V minulosti jsem měl pocit, že na každé fotce vypadám hrozně. A to ještě i v době, kdy jsem byl štíhlý. Přišlo mi, že mám podivně trčící vlasy, zvláštní výraz, atd. atd.
Následně jsem propadal smutku, že neexistuje jediná má dobrá fotka. Nějaká, kde bych vypadal dobře, aniž bych ji fotil sám jako selfie.
Zvláštní je, že velký počet fotek z té doby nyní dnes považuji za povedené a že mi to na nich sluší.
Nejcitlivější jsem na aktuální fotky. Ty hodnotím velmi kriticky. Postupem času si ale na ně zvyknu.
Ale tohle nebylo to, co jsem vám chtěl v tomhle příspěvku říci. Už delší dobu razím přesvědčení, že na fotkách vám to slušet nemusí. Hlavní je, že je na nich člověk vyfocen s přáteli během akcí, které se stanou krásnými vzpomínkami. Nebo i na nějakém zajímavém místě v zahraničí.
Fotky jsou cenné. Pamatují si, to co jsme prožili, déle než my. Nemusíme na nich vypadat nejlépe, i tak mají svou cenu.
Žádné komentáře:
Okomentovat