Moje váha - část 1.

Vraťme se v tomto příspěvku do mé puberty. Někdy okolo mých 16 let. Byl jsem tenkrát VELMI hubený. Jak moc? A jak k tomu došlo?

Vždy hubený
Hubený jsem byl vždy. Už od školky mi nechutnalo téměř žádné jídlo a nepociťoval jsem ani pocit hladu. Měl jsem rád jen sladké věci. Co jsem naopak naprosto nesnášel bylo maso. Jíst maso mě dospělí nutili celé dětství. A já jsem naprosto trpěl. Neměl jsem proto tenkrát žádný etický důvod, ale ta chuť mi přišla odporná. Ale nechutnala mi ani zelenina. Byly tu ale vlastně typy masných výrobků, které jsem jedl. Párky, buřty a salámy. Má strava se však skládala hlavně z bílého pečiva, másla, sýru, medu, marmelády, sušenek, čokolády, bonbonů a podobně. Občas jsem byl donucen dát si nějaké ovoce či kešu ořechy.
Vím, tahle strava byla těžce nezdravá. Přesto jsem byl jedno z nejzdravějších dětí v okolí. Byl jsem ale velmi hubený.
Hubený jsem byl pak  i v pubertě. Jelikož jsem objevil kolové nápoje a chipsy, místy jsem byl nepatrně silnější, ale ne výrazně.

Ta láska
V pubertě přišla první zamilovanost. Nějak jsem tušil, že to nikdy nedopadne. A sice nevím, jak to spolu souviselo, řekl jsem si, že právě proto musím hubnout. Jelikož mi jídlo opravdu nechutnalo, bylo to snadné. Postupně jsem začal jídlo osekávat, až jsem skončil u jedno jídla denně. Snídani jsem vždy nenápadně vyhodil a vyhnul jsem se i večeři. Oběd jsem si ale dal. To z čisté vypočítavosti. Věděl jsem, že u oběda mě vidí nejvíce lidí jíst.
Rozhodl jsem se sem nepsat svou výšku a váhu. Aby jste však měli představu kam to vedlo, napíšu sem své tehdejší BMI. V tom nejextrémnějším bodě jsem měl BMI 15,92. Normální váha začíná od 18,5, vše pod ní je podváha. A tuším, že nás ve škole učili, že 13 a méně představuje ohrožení života.
K tomu všemu jsem ještě chlastal první ligu. I když jsem byl značně podvyživený, zvládal jsem toho vypít více než mí vrstevníci.

Anorexie? Kdy přišel bod zvratu?
Nevím, jestli to byla úplně anorexie. Neměl jsem předtím pocit, že jsem byl tlustý. A jak jsem hubl, vnímal jsem, že jsem hubenější a hubenější. Ale měl jsem z toho radost. Byly to spíš nějaké sebedestruktivní sklony.
Večer jsem měl problémy usínat, budilo mě kručení žaludku a místy jsem měl křeče.
Naštěstí tenhle extrémní stav netrval dlouho. Jak jsem se z toho dostal? Byla tam souhra více věcí.
1) Došlo mi, že hladověním nedosáhnu toho, že mi bude lépe. Svou lásku tak nezískám. A jen mi bude každý večer tak neuvěřitelně špatně, jak mi bylo.
2) Tajně jsem koukal do nedělního blesku, kde se daly koupit tapety na mobil se svalovci. Jednou jsme se prohlížel v zrcadle a najednou jsem měl pocit, že jsem zrůda. Vyčnívající kosti, všude samý vřed. Napadlo mě, že bych mohl zkusit taky vypadat svalnatě. Rozhodl jsem se tedy, že ukončím hladovku a začnu cvičit.
3) Máma mi sehnala brigádu. Moje šéfová zjistila, že nechodím na svačinové pauzy, které jsou dané ze zákona. Nakázala mi, že po tuším čtyřech hodinách práce si musím jít koupit jídlo a udělat si svačinovou pauzu.
4) Mamka zpozorovala, že jsem velmi hubený a strašila mě tím, že začnu kolabovat, jako kolegyně v její práci. Než brzy ráno odešla do práce, připravila mi svačinu do školy a dala mi ji do batohu.
5) V létě nastoupili sezónní brigádníci tam, kde jsem pracoval. Bavil jsem se s jednou brigádnicí, která nadšeně hovořila o své oblíbené svačině. Podle postupu, který mi řekla, jsem si tuhle sváču zkusil připravit doma. Celkem mi to i chutnalo. Časem jsem si recept upravil. Rohlík jsem nahradil toastem a přidal k tomu zelené olivy. Začal jsem to snídat před školou. Ale vhledem k tomu, že jsem nebyl navyklý tolik jíst, tak jsem občas po snídani zvracel.

Zde tenhle příspěvek ukončím. Brzy bude mít pokračování, kde se podíváme, jak to bylo dál a také na opačnou stranu mých problémů s váhou.

Proč je pro mě tak důležité, že jsem přestal kouřit

Už tomu byly tři roky, co jsem přestal kouřit. Možná vás napadne, mám stále chuť na cigaretu? Ano, mám! Ne však každý den. Intenzita chutě na cigaretu bývá pořád dost silná, když přijde. Avšak intervaly mezi těmito chutěmi se prodlužují. Teď mám chuť na cigaretu cca jednou za dva měsíce.

Krizový okamžik
Nejhorší okamžik zatím byl na kamarádově svatbě. Jiný kamarád mi dal před ústa hořící cigaretu s tím, ať si potáhnu. Nepotáhl jsem si a byl jsem na něj dost naštvaný. Následujících 40 minut jsem totiž měl dost intenzivní pocity podobné silným abstinenčím příznakům. Jo,... je to pořád ve mě. Pořád mám kuřácký reflex. A stačila by jedna cigareta a závislost by byla v celé své síle zpátky.

                                         Zdroj: https://bettertennessee.com/


Životní úroveň
Ale to, že nekouřím je pro mě velmi důležité. Po cestě do práce jsem se zamyslel nad tím, jak velký vliv má nekouření na mou životní úroveň. Cigarety mě stály spoustu peněz. Tyhle peníze ale nemám, utratím je jinde. Podstatné je však kde.

1) Kadeřnice: Od doby, co nekouřím si častěji dopřávám návštěvu kadeřnického salonu. Často měním barvu vlasů nebo si nechám dobarvit kořínky.

                                          Zdroj:https://www.treatwell.co.uk

2) Návštěva restaurací: Do restaurace jdu minimálně jednou týdně. Každotýdenní návštěvu restaurace považuji za součást dobré životní úrovně. Jíst musíme. Ale proč si jednou týdně nedopřát jídlo, které připravil profesionál?

                                                  Zdroj: https://pixabay.com/
                                                 
Přijde mi, že obě položky, za keré utrácím peníze, které jsem dřív prokouřil, jsou mnohem smysluplnější. Moc luxusu si v životě nedopřávám, je proto dobré mít alespoň nějaký.
Samozřejmě, že nekuřáctví ovlivňuje mou životní úroveň jinak. Když jsem kouřil, začínaly se už u mě projevovat zdravotní důsledky. Teď se mi dýchá mnohem lépe. A podstatná je i psychika. Tenkrát mě nemálo trápilo, že s kouřením nedovedu přestat. Cigarety byly sice jakýsi požitek, ale takový, jehož náklady značně převyšovaly výnosy.

Doufám tedy, že mi to nekouření vydrží do oslavy mých stých narozenin. Pak si přeci jen zase dám.

Eko nápad - Univerzální obaly

V minulém příspěvku jsem psal, že mám nějaké nápady na projekty, do kterých bych se pustil, kdybych byl velmi bohatý. Jelikož mi téma ekologie přijde velmi důležité, rozhodl jsem se jeden nápad sdílet už jen pro tu nepatrnou naději, že si tenhle příspěvek přečte někdo, kdo má větší možnost můj nápad realizovat.

Plastové obaly
Je v nich baleno skoro všechno jídlo, co nalezneme v supermarketech. A málokdo má čas a možnost nakupovat bezobalových prodejnách. To dělají především zero waste zaměření lidé. Ale většina z nás nakupuje v obchodech jako je Tesco, Billa, Lidl a podobně. Generujeme tak extrémní množství plastového odpadu, který se většinou zaskládkuje. Někdy končí plastové obaly v mořích, což je hrozné.

Nápad
Říkal jsem si, že nejlepší řešení tohohle problému by bylo uzákonit univerzální a povinné obaly pro dané druhy potravin. Například na všechny sušenky by byl stejný obal, který by museli mít všichni výrobci. Na balené salámy a sýry další druh obalu a tak dál.
Tyto obaly by sice mohly být zase z plastu, ale nějakého kvalitnějšího a pevnějšího, který by bylo možné použít vícekrát. Plast je většinou lehký materiál.
Obaly by byly zálohované.
Jelikož by všechny obaly byly stejné, nebyl by problém s dalším použitím. Výrobce potravin by mohl použít obal, který předtím použil jeho konkurent.

Dobrovolná dohoda výrobců
V případě, že by stát neuzákonil obaly formou zákona, byla by tu ještě varianta, že by se více výrobců domluvilo a přišlo s tímto řešením samo. Věřím, že tohle řešení plastového problému by mohlo být efektivní.

Důvody, proč chci být bohatý

Asi každý někdy uvažoval o tom, že by chtěl být pohádkově bohatý. I já se nad tím tu a tam zamyslím. Neprožívám to ale tolik, jako dřív. Nejvíc jsem toužil po bohaství v době, kdy mi bylo 11.

Některé lidi bohatství zničí. Někteří umí s penězi zacházet, ať jich mají málo nebo hodně. Rád bych byl v budoucnu pořádně finančně zajištěný. Tenhle článek bude o důvodech, proč.

1. Péče o blízké
Tohle je nejpodstatnější důvod, proč toužím po velkém množství peněz. Lidi stárnou. A já se děsím toho, že někdo blízký bude vážně nemocný. Vím, že nejsem člověk, co by se sám dokázal o někoho starat. Proto vidím zbohatnutí, jako alternativu. V případě, že by se to stalo, chtěl bych někomu blízkému zaplatit nejlepší možnou péči.
A ne, opravdu nejsem schopný se o někoho starat. Jsem ten typ, co by se naprosto zhroutil. V blázinci jsem potkal paní, co se právě z tohoto důvodu psychicky zhroutila. Někteří lidé to prostě opravdu nezvládají...

2. Studium
Moje studium skončilo neúspěšně. A jelikož jsem studoval dlouho, další studium by bylo velmi nákladné. Dost bych doplácel. Přesto nechávám otevřené to, jestli budu ještě někdy studovat. V případě, že bych byl finančně zajištěný, je možné, že bych si něco zapsal dálkově.

3. Projekty
Mám spoustu nápadů, jak něco zlepšit nebo jak nabídnout lidem něco, co tu ještě není. Většinou to jsou nápady, které by nejspíš nebyly ziskové. Pohádkové bohatství by mi tedy mohlo pomoci realizovat se na tomto poli.

4. Péče o sebe
Rád o sebe pečuji. Ale zároveň spořím a nemůžu si dopřát vše, co bych chtěl. Předsevzal jsem si, že nejdřív koupím dům a až pak si dopřeji nákladnější kosmetické procedury.
Jeden nákladný zákrok mám v plánu určitě. Nejedná se o nic invazivního. Chci si nechat odstranit chlupy. Ne každý muž potřebuje a chce vypadat nějak extra maskulinně. A ke mě prostě chlupy nepatří... Věřím, že odstranění nežádoucího ochlupení laserem značně zlepší mou psychiku a vztah k sobě.

