Jak rozcházím nedokončené studium?

Měsíce se mi zdáli děsivé noční můry o tom, že nedokončím studium. A jak víte, došlo na to, že jsem ho skutečně ukončil. Šok to byl pouze chvíli. Pak ze mě spadl ten déle neúnosný tlak.

Všeho moc škodí

A tak jsem se pustil do spousty věcí, na které jsem neměl pořádně čas. A tak trochu jsem to přehnal... Důsledkem bylo to, že jsem minulý týden byl celkem dost vyhořelý. Dost jsem spal a trávil jsem čas nic neděláním, abych načerpal síly. Měl jsem pokleslou náladu a cítil jsem jakési emocionální prázdno. Chvíli jsem si myslel, že to na mě padla ta škola. Ale jak jsem si odpočinul, přešlo to. Asi jsem se prostě jen přepálil nepřiměřenou aktivitou.

Čas chodit

Trávím teď dost času dlouhými procházkami nebo pochody. Psychicky mě to nabíjí. Minulý týden byl pochod, který pořádá kamarád a na který chodím už tradičně. Přijel kamarád, se kterým se znám z Velkého města. No a tenhle víkend jsme si s dalším kamarádem udělali vlastní pochod. 

Celkově se chci dostat do kondice. Mimo pochody ještě mírně cvičím. Ale spíš rehabilitačně, jelikož mě už roky bolí záda a poslední rok intenzivně. Jak cvičím, zlepšuje se to, takže to asi má smysl.

Co se životem?

Jako už dlouhé roky i nyní mám plán. Práci zatím měnit nehodlám. Mám takhle dost volného času, který je pro mě cenným zbožím. Vím, že chci jednou na plno dělat něco jiného. Ale k tomu je ještě dlouhá cesta. O tom, co to je. se rozhovořím v jednom článku. Jemu však bude předcházet ještě jiný článek, kde vám nastíním, o jakých zaměstnáních jsem čistě hypoteticky uvažoval.

Opravdu příliš stresu + Opravdu už konec

Tak jo... Mám toho na srdci hodně, takže začněme.

Kamarádova svatba

Služebkou nekončil seznam věcí, kterých jsem se dopředu bál. Ještě se ženil kamarád. Říkáte si, že svatby jsou přeci příjemné akce? No... Když máte sociální fobii, tak ne tak docela.

Pár menších faux pas proběhlo, ale jinak jsem si to užil. Ale musím přiznat, že jsem kalil první ligu. Kamarád mi pak počítal na alkoholtesteru promile a říkal, že člověk, co by měl o dvacet kilo méně než já a vypil by stejně, by poté byl v ohrožení života. 

Fyzicky jsem byl druhý den naprosto ok. Jenže psychika... Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byl poslední dobou vystaven tolika stresu a nebo právě tím alkoholem, ale od svatby jsem několik následujících dní měl silné úzkosti. A řešil jsem to jak rivotrilem, tak chlorprothixenem..

Škola

Co mě mučilo, byla škola. Už bylo jasné, že ji nedokončím. Počet stran diplomky po poslední konzultaci klesl na méně než polovinu minima. A na státnice bych už se taky nenaučil. Před dvaceti minutami jsem tedy zaslal oznámení o ukončení studia. Už prostě nebyla jiná možnost, navíc jsem se dostal na pokraj psychického zhroucení.

Pár slov závěrem

Nečekal jsem, že tenhle článek vyjde takhle krátce. Nemám k tomu zatím nic víc, co říct.  Chystám se, že si dám panáka na oslavu hořkého konce. Pozoruji na sobě zvláštní šok. Chvíli tomu nevěřím, chvíli cítím úlevu, že to skončilo. Rozhodně ale nesmím rezignovat. Jo a s tím pitím něco udělám...

Co píšu na svém osobním facebooku?

Blog a svůj osobní facebook beru jako plochy, kde se můžu vyjádřit. A tak bych vám chtěl trochu nastínit i tuto část mého osobního života.


