Má nemoc začala v roce 2010. A pokud bychom za konec měli počítat poslední ataku, skončila by tedy v roce 2012. Ale jednak není jisté, že nepřijde další ataka, i když tomu tedy nic nenasvědčuje a za druhé, byly to stavy, které byly někde mezi.
Jak nazvat to, o čem chci mluvit? Dejme domu epické myšlení. Dle tohoto myšlení je svět jeden velký příběh a každý člověk je herec. Tento pocit někteří nemají téměř vůbec, jiní více a já mám pocit, že spousta psychicky nemocných ještě mnohem více. Od tohoto přístupu jsem se odpoutal asi někdy v roce 2016. Nebo spíš jsem ho usměrnil do běžné podoby. Takové, že můj příběh se skládá jen z běžných věcí. Občas však přijde krátkodobý návrat epického myšlení.
No tak jsem se rozepsal. Ale o něčem jiném, než jsem původně chtěl psát. Takže nyní už k věci.
Jak nemoc odeznívala, začal jsem vše brát pouze jako nemoc. Nemoc, co nemá smysl, prostě se stane z biologického důvodu. Všechny divné věci, co se v atace staly jsem identifikoval jako bludy. Tedy... ne všechny. Na pár věcí zapomínám, ale když si vzpomenu, znamená to téměř automaticky epické myšlení. Jde hlavně o jednu věc. O jednu sms zprávu. Byla dost zvláštní. A člověk, který mi ji napsal, popřel, že by ji psal. Ale já jsem si smrtelně jistý, že byla reálná. Jenže,... nemám dnes absolutně žádný důkaz, že zpráva existovala. A jelikož se na jejím konci psalo, že nemám mluvit o obsahu, smazal jsem ji. Je to jako divné sny, které se mi zdají. Dějí se v nich podivné věci. Často je tam postava v kápi, která tvrdí, že tohle není jen sen a že o jejich obsahu je mi zakázáno mluvit. Jsem přes svou silnou racionalitu pověrčivý a tak opravdu o obsahu těch snů nemluvím. I když mám z toho zvláštní pocit, beru to jako sen. Jenže... ta zpráva tehdy byla skutečná. Jsem si tím jistý. Zároveň však vím, že tohle působí jako klasická paranoia, takže se s nikým nehádám. Takových zpráv přišlo koneckonců více. Dobře si pamatuji tu poslední. Tu jsem nemazal a ukázal někomu, abych měl svědka. Svědek mi potvrdil, že je to divné. Zprávu jsem se rozhodl v mobilu nechat. Jenže mobil se rozbil. A zpráva pryč. No a po roce mi i můj svědek řekl, že si to pořádně nepamatuje, atd. Cítil jsem pocit prohry, ale věděl jsem, že tohle je něco, v čem není dobré se hrabat. Od chvíle, co jsem poslední zprávu ukázal už nikdy žádná nepřišla. Vše se stalo jen vzpomínkou, která mě nutí pochybovat, že vše na světě je čistě normální a že zde není nic paranormálního.
Vím, že tenhle článek zavání psychózou, ale věřte, že jsem v současné době více racionální než spousta lidí bez diagnózy. Psychóza je z pohledu zdravého nemoc. Z pohledu nemocného často pocit, že ví víc než druhý nebo, že se mu děje něco tajemného. Pro mě, jako člověka v rámci možnosti uzdraveného, je to nemoc spojená s tím, že se dějí věci, které je těžké vysvětlit.
Žádné komentáře:
Okomentovat