Hledání pocitu důležitosti v šílenství

Myšlenku, kterou se zde budu zabývat jsem nevymyslel sám, ale zaslechl jsem ji v jednom audiu o komunikaci (tuším, že to audio byl Carnegie). Nevzpomenu si, v jakém to bylo kontextu, ale v té nahrávce byl příklad mladé ženy, která nebyla spokojená se svým životem. V životě nezískala to, po čem dlouhou dobu toužila. Začala se u ní projevovat schizofrenie. A ve svých bludech věřila, že získala vše po čem toužila. Lékař, který ji měl na starost řekl, že kdyby ji dokázal vyléčit, stejně by to neudělal, protože je šťastnější ve své nemoci. 

Nahrávku jsem nedoposlechl, ale tahle historka mi zůstala na mysli. Jako typický příklad tohoto jevu považuji Remuse, o kterém jsem zde už psal. Je to člověk z nižší socioekonomické třídy, nemá zaměstnání, má dluhy, nemá příliš přátel nebo kamarádů a náplň jeho života je pravděpodobně velmi stereotypní. V historkách, které mě a dalšímu kamarádovi vypráví, vyvíjí nějakou technologii či léčivo, svádí boj s nějakým antagonistou nebo se vůči němu děje bezpráví a správně by měl vlastnit obrovské jmění. Přemýšlel jsem, jak by na tom byl, kdyby se náhle vyléčil a procitl by z bludů. Nejspíš by to byl velký šok. Velmi pohnutý život, který si vysnil by byl náhle pryč a on by se probudil do světa, kde už mu bylo 30 a nedosáhl ani toho, co průměrný muž jeho věku. Asi už je pro něj lepší, když jeho bludy dále trvají.

Zamyslel jsem se také nad sebou. Došlo mi, že mám také sklony během ataky připisovat si nějaký zajímavý příběh. Například jsem "viděl" minulý život a karmické tresty. Občas jsem měl také sklony připisovat si nějaké velkolepé poslání. Ve chvíli, kdy mi došlo, že si také ve své slabosti nárokuji velikost, připadal jsem si trapně a nepatřičně. Ve stavech mimo ataku, když jsem stabilizovaný však jistou monumentálnost hledám taktéž. Přehrávám si různé příběhy. Ale je to spíše záležitost fantazie. Rád bych časem některé příběhy, které se mi honí hlavou zpracoval do literární podoby. Mám rád hudbu, knihy, seriály a filmy, díky kterým se mi vaří krev. V životě mi nejde úplně o pocit monumentálnosti vlastní, ale chci mít pocit blízkosti k silným příběhům.

Deník odvykajícího kuřáka - díl čtvrtý

Dnes tomu bylo 20 dní bez cigarety. Chuť na cigaretu je už naprosto minimální. Optimismus přetrvává. Přestat kouřit jsem se pokoušel už před 3 roky. To, že se zdá, že jsem to nyní dokázal, mě plní pocitem, že dokážu i věci jiné.

Jako další krok jsem se rozhodl dostat se do lepší fyzické kondice. Před chvílí jsem docvičil. Tělesnou aktivitu mám celkem pravidelně, ale často to je pouze 20 - 40 minut denně. I když během týdne mi táta zprovoznil kolo, takže jsem byl na projížďce, která přes hodinu nejspíš trvala. Studuji také nějaké materiály ohledně stravy, jelikož tu bude také nutné upravit.

Snažím se svůj život změnit od základu. Je to má odpověď na dlouhotrvající krizi brzkého věku. V zápalu posledních tří týdnů se mi také zdálo, že projevy mé nemoci byly naprosto minimální. Přetrvávala pouze sociální úzkost, se kterou budu muset časem také něco udělat. Ale střídání nálad mě bohudík neobtěžovalo.

Deník odvykajícího kuřáka - díl třetí

Dnes to bylo 10 dní, co jsem neměl cigaretu. Shrnu teď posledních několik dní.

Abstinenční příznaky mě opustili zhruba pátý den bez cigaret. Teda, ne že bych občas necítil nutkání zapálit si, ale to je ze zvyku nebo případně chutě, ne však proto, abych se zbavil abstinenčních příznaků. 

Minulý víkend jsem byl na chvíli posedět v hospodě s kamarádem. Vzhledem k tomu, že je nekuřák, bylo to o poznání lehčí. Pil jsem raději nealkoholické nápoje, pořád jsem si nebyl jistý, jestli bych si v náladě po pivu nezapálil. Doma jsem si však během posledních dnů dvakrát trochu piva dal, je to přeci jen bezpečnější prostředí než hospoda. 