Prvopočátky

Na kraji mé puberty bylo ICQ, věc, kde si člověk mohl maximálně napsat status.
Pak přišel facebook. Zde už bylo možností projevovat se více. I zde byla možnost napsat si status.
A status zde byl jaksi viditelnější.
Z kraje to bylo celkem úsměvné. Lidé psali ve třetí osobě, protože před statusem je vždy vaše jméno žj. Takže vznikali patvary typu "Colton Indigo byl u kadeřnice a tohle má teď na hlavě." nebo "Colton Indigo by šel zakalit do páru, nemá někdo čas?" Až na to, že tohle jsem tam nepsal... Psal jsem tam mnohem, ale mnohem větší kraviny, které nikdo nechápal. Tyhle kraviny ale nějaký význam měly. Jen mi předtím než jsem je napsal, proběhlo hlavou několik myšlenek, které daným statusům dávaly kontext. A jelikož statusy opěrné myšlenky neobsahovaly, vyšla z toho hovadina. Většinu takových statusů jsem pak časem smazal, protože i já jsem zapomněl, co měly dané věci vyjadřovat.
Další věc, na kterou si vzpomenu, když si představím facebook mé puberty, je právě pubertální plkání. Člověk označil holku, kterou sice nikdy neviděl, ale se kterou si psal každý večer před psaním a napsal asi toto "Děkuji Bambeřice Zdivočelá za fakt fajn pokec, doufám, že někdy zajedeme do Lanče hodit zewl."
To, co mi přišlo cool v pubertě, mi v dospělosti přijde super trapné. A supertrapní mi přijdou příliš se projevující puberťáci. Ale to je vývoj a ten nezastavíš.


Snaha být pan Tajuplný a jak to bylo dál

Puberta za mnou, ale jalová léta pořád v průběhu. Čas od času jsem svůj facebookový timeline zásoboval různými metaforami, úvahami a podobnými věcmi, které měly na mou osobu vrhat plášť tajuplnosti. Jenže... Nikoho to nezajímalo. Sem tam tomu však někdo hodil like. Takový člověk byl buď: a) vyhul b) ezo c) psychotik d) konspirátor e) tak silný antikonformista, že by se to dalo považovat až za diagnózu f) kombinace několika z předchozích bodů.
Jelikož liků bylo málo, začal jsem házet na facebook věci, které mi přišli vtipné. Někdy to mělo ale podobně žalostnou odezvu jako předchozí příspěvky. Jindy jsem se ale trefil do černého a liků bylo o dost víc.
Postupem času jsem se naučil jednu zásadní věc. Příspěvky na mém osobním facebooku, na které jsem byl při psaní opravdu pyšný, nebyly nikdy pořádně doceněny. Nejvíce liků vždy mají věci, které jsou naprosto průměrné a není za nimi skrytý žádný jiný význam.
A tak nyní na svém osobním facebooku sdílím hlavně fotky z výletů, občas nějakou fotku sebe, sem tam nějaký vtípek a podobně. Svou tendenci plodit podivnosti si nechávám pro své povídky. Můj blog je někde mezi tím.


Tady tento příspěvek utnu, aby nebyl příliš dlouhý. Jeho původní název byl: "K blogu a facebooku - O čem budu psát až budu starý?" Tím vám chci tedy říci, že bude ještě jeden příspěvek podobného rázu. Chci vám totiž nastínit představu, jak by mohly vypadat mé příspěvky, až budu starý.

Jaká byla služebka?

Začalo to fakt dobře...

Panickou atakou! Ta začala už v Malém městě při čekání na autobus. Připadal jsem naprosto stísněný. Stačilo jen, aby kolem mě prošel cizí člověk a bylo mi velmi nepříjemně. Dále jsem potkal učitelku ze střední. Nejprve jsem ji nepoznal a když mi došlo, že je to ona, bylo už pozdě, abych pozdravil a nevypadalo to divně. Z toho mi bylo celkem trapně. Myslím, že mě už nějakou dobu okolí považuje za nezdraviče, protože se často stydím pozdravit.

No, cesta pokračovala. Mírně se mi ulevilo. Pak jsem dorazil na hlavní nádraží v Praze. Dal jsem si večeři v Burger Kingu. Z coly se mi udělalo trochu špatně. To však po chvíli přešlo. Spoj do Prahy jsem zvolil tak, abych měl dvě hodiny v Praze rezervu. Tam, kam jsem jel, jsem měl vázaný lístek, který byl dost drahý a nemohl jsem si tedy dovolit, aby mi vlak ujel, kdybych měl zpoždění.
Nenápadně jsem pozoroval skupinku několika mužů, kteří se nechovali příliš na úrovni a byli hluční. Z takových lidí bývám celkem nesvůj. Pokaždé, když se přiblížili k místu, kde jsem čekal, posunul jsem se o kus dál.

Nakonec se na tabuli odjezdů objevil můj vlak. Jel jsem lehátkovým vozem. Po odbavení jsem zjistil, na jak moc malém prostoru strávím noc. Postupně přistoupili mí spolucestující. Chvíli jsme si povídal se sympatickým brazilským párem. Byli jen o něco mladší než já.
Spát jsem šel celkem brzy. Ale celou noc jsem se vždy po patnácti minutách budil. Nejhorší byla chvíle, kdy vlak několik hodin stál na místě. Když jel, měl jsem alespoň pocit, že to ubíhá.

