V době, kdy se u mě poprvé rozjela psychóza, jsem si zrovna zničil vlasy, nebo jsem si to alespoň myslel. Vlasy jsem si upravil způsobem, po kterém, abych je dal zpátky do původního stavu, jsem musel čekat rok. Spustilo mi to velmi silnou dismorfofobii, což je ve zkratce stav, kdy si člověk připadá deformovaný a i to možná přispělo k rozjetí mé nemoci.
Dnes si nemyslím, že tehdejší účes byl špatný. Je mi spíš líto, že jsem si dané vlasy neužil a naopak z nich měl tak špatný pocit. O to ale nejde, chci se nyní podívat ještě na jednu věc. Protože stejně závažné a snad i více nepovedené změny vlasů, jsem udělal také později, když jsem byl starší.
Pomiňme to, že jsem byl později vyzrálejší a měl nad danou věcí větší nadhled. Napadla mě další věc. Zrovna nedávno jsem kamarádovi říkal, že se mé vnímání času extrémně zrychlilo. Jakoby den na střední utekl zhruba stejně rychle jako nyní tři týdny.
To by tedy znamenalo, že se mé vnímání času zrychlilo 21x. Berme v úvahu, že bych si změnil vlasy tak, že by trvalo rok dát je do původního stavu. V pubertě by to pocitově byl ten rok, zatímco nyní by to vyšlo na necelých 18 dní.
Myslím tedy, že na téhle myšlence něco bude. Čas utíká a extrémní vlasové změny se už nezdají tak fatální možná i z tohoto důvodu.
Žádné komentáře:
Okomentovat