Rok 2012 (+2013) vs. rok 2017 (+2018)

Co mají pro mě roky 2012 a 2017 společného? Oba dva roky začaly dobře. Pokračovaly jako jedny z nejlepších let života. A skončili tragédií.

Rok 2012 skončil nejhorší atakou, kterou jsem měl.
Na konci roku 2017 moje mamka upadla do kómatu a následně zemřela.

Po roce 2012 logicky nastal rok 2013. Hrozný rok, který jsem nesnášel a nepřinesl snad nic dobrého.
Rok 2018 logicky také nezačal dobře. Věc, co se stala na konci roku 2017 je mnohem horší než na konci roku 2012. Jedna věc se však za těch 5 let změnila. Nechci říci, že jsem silnější než tenkrát.
Spíš mám větší nadhled a jsem zralejší. Neplácám se jako tenkrát ode zdi ke zdi, ale snažím se konstruktivně řešit své problémy a hledat životní sílu a cestu dál. Duševní vyzrálost je snad ta nejlepší věc, co nám čas může dát.

Trocha balkonové sentimentality

Jednu věc jsem si zamiloval. Náš balkon.

Když byla rodinná oslava nebo jsem onemocněl a hlídal mě děda, tak chodil na náš balkon zapálit si cigaretu. Náš balkon neustále chválil a říkal, že to je jeho oblíbené místo, kde si zapálí. Zdůvodňoval to tím, že jako turista vidí na obzor na pěkná místa, kde byl na túře. Celkem jsem nechápal takové nadšení výhledem.
Avšak jak jsem dospěl, začal jsem to mít stejně. Vidím odtud na kopec u Trojcestí, které jsem popisoval v jednom ze starších příspěvků. U toho kopce jsem toho prožil hodně. Dále vidím na další vrch, tam jsem zasadil jednu svou povídku. A jak roky plynuli, i já jsem se stal vášnivým turistou a na místech, které jsou odtud vidět, jsem byl na túrách. Navíc, když si stoupnu na kraj balkonu, vidím na lom, který se nachází nad vesnicí, kde naše rodina mívala chatu a já tam strávil podstatnou část dětství.
Jak víte, už delší dobu nekouřím. Přesto mám tendenci chodit na balkon a opřít se o zábradlí, jak jsem to dělal dřív, jen tentokrát v ruce nedržím cigaretu. Tohle místo mám rád. A těším se, až přijdou teplé jarní dny, kdy si sem vlezu s kafem a knihou. Už jsem si tam letos vlezl na konci února, ale zrovna jsem se nachladil.

Tenhle článek naráží na důležitý prvek v mém životě. Sentimentalitu a smysl pro kouzlo maličkostí. Tyto pocity v sobě úmyslně posiluji, protože činí život snesitelnějším.

Jak bojuji se sociální fobií aneb trocha esoteriky

Pravidelní čtenáři dobře vědí, že mám problém se sociální fobií. Nehodlám se však vzdát se svému strachu a tak na sobě pracuji.
Sice jsem odpůrce šarlatánství a pavěd, přesto jsem si z esoteriky vypůjčil jednu techniku. Proč? Protože lidská sugesce funguje. Právě na tom staví všichni šarlatáni a právě proto by mi tato věc mohla pomoci.

Jakou věc jsem si tedy z esoteriky vypůjčil? V době, kdy jsme koketoval s pavědami, zabýval jsem se něčím, jako čistění energetických vztahů mezi mnou a okolím. Snažil jsem se rozpouštět případnou nenávist nebo negativní pocity z některých lidé ve svém vědomí. Teď tedy používám stejnou techniku, akorát že pracuji se strachem z lidí. Hodně silnou roli v této technice hraje vizualizace. Představím si jakousi univerzální pozitivní energii a představuji si, jak ji předávám lidem, které potkávám na ulici. Samozřejmě vám netvrdím, že zde existují nějaké energické kanály. Jde mi jen o přístup k lidem a nahrazení strachu pocitem, který bych popsal jako otevřenost lidem nebo jako přejícnost nějakého univerzálního štěstí.

Jsem zvědavý, jestli tato technika přinese své ovoce, mám však pocit, že napětí z veřejných prostranství už trochu pokleslo. V následujících měsících ještě chystám začít pracovat na mých komunikačních schopnostech a asertivitě.

Deprese nebo něco takového

V jednu chvíli jsme měl dost nápadů, na čem pracovat a jaké schopnosti vylepšit. Jenže z ničeho nic jsem přišel o veškerou sílu a své aktivity omezit na to nutné minimum. Tudíž kromě aktivit v práci jsem pouze odpočíval.

Znovu mě přepadla deprese, tentokrát byla spojená s prací. Avšak nešlo především pouze o ten palčivý pocit, že mě něco tíží, tak to bylo pouze na začátku. Pak má deprese převzala spíše fyzickou podobu. Byl jsem naprosto bez energie.

Svou první pracovní krizi jsem snad už rozchodil. Takže se s novou vervou pustím do práce na svých schopnostech a životním stylu.

Coltonův upgrade - Píšeme rychle

Spousta zaměstnání dnešní doby vyžadují práci na počítači. Někteří z nás měli to štěstí, že se naučili psát všemi deseti již na střední. I já mám za sebou takový kurz. Avšak jistota při psaní se časem nějak vytratila a tak jsem se rozhodl si vše zopakovat. 

Nejprve něco málo o programu, se kterým jsme pracovali na střední. Jedná se o All ten fingers.

Vypadá asi takto. Mě osobně se s ním pracovalo příjemně. Nevýhodou je, že zdarma je ke stažení pouze demo. Avšak nevadí, máme tu alternativu zdarma.

Přihlásit se můžete pomocí facebooku. Myslím, že se dá užívat i bez přihlášení, ale nemáte potom přehled o tom, co už jste absolvovali.

A tak se tedy pouštím do zlepšení mého psaní.

Tímto vyzývám i ty, kteří si při psaní nejsou stoprocentně jistí, aby svoji schopnost zlepšili.

Pracovat se musí + první krize + sledujte můj život

Zdravím vás, čtenáři.

Nová práce není jen zdrojem nových impulzů, ale i nových problémů.
Budu upřímný. Stojí mě to dost psychického úsilí. Nejedná se vlastně ani o práci nijak složitou. A jelikož jsem si toho vědom, propadl jsem depresi ohledně vlastních schopností.

A jako pokaždé, když mám krizi, půjdu i tentokrát do sebe. Jo a tentokrát to bude velký...

A ještě něco, svou cestu budu sdílet. Třeba vás některé mé kroky inspirují. Všechny příspěvky najdete pod štítkem Coltonův upgrade.