Jak jsem psal, mám teď sklony k podzimním úzkostem. Těm však úspěšně odolávám, i když mě to stojí dost sil. Dále se ještě snažím pracovat na diplomové práci a učím se ke státnicím. To mě stojí další síly. Ve výsledku to vede k tomu, že spím ještě více, než je u mě běžné. Nemůžu však říci, že bych byl po probuzení odpočatý. Právě naopak. Důvod? Během spánku mě terorizuje vlastní podvědomí.
V dnešním snu bylo mé podvědomí personifikováno do lidské postavy. Mluvili jsme spolu. Respektive, mé podvědomí se mi snažilo dát lekci a řeklo mi zhruba tohle:
"Vidíš, ujíždí ti vlak, vždyť to dobře víš... Šest let uběhlo jako nic a ty další roky uběhnou ještě rychleji. Ještě máš šanci se rozmyslet pro druhou variantu. Ještě to třeba stihneš."
Kdysi dávno jsem se musel nějak rozhodnout, nebudu říkat, čeho se to týkalo. Ale háček je v tom, že to, co jsem neudělal představovalo dost velká rizika. Zvolil jsem "klidnou cestu", která se zdá být na první pohled jednodušší, ale stejně se každý den ptám "co kdyby".
Souboj s mým podvědomím pokračoval, začal jsem se bránit. "Ty víš, že zrovna teď opravdu nedokážu změnit své rozhodnutí." Podvědomí pokračovalo s lekcí. "Však neříkám, že to je jediná možnost, jediná cesta. Ale zamysli se, čas opravdu běží rychle. Snad nechceš, aby jednou bylo na všechno pozdě? Konečně se prober a až se probudíš, pusť se do práce na náhradním plánu. Běž rychle, jako by ti šlo o život, snaž se získat co nejvíc věcí, co by se ti mohlo hodit." Tohle byl tedy souboj s podvědomím, v důsledku kterého jsem se probudil vyčerpaný a s mizernou náladou. Na druhou stranu však trochu inspirován. Únava je však silná překážka, takže dnes jsem žádné nadprůměrné výkony nepodal, ale přesto jsem alespoň o něco pokročil s věcmi k diplomce.
Žádné komentáře:
Okomentovat