Přežvykování hudby

Zřejmě to nebyla jen návrať depek. Zřejmě jsem ve stavu komplexního bilancování...

Od minulé nemoci se u mě objevila ještě jedna tendence spojená s ohlížením se zpátky. A to recyklování staré hudby. V současnosti u mě kouzlo jednotlivých písniček vyprchává mnohem rychleji než standardně. Po několika dnech mě songy začnou tak štvát, že se ohlížím jinde.

Zdroj: https://www.pexels.com/

A tak jsem prošel playlisty za posledních více než deset let. A znovuoposlouchal jsem velký počet písní. Při téhle aktivitě se mi vrátila spousta dalších vzpomínek a pocitů. Už to ale nebylo tak melancholické, ale spíše nabuzující.

Jelikož se i tyto sáhodlouhé seznamy opotřebovaly, hledám nové způsoby, jak najít další hudbu, která mi  bude dělat doprovod. Zkouším playlisty jiných lidí, zahraniční písně, velmi staré melodie a podobně. Hudba je prostě něco, bez čeho nemůžu být a co potřebuji stále aktualizovat.

Divnost

Čas na trapnou historku! 

Před časem jsem se donutil jí nakoupit do obchodu, kde jsem sám nebyl spoustu měsíců. Do obchodu na druhé straně města. Byl jsem trochu nervózní a kličkoval po obchodě na místech, kde bylo více lidí. Nakonec jsem nabral do košíku vše, co jsem potřeboval a zamířil ke kase. 

U kasy přede mnou stála paní, která byla dost podobná nejlepší kamarádce mé tety, možná to i byla ona. Styděl jsem se pořádně si ji prohlídnout, abych věděl, zda mám zdravit. Vyrovnal jsem zboží na pult a odvážil se paní si prohlédnout v obličeji. Měl jsem pocit, že to je tety kamarádka. Pozdravil jsem tedy. Trapné ticho.

Ve stručnosti, dodnes nevím jistě, jestli to byla dotyčná či nikoliv, vím však jistě, že jsem v tu chvíli působil divně. I kdyby to nebyla ona, bylo by mnohem přirozenější pozdravit hned z kraje, ne takhle po dlouhé době, co jsme stáli vedle sebe.

Ponaučení? Je to vlastně jedno. Ale to je to, co vám chci v tomhle článku říct.

Přijmi svou divnost

Možná jste se na internetu setkali s tím, že lidé o sobě tvrdí že jsou divní a jsou na to náležitě pyšní. Dané slovo pro takovou divnost zní v angličtině quirkiness. Youtube kanál The Take vydal video "Weird Girl" a je to patrně jejich nejlepší video. Dokonce rozjeli merch s typy divných holek.

Jo, zdá se mi, že být trochu divný je dnes celkem v kurzu. A tak jsem si i já před časem řekl "embrace your weirdness." Všiml jsem si však, že mám tendenci přijmout pouze ty části vlastní divnosti, které působí zajímavě a jistým způsobem esteticky. Například nezvyklé zájmy nebo zajímavé a originální části životního stylu.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Tam, kde je to potřeba

A pak jsou tu věci, které nemají žádný romantický nádech. Jako například má trapná chvilka v obchodě. Díky ní jsem ale došel k tomu, že potřeba přijmout vlastní divnost je právě tady. Ne u toho, co může být i cool. Ale u divnosti, co nemá žádný pozitivní atribut, ale je to stále divnost, která nikomu neškodí. Můj způsob pozdravu byl divný. Ale nikoho nepoškodil. Jen mi spustil úzkost ohledně toho, jak trapně působím. A tu úzkost nemám za potřebí. Stačí jen přijmout vlastní divnost.

Blbá návrať

 Co se to se mnou děje? Že mám pocit, že jsem podobně emočně zranitelný, jako když mi bylo 17...

Dobře, tohle je trochu hyperbola, ale byl jsem nachlazený a má mysl začala fungovat atypicky. Nebo spíše poněkud typicky pro roky minulé... No dobře, to taky ne, spíše jsem se dostal do fáze jakéhosi depresivního bilancování. I když depresivní není taky úplně to správné slovo.

Vzpomínky

Znáte to, když některé vzpomínky nejsou běžně dostupné, ale tu a tam se vám vrátí nějaké zapomenuté věci? No, tak za poslední týden se mi jich vrátilo tolik, jako běžně za půl roku. Nebylo to úplně depresivní v tom smyslu, že bych upadal do beznaděje. Musel jsem se však popasovat s desítkami depresí minulých. Přesto mám pocit, jako bych vše vnímal s jistým nadhledem, kdy jsi sem vědom, že mám mnohem více psychické síly než tenkrát.

Provokování ďábla bosou nohou

K celé věci asi přispívá jedna má aktivita. Nebudu dohledávat starší článek tady na blogu, ale myslím, že se jmenoval Vzletný plamen. O co šlo? V minulosti jsem trávil hodiny tím, že jsem pil kávu u emotivní hudby a měl jsem přitom vzletné myšlenky. Tahle aktivita mě většinou psychicky destabilizovala poté, co jsem přitom začal být silně obsesivní.

V průběhu let jsem se však naučil užívat tuhle aktivitu s mírou a přínosy vzlétání převažovaly nad negativy. No a tahle aktivita je typická pro mé poslední dny. Vzlétám velmi často. I když už delší dobu mám pocit, že se postupně stává zase spíše negativní věcí a opět má tendenci mě destabilizovat.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Riziko ataky?

No a v poslední části článku bych se chtěl zamyslet na něčím, co vás možná také napadlo. Hrozí mi teď další ataka? Zas tolik se toho nebojím. A přišel jsem s novou škálou. Představme si škálu od 0 do 10, kde bod 0 znázorňuje naprostou psychickou stabilitu a bod 10 to, že máte zrovna ataku. Za poslední roky se většinu dnů pohybuju na bodě 1, 2, nebo maximálně 3. V současnosti mám pocit, že jsem v bodě 4. Je to sice stejný bod, který zpětně přisuzuji období, kdy mi umřela mamka. Ale do bodu 10 je to ještě stále daleko. Tuhle škálu nazvěme třeba Indigova škála relativního šílenství.

A to je asi tak vše, z čeho jsem se chtěl v posledních dnech vypsat. Mám ještě jeden rozepsaný článek, který tu přistane snad už brzy.

Milý deníčku – 6. díl

 Milý deníčku... O víkendu slavil třicet jeden z mých nejlepších kamarádů. A samozřejmě se to sešlo tak, že jsem byl nemocný. Po dvou nezávislých testech na covid, které byly negativní, jsem se na party přeci jen vydal.

Dobře jsem se bavil až do chvíle, když jsem přestal být schopný mluvit. Dvakrát se mi zablokoval krk a musel jsem čekat, než jsem byl schopný se alespoň slovně rozloučit. Na druhý den akce jsem se těšil víc než na ten první. Ale bolest krku byla tak silná, že jsem musel zůstat doma.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Byl to depresivní den, plný bolesti, smutku a samoty... Dnes mi už je fyzicky lépe. Ale psychika! Peklo... Mám pocit, jako by se mi restartoval mozek a znovu si vyžírám všechny deprese, co jsem měl od 15 až doteď. Sice v lehčí formě, přesto nepříjemné.

Taky dávám do kupy konspirační teorii. Něco se mi nezdá na tom, co mi Youtube pouští za hudbu, moje nálady to jen zhoršuje. A tak koumám, zda netestují nějaký nový destruktivní algoritmus.