Vidina pekla

Třetí nejhorší pocit v životě... Ne nebojte, nemám ataku.
Myslel jsem, že jsem silný člověk, ale asi stačí jen malý zásah ze strany osudu na tom správném místě a je mi strašně.
S někým jsem byl venku. Pamatujete ještě Remuse? Myslím toho paranoidního schizofrenika, kterého jsem miloval? Ano správně, miloval, ale už nemiluji. A je to déle jak měsíc.
Byl jsem venku s mužem, co mu je fyzicky podobný, nejspíš má také schizofrenii, má jeho hlas, způsob mluvy, a voní stejně jako on. A na rozdíl od Remuse je nejspíš bisexuál.

Asi opravdu neumím říct rázné ne.

Chvíle, kdy jsme leželi na louce, koukali a koukali do oblak byla zvláštním způsobem pěkná. Hladil mě po hrudníku. Měl jsem pocit, jako by vedle mě ležel Remus. Ale jeho slova měnící se v nátlak byla strašná. Kdyby to opravdu byl sám Remus, kterého jsem miloval, bylo by to, jako kdybych miloval čerta. A ne toho pohádkového, ale skutečného. A jeho zájem by byl jako snaha získat mou duši.

Měl jsem pasivní strach. Říkal jsem si, že to je v pohodě, že to je pouze schizofrenik, který mluví agresivně. A takové už přece znám. Zapojil jsem svůj konejšivý hlas, kterým uklidňuji Remuse, když je v afekte a po chvíli jsem "v klidu" odešel. Cestou jsem se sice díval zpět, jestli mě nepronásleduje, ale ne. Začalo mi však být strašně.
Začal jsem mít pocit, že mi vesmír tuhle zkušenost dopřál, abych viděl, jaké by to bylo, kdyby se tehdy mé přání být s Remusem splnilo. Není to ale trochu pozdě, když už ho nemiluji? Třeba to bylo preventivně, aby mé city neměly relaps.

Článek bude pokračovat, ale nyní trochu změní svojí podobu.

Někteří lidé mají rádi vanu plnou pořádně horké vody. Jen zaslechnu rozhovor na tohle téma, ježí se mi vlasy na hlavě. Horká voda mi je nepříjemná. Když omylem napustím vanu horkou vodou namísto vlažné, tak mám při ponoření do vody pocit, jako bych právě viděl peklo. Ptám se sám sebe, jestli v něj věřím.
Dokážu si ho představit. A představil jsem si to velmi živě cestou z dnešní schůzky.
Určitě znáte pocit viny po alkoholu. Představte si, že byste zažili v jeden okamžik všechny takové pocity, co jste za život zažili. Ano, to je peklo. Větší peklo než trest za špatné činy je pocit toho, že jsme špatní. Ne každý člověk, co provedl něco, co je obecně přijímáno za špatné má pocit, že něco špatného provedl. Ale člověk, co těžce nese, že někomu třeba neúmyslně slovně ublížil, zná ten pocit ponížení. Ten palčivý pocit na temeni je podle mě to peklo.
Cestou domů jsem viděl chřtány pekelné. Ptal jsem se, jestli jsem provedl něco špatného, když jsem neřekl rázné ne a maličko se podvolil nátlaku. Řekl jsem si, že na tom ne tak úplně záleží. Záleží na tom, že jsem zažil okamžik strachu, vnitřní bolesti a viděl jsem planout oheň, který bych už nechtěl potkat. A ze strachu ze zla by mělo přeci vzejít hledání a snaha o konání dobra. A nezáleží jestli jsme věřící. Naopak, přijde mi, že strach, který ve vás někdo vzbudí na základě toho, aby vám víru předal není tak účinný. Vlastní živá vidina těch plamenů je to, co nás posílá na dlouhou cestu záchrany vlastní duše či mysli (pokud nevěříte v duši).