Sociální úzkost - Návštěva restaurace

Musím se pochválit, dnes jsem se překonal a šel na oběd do restaurace, sám. Pro běžného člověka to vůbec nic není. Já osobně zas takový problém někam zajít nemám, ale musím jít s někým. O něco lepší to je mimo domov v nějakém větším městě. Ale tady doma jsem v restauraci sám nebyl několik let. Navíc jsem šel v době, kdy je na ulicích nejvíc lidí. Věděl jsem dopředu, že to nebude nic příjemného, ale musím trénovat. Nechci, aby se sociální úzkost stala časem invalidizující.

Být místní patriot

Řekl jsem si, že napíšu něco, co se netýká života s psychózou, ale místo toho životního stylu. Na podzim naší rodinu opustil děda. Přebírali jsme věci, co po něm zbyly a já jako největší současný turista v rodině dostal turistický deník mých prarodičů. Vzal jsem si také cestopisné knihy o kraji, ve kterém žiji, ale i o jiných místech České republiky.
Vzhledem k tomu, že máme s kamarády pochodovou partu, chystám se navrhnout, abychom absolvovali nějaký výlet podle deníku. Pokud možno s přespáním ve stejném hotelu, večeře ve stejné restauraci a tak dále. Od podzimu cítím latentní smutek. Čas běží, vše se mění a lidé tu nejsou věčně. Tenhle deník je taková časová schránka, a proto je pro mě důležité vyrazit na podobný výlet, beru to jako vhodné vyjádření daného smutku.
V dnešní době lidé hodně cestují, především do zahraničí. Také se rád jednou za čas podívám do jiné země. Ale v tom, že chci procestovat hlavně rodnou zemi, mám jasno už delší dobu. Chci také vědět více o historii, o lidech, co tu žili před námi. To se mi právě líbí na živote mých prarodičů, že měli celou zem procestovanou křížem krážem.
Další věc, na současné době se mi líbí vzestupné tendence zajímat se o lokální produkty a podpora lokální ekonomiky. Lokální produkt, který mě zajímá asi nejvíce je pivo. Pamatuji si dost dobře své první návštěvy lokálních mini pivovarů, je to pro mě sváteční událost, kterou bych si rád v dohledné době zopakoval. A, když už o tom píšu, jdu se podívat, kam by se dal udělat výlet ta novou příchutí piva.

Práce nedopadla

Jak jsem psal, přihlásil jsem do výběrového řízení na jednu pozici. Jednalo se o sociální služby. Postoupil jsem do druhého kola výběrového řízení. To bylo v pátek a já čekal na výsledky do pondělí.
Během víkendu přišly pochybnosti. Začal jsem pochybovat o tom, jestli bych byl v dané práci dobrý. Začal jsem se naklánět k myšlence, že by možná bylo lepší, kdyby vše nedopadlo. Každopádně řekl jsem si, že je jedno jak to dopadne. Pokud do dopadne, udělám vše proto, abych byl v práci dobrý. Pokud ne, půjdu jiným směrem.
Přišlo pondělí, nedopadlo to. Svým způsobem se mi ulevilo. Dále bylo vše podobné, jako když se mi nezdaří zkouška. Přišel silný elán pracovat na něčem dalším. Rozhodl jsem se, pro cizí jazyky, protože mě vždy bavili a jejich učení mě neomrzelo ani po letech. Ostatně, že půjdu tímto směrem, pokud tahle práce nedopadne jsem si předsevzal už dříve.
 Takže plán je jasný, pořádně makat na diplomce a přitom najít čas na tom, abych se posílil i v cizích jazycích. Po dokončení školy mám v plánu kurzy a následné certifikáty ve dvou ze čtyř jazyků, které se současně učím.
Ještě na závěr, včera večer na mě trochu padl smutek, že práce nedopadla. Smutek se trochu přelil i do dneška, ale nevěším hlavu, byl to můj první pracovní pohovor a na hledání práce je v současnosti dobrá doba.
Nuže vzhůru za jiným snem - překladem učebnic a tvorbě titulků.

