Jednu věc jsem si zamiloval. Náš balkon.
Když byla rodinná oslava nebo jsem onemocněl a hlídal mě děda, tak chodil na náš balkon zapálit si cigaretu. Náš balkon neustále chválil a říkal, že to je jeho oblíbené místo, kde si zapálí. Zdůvodňoval to tím, že jako turista vidí na obzor na pěkná místa, kde byl na túře. Celkem jsem nechápal takové nadšení výhledem.
Avšak jak jsem dospěl, začal jsem to mít stejně. Vidím odtud na kopec u Trojcestí, které jsem popisoval v jednom ze starších příspěvků. U toho kopce jsem toho prožil hodně. Dále vidím na další vrch, tam jsem zasadil jednu svou povídku. A jak roky plynuli, i já jsem se stal vášnivým turistou a na místech, které jsou odtud vidět, jsem byl na túrách. Navíc, když si stoupnu na kraj balkonu, vidím na lom, který se nachází nad vesnicí, kde naše rodina mívala chatu a já tam strávil podstatnou část dětství.
Jak víte, už delší dobu nekouřím. Přesto mám tendenci chodit na balkon a opřít se o zábradlí, jak jsem to dělal dřív, jen tentokrát v ruce nedržím cigaretu. Tohle místo mám rád. A těším se, až přijdou teplé jarní dny, kdy si sem vlezu s kafem a knihou. Už jsem si tam letos vlezl na konci února, ale zrovna jsem se nachladil.
Tenhle článek naráží na důležitý prvek v mém životě. Sentimentalitu a smysl pro kouzlo maličkostí. Tyto pocity v sobě úmyslně posiluji, protože činí život snesitelnějším.
Žádné komentáře:
Okomentovat