                                          Zdroj: https://thoughtcatalog.com

Cestu jsem však nějak přežil. Ráno jsem tedy vystoupil v jednom velkém evropském městě. Nebudu zde zmiňovat charakter svého pracovního úkolu. Jen vám k tomu řeknu, že úkol jsem měl splněný brzy. Pak byl čas na prohlídku města.
Jelikož jsem byl na kraji svých psychických sil, koupil jsem si malou lahev vodky. Nenápadně jsem popíjel. Byl jsem lehce paranoidní, zda v daném městě neplatí nějaký zákon ohledně pití na veřejnosti. Alkohol mě z nejhoršího vytáhl do celkem příjemné nálady. Trasu jsem měl naplánovanou předem a uloženou v aplikaci mapy.cz. Prošel jsem tedy město, pořídil nějaké fotky a dorazil zpátky na nádraží. Tam jsem dlouhou dobu čekal.

Následovala cesta vlakem domů. Měl jsem to štěstí, že jsem měl kupé pro sebe. A prostřední palandy byly sklopené, takže jsem měl více osobního prostoru. Netrpím sice klaustrofobií, ale i tak vám dám jednu radu. Pokud někdy budete plánovat cestu se spaním ve vlaku, připlaťte si za lůžkový vůz namísto lehátkového. Já jsem kupoval lístek pozdě, takže byly lůžka už obsazené. Každopádně, je dost velký rozdíl i mezi lehátkovým kupé, kde je 6 míst na spaní oproti kupé jen se 4 místy.

Nakonec jsem tedy vyčerpaný dorazil domů. Chvíli jsem se prospal a pak jsem přepsal pracovní report, který jsem zaslal zadavateli úkolu. Tahle zkušenost nebyla pro mě úplně příjemná, ale jsem rád, že jsem zase jednou vykročil mimo svou komfortní zónu.

Jak přežívám pití

Poslední dobou piji alkohol dost umírněně. Větší pití jen tak 2x 3x ročně. Ale piji už nějaký ten pátek. A proto znám nějaké triky, jak přežít větší chlastačku tak, aby vám nebylo na umření.

1. Jídlo před

Tohle zná každý, pít na lačno je prostě hloupost. V mojí pubertě se před kalbou řešilo, že si musíme dát mastné jídlo. Nevím, jestli mastnosta je nejlepší volba, ale jídlo by mělo být syté. Hlad v kombinaci s větším pitím se nevyplácí. 

2. Jídlo během

Dobré je dát si také jídlo uprostřed akce. Už delší dobu mám motto "Hospody a bary bez jídla jsou zlo." Můj kamarád má k tomuto tématu poněkud sprostější prupovídku  "Jídlo během kalby vytahuje ze sraček." Každopádně když si během pití dáte pauzu a najíte se, vydržíte déle a nebude vám pak tak špatně.

Já osobně aplikuji jídlo i po akci. Ale chápu, že to asi není pro každého.

3. Prokládání nealkem

Osobně při větších akcích piji mezi alkoholem nealkoholické nápoje. Je to kalba, takže se nedá počítat s tím, že byste se chovali zdravě, takže si dám něco, kde je dost cukru. Voda je taky dobrá, ale cukr má na sebe vázat alkohol. Džus je tedy dobrá pomoc, jak vydržet.

4. Hodně nealka

K tomu vám povím jedem příběh. Kdysi jsem byl na koncertu. Vypil jsem víc jak půl flašky vodky během relativně krátké chvíle. Domů jsme jeli celkem brzy. Zbylo mi skoro 2 litry té nejlevnější limonády (stála cca 4,90). Nevím proč, ale nějak jsem celou tu lahev vypil, než jsem šel spát. Pak jsme zalehl. Vzbudil jsem se po 10 hodinách spánku. Bylo mi tak, jako kdybych vůbec nepil, jen jsem po ránu běžel na toaletu vykonat malou potřebu. Od té doby vím, že nealko před spaním je nutnost. 2 litry jsou ale extrém. Bavil jsem se o tom s kamarádkou medičkou, která říkala, že 1,2 litru je optimální množství.

5. Vitamíny 

Znáte to, šumivé tabletky obsahující vitamíny... Nejlepší je asi multivitamín. U mě je to občas co dům dal. Někdy právě multivitamín, jindy jen vitamín C, jindy vitamín B, někdy C i B. Céčkem rozhodně nic nezkazíte, já si ho dávám po pití. Vitamín B jsem poslední dobou začal aplikovat před pitím, dočetl jsem se to tak na internetu a přijde mi, že to i funguje.

