Stalo se něco, co pro mě ještě před pěti lety bylo nepředstavitelné. Ale nějaké náznaky byly už loni. Vrátilo se vánoční kouzlo!
A spolu s vánočním kouzlem se vrátil jakýsi koncept. Nebo spíš směsice pocitů, do kterých bych vás chtěl zasvětit.
Tuhle směsici pocitů vyvolává několik věcí a představ.
1) starý světle modrý zpěvník s roztomilou malůvkou na obale, na jehož konci je ukolébavka Chtíc aby spal
2) poslech písní Už z hor zní zvon a Purpura
3) představa pobytu na chatě nacházející se uprostřed zasněžené pláně v horách
4) představa cesty zasněženým městem, mezi padajícími vločkami se ozývá zvuk tichého cinkání
Když spojím tyhle věc dohromady, vzniká jakási melancholická esence Vánoc, která mi však přijde nesmírně krásná. Tenhle pocit se znovu objevil s Vánočním kouzlem, ale cítil jsem ho už kdysi, když mi bylo ještě méně než 10 let.
Zima zvláštně zalézá pod kůži. Někdy to může být děsivé, jindy smutné. A ne všechen smutek je ošklivý. Existuje i krásný smutek, který nás kolíbá na cestě životem.
Žádné komentáře:
Okomentovat