Milý deníčku – 35. díl

Milý, deníčku...

všechny tři akce této sociální sezóny jsou úspěšně za mnou, nová města viděny, spousta kultury a restaurací navštíveno, takže peneženka zaplakala...

Byli jsme také s tátou navštívit babičku, což bylo velmi náročné na psychiku. Trochu mi ten den zlepšilo náladu, že jsme se po zpáteční cestě stavili na nákup oblečení a dokoupil jsem skoro všechno, co se mi rozpadlo nebo brzy rozpadne. Co jsem nesehnal budu ještě doobjednávat z internetu.

 

Zdroj: https://www.pexels.com (Misa S.) 

 

Jinak koukám, že jsem na blog nepsal 13 dní. To je na mě dlouhá doba, ale má jeden prostý důvod. Jsem více offline. Po práci vypínám PC a čtu tištěné knihy, časopisy apod. V umění býti offline vidím vlastně budoucnost eletismu. Kvalita internetu šla s pokrokem v umělé inteligenci dolů a čas offline tak u mě získal na atraktivitě.

Do toho mám nového kamaráda, se kterým o víkendu chodíme delší procházky obohacené občanou zmrzlinou nebo pivem, obojím točeným. Letos si vlastně dost užívám léto, i když to poslední roky bylo mé nejméně oblíbené roční období. Asi tu i přistane článek o tom, jaký letní seriál sleduji.

No a to je prodnešek vše. Nezapomínejte na pitný režim v těch vedrech a zase někdy!

Colton Indigo 

Milý deníčku – 33. díl

Milý deníčku,

tohle není mé nejlepší období...

Některé okamžiky z minulých týdnů vlastně patří k těm nejhorším v mém životě. Byli jsme na návštěvě za babičkou na LDN a ta vzpomínka se mi vrací a straší mě. Ale více se tomuto tématu tady věnovat nechci.

V práci to taky není dobrý, je to takové vypjaté období a co jsem si psal s kolegou, tak to není jen můj pocit. Do toho všeho mě zlobí počítač, takže fakt nedobrý.

Přesto se snažím se držet a najít si alespoň nějakou radost ze života. Zase se velmi upínám k umění a také čtu jeden vědecko-popularizační časopis a poslouchám podcasty s odborníky z různých oblastní vědy.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Kelly)

A co je velmi podstatné, mám tu své přátele. O víkendu byla docela party v sousedním městě. Jelikož se už asi do svatby nesejdeme, tak to i v podstatě byla taková neoficiální rozlučka s kamarádovou svobodou. Uprostřed noci pak šla většina z nás domů pěšky a byli jsme dost hluční a vyřvávali jsme, protože jsme byli za městem poblíž pole.

No takže dnes asi takhle, tak zase někdy!

C. I.