Jména

Propadl jsem čtení a studiu, jako snad ještě nikdy. V jedné knize mě zaujala myšlenka, že pokaždé, když si změníme jméno, změní se i náš život. S tím dovedu souhlasit. Na začátku puberty jsem pojal přezdívku, která mi zůstala do dnes a někteří lidé mi už ani jménem, které mám v občance, neříkají. Můj život se změnil. I když je nutné podotknout, že by se změnil i tak vlivem dospívání. Přesto však věřím, že tato přezdívka měla jistý vliv. Tohle jméno jsem si zasadil do své fantazie, kde jsem k němu vytvořil příběh. Zrodila se touha žít život hlavní postavy tohoto příběhu, sdílet osud svého alterega. Teď si zpětně říkám, že vše bylo celkem zbytečné, ale poukazuje to na to, že někteří lidé mají tendence stávat se herci. Danou problematiku si vysvětluji tím, že v naší fantazii může postava, kterou si vytvoříme dosáhnout čehokoliv, co si zamaneme. Pokud nějaké postavě předáme svá přání a vlastnosti, zahoří v nás touha stát se tou postavou. Vidíme pak svá přání jako mnohem pravděpodobnější než skutečně jsou.