Jak jsem psal dříve. Posledního půl roku se mi vrací trapné situace a polije mne u toho vždy dost silná úzkost. Včera jsem si vzpomněl na tuto věc a řekl jsem si, že je zvláštní, že tahle věc se mi nevrací. Bylo by to dokonce legitimnější. Trapasy v atace, to je prostě nemoc... Ale během oslavy mých dvacátých narozenin jsem byl přeci stabilizovaný.
Party
Oslava mých dvacátých narozenin probíhala u nás na zahradě. Přišlo celkem dost lidí a snad každý, kdo přišel mi daroval lahev alkoholu. Já sám připravil lahví několik. Všechny tyto lahve se otevřely a vypily, takže pro představu je vám jasné, že to byla "party hard".
Pilo se a pilo a já začal být jaksi chtivý. Na oslavě byl také člověk, ke kterému jsem vždy choval negativní vztah. Ale dost odůvodněně se o něm spekulovalo, že je bisexuál. Nevím, jestli jsem vám říkal své motto, pro připomenutí zde: "nepřítel taky rád".
Všichni jsem byli opilí, ale já obzvlášť. Separoval jsem se od zbytku s tímto člověkem na terase a začal mu dělat návrhy. No jo, říkal jsem, že mě tohle nebude líčit v příliš dobré světle...
To vše by nebylo zas tak trapné, tohle asi znáte sami. Ale mě napadlo říci dalšímu kamarádovi, aby ho podnítil k činu. On byl do celé věci zasvěcený a kdysi mi totiž tvrdil, že muž, kterému jsem dělal návrhy mu jednou prohlásil, že by se mnou měl poměr, ale bojí se, že by se to rozneslo.
Tahle informace mohla být vymyšlená, kdo ví, dnes už je to jedno.
Všem v chatě bylo jasné, o co se pokouším, přesto mi při vzpomínání není trapně. Mohl jsem mít v sobě snad i lahev tvrdého alkoholu. A ostatní pili také hodně.
Konec oslavy
Oslava skončila, vydali jsme se všichni domů. Doprovázel jsem svého kamaráda Willa k jeho domu, že sedneme na lavičku a budeme si ještě povídat. Will prohlásil "Pojďme se bavit o něčem hlubokomyslném." Sotva větu dořekl, začal zvracet. Když mu bylo lépe šel domů a já se také vydal ke svému domovu.
Proč jsem vytáhl takhle osobní historku?
Důvodů je více. Za prvé jsem chtěl ukázat, jak moje mysl funguje náhodně. Kdejaká blbost mě v mysli straší do teď a je to jen zanedbatelné faux pas. Mé chování v této vzpomínce mi je naprosto jedno, i když jiný by se propadl hanbou.
Za druhé jsem chtěl odlehčit své psaní, protože jsem teď psal neustále jen o současné situaci.
Za třetí jsem měl pocit, že tu o sobě píšu spíš jen kladně. Řekl jsem si, že trochu nabourám svůj obraz, abych jako bloger působil více reálněji. Toť vše.
V dohledné době vytáhnu další historku z minulosti. Budu se v ní po nějaké době věnovat své psychóze, konkrétně se podíváme do doby mezi mou druhou a třetí atakou.
Žádné komentáře:
Okomentovat