K atakám, šílenství a návratu

Tento příspěvek začnu tím, co se mi často honí hlavou.

Ty tři noci neskončily, dobře to víš, jejich pokračování zdolá kontinuitu času a ty se vrátíš zpět.

Třemi nocemi myslím stěžejní noci atak. Během ataky u mě v určitých chvílích dochází k deformaci času. Některé části mého života jsou zvýrazněny a přicházejí velmi živé vzpomínky, které by v normálním stavu jen tak neožily. Psychika funguje naprosto jinak a zažil jsem velmi zajímavé stavy, o kterých se chci časem rozepsat. Ale teď k věci. Ani ve chvíli, kdy jsem nejvíce skeptický a uvažuju racionálně, neberu svou nemoc pouze jako nemoc, ale především jako životní zkoušku. Souhra symbolů a náhod mě nečiní chladným, naopak nutí mě uvažovat ve stále alternativnějším pohledu na svět. Nutné je podoknout, že tento pohled beru jako přirozený a cítím se při něm mnohem lépe. Díky podobným myšlenkám nemám strach ze smrti. Umírání a psychóza mají podle mého názoru spoustu věcí společných, jen v psychóze si můžeme svět tam, kde končí naše běžné vnímání osahat ještě za živa. Je to transcendentální myšlení. V atace jsem přijímal toto myšlení neřízeně, vše proto mělo podobu chaosu a to otevřelo bránu bludům a nesouvislé řeči. Když se ohlédnu zpátky, usměju se, podíval jsem se někam, kam se jiní bojí podívat, protože "přijít o rozum je přece tak děsivé a ponižující". Prohlásím teď o sobě něco, co nejspíš ještě nikdo neřekl. "Zblázním se znovu, ale tentokrát správně." Věřím, že zavírat vrátka je pro člověka v mé situaci naprosto nevhodné. Chci mít to nejlepší ze své nemoci neustále u sebe, cítit klid blázna, který se dostane do stavu blaženosti jen při vzpomínce, co začíná tam, kde končí svět psychicky zdravých. A zavřít do klece tu část nemoci, která je viditelná. Mám zkušenost, že je možné žít v naprosto jiném světě než ostatní, aniž by to někdo zpozoroval. Nejlepší rok mého života byl takový. Tohle je návrat. Riskuji? Z pohledu druhých zajisté. Z mého pohledu? To co riskuji nemá pro mě takovou cenu, jakou to má pro druhé. Tři noci se vrátí, ne dnes, ne zítra, ale jednoho dne jistě, po nich přijde noc čtvrtá a na jejím konci je smrt. Mám se bát? Ne, na konci noci přichází rozbřesk a pak slunečný den.

Jména

Propadl jsem čtení a studiu, jako snad ještě nikdy. V jedné knize mě zaujala myšlenka, že pokaždé, když si změníme jméno, změní se i náš život. S tím dovedu souhlasit. Na začátku puberty jsem pojal přezdívku, která mi zůstala do dnes a někteří lidé mi už ani jménem, které mám v občance, neříkají. Můj život se změnil. I když je nutné podotknout, že by se změnil i tak vlivem dospívání. Přesto však věřím, že tato přezdívka měla jistý vliv. Tohle jméno jsem si zasadil do své fantazie, kde jsem k němu vytvořil příběh. Zrodila se touha žít život hlavní postavy tohoto příběhu, sdílet osud svého alterega. Teď si zpětně říkám, že vše bylo celkem zbytečné, ale poukazuje to na to, že někteří lidé mají tendence stávat se herci. Danou problematiku si vysvětluji tím, že v naší fantazii může postava, kterou si vytvoříme dosáhnout čehokoliv, co si zamaneme. Pokud nějaké postavě předáme svá přání a vlastnosti, zahoří v nás touha stát se tou postavou. Vidíme pak svá přání jako mnohem pravděpodobnější než skutečně jsou.

Obrat

Podzim mi přinesl období úzkosti a psychického nepořádku. Tedy začátek podzimu. Podzim pokročil a náhle přinesl obrat. V minulých týdnech jsem měl častá deja vu. Některá nejspíš z toho důvodu, abych jejich pomocí našel vzpomínky, které v mé mysli byly schované pod nánosy skepse. Vzhledem k tomu, že se tyto vzpomínky týkají především třetí ataky, říkal jsem si, jestli vše není předzvěst ataky další. Nemůžu však popřít, že tyto myšlenky byly jikřičkou naděje v době nezvladatelné úzkosti. Psychický nepořádek, díky kterému jsem měl problémy vydržet vlastní uvažování dále přetrvával. Ještě k tomu se staly věci, díky kterým jsem přišel o svou integritu. Naštěstí jsem to nenesl nějak tragicky, věděl jsem, že to je poslední zoufalý výkřik období, které musí skončit. Těsně před tím než přišel obrat se můj život hemžil podezřelou shodou okolností. Mezi studiem a křečovitým posloucháním hudby jsem stihl zpochybňovat svá minulá rozhodnutí a ptal jsem se, jestli je čas ještě nějaká rozhodnutí či přesvědčení změnit. Šel jsem si zakouřit a když jsem se vrátil k počítači, kde byl mimo studijních materiálů a youtubu otevřený i facebook. Koukám, že se na zdi kromě vyhrocených názorů facebookových exhibicionistů objevil zajímavý příspěvek, který se silně dotýkal mé přechozí otázky. A tohle se mi stalo několikrát. Na krátkou chvíli mi to ulevilo, ale mé neklidné myšlení se po vystřízlivění znovu ozvalo. A pak? Uprostřed studia jsem si vzpomněl na pojem, který označuje myšlenkové hnutí a upřímně jsem pořádně nevěděl jaké, jen se mi najednou to slovo zalíbilo. Otevřel jsem si wikipedii a pustil jsem se do čtení. Ukázalo se, že daný pojem zahranuje mimo jiné, má stará přesvědčení. Náhle jsem vše viděl z jiné perspektivy, pustil jsem se do čtení materiálů, kterým by jste se asi smáli, protože jsem je sám jednou zavrhl kvůli skepsi. Ale v době, kdy jsem se podobnými věcmi zabýval, zažíval jsem nejlepší období ve svém životě. Nastalo u mě vzkříšení starých ideálu a cítím se mnohem lépe. Dokonce při cestě noční ulicí, která byla plná lidí jsem cítil klid na místo obvyklé úzkosti. Samozřejmě přichází otázka, zdali mi tato euforie vydrží. Tenkrát vydržela zhruba 8 měsíců. Teď doufám, že už nesejdu z cesty, která je pro mě tou nejpříjemnější z těch, které jsem doposud stihl vyzkoušet. Účelně nebudu zmiňovat, co konkrétně bylo příčinou mé náhlé změny uvažování. Kdybych s tím začal, bylo to na další blog (Kdo ví jestli si ho v budoucnu opravdu nezaložím :-D.), zůstanu zde tedy u podobných témat, jako jsem psal doposud. Na závěr ještě zmíním, že chystám jedno velké (ikdyž možná předpokládané) odhalení ohledně vlastní osoby. Článek je rozepsaný, jen závěř trochu ovlivnily nedávné události.

Sázka - Co si vlastně přeji?

Často mám problémy se rozhodnout. A tak se vsázím s osudem. Kupříkladu mám několik videoklipů, jejichž jméno si nepamatuji. Pokud nějaký z nich objevím, musím si obarvit vlasy na barvu, kterou jsem těmto videoklipům určil. Může se to zdát jako malichernost, ale barva vlasů pro mě vždy byla osudovou věcí, protože vždy ovlivňuje mou psychiku. Ale pak je tady záležitost, která rozhodně malicherná není. Jde o největší sázku s osudem, kterou jsem kdy uzavřel. Nebudu říkat, o co jde, alespoň ne zatím. A protože je to těžká věc, sázka končí ve chvíli, kdy se na světě objeví 7 symbolů. Oprava, 6, ten první, podle kterého jsem sázku uzavřel se objevil, když jsem měl první ataku. Čekám na zbylých šest. Proč čekám? Chtěl bych danou věc udělat, ale mám strach. V skrytu doufám, že se symboly objeví.

Předchozí text je psaný v duchu myšlenek, které jsem měl do chvíle, která nastala v pátek.
Našel jsem jeden z videoklipů. 

Poté, co jsem našel jeden videoklipů, začal jsem se bát toho, že bych musel něco změnit. Hledal jsem důvody, proč sázka neplatí, abych se nemusel obarvit. Následně jsem si řekl: "Co tedy vlastně chci? Mám pocit, že pořád chci to stejné. Ale, když si ani nedokážu obarvit vlasy, jak dokážu naplnit tu velkou sázku, pokud se symboly objeví?"
Vážně? Opravdu jsem už dospěl do bodu, kdy nedokážu opustit svou komfortní zónu a trochu zaexperimentovat nebo zariskovat?