Sociální úzkost X svatby

Svatby, pro mnohé jedna z nejšťastnějších událostí, kterých se účastníme. Zábava, sdílení radosti, atd.

Když ale máte sociální fobii, jsou svatby zároveň jedna z věcí, které nejvíce stresují. V tomhle příspěvku vám přiblížím svou osobní zkušenost.

Oznámení svatby

Klasická scéna. Sedíte s přáteli v hospodě či restauraci. Některé jste neviděli delší dobu. Po několika nápojích a tématech hovoru přijde oznámení, že se chytá svatba. A mozek začne bleskurychle pracovat.

1. věc, co mě napadne: "Super, tak už se konečně rozhoupali."

2. věc, co mě napadne: "Měl bych si taky konečně najít vztah."

3. věc, co mě napadne: "Spousta cizích lidí! Nutnost vymyslet přání a postupovat špalírem lidí ke gratulaci za totální nervozity! Fotograf - zas se budu na fotkách xichtit, i když to vlastně bude pokus o úsměv :-/. Atd...

                                        Zdroj: https://www.weddingmag.cz

Jak jde čas

Od oznámení minulo pár týdnů. Což představuje několik cest do práce, kdy se psychicky připravuji na stresující událost a snažím se přesvědčit, že to bude fajn, protože člověk uvidí i přátele, které teď vídá už jen sporadicky. Také se během toho objevilo dalších pár myšlenek, co konkrétně by mohlo být stresující.

Den D

A pak přijde den, kdy se jeden z přátel žení. Po příjezdu na místo se nepřestávám držet někoho z přátel. I na záchod jdu jen, když jde nějaký z kamarádů, hlavně poprvé. Protože hledání toalety je pro člověk ze sociální fobií a špatnou prostorovou orientací peklo.

Panáky zásadně neodmítám a piji už z kraje. Alkohol alespoň trochu otupí úzkost a dojde i na pěkné chvilky. 

Proběhne obřad. Zakoktám se při gratulaci. Pak přijde hostina, kdy mi spadne vidlička na zem. Atd., atd. 

Čas běží a svatba je u konce. Člověk je rád, že má další společný zážitek s přáteli a do další svatby je daleko.

Snad mě nepozve

Dobře, tohle byl ale scénář svateb, kdy se žení někdo z party a kde mám tudíž pořádnou sociální základnu. Pak jsem zažil ještě jednu svatbu, kdy se ženil kamarád mimo moji partu. Ale ještě to bylo v pohodě, protože spoustu jeho přátel znám z několika večírků. 

Čeho se děsím, je pozvání na svatbu od člověka, kde znám pouze toho člověka nikoho dalšího. Tohle je případ, kde bych byl asi nucen pozvání odmítnout, protože bych to psychicky nezvládl.

A to je tedy k svatbám. Tenhle příspěvek bude mít ještě příbuzné pokračování.