Pro začátek, jak jsem psal, trpím jistou formou sociální úzkosti. Není to nic závažného. Ale ta úzkost je sebeposilující a stává se tedy postupně více nepříjemnou. To, že vnímám, že jsem znovu trpěl úzkostí vede k tomu, že se to stane znovu. Ale nebyl bych to já poslední doby, kdybych nezačal dělat něco proto, aby se situace zlepšila.
Jak tedy s úzkostí bojuji?
1. Snažím se určit, které situace mi dělají největší problém.
2. Ve volném čase si situace představuji. Představuji si je, jak je v klidu zvládnu a opakuji si, že se mi to určitě podaří.
3. Zpomaluji. Přišel jsem na to, že když jdu na ulici, kde je hodně lidí rychle, je to horší. Rychleji dýchám a to posílí pocit toho, jako bych byl v ohrožení.
4. Začal jsem si dohledávat informace o sociální úzkosti.
5. Začal jsem číst knihu asertivitou proti stresu a snažím se pochopit, z čeho mám vlastně strach a jaké jsou možnosti se ho zbavit. Knihu už jsem kdysi četl, ale příliš si z ní nepamatuji. Jen vím, že je pro mě zrovna dobrým společníkem.
A jak jsem se zatím dočetl, sociální strach dovede zmírnit kvalitní komunikace v nestresových situacích. Rozhodl jsem si teď tedy udělat tématický blok ve svém životě, kdy se budu věnovat komunikaci, rétorice a svému vztahu k okolí.
úterý 13. prosince 2016
neděle 4. prosince 2016
Zůstat ve velkoměstě? (Sociální úzkost na maloměstě)
To, že mám sociální úzkost jsem zde už psal několikrát. To, že pocházím z malého městečka a studuji ve velkém městě určitě taky. Taky jsem zmiňoval, že se těším až odtamtud zase vypadnu a budu trávit čas pouze tady v klidu. Ale...
Sociální úzkost je tady na maloměstě horší.
Čím to je? Zní to nelogicky, že? Vysvětluji si to takto. Ve velkém městě nikdo nikoho nezná. Lidí je tam sice více, ale vše je více anonymní. A člověk bere hlučný dav pouze jako kulisu. Tady zná každý každého. Jeden z aspektů sociální úzkosti je, že si člověk pokládá otázku "Co si o mě lidé myslí, když mě potkají?" Tohle je v malém městě horší, protože potkáváte spoustu známých. A z vlastní zkušenosti vím, že si pamatuji některé lidi, které osobně neznám. A na malých městech se prostě více drbe. Občas i přijde řeč na někoho, koho člověk zná právě jen od pohledu, popíše ho kamarádům, jestli ho náhodou někdo nezná. A to je právě to, co zvyšuje mou sociální úzkost na malém městě. Má věčně sklopená hlava, dušnost a velké oblouky v přítomnosti cizích lidí mě straší. Straší mě to, že působím jako podivín právě díky mému strachu z lidí.
No a tak jsem se poprvé po dlouhé době začal zabývat tím, že bych dal velkému městu šanci. Ve svých představách jsem zašel do detailů a přemýšlel jsem o tom, že zkusím v městě, kde studuji přeci jen ještě hledat vztah, abych měl motivaci zůstat. Vše je však zatím ponořené do nejistoty, kam mě vítr v následujícím roce zavane.
Sociální úzkost je tady na maloměstě horší.
Čím to je? Zní to nelogicky, že? Vysvětluji si to takto. Ve velkém městě nikdo nikoho nezná. Lidí je tam sice více, ale vše je více anonymní. A člověk bere hlučný dav pouze jako kulisu. Tady zná každý každého. Jeden z aspektů sociální úzkosti je, že si člověk pokládá otázku "Co si o mě lidé myslí, když mě potkají?" Tohle je v malém městě horší, protože potkáváte spoustu známých. A z vlastní zkušenosti vím, že si pamatuji některé lidi, které osobně neznám. A na malých městech se prostě více drbe. Občas i přijde řeč na někoho, koