Colton hodnotí roky minulé (3. část)

 Prošli jsme starověk a středověk, takže je logicky na řadě novověk. Nuže jdeme na to!

Zdroj: https://www.pexels.com/

2017

Rok dalšího probuzení. Prošel jsem všechny fotky z minulosti, které jsem měl a probudilo to ve mě zájem o vlastní život. Začal jsem vést deníky, které jsou dnes velkým zdrojem inspirací o minulosti. Byl to rok, který byl plný hodně věcí. Ale nejen těch dobrých, byla zde i věc nejhorší, umřela mi máma.

2018

Rok dospělosti. Mámin odchod byl skoro úplně na konci roku 2017, takže pohřeb byl až v lednu 2018. Smutek a touha odstřihnout se od minulosti, takže jsem odstřihl velkou část svých vlasů. Bylo už také jasné, že asi nedosáhnu vysokoškolského vzdělání. Našel jsem si však práci. S novým přísunem peněz jsem měl náhle prostor více experimentovat: doplňky z AliExpresu, zkoušení různých restaurací, ale experimentoval jsem i v hudbě. Smutek z odchodu mámy a nové pracovní zkušenosti mě ale především donutily dospět.

2019

Roky 2017 a 2018 byly velmi výrazné, takže tento rok oproti nim celkem zapadá. Přesto vytvořil jisté standardy, u kterých si říkám, že asi platí i dodnes. Vrcholily noční projížďky autem po okolí s mužem, kterého neopětovaně miluju. Můj hudební vkus se zde dost ustálil, i když mě dost uvrhl do náruče monotónní podmazové hudby. V druhé polovině nastal zlom, kdy jsem podruhé vyznal lásku tomu samému a následně se od něj na nějakou izoloval. Začal jsem v návaznosti dost pracovat na zlepšení svého života.

Tenhle rok možná ještě zbilancuji v samostatném příspěvku.

2020

Ještě před koronou u mě začaly záchvaty hypochondrie. Pak přišla korona a s ní návrat do Malého města. Postupně jsem začal měnit své stravovací a pohybové návyky a začal proces postupného hubnutí. Rok domova a pohodlí, vytvořil jsem si také celkem usedlý životní styl.

2021

Rok, kdy jsem se po letech nadváhy vrátil na optimální váhu a také rok, kdy jsme s mým neopětovaně milovaným rozšířili naše přátelství o benefity. Také však rok, kdy pokračovaly další záchvaty hypochondrie. Tenhle rok jsem mimochodem nazval asi nejdivnějším rokem mého života. (A to v něm ani nebyla ataka.)

Sice už začal rok 2022, ale jelikož máme jeho většinu stále ještě před sebou, rozhodl jsem se k němu nevyjadřovat. Do budoucna nevidím, takže ještě netuším, co budu značit jako moderní dějiny, novověk tedy může ještě pokračovat.

Colton hodnotí roky minulé (2. část)

A je tu opět hodnocení roků. V minulém článku jsem probral to, čemu z pohledu vlastního života říkám antika (nebo také starověk). V tomto článku se budu zas zaobírat středověkem.

Zdroj: https://www.pexels.com/

2010

Rok vyznání lásky a také první ataky. Mé myšlení se absolutně změnilo a také jsem bojoval s vedlejšími účinky léků. Ty byly tak silné, že jsem se rozhodl léky vysadit.

2011

Rok druhé ataky. Jo, tak tomu skoro vždy bývá, když vysadíte léky, přijde další ataka... Také začátek nové éry, po maturitě jsem se vypravil do Velkého města – moto: "new boy in the neighborhood".

2012

Éra silného příklonu k ezoterice. Rok třetí a největší ataky, která přišla po požití posledního jointa v mém životě.

2013

Tohle nejsou pouze moje slova, ale i slova některých mých kamarádů: "nejhorší rok". Rok kocoviny po psychóze, doba která byla prostě jen nepříjemná.

2014

Rok, kdy se to začalo lepšit. Zpětně si říkám, že tenhle rok nebyl dobrý, jen se takový zdál v porovnání s rokem 2013.

2015

Tomuhle roku říkám "nejvíc zapomenutý rok." Kromě výletů na jeho přelomu s rokem 2016 jsem neměl na tenhle rok skoro žádné vzpomínky. Ale nedávno mi došlo, že v druhé polovině tohohle roku už existoval tento blog a znovu jsem si tak osvěžil tehdejší paradigma čtením starých příspěvků.

2016

Rok předzvěsti. První vlaštovky změny. K naší partě se přidal jeden z mých dnešních nejlepších kamarádů. Byli jsme s přáteli na prvním společném výletu v zahraničí a také jsem přestal kouřit. 

A to je tedy dnes vše, prošli jsme středověk. V příštím díle se podíváme na novověk.