Mix leden 2017 (2)

Leden 2017 pokračuje a zde je něco o tom, jak můj život pokračuje.

Diplomka

Těžce nestíhám. Ne, že bych si neudělal čas, ale tak ze mě ta práce vysává energii, že nejsem schopný vydržet ani půl hodiny v kuse. Čím déle na ní pracuji, tím hůře se mi pracuje. Postupně přestávám být nervózní z toho, že bych školu nedokončil.

Přístup k životu

Občas smutek, ale prožívám ho s pozitivním přístupem, nejde být vždy veselý. Jinak, tohle období je u mě význačné vysokým optimismem ohledně budoucnosti.

Sociální úzkost

Ta je teď minimalizovaná. Chodím každý den někam ven, abych byl zvyklý potkávat cizí lidi. Pokouším se myslet na něco jiného, než jak trapně působím a vše se zlepšil.

Zdraví

Začal jsem držet mírnou dietu, o které asi napíšu samostatný příspěvek. Ty kila po Vánocích to chce dát dolů. Když stíhám, tak cvičím. Jinak jsem nasadil ostropestřecovou kůru na játra. Beru dlouhodobě léky a chci udělat něco pro to, aby neměly nežádoucí účinky. Tuto kůru jsem nasadil na podzim, předtím jsem se poradil s lékařkou.

Práce

Absolvoval jsem výběrové řízení. Postoupil jsem druhého kola, které mám také za sebou. O tom, jestli mě přijali sem napíšu, až budu mít výsledky. Jedná se o práci na poloviční úvazek. Jak říkám, jsem teď optimista, jestli to nedopadne, nebudu to brát tragicky, určitě bych našel něco jiného.

Úvahy nad nostalgií (nehybridní hudba)

Učení mě unavilo na tolik, že jsem si musel dát pořádnou pauzu. Pokračoval jsem tedy ve třídění starých fotek, které doposud nemám hotové. Poté jsem skončil u poslouchání hudby, kterou jsem poslouchal v době před deseti lety. Napadla mě jedna věc. Zavedl jsem si pojem nehybridní hudba. To znamená hudbu, kterou jsme poslouchali pouze v jednom období života a později jsme si ji pustili pouze ojediněle. Takováto hudba má jednu vlastnost. Dovede velmi dobře konzervovat starou dobu.

A znáte ten pocit, že je horší smazat nekvalitní fotku je proto, že je velmi stará? A přitom mnohem kvalitní fotka ze současné doby skončí v koši, jen proto, že je tu větší možnost vyfotit podobnou. 

Tohle třídění fotek a starých věcí miluji. I když možná jsem v tom až masochistický. Nostalgie je přesně ten typ psychické bolesti, kterou miluji. Na pocitu nostalgie je ostatně založeno hodně mých myšlenek a sklonů.

Jak jsem se naučil mít rád cestu vlakem aneb konec stresu z cestování

Když jsem se v roce 2013 vrátil do školy, bylo to celkem hektické. A jelikož jsem si ty nejobtížnější předměty přetáhl do roku 2014, byl hektický i další rok. Naučil jsem se v té době mít mnohem radši malé město, odkud pocházím, protože město, kde studuji bylo spojeno se školou. Tohle období bylo také spojeno s nárůstem úzkostí a neklidu. Nejhorší chvíle týdne bylo odjíždění do školy. Vypěstoval jsem si totiž celkem silnou úzkost a nervozitu spojenou cestováním, které se chci nyní věnovat.

Školní obtíže vymizeli, ale úzkost z cestováním tu byla stále. Občas se mi ale dařilo část cesty si užít. Za to mohla hudba, kterou doporučuji všem, kteří neradi cestují. Ještě lepší je tedy cestovat se společníkem, se kterým rádi komunikujete, protože rozhovor vám pomůže odpoutat se od nepříjemností.