5. Možnost volby životního stylu
Tohle je věc, co se mi na bohatých vždy líbila. Ty možnosti a často i větší obzory. Bohatí lidé si mohou vyzkoušet více věcí a přijde mi, že jsou snad i v něčem svobodnější. Rád bych si nastavil svůj život přesně tak, jak chci a ne tak, jak mi dovoluje můj příjem.

Můj milostný život - Strasti lásky

Když jsem psal naposledy o svém milostném životě, psal jsem o muži, se kterým se teď vídám. Vše však nabralo naprosto jiný směr. Avšak jde o směr, který jsem čekal již více než před měsícem. Abych se v textu neztratil, dám dotyčnému krycí jméno. Říkejme mu odteď Edgar.

Buzinec
Nyní se podívejme zpátky zhruba o 6 týdnů. Bylo to krátce před nějakým výletem. Šel jsem do buzince. V té době mi už začalo docházet, že mě Edgar nepřitahuje. Seděl jsem u baru, když náhle přišel Alan (Edgarův kamarád). Nejprve jsem ho málem nepoznal. Viděl jsem ho předtím jen jednou a to při seznámení s Edgarem. Přesto jsme však začali spolu hovořit. Po chvíli mi došlo, že z mojí strany je tam nějaká chemie. Prohlédl jsem si ho tedy. "Ne, není to krasavec. Ale stejně... Rozhodně cítím víc, než když jsem s Edgarem." řekl jsem si.

Pak jsem Alana dlouho neviděl, ale s Edgarem jsem se pravidelně vídal. Čím dál víc mi docházelo, že to nikam nepovede. No a nedávno jsme šli spolu po výletě do tohoto baru. Jeho napadlo, že dáme vědět Alanovi, aby přišel.

Přišel za chvíli. A hned jak přišel, věděl jsem, že je to v háji. Srdce se mi rozbušilo a procházelo mnou nehorázné mrazení. Alan se však dlouho nezdržel. Šel do divočejšího baru a otevřeně mluvil o tom, že tam bude hledat někoho, s kým by měl poměr. V tu chvíli jsem šíleně žárlil.

Strasti
Jak to tedy bylo dál? Alan odešel. Já do sebe začal klopit panáky. Edgar zpozoroval, že jsem něčím rozrušený. Byl jsem chvíli nalomený všechno vyklopit, ale neudělal jsem to.
Po pěti panácích kořalky se mi rozsvítila kontrolka a řekl jsem si, že alkohol nic nezlepší. Zaplatil jsem a šel jsem chytit noční autobus.Na bytě jsem se dal do pořádku. Umyl jsem se, vypil dost nealka a šel jsem spát. Věděl jsem však, že další den bude peklo...
A taky, že byl! Neustále jsem myslel na Alana! Celý den se mi vtíraly představy, kde jsem s ním začal chodit. A záhy mi vždy došlo, že se to patrtně nikdy nestane.

A teď něco podstatného k Alanovi. Edgar si z něj dělá srandu už delší dobu. A to hlavně z jeho promiskuity. Není to člověk použitelný pro vztah a to já dobře vím. Přesto jsem se do něj zamiloval.

Nedalo mi to a začal jsem mu psát. Domluvili jsme se, že se sejdeme. Něco však nademnou viselo. Nebyl jsem si jistý, zda to Edgar nebere přeci jen tak, že to mezi námi směřuje ke vztahu. Rozhodl jsem se zachovat se férově a vše jsem mu řekl.

Jak reagoval Edgar + Setkání
V chatové komunikaci působil Edgar pobaveně. Ten den jsme ostatně byli domluvení, že spolu půjdeme na večeři. Když jsme se sešli, přišlo mi ale, že se chová netradičně. Ve směs si ale dělal srandu z mých citů. Později jsem došel k názoru, že jestli ho mrzí, že jsem zamilovaný do jiného, není to z důvodu, že by měl o mě zájem, ale že to štve jeho ego. Možná se mýlím, ale přijde mi to tak.

S Alanem jsem se měl setkat další den. Psal mi však ještě toho dne večer, že je v baru a plány se změnily. Večer ale ve výsledku nikam nevedl, jen trochu opadla má zamilovanost. Pořád jsem však zamilovaný silně a poslední dny mi není psychicky úplně nejlépe.

Pár slov na závěr
Vím, že vztah Alanem je pravěpodboně nereálný. Nevím, jestli je reálný alespoň poměr. Podle Edgara nejsem Alanův typ. Asi bych ale stál i pouze o ten poměr. I když se tak trochu bojím si s Alanem něco začít. Kdyby se to stalo, budu si dost hlídat bezpečnost celé věci. Přeci jen to je člověk promiskuitní.

Proč mě poměr láká? Nejsem sice moc sexuálně založený člověk... Ale protože mám zkušeností dost málo, začínám s věkem tohoto nedostatku trochu litovat. Vím, že tyhle city mě stejně přejdou. Proto se domnívám, že kdybych s Alanem měl poměr a on pak šel zase o dům dál, nebude mě to ničit. Chtěl bych však mít nějakou pěknou milostnou vzpomínku. A s nikým, do koho jsem byl zamilovaný, jsem ještě poměr neměl.

Celková tvůrčí krize

Možná jste si všimli, že v posledních týdnech klesla má produktivita, co se týče blogu. Částečně jde o to, že nevím o čem psát. Ne, že bych neměl žádné nápady na obsah. Hlavou mi denně proletí spousta nápadů na příspěvek sem. Jenže vždy vše zavhrnu v jakémsi stavu rozhořčení.

Tenhle problém nepociťuji pouze u tohoto blogu, ale také u psaní prózy. Začal jsem psát jednu povídku. Když se donutím psát, jde to naprosto jako po másle. Jenže já se donutím málokdy. Vždy mě polije stejné rozhořčení jako u blogu. Co je důvodem těchto negativních emocí, netuším. Děje se to jaksi podvědomě.

No a ještě něco k poezii, tam je to trochu jinak, tam jsem ztratil nit. Kdybych se u blogu a u psaní povídek vyhecoval, půjde to. U poezie ne. Poezii, která má alespoň nějakou úroveň, jsem schopný tvořit pouze ve specifickém rozpoložení.
 
A víte co? Zkusím se hecnout a věnovat se tomuto blogu. V následujících dnech můžete čekat nové příspěvky. Možná zkusím i něco nového. Vidím to na drobnosti ohledně životního stylu.

Začátek června 2019

Máme tu další měsíc. Aktuálně se mi nechce pustit do žádného článku, který mám uložený jako koncept a proto tedy alespoň napíšu kratší namixovaný příspěvek.

Vztahy

Rozhodl jsem se poznat někoho nového. Ale nemůžu se donutit jít do buzince. Co se týče vztahu, je to tedy pořád na bodě nula. A vzhledem k mému současnému přístupu ještě dlouho bude.

Psaní

Dokončil jsem novelu, kterou jsem začal psát loni. Zatím jsem tuším nenapsal nic delšího, ale s kvalitou nejsem spokojený. Vlastní korekturu mám hotovou. Teď čekám, až se na ni podívá kamarád a řekne mi svůj názor. Myslím ale, že se mu to líbit nebude. 

Zatím je můj sen stát se spisovatelem ještě hodně daleko. Stále nemám dílo, kde bych si věřil natolik, že bych ho poslal potencionálnímu vydavateli. 

Pustil jsem se však do díla nového, které bude možná určeno pro tento blog. Píše se to celkem samo a přijde mi, že jsem jaksi změnil způsob psaní. Jinak už jsem se rozhodl sdílet s vámi jednu již dokončenou povídku. Kdysi mi jeden známý udělal i korekturu. Ještě to musím projít, ale pak to tu nasdílím formou odkazu ve článku.

Psychický stav

No, bylo asi už lépe. Pořád se mi vtírají nepříjemné vzpomínky. Dočetl jsem se, že to může být součástí OCD. Bojuji proti tomu pouze tím, že se neustále zaměstnávám. Ale vzpomínky se vkrádají i při práci a na malou chvíli mě vždy rozhodí.