středa 30. července 2025

Je Padesát odstínů šedi opravdu tak špatné? (kritika)

Rozhodl jsem se zahrát si opět na filmového kritika. Nedávno jsem se podíval na Padesát odstínů šedi. Mám tu několik stránek poznámek, které velmi zjednoduším a převedu do tohoto příspěvku. Dodám ještě, že jde pouze o můj osobní názor, se kterým nemusíte souhlasit a také, že jsem se snažil nebýt předpojatý a dá tomuto filmu šanci.

Pro úplnost ještě poznamenávám, že budu hodnotit rovnou celou trilogii jako jeden film. 

Jedná se tedy o tyto filmy:

Padesát odstínů šedi (2015)
Padesát odstínů temnoty (2017)
Padesát odstínů svobody (2018)

Ještě dodám, že první díl z trilogie jsem viděl už v době kdy vyšel, zatímco zbylé dva díly jsem nyní viděl poprvé.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/336115-padesat-odstinu-sedi/prehled/

Na začátku si stanovíme několik bodů, na základě kterých budu film hodnotit.

1) kostýmy
2) kulisy
3) soundtrack
4) herecký výkon
5) děj

0 je minimální hodnocení a 10 maximální.

Kostýmy
Kostýmy a kulisy jsou pro mě obecně často důvod, proč si nějaký film pustím. A hned na začátek vám přiznám, že tohle bylo opravdu slabé. Z kostýmů mě esteticky nezaujalo snad nic. Nic nepůsobilo, že by mělo osobnost. Vše působilo velmi bezduše a bez nápadu. Možná to bylo proto, že kostýmy mají vyprávět příběh a příběh těchto filmů byl tak předvídatelný, že nebylo co ukazovat. 
Za kostýmy dávám 1/10

Kulisy
Opět naprosto bez duše. Kulisy prostě jen demonstrovaly extrémní bohatství. Dost jsem zde cítil minimalismus desátých let 21. století, který mi nyní přijde silně nevkusný. Kulisy se pohybovaly někde v poli duševně ploché instagramové influencerky nebo nějakého zbohatlíka, co má sice spoustu peněz, ale zato nemá zajímavou osobnost a ani vkus. 
Hodnotit ale budu lépe než kostýmy, protože je tam krapet větší náznak toho, že kulisy něco vyprávějí 2/10.

Soundtrack
Zde ve zkratce zmíním, že soundtrack byl asi nejsilnější součást této trilogie. Populární songy, které nějak neurazí a jsou poslouchatelné. 5/10

Herecký výkon
Dakota Johnson mě naprosto iritovala a přišla mi jako nevhodná volba pro hlavní hrdinku. Budu citovat scénu z filmu, kde hovoří její sokyně v lásce, která se ptá "Co má ona, co já nemám?" Odpovím na to jedním slovem "Nic!". Postava mi přišla zahrána ploše, Johnsonová mi navíc přišla naprosto bez sexappealu, který by měl být pro takto sexualizované dílo stěžejní. Hlavní hrdinka byla prostě nudná až na půdu a neviděl jsem důvod, proč by o ni měl mít někdo bohatý a úspěšný zájem.
Jinak obecně můžu říct, že úplně všechny postavy působily dost jako klišé. Vlastně nepůsobili ani jako reální lidé, ale jako jakási light verze lidí. 1/10

Děj
Než jsem začal film sledovat, položil jsem si otázku:"Jaká je hlavní myšlenka filmu? Je zajímá a je uspokojivě a zajímavě naplněná?" Myšlenka filmu zajímavá rozhodně není, asi jste slyšeli, že to je fanfikce na Twillight. Ale je to prostě archetypální příběh typu kráska a zvíře. To by ale nemuselo vadit, takový příběh by mohl být třeba kvalitně zpracovaný. Což nebyl. Každý zvrat byl předvídatelný. Vše působilo infantilně, jako by to napsal někdo, kdo ani není dospělý. A ta přehnaná fixace na sexuální scény byla vlastně dost na sílu a nějak mi to do děje nezapadala. Bod dávám za tempo, na filmy se dalo dívat celkem plynule 1/10.

Závěrečné hodnocení
Pokud dobře počítám, dostávám se na závěrečné hodnocení 20%. To mi přijde, že sedí, sice jsem to tady zkritizoval, ale viděl jsem ještě mnohem horší věci. 

neděle 27. července 2025

10 let blogu

A je to tady, tenhle blog právě oslavil 10 let své existence!

Původně jsem plánoval něco speciálního. Napadlo mě změnit vizuál blogu. A to buď na úplně nový, nebo na podobný tomu původnímu ve stylu knihovny. Lenost však zvítězila.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Dále mě napadlo při tomto výročí lehce vystoupit z anonymity a odtajnit, kolik přesně mi je let, nebo jaké české město nazývám na tomto blogu Velké město. Nějak se však na tento krok zatím necítím.