Poslední dny piji o kávu navíc případně přidávám ještě čekankovou náhražku kávy - caro. Káva teď u mě povýšila na první pozici,co se koření života týče. Dříve to byly právě cigarety, co činily nějakou chvilku během dne zajímavější. Nyní to je tedy káva. 

Raději se teď vážím častěji, nechtěl bych být ten typ, co přibere v důsledku toho, že se vzdal cigaret. Váhu mám za těch 10 dní téměř stejnou, možná jsem o trochu lehčí, ale to je zanedbatelné. Neodpírám si jídlo, co mi chutná, ale zase to nepřeháním. V létě se budu více věnovat zlepšení stravy, jako další krok v kompletní změně mého života. To, že se mi daří nekouřit, mě velmi motivovalo více se snažit. 

Ve škole se mi dařilo, dal jsem i zkoušku, kterou jsem absolvoval v den, kdy jsem ještě měl nějaké abstinenční příznaky. Zbývá mi už jen ústní část jedné zkoušky, a poté mi začnou prázdniny, i když to zase budu muset pracovat na diplomové práci.

Dnes jsem absolvoval další hospodu s kamarádkou kuřačkou. Dokonce jsem si už dal pivo. Měl jsem velkou chuť si zapálit, ale odolal jsem. Ale druhé pivo už by bylo příliš riskantní. 

Zítra přijede kamarád, co se odstěhoval z města a jezdí sem jednou za tři týdny. Nejspíš se půjde do hospody, která je velmi zakouřená. Vzhledem k tomu, že když přijede, dávají s kamarádkou jednu cigaretu za druhou, přemýšlím o tom, že se nakonec omluvím a tentokrát hospodu vynechám. Pořád mám chutě, když vidím někoho kouřit.

To je tedy shrnutí posledních dnů. Doufám, že tenhle boj vyhraju a pak se pustím do nějaké další výzvy.

Deník odvykajícího kuřáka - díl druhý (obstál jsem hospodu)

Tenhle příspěvek bude krátký. Před chvílí jsem se vrátil z hospody. O cigaretu jsem si neřekl, i když ve chvíli, kdy mi šel cigaretový kouř přímo do tváře, měl jsem srdce až v krku. Jako pokaždé, když delší dobu nekouřím, tabákový kouř mi začal ukrutně vonět. Zatím jsem však byl stále silný a nepodlehl.

Deník odvykajícího kuřáka - díl první

"Měl bych přestat kouřit"... Ani se nedopočítám, kolikrát jsem si tohle řekl. Několikrát jsem to i zkusil. A teď se o to pokouším znovu. Ještě zdaleka není vyhráno. A ani s tím úplně nepočítám, nechci zažít další zklamání.

Jelikož jsem hypochondr, záměrně jsem se vyhýbal článkům o škodlivosti kouření nebo fotkám plic po delší době kouření. Nedávno jsem si ale všechny ty příšerné obrázky prošel. Jizva po amputaci jedné plíce je ještě to slabší kafe. Řekl jsem si, že až mi skončí zkouškové, pokusím se přestat. Jeden den mě však poměrně bolely dásně. A jelikož mě bolí hlavně v důsledku kouření, řekl jsem si, že zkusím přestat hned, co mi dojde krabička. První den mého pokusu mi tedy ještě zbývaly 4 cigarety, které jsem vykouřil celkem ve spěchu. Poté jsem jednou použil nikotinový sprej. Ale ten už jsem pak raději znovu nepoužil. Nechtěl jsem si v těle stále udržovat hladinu nikotinu. Teď je to něco málo přes 3 dny bez nikotinu.

Prvních 5 hodin bez cigarety jsem pořád klepal nohama. K večeru prvního dne jsem v důsledku abstinenčních příznaků brečel. Druhý den jsem měl migrénu a závratě. Procházka byla jako v mlhách, jako bych se sjel velkou dávkou rivotrilu. Třetí den byl celkem lepší. Byl jsem sice stále otupělý, ale delší procházka s kamarádem mi prospěla. Dnešek je čtvrtý den mého pokusu. Stále se mi v hlavě rozsvěcí kontrolka, která říká, že je čas na cigaretu. Například po kávě. Za chvíli nejspíš vyrazím do hospody s kamarádem a kamarádkou, kamarádka je kuřačka, takže to bude pro mě taková první zkouška. Snad si o cigaretu neřeknu. Každopádně teď nemůžu několik týdnů pít příliš alkoholu, protože opilost je ta nejsnadnější cesta, jak si znovu zapálit.

PS: Čekají mě ještě dvě zkoušky. Bál jsem se, že v důsledku abstinence nebudu schopný se pořádně učit, ale napětí, které přišlo mě naopak vybudilo být na své poměry velmi produktivní.