Deprese, o které jsem psal nebyla pouze jednorázová. Začalo nejspíš horší období. Jsem silně unavený. A to, jak fyzicky, tak psychicky. Nálada je teskná. Avšak nevyřadilo mě to naprosto mimo provoz. Zvládám toho teď sice o něco méně, ale i tak pracuji.
Včera začala deprese přecházet spíše do nostalgie. Hodně jsem vzpomínal na pubertu. Četl staré blogy, které archivují atmosféru okolo roku 2008. Dnes jsem procházel staré fotky a poslouchal hudbu, kterou jsem poslouchal tenkrát. Nějak mám pocit, jako by to vše bylo celkem blízko. Jen se nedokážu natáhnout o konečných několik centimetrů ve vzduchoprázdnu a toho všeho se dotknout. Nostalgie je velmi silná. A jeden z jejích rozměrů je rozměr krásna. To, že existovalo něco takového, na co tak rád vzpomínám. Něco, co mi bylo tak blízkého. Něco, co bylo můj život.
Nějak nevěřím, že to vše je navěky pryč. Říkám si, že jednou, až člověk projde všechno, co na něj ještě čeká, vrátí se někam tam zpátky. A bude žít přítomnou nostalgií. Starosti, které to reálně obnášelo nebudou, ale to kouzlo, které tomu dal čas existovat bude. Takhle se často zamýšlím nad smrtí.
Žádné komentáře:
Okomentovat