S někým to jde lehce

Ano, dlouho jsem nepsal. A to se událo dost věcí, o kterých jsem mohl psát. Jsem teď však celkem extrovertně naladěn a některé emoce jsou zatím příliš čerstvé. Je však možné, že o daných věcech napíšu později.

Před nějakou chvílí jsem se vrátil z dvouhodinového procházky. Tváře mi hoří, venku je opravdu zima. Únava se šíří do celého těla kromě myšlenek. Řekl jsem si tedy, že udělám to, k čemuž jsem blog občas používal. K přemýšlení během psaní. Začnu psát článek, abych viděl své myšlenky na monitoru, občas něco přemažu, nahradím a článek buď zveřejním nebo smažu. Těch smazaných bylo za dobu mé nečinnosti několik.

Po 15 minutách:

Opravdu jsem se sebecenzurou pokročil na takovou úroveň, že jsem smazal většinu již napsaného článku. Přišlo mi to příliš osobní. Jo, jsem prostě čím dál větší extrovert a to i ve světě anonymního blogování. Dobře, přepíšu tedy i název článku a budu psát o něčem naprosto jiném.

Mám jednu zásadu. Důvod k této zásadě je mírná paranoia. I  když je celkem opodstatněná. Blog jsem sice plánoval naprosto anonymní, ale vím, že několik lidí, kteří mě znají osobně dokáží přiřadit mou osobu k tomuto blogu. Také vím, že někdo občas dal odkaz někomu dalšímu. Výsledek je, že vím, že o blogu nejspíš vědí i lidé, o kterých nevím, že o něm vědí. (Strašná věta :-D, promiňte). Z tohoto důvodu jsem opatrný co sem dávám a kdy to sem dávám. Mám takové pravidlo, že dojmy z některých událostí sem dám třeba i o půl roku později, aby si nikdo nedokázal spojit danou akci s konkrétním článkem.

Teď tedy k jednomu dávnému večírku. Věděl jsem o něm dopředu. A byl jsem si vědom jedné věci, bude tam někdo, před kým se nechci znemožnit. S úpravou zevnějšku jsem začal velmi dopředu. Kromě toho jsem trochu bilancoval a přemýšlel jsem, kam jsem se od minulého setkání posunul. Bál jsem se přítomnosti přítelkyně dotyčného, ale ta se naštěstí nepotvrdila. Vzpomněl jsem si na své negativní tendence při podobných příležitostech. A to: pít více než je u mě zvykem, mít následně hrozné řeči; chovat tak, jak jsem se choval před 7 lety, nejistá mluva, sklon k tomu chlubit se zmíněnému mladíkovi o svých nápadnících a podobně. Nastal den D, hodina H. Byl jsem tam dřív než on. O dost. Celkem se tam mlčelo, já začal pít. Když přišel, byl jsem v uvolněné náladě. Pozdravil jsem na rozdíl od dob, kdy jsem byl dost nabroušený. V tu dobu byla party už celkem živá. Po nějaké době přišlo na chvíli, kdy jsem se s dotyčným dal do řeči. V tu chvíli jsem si vzpomněl na několik schůzek z minulosti. To, co jim chybělo, bylo tady i po letech. I můj strach z komunikace a nepříjemnost lidské blízkosti byla pryč. Je to někdo, u koho mi nedělá problém dívat se mu dlouho do očí. Někdo, u koho mi je fyzická blízkost dokonce příjemná. A řeč nevázne, není formální a chladná. Ano, tohle je asi důvod, proč zůstanu sám. Protože tohle všechno nedokážu najít u někoho jiného.