Takže smolík. Neudělám dnes nic speciálního. Snad stačí to, že jsem na tomhle blogu stále aktivní i po tak dlouhé době. Blogy, které jsem sám četl, už snad ve všech případech zamrzly. Já se však zatím nechystám nikam. Co myslíte? Dočká se blog jednou své dvacítky?

čtvrtek 24. července 2025

Nemocný (červenec 2025)

Nějak je toho na mě hodně. A hned na začátek upozorňuji, že tenhle příspěvek bude trochu znepokojující, takže pokud vám zdravotní témata vadí, nečtěte dál.

V pondělí jsem začal mít zažívací potíže a v úterý jsem začal kadit krev. Chvíli jsem panikařil. Pak jsem si vzal Rivotril a volal obvodní lékařce. Skončil jsem ten den na pohotovosti, kde mi udělali ultrazvuk.

Nemělo by to snad být nic vážného, je to asi jen infekce. Beru antibiotika a živočišné uhlí. Plus dieta, což je na tom to nejhorší.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (cottonbro studio)

Tohle ale není vše. Udělal se mi černý flek za nehtem, myslel jsem, že to je plíseň, ale podle kožního je to spíše bakteriální infekce. Mám na to mastičku a doufám, že to odroste. Doktor o infekčnosti nic neříkal, ale stejně plaším, abych někoho nenakazil nebo si to někam dále nezanesl.

A aby toho nebylo málo, bolí mě střídavě vše od boků až mezi lopatky. Takže nenudím se... Přes to vše pracuji naplno a snažím se celkově sebrat. Nenechám to tak, možná to bude trvat, ale věřím, že své zdraví vyřeším.

středa 16. července 2025

Milý deníčku – 24. díl

Milý deníčku, tady zase já, Colton Indigo...

Doba je jaksi smíšená. Nemám se zas tak špatně, ani zas tak dobře, je to nějak uprostřed.

Sice jsem na blog psal příspěvek, že neplánuji cestovat, po České republice ale jezdím. Červenec byl zatím ve znamení návratů. Vrátil jsem se do dvou měst, která jsou pro mě jaksi klasická. V tom prvním jsme se s kamarádkou a kamarádem potkali s naším dávným kamarádem, kterého už skoro nevídáme. Strhla se totální party a ještě teď mi je trapně, jak moc přes čáru rozhovor šel. Ale opilí jsme byli všichni a nebyli tu střízliví svědci. Za čáru jsem nešel jenom já a nikdo mi nic nevyčetl ráno, takže asi dobrý.

Zdroj: https://www.pexels.com (Pixabay)

Druhý výlet byl do Velkého města. Prošli jsme s kamarádem a zároveň bývalým spolubydlícím místa, kde jsme žili a také exotické obchůdky a restaurace. Na oběd č. 2 se přidali i přátelé, kteří ve Velkém městě zůstali. Navíc jsem neměl z pobytu ve městě nějakou velkou úzkost, i když město to je hnusné a s vážnými sociálními problémy. Takže asi úspěch.

Co mi ale kazí poslední dny je nový kožní problém. Svépomoc nezabírá, takže mě asi čeká návštěva dermatologa. Kamarádka ale říkala, že se to řeší špatně a vrací se to. Takže blbý... Snažím se neustále postižené místo nekontrolovat, ale zatím nemám ten správný odstup.

No dnešní zápis uzavřu tím, že další výlet je ve výhledu, tentokrát to bude úplně nové město. A krátce potom bude větší sraz, který opět pořádám a zase zkouším posunout návštěvnost, takže jsem kontaktoval asi 20+ lidí, které jsem pozval osobně a dal jsem vědět i obecně ostatním lidem, že se mohou přidat.

Tak zase někdy! 

Colton Indigo

sobota 12. července 2025

FOMO

FOMO asi zažil každý. Ten pocit, kdy máte pocit, že o něco přicházíte. Já ho měl spojené hlavě s cestováním.

Pokud tenhle blog čtete pravidelně, tak už asi víte, že mám už nějakou dobu úzkost spojenou s cestováním. Moji přátelé na druhou stranu cestují pravidelně. A já měl dlouhou dobu jaksi pocit, že bych měl cestovat taky.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Bylo tu tedy FOMO. Tak nějak jsem neměl dobrý pocit, když mi někdo oznamoval další cestu. Pak jsem si to ale v hlavě porovnal. Vrátil jsem se k tomu, že pocit, že o něco přicházím, když tolik necestuji, je vlastně zbytečný. Mně osobně totiž cestování vlastně tolik nedává.

