dlouhé roky to byl můj úplně nejoblíbenější film. Je to velmi příjemné road-movie se silnými prvky tajemna. Navedl mě na něj jeden z mých nejlepších kamarádů a je to další film, který neodmyslitelně patří k mým mladším rokům.
A to je tedy dnes vše. Byl to dlouhý příspěvek. Třeba u dalších roků to bude zase o poznání jednodušší.
pondělí 15. září 2025
Alba s atmosférou přelomu tisíciletí
Kdo čte tenhle blog pravidelně, asi dovede odhadnout, že když se lámalo tisíciletí, už jsem byl už na tomhle světe. Ne extra dlouho, ale dost dlouho natolik, abych na tuhle dobu několik málo vzpomínek měl.
Tenkrát jsem ještě neposlouchal hudbu naplno. Přesto si s touto dobou spojuji některé interprety. Tenhle příspěvek už dále bude pokračovat pouze minimalisticky, kde jen uvedu alba přelomu tisíciletí dle mého výběru, které si může pustit kdokoliv, kdo by si chtěl tuhle dobu přiblížit.
Chinaski – 1. signální (1999)
Tatu – 200 по встречной (200 po vstrečnoj) (2001)
Kryštof – V siločarách (2002)
pátek 12. září 2025
Filmy, které byly v dětství horory
Znáte to, s věkem se pohled na určité věci mění. A v dnešním příspěvku bych se chtěl podívat na filmy, které jsem v dětství považoval za horory, i když v dospělosti mi už tak děsivé nepřišly.
Jumanji (1995)
Děsivá hra, která vás může vtáhnout do jiného světa a ze které se zjevují například divoká zvířata? To zní děsivě, ale dnes je pro mě Jumanji nostalgický rodinný film.
Zdroj: https://www.csfd.cz/film/21832-jumanji/prehled/Maska (1994)
Tohle bylo taky pěkně děsivé, maska, kterou když si nasadíte, ztrácíte nad ní kontrolu a nemůžete ji sundat? Nedávno jsem tenhle film viděl znovu a moc se mi nelíbil, přišlo mi to jen jako nesmyslná ujetina a nostalgie tam moc nebylo. Ten film si hlavně pamatuji jinak.
Zdroj: https://www.csfd.cz/film/7932-maska/prehled/Jezerní královna (1998)
Jezerní královnu si pamatuju jako temnou pohádku s hororovou atmosférou. Viděl jsem ji nedávno poprvé od dětství a naprosto jsem ji miloval. Ta temná plíživá atmosféra mi přišla silně fascinující. Zvláštní je, že si ten konec pamatuji úplně jinak. Možná mě tehdy ovlivnit ten styl, který nechal prostoro fantazii, aby vytvořila falešnou vzpomínku na mnohem horší konec.
Zdroj: https://www.csfd.cz/film/9413-jezerni-kralovna/prehled/úterý 9. září 2025
Krátce – Snažím se
sobota 6. září 2025
PS hry, na které nostalgicky vzpomínám
V dnešním příspěvku se chci podívat na hry, které jsem v minulosti hrál na PlayStationu a na které dnes nostalgicky vzpomínám. Aktuálně nemám v provozu PlayStation 1 nebo 2, proto je tato nostalgie asi silnější. Jedničku jsem vlastně ani nikdy nevlastnil a hrál jsem ji jen u bratránka a sestřenky.
Spyro the Dragon
Tady hned z kraje přiznám, že jsem si loni pořídil adaptovanou verzi pro PC. Hra mi naplnila potřebu nostalgie, ale ne úplně. Grafika je dokonalejší než ta původní a právě to mi na tom vadí, postrádá to tu autentičnost, kterou si pamatuji.
Roky mi ale chyběla ta možnost létat ze světa do světa a když jsem hru ve slevě koupil, udělal jsem si opravdu velkou radost.
Grand Theft Auto: Vice City
U této hry dodám, že jsem ji měl i na PC. Ale nejvíce nostalgicky vzpomínám, jak jsme "gétéáčko" hráli s kamarády na party, kde sice ještě nebyl žádný alkohol, ale dotáhl jsem tam svůj PlayStation.
I když mě nějak neberou hry tematizující násilí, přesto tahle hra podstatně patří k mé pubertě. Zatím však nepociťuji nějakou potřebu pořídit si ji znovu.
The Sims Bustin' Out
To, že mám rád Simíky, tím se na tomto blogu netajím. Tahle PS2 verze sice neměla pokročilé možnosti jako The Sims 2 a další díly, přesto měla vlastní porci hustokrutopřísnosti.
Vlastně předběhla TS4 scénária a některé postavy si pamatuji i po těch dlouhých letech, co jsem neměl možnost ji hrát. A rodinu Landgraabů jsem díky této hře znal mnohem dříve, než jiní fanoušci Simíků!
A na závěr tohohle příspěvku si dovolím podotknout, že tahle hra má i dnes spoustu fanoušků, takže tady stále trochu v adaptaci pro PC doufám.
čtvrtek 4. září 2025
Letní nostalgie se nekonala (léto 2025)
V létě 2023 a v létě 2024 se zde objevila taková věc. Silná nostalgie! Čekal jsem tedy, že přijde i v létě 2025 a tento stav je vlastně novým atributem léta potom, co tu roky nebyla silná letní poetika. Ta původní se vytratila, jak jsem nastoupil do práce a léto už tedyautomaticky neznamená prázdniny.
V roce 2023 jsem v závanu této nostalgie znovu nainstaloval The Sims 1 a jel jsem staré pořady. V létě 2024 mě chytla videa kompilující retro od Segmentu a také kanál Staré nahrávky z TV.
Letos jsem se tedy těšil, že se budu opět utápět v letní nostalgii. Letošní léto se ale tenhle stav nekonal. Je mi to docela líto, ale hlavě prostě občas neporučíš...