Jak pokračuje podzim + Souboj s podvědomím

Jak jsem psal, mám teď sklony k podzimním úzkostem. Těm však úspěšně odolávám, i když mě to stojí dost sil. Dále se ještě snažím pracovat na diplomové práci a učím se ke státnicím. To mě stojí další síly. Ve výsledku to vede k tomu, že spím ještě více, než je u mě běžné. Nemůžu však říci, že bych byl po probuzení odpočatý. Právě naopak. Důvod? Během spánku mě terorizuje vlastní podvědomí.
V dnešním snu bylo mé podvědomí personifikováno do lidské postavy. Mluvili jsme spolu. Respektive, mé podvědomí se mi snažilo dát lekci a řeklo mi zhruba tohle:
"Vidíš, ujíždí ti vlak, vždyť to dobře víš... Šest let uběhlo jako nic a ty další roky uběhnou ještě rychleji. Ještě máš šanci se rozmyslet pro druhou variantu. Ještě to třeba stihneš."
  Kdysi dávno jsem se musel nějak rozhodnout, nebudu říkat, čeho se to týkalo. Ale háček je v tom, že to, co jsem neudělal představovalo dost velká rizika. Zvolil jsem "klidnou cestu", která se zdá být na první pohled jednodušší, ale stejně se každý den ptám "co kdyby".
Souboj s mým podvědomím pokračoval, začal jsem se bránit. "Ty víš, že zrovna teď opravdu nedokážu změnit své rozhodnutí." Podvědomí pokračovalo s lekcí. "Však neříkám, že to je jediná možnost, jediná cesta. Ale zamysli se, čas opravdu běží rychle. Snad nechceš, aby jednou bylo na všechno pozdě? Konečně se prober a až se probudíš, pusť se do práce na náhradním plánu. Běž rychle, jako by ti šlo o život, snaž se získat co nejvíc věcí, co by se ti mohlo hodit." Tohle byl tedy souboj s podvědomím, v důsledku kterého jsem se probudil vyčerpaný a s mizernou náladou. Na druhou stranu však trochu inspirován. Únava je však silná překážka, takže dnes jsem žádné nadprůměrné výkony nepodal, ale přesto jsem alespoň o něco pokročil s věcmi k diplomce.

Podzimní úzkosti 2016?

Včerejší den pro mě nebyl psychicky ok. Měl jsem celkem silnou sociální úzkost, o které jsem chtěl sem psát, ale nesebral jsem vůli. Hned poté, co jsem se vrátil z města na mě padla podzimní nepohoda a ulehl jsem a nedělal vůbec nic. Vzal jsem si prášek na úzkost a k večeru už mi bylo o něco lépe.
Dnes jsem také nebyl zrovna dobře naladěný, ale teď mi je znovu vysloveně špatně. Napadlo mě, jestli se o mě jako každý rok nepokouší podzimní úzkosti. Pokud si to dobře vybavuji, loni jsem měl také nějaký náznak, ale vše jsem nakonec ustál celkem dobře a rychle jsem nabral nové síly.
Poradit si s tím letošním návalem chci celkem brzy. Jak? Pomocí vnějších podnětů. Najít vhodnou věc, která mě má zaměstnat je u mě celkem lehké. Miluji vzdělávací filmy, seriály nebo učebnice.
Avšak v náporu úzkosti si často vyčítám, že nedělám své podstatnější činnosti, což je v tuto dobu čtení materiálů k diplomové práci.
V dny, kdy už tuším, že nějaké problémy s náladou přijdou, se snažím udělat toho hodně ještě předtím než se nálada promění ve velmi nepříjemného společníka. Dnes jsem sice už něco přečetl a přeložil, ale potřeboval bych ještě něco udělat. Moje taktika v podobných situacích je to, že chvíli dělám něco, co mě lépe naladí a pak dělám práci, do které se mi zrovna nechce. Když jsem kdysi četl knihy k maturitě, občas jsem narazil na nějaké naprosto nudné dílo. Abych ho přečetl, řešil jsem to tak, že jsem si k němu  pustil hru Medieval II Total War, která je na kola. Abych mohl odehrát jedno kolo, musel jsem přečíst 5 článek textu. Jelikož mě ta hra tenkrát velmi bavila, byl jsem schopný přečíst i 50 stránek za odpoledne. Je to jako zapíjení nedobrého jídla vodou. Samozřejmě, že je dobré u podstatné aktivity vydržet něco déle, multitasking údajně není příliš produktivní, ale v tuhle roční dobu, kdy se ochladí a je více tmy je dobré věnovat se činnostem, o kterých dopředu víme, že jsou nám příjemné. Já jsem například otevřel knihu "Odmaturuj ze společenských věd". Rád se vzdělávám a postupně si snažím zopakovat věci, které si už nepamatuji příliš jasně.
No nic, jdu se začíst a nabrat tak sílu k tomu, abych dnes ještě zvládl něco důležitějšího.