Kdysi byla doba, kdy jsem cestoval více. A nějaké hezké vzpomínky na to mám. Spíš mám ale pocit, že cestování je pro mě naprosto přeceňovaná aktivita. Nějak mi ty peníze a stres za to nestojí. Cestování navíc není úplně ekologické a raději se vzdám jej, než jiných věcí, na kterých mi záleží více.

Takže asi tak. Teď nějak klidně vnímám cesty svých přátel. Nemám pocit, že o něco přicházím. U nich je patrně cestování postavené v žebříčku aspirace více, u mě to prostě není priorita.

středa 9. července 2025

Proč je pro mě důležitý seriál The Office

Nedávno jsem si sestavil tabulku cílů a mezi střednědobé cíle jsem zařadil dokoukání seriálu The Office. Koukám na něj už delší dobu než rok a jsem aktuálně na konci čtvrté řady.

Vím, jsem pomalý, ale nemám na sledování seriálů tolik času, jelikož upřednostňuji filmy. Ale The Office je pro mě stejně dost podstatný.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/198118-kancl/prehled/

Proč? Protože se živím administrativní prací. A jelikož jsem dlouhodobě na home office, je pro mě The Office jakýmsi prostředníkem k představě, jak by to mohlo v mém životě vypadat, kdyby nepřišel covid.

Tým, ve kterém jsem byl v éře kanceláře, byl sice výrazně menší a práce byla ještě více monotónní, ale rozhovory v rámci našeho týmu, když nebyl přítomen šéf, byly mnohem, mnohem šílenější. Vtipkoval jsem, že kdyby byl v kanceláři odposlech, skončíme všichni v blázinci.

Takže asi tak... To, že si home office užívám a naprosto mi vyhovuje, neznamená, že občas nesním o tom, jaké by to bylo, kdybych stále chodil do kanceláře.

sobota 5. července 2025

ColtonKecy – Seriál

"Mám rád ten seriál. Nejdivnější byl ale poslední díl první řady. Tam došlo až k narušení čtvrté stěny. Na scénu vstoupil scénárista, ospalý a v ruce držící kafe. "Přetočme to, vraťme to o díl. Jinak to bude fatální a je to konec seriálu. ... Počkat. Ne, o půl dílu! Chci tam nechat nějaké drama." Druhá řada tedy začala v absolutním zmatku. Osobně tyhle díly raději přeskakuji, ať jsem co nejdříve u třetí řady, která se snad dá považovat za relativně klidnou."

Zdroj: https://www.pexels.com/

čtvrtek 3. července 2025

3 nej filmové dekády

Dnes se v rychlosti podíváme na to, jaké kalendářní dekády mám nejraději, pokud přijde na sledování filmů, které byly v té době natočeny. Zmíním tři mé nejoblíbenější dekády a hodnocení je samozřejmě můj osobní názor a vy s ním nemusíte souhlasit.

Zdroj: https://www.pexels.com/

3. místo: 90. léta 20. století

Devadesátky! Tyhle filmy vycházely, když jsem byl dítě a spousta filmů z devadesátek byla často reprízovaná, když jsem byl puberťák. Považuju je tedy za tu největší klasiku.

2. místo: 50. léta 20. století

Jak kdysi řekl můj kamarád, 50. léta byla poslední elegantní dekáda. Nádherná móda a účesy. A ikonické herečky jako Marilyn Monroe a Audrey Hepburn. Učesanost 50. let je pro mě prostě příjemný estetický zážitek.

1. místo: 0. léta 21. století

Nultá léta 21. století je má nejoblíbenější dekáda nejen ve filmu. Byly to pro mě formativní roky. K filmům ze začátku současného tisíciletí mám více vřelý vztah než k filmům z devadesátek. Byl jsem u toho a při vědomí v době, kdy měly premiéru.  A když vybírám film, na který se podívám, často mě to táhne právě k nultým letem.


A to je pro dnešek vše. Klidně piště do komentářů, jakou dekádu máte ohledně filmů nejraději :-).

úterý 1. července 2025

Ohlédnutí za červnem 2025

V červnu se mi vrátila bolest boku v plné síle. Sílily také hypochondrismy. Stejně však mé úzkosti nedosahují dřívějších průměrů. Od října 2024 mám jakési lepší období. Dřívější depresivní stavy tu nebyly dlouho, za což jsem rád.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Pokračuje filmový maraton. Daří se mi dokoukat více filmů a jsem na ně upnutý asi právě proto, že nemůžu příliš chodit a potřebuji tedy jiný koníček než pěší turistiku. Věnuji se také čtení, nečtu hodně, ale dá se říci, že pravidelně.

A jinak je tu v plné parádě léto. I když je to mé nejméně oblíbené období roku, musím říct, že jsem se letos i těšil.