Roky ubíhají, věci pomíjejí a mezi tím, na co se tato pomíjivost také vztahuje, jsou i sny. Dnes bych se tedy chtěl věnovat těm snům, které mě v posledních letech přešly.
Nomádství
Ještě v roce 2018 jsem snil o tom, že seženu práci na home office a budu migrovat po České republice a každý půlrok žít v jiném městě. V roce 2020 jsem home office skutečně získal a ta možnost tu tedy byla. Mně se už však nechtělo sen realizovat. Mé hnízdící reflexy jsou naopak čím dál silnější, jen není s kým hnízdit.
Opuštěná hospoda
Ve vesnici kousek od nás, kam se často vracím, je budova, kde bývala hospoda. Zavřeli ji rok předtím, než jsem začal pít. Jestli v něčem totálně romantizuji nepoznané, tak je to právě tohle místo. A roky jsem snil o tom, že budovu koupím a založím tam hipsterskou restauraci, kam se budou lidé sjíždět i z daleka. Ale provozovat pohostinství je velmi komplikované. Vím navíc, že tohle jsem nikdy nemyslel tak docela vážně.
Vlastní penzion
Zde je to na provedení podobně náročné jako u hospody. A já bych stejně byl i u penzionu člověk, co si otevřel hospodu a chodili mu tam lidi.
Psychologie
Studovat psychologii byl v pubertě můj velký sen. Na tuhle školu jsem se však po střední nedostal. Dlouhé roky jsem ještě snil, že jednou... Ale uběhl opravdu dlouhý čas a i tento sen vyšuměl.
Abych tenhle příspěvek uzavřel. Psychologie byl sen, který jsem chtěl skutečně realizovat. A u těch ostatních? Občas sníme proto, abychom měli kam uniknout, ale realizovat daný sen vlastně ani úplně nechceme. Je to jen myšlenka v naší hlavě, kam se můžeme ukrýt, když zrovna prší.
Žádné komentáře:
Okomentovat