Nahrávku jsem nedoposlechl, ale tahle historka mi zůstala na mysli. Jako typický příklad tohoto jevu považuji Remuse, o kterém jsem zde už psal. Je to člověk z nižší socioekonomické třídy, nemá zaměstnání, má dluhy, nemá příliš přátel nebo kamarádů a náplň jeho života je pravděpodobně velmi stereotypní. V historkách, které mě a dalšímu kamarádovi vypráví, vyvíjí nějakou technologii či léčivo, svádí boj s nějakým antagonistou nebo se vůči němu děje bezpráví a správně by měl vlastnit obrovské jmění. Přemýšlel jsem, jak by na tom byl, kdyby se náhle vyléčil a procitl by z bludů. Nejspíš by to byl velký šok. Velmi pohnutý život, který si vysnil by byl náhle pryč a on by se probudil do světa, kde už mu bylo 30 a nedosáhl ani toho, co průměrný muž jeho věku. Asi už je pro něj lepší, když jeho bludy dále trvají.
Zamyslel jsem se také nad sebou. Došlo mi, že mám také sklony během ataky připisovat si nějaký zajímavý příběh. Například jsem "viděl" minulý život a karmické tresty. Občas jsem měl také sklony připisovat si nějaké velkolepé poslání. Ve chvíli, kdy mi došlo, že si také ve své slabosti nárokuji velikost, připadal jsem si trapně a nepatřičně. Ve stavech mimo ataku, když jsem stabilizovaný však jistou monumentálnost hledám taktéž. Přehrávám si různé příběhy. Ale je to spíše záležitost fantazie. Rád bych časem některé příběhy, které se mi honí hlavou zpracoval do literární podoby. Mám rád hudbu, knihy, seriály a filmy, díky kterým se mi vaří krev. V životě mi nejde úplně o pocit monumentálnosti vlastní, ale chci mít pocit blízkosti k silným příběhům.
Žádné komentáře:
Okomentovat