6. Spánek

Je potřeba se po kalbě pořádně vyspat. Proto si po akcích, které jsou od počátku zamýšlené jako velké, nic neplánuji. A než si lehnu do postele, chci ještě částečně vystřízlivět. Zjistil jsem, že je lepší, když stav nejsilnější opilosti vyprchá ještě před tím, než zalehnu. Většinou jsem vzhůru ještě hodinu po tom, co přijdu z akce. Poslouchám hudbu a popíjím Caro s mlékem (náhražka kávy, kde není kofein).

7. Zlatý grál!

A dostali jsme se k poslednímu bodu. Lidé se mě často ptají, jak je možné, že zvládnu vypít velké množství alkoholu a nikdy potom nezvracím a není mi tak špatně, jako je ostatním. Co je tedy moje tajemství? 

Je to mléko. Když zamýšlím více pít, vypiji půl hodiny před akcí 3 deci mléka. Kamarád s kamarádkou kdysi slavili narozeniny. Jeden člověk mě vyzval na souboj v pití. Já jsem tedy požádal hostitelku, jestli by mi nenalila sklenici mléka. Všichni se nejdřív smáli. Ale můj protivník poblil koberec a já byl v pohodě. 

Osobně si myslím, že je tento efekt způsoben tím, že mléko obsahuje velký počet bílkovin.

Cestovní horečka + Chlorprothixen

A je to skoro tady. První služební cesta a vlastně první samostatná cesta do zahraničí. Po celkem klidném ránu přišlo celkem neklidné odpoledne. Rozhodl jsem se svůj psychický stav tlumit Chlorprothixem. A jelikož účinkoval jinak než obvykle, rozhodl jsem se o tom napsat krátký příspěvek.

Únava?
Mám už odpozorované, že pokud si vezmu Chlorprothixen na úzkost, kterou doprovází útlum, únava nebo skleslost, tak mě uspí. Pokud si ho vezmu ale na křečovité stavy mysli nebo na to, že jsem rozhozený, ale zároveň energický, uklidní mě to, ale neuspí. Možná je to i tím, že už jsem si na něj zvykl.
Každopádně dnes jsem po něm utlumený nebyl. Mou nervozitu příliš nezmírnil. Jen, když jsem po hodině po požití prášku vstal ze židle, tak jsem byl mírně malátný. To se následně vstřebalo a mám po psychické stránce pocit, jako bych si ho vůbec nezval.

Nový vedlejší účinek
Zvláštní ale je, že na sobě pozoruji vedlejší účinek, který jsem ještě neměl. A to neskutečná suchost v ústech. Už několik hodin více piji, protože mám opravdu silnou žízeň. V důsledku toho ještě běhám na toaletu.


Hodnocení: V tomhle případě považuji to, že jsem si lék zval, za zbytečné a mírně kontraproduktivní. Vystresovaný jsem i po léku, jen mě obtěžují negativní fyzické projevy.

Moje less waste kroky - dodatek

V jednom z minulých článků mi něco vypadlo. V článku o mých less waste krocích jsem zapomněl na věc, co mě vlastně přivedla k nápadu článek napsat. Zde tedy dodatek.

4. Mýdlo

Jako většina z nás jsem používal k tomu, abych se umyl, sprchové gely. Jelikož je to věc, která se spotřebuje celkem rychle a která je balená v plastové tubě, znamená to celkem slušnou porci plastového odpadu. 

Rozhodl jsem se tedy vrátit se k mýdlům. Sice se říká, že mýdla vysušují, ale já mám mastný typ pokožky a stejně se krémuji tak jako tak. 

                                          Zdroj: https://www.treehugger.com

U nás ve městě otevřeli bezobalový obchod, kde jsem si koupil mýdlo, které nebylo zabalené v ničem. Obchod nyní bohužel zase zavírají. Ale i tak jsem si tam pak už další mýdlo nekoupil. Stálo více než 80 Kč. A jak jsem na tomhle blogu zmiňoval, aktuálně žiji celkem budgetově. 

Zjistil jsem však, že v DM se dá koupit přírodní mýdlo za 20 Kč balené pouze v kartonové krabičce. A obyčejné mýdlo jsem sehnal i v Tescu. Fa za podobný peníz, také pouze v kartonu. Asi téměř každý obchod má podobnou alternativu. Vím, bylo by lepší mýdlo v žádném obalu, ale asi lepší karton, než plast.

Musel jsem znovu přijít na to, jak se mýt mýdlem. Sprchový gel člověk nanese rovnou na sebe. Mýdlo musíte napěnit v ruce, než ho aplikujete na pokožku.