Rozhodl jsem se, že si z cestování udělám chvíli vyhrazenou k bilancování nad současností. Je to věc, nad kterou rád přemýšlím. Postupně jsem přišel k myšlence, že cestování je chvíle, která nejvíce odráží dobu. Obzvlášť pokud dojíždíte do školy. Po týdnu ve škole se člověk rozplácne na sedadle autobusu či vlaku a všechny věci, co se za ten týden přihodily mají dozvuk. Ta vzdálenost mezi dvěma místy se dá prožít krásně. V těch chvílích se snad zamýšlím nad svými předsevzetími více než koncem roku. Cesta mezi dvěma místy u mě představuje metaforu toho, že se v životě někam posouváme. To, že si uvědomuji tenhle aspekt u cestování spolu s tím, že rád hledím do budoucnosti ,jsou asi to klíčové, co mi pomohlo zbavit se nepříjemného pocitu spojeného s cestováním.

A teď ještě něco na závěr pro ty, kteří cestování nemají opravdu rádi. Je dobré zavést do cestování nějakou rutinu, která vám je příjemná. Když jsem ještě kouřil, cigareta vždy měla pevné místo a čas po cestě do školy a odlehčovala mi cestu. Tu nahradila káva. Dnes už mají leckteré vlaky wifi a na youtubu jsou kromě písní i seriály, jeden seriál jsem si vyhradil pouze na dojíždění, cestu to velmi zkrátilo. 

V kupě papírů mám ostatně někde vypsané body, co mi ve spojitosti s cestováním vadí. Pokud to najdu, nejspíš bude tento seznam umístěn na facebookovou stránku blogu.

Mix leden 2017

Příprava na zkoušku, diplomka, blížící se státnice a brzký pracovní pohovor. Povinností je hodně. A aby tento blog nezůstal neaktualizovaný, budu sem dávat alespoň jednou měsíčně nějakou kompilaci věcí z mého života a myšlenek.


Sociální úzkost

Nový poznatek, ven musím každý den, nevyplatí se zůstat i jediný den pořád doma, společenská úzkost má větší možnost narůstat, pokud neudržuji každodenní kontakt s veřejnými prostranstvími. Dnes jsem se na toto téma bavil s tetou, která říkala, že má babička měla také sociální úzkost a ze stejného důvodu chodila ven každý den, aby se vše nezhoršilo. Takže, když nebude pochůzka do města, bude alespoň procházka.

Láska

Ta poslední dobou velmi ovlivňuje klima mé nálady. Je to dozvuk. Viděl jsem se s někým, ke komu něco cítím hooooodně dlouhou dobu. A nějak jsem dotyčného viděl bez filtru a tak následovala deziluze. Jelikož mě tyhle city tradičně dlouho ovlivňují, jejich zmírnění vytvořilo pocit prázdnoty a ten vedl k smutku a nihilismu. Nálady po 14 dnech začaly ustupovat a chytám další dech, odhodlání a motivaci do budoucna.

Hudba

Právě jsem našel song, který naprosto koresponduje s mou náladou, poslouchání této písně je jako pohlazení po duši. Nejspíš je to tím, že se ztotožňuji s textem a melodie vše podtrhuje. Pokud by vás zajímalo, co je to za píseň, jedná se o Further od VNV Nation.

Vize budoucnosti

Psal jsem o deziluzi z lásky a také o tom, že už jsem stihl nabrat nových sil. Ještě se ve mě mele, jestli stále něco cítím nebo ne. Ale můj  přístup je takový, že na tom nezáleží. Hlavní je, že si uvědomuji, že jsem byl těchto citů schopen. Že existovali. Věřím, že takovéto city dovedou v člověku probudit ohled a vlídnost. A vědomí minulé lásky se dá z romantických citů přenést i na ty přátelské.



Tenhle rok bude pravděpodobně zlomovým rokem mého života. Tak schválně, co přinese.