Colton hodnotí roky minulé (1. část)

 Rok... Každý má své číslo. A když přemýšlím nad roky, co byly, vnímám tahle čísla, jako bych listoval encyklopedií zvířat a četl si nějaké učebnicové poučky. Některá klišé ohledně daných let jsem zadefinoval už před lety, jiná vznikla až při jakémsi posunu mysli vzniklého zráním. 

V tomhle příspěvku vám představím roky minulé ze svého pohledu. Každý rok dostane pár vět, co představují můj velmi zjednodušený pohled na dané časové období.

Zdroj: https://www.pexels.com/

2006

Tenhle rok pro mě definují dvě slova, začátek a alkohol. Alkohol je prostý a v kombinaci se začátkem značí to, že jsem začal pít. Je to zvláštní, ale doba, kdy jsem začal pít se překrývá se začátkem doby, ze které už mám první hlubší vzpomínky a uchované myšlenky. Jako kdyby mě první opilost probudila k životu.

2007

Dospělost snadno a rychle. První zkušenosti (...), touha se více socializovat. A tenhle rok je první, kde dovedu se 100% jistotou říct, že city k Vy víte komu už existovaly ve své plně rozvinuté formě. Konec a přelom tohohle roku s rokem 2008 představovaly můj příklon k subkultuře emo.

2008

Zde si dovolím vypůjčit jednu svou starší větu: "Rok 2008 pro mě nebyl rok, ale kult." Z tohohle roku pochází velký pocit mých kanonických historek. Tenhle rok je jeden z těch, na který nejvíc vzpomínám. Ale byl to rok plný mých předpsychotických psychických problémů, jako deprese a porucha příjmu potravy. Možná jen má zpětná idealizace udělala z tohohle roku rok kultovní.

2009

Stejně jako bylo pro rok 2006 příznačný slovo začátek, pro tento rok je příznačné slovo konec. Je to můj poslední rok bez psychózy. Je to rok, kdy nás nečekaně opustila babička a s ní začala končit éra chaty, se kterou mám spojené své idylické dětství.

Zde je příhodná část to dnes zakončit, aby příspěvek nebyl příliš dlouhý. Všemu před rokem 2006 říkám z kontextu svého života pravěk a nejsem schopný zde jednotlivé roky tolik rozebrat. První opilost - první ataka, to je pro mě éra, které říkám zase antika a tu jsem zde dnes rozebral.

Přežvykování hudby

Zřejmě to nebyla jen návrať depek. Zřejmě jsem ve stavu komplexního bilancování...

Od minulé nemoci se u mě objevila ještě jedna tendence spojená s ohlížením se zpátky. A to recyklování staré hudby. V současnosti u mě kouzlo jednotlivých písniček vyprchává mnohem rychleji než standardně. Po několika dnech mě songy začnou tak štvát, že se ohlížím jinde.

Zdroj: https://www.pexels.com/

A tak jsem prošel playlisty za posledních více než deset let. A znovuoposlouchal jsem velký počet písní. Při téhle aktivitě se mi vrátila spousta dalších vzpomínek a pocitů. Už to ale nebylo tak melancholické, ale spíše nabuzující.

Jelikož se i tyto sáhodlouhé seznamy opotřebovaly, hledám nové způsoby, jak najít další hudbu, která mi  bude dělat doprovod. Zkouším playlisty jiných lidí, zahraniční písně, velmi staré melodie a podobně. Hudba je prostě něco, bez čeho nemůžu být a co potřebuji stále aktualizovat.

Divnost

Čas na trapnou historku! 

Před časem jsem se donutil jí nakoupit do obchodu, kde jsem sám nebyl spoustu měsíců. Do obchodu na druhé straně města. Byl jsem trochu nervózní a kličkoval po obchodě na místech, kde bylo více lidí. Nakonec jsem nabral do košíku vše, co jsem potřeboval a zamířil ke kase. 

U kasy přede mnou stála paní, která byla dost podobná nejlepší kamarádce mé tety, možná to i byla ona. Styděl jsem se pořádně si ji prohlídnout, abych věděl, zda mám zdravit. Vyrovnal jsem zboží na pult a odvážil se paní si prohlédnout v obličeji. Měl jsem pocit, že to je tety kamarádka. Pozdravil jsem tedy. Trapné ticho.

Ve stručnosti, dodnes nevím jistě, jestli to byla dotyčná či nikoliv, vím však jistě, že jsem v tu chvíli působil divně. I kdyby to nebyla ona, bylo by mnohem přirozenější pozdravit hned z kraje, ne takhle po dlouhé době, co jsme stáli vedle sebe.

Ponaučení? Je to vlastně jedno. Ale to je to, co vám chci v tomhle článku říct.

Přijmi svou divnost

Možná jste se na internetu setkali s tím, že lidé o sobě tvrdí že jsou divní a jsou na to náležitě pyšní. Dané slovo pro takovou divnost zní v angličtině quirkiness. Youtube kanál The Take vydal video "Weird Girl" a je to patrně jejich nejlepší video. Dokonce rozjeli merch s typy divných holek.

Jo, zdá se mi, že být trochu divný je dnes celkem v kurzu. A tak jsem si i já před časem řekl "embrace your weirdness." Všiml jsem si však, že mám tendenci přijmout pouze ty části vlastní divnosti, které působí zajímavě a jistým způsobem esteticky. Například nezvyklé zájmy nebo zajímavé a originální části životního stylu.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Tam, kde je to potřeba

A pak jsou tu věci, které nemají žádný romantický nádech. Jako například má trapná chvilka v obchodě. Díky ní jsem ale došel k tomu, že potřeba přijmout vlastní divnost je právě tady. Ne u toho, co může být i cool. Ale u divnosti, co nemá žádný pozitivní atribut, ale je to stále divnost, která nikomu neškodí. Můj způsob pozdravu byl divný. Ale nikoho nepoškodil. Jen mi spustil úzkost ohledně toho, jak trapně působím. A tu úzkost nemám za potřebí. Stačí jen přijmout vlastní divnost.

Blbá návrať

 Co se to se mnou děje? Že mám pocit, že jsem podobně emočně zranitelný, jako když mi bylo 17...

Dobře, tohle je trochu hyperbola, ale byl jsem nachlazený a má mysl začala fungovat atypicky. Nebo spíše poněkud typicky pro roky minulé... No dobře, to taky ne, spíše jsem se dostal do fáze jakéhosi depresivního bilancování. I když depresivní není taky úplně to správné slovo.

Vzpomínky

Znáte to, když některé vzpomínky nejsou běžně dostupné, ale tu a tam se vám vrátí nějaké zapomenuté věci? No, tak za poslední týden se mi jich vrátilo tolik, jako běžně za půl roku. Nebylo to úplně depresivní v tom smyslu, že bych upadal do beznaděje. Musel jsem se však popasovat s desítkami depresí minulých. Přesto mám pocit, jako bych vše vnímal s jistým nadhledem, kdy jsi sem vědom, že mám mnohem více psychické síly než tenkrát.

Provokování ďábla bosou nohou

K celé věci asi přispívá jedna má aktivita. Nebudu dohledávat starší článek tady na blogu, ale myslím, že se jmenoval Vzletný plamen. O co šlo? V minulosti jsem trávil hodiny tím, že jsem pil kávu u emotivní hudby a měl jsem přitom vzletné myšlenky. Tahle aktivita mě většinou psychicky destabilizovala poté, co jsem přitom začal být silně obsesivní.

V průběhu let jsem se však naučil užívat tuhle aktivitu s mírou a přínosy vzlétání převažovaly nad negativy. No a tahle aktivita je typická pro mé poslední dny. Vzlétám velmi často. I když už delší dobu mám pocit, že se postupně stává zase spíše negativní věcí a opět má tendenci mě destabilizovat.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Riziko ataky?

No a v poslední části článku bych se chtěl zamyslet na něčím, co vás možná také napadlo. Hrozí mi teď další ataka? Zas tolik se toho nebojím. A přišel jsem s novou škálou. Představme si škálu od 0 do 10, kde bod 0 znázorňuje naprostou psychickou stabilitu a bod 10 to, že máte zrovna ataku. Za poslední roky se většinu dnů pohybuju na bodě 1, 2, nebo maximálně 3. V současnosti mám pocit, že jsem v bodě 4. Je to sice stejný bod, který zpětně přisuzuji období, kdy mi umřela mamka. Ale do bodu 10 je to ještě stále daleko. Tuhle škálu nazvěme třeba Indigova škála relativního šílenství.

A to je asi tak vše, z čeho jsem se chtěl v posledních dnech vypsat. Mám ještě jeden rozepsaný článek, který tu přistane snad už brzy.

Milý deníčku – 6. díl

 Milý deníčku... O víkendu slavil třicet jeden z mých nejlepších kamarádů. A samozřejmě se to sešlo tak, že jsem byl nemocný. Po dvou nezávislých testech na covid, které byly negativní, jsem se na party přeci jen vydal.

Dobře jsem se bavil až do chvíle, když jsem přestal být schopný mluvit. Dvakrát se mi zablokoval krk a musel jsem čekat, než jsem byl schopný se alespoň slovně rozloučit. Na druhý den akce jsem se těšil víc než na ten první. Ale bolest krku byla tak silná, že jsem musel zůstat doma.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Byl to depresivní den, plný bolesti, smutku a samoty... Dnes mi už je fyzicky lépe. Ale psychika! Peklo... Mám pocit, jako by se mi restartoval mozek a znovu si vyžírám všechny deprese, co jsem měl od 15 až doteď. Sice v lehčí formě, přesto nepříjemné.

Taky dávám do kupy konspirační teorii. Něco se mi nezdá na tom, co mi Youtube pouští za hudbu, moje nálady to jen zhoršuje. A tak koumám, zda netestují nějaký nový destruktivní algoritmus.