Přišel jsem na to, že po letech na home office jsem naprosto odvyklý dojíždět. Dojíždění bývalo mým každotýdenním chlebem a najednou byla krapet výzva dojíždět 2x týdně do rehabilitačního centra.
Zdroj: https://www.pexels.com/
Z kraje to bylo děsivé. Svět byl děsivý. Přišlo mi, že všude je spousta divných lidí, které jsem si odvykl potkávat. Ale jelikož jsem takto dojížděl celý měsíc, nakonec jsem si zvykl a našel i něco příjemného v tom být zase na cestě. Hudba, káva a nákupy při chvilkách, kdy jsem čekal na spoj.
A nakonec to uteklo překvapivě rychle a fyzioterapie je za mnou. Ještě mě tedy v následujícím kalendářním roce čeká magnetická rezonance a kontrola u neuroložky. Aktuálně je mi však lépe.
Žádné komentáře:
Okomentovat