Co se to se mnou děje? Že mám pocit, že jsem podobně emočně zranitelný, jako když mi bylo 17...
Dobře, tohle je trochu hyperbola, ale byl jsem nachlazený a má mysl začala fungovat atypicky. Nebo spíše poněkud typicky pro roky minulé... No dobře, to taky ne, spíše jsem se dostal do fáze jakéhosi depresivního bilancování. I když depresivní není taky úplně to správné slovo.
Vzpomínky
Znáte to, když některé vzpomínky nejsou běžně dostupné, ale tu a tam se vám vrátí nějaké zapomenuté věci? No, tak za poslední týden se mi jich vrátilo tolik, jako běžně za půl roku. Nebylo to úplně depresivní v tom smyslu, že bych upadal do beznaděje. Musel jsem se však popasovat s desítkami depresí minulých. Přesto mám pocit, jako bych vše vnímal s jistým nadhledem, kdy jsi sem vědom, že mám mnohem více psychické síly než tenkrát.
Provokování ďábla bosou nohou
K celé věci asi přispívá jedna má aktivita. Nebudu dohledávat starší článek tady na blogu, ale myslím, že se jmenoval Vzletný plamen. O co šlo? V minulosti jsem trávil hodiny tím, že jsem pil kávu u emotivní hudby a měl jsem přitom vzletné myšlenky. Tahle aktivita mě většinou psychicky destabilizovala poté, co jsem přitom začal být silně obsesivní.
V průběhu let jsem se však naučil užívat tuhle aktivitu s mírou a přínosy vzlétání převažovaly nad negativy. No a tahle aktivita je typická pro mé poslední dny. Vzlétám velmi často. I když už delší dobu mám pocit, že se postupně stává zase spíše negativní věcí a opět má tendenci mě destabilizovat.
Riziko ataky?
No a v poslední části článku bych se chtěl zamyslet na něčím, co vás možná také napadlo. Hrozí mi teď další ataka? Zas tolik se toho nebojím. A přišel jsem s novou škálou. Představme si škálu od 0 do 10, kde bod 0 znázorňuje naprostou psychickou stabilitu a bod 10 to, že máte zrovna ataku. Za poslední roky se většinu dnů pohybuju na bodě 1, 2, nebo maximálně 3. V současnosti mám pocit, že jsem v bodě 4. Je to sice stejný bod, který zpětně přisuzuji období, kdy mi umřela mamka. Ale do bodu 10 je to ještě stále daleko. Tuhle škálu nazvěme třeba Indigova škála relativního šílenství.
A to je asi tak vše, z čeho jsem se chtěl v posledních dnech vypsat. Mám ještě jeden rozepsaný článek, který tu přistane snad už brzy.
Žádné komentáře:
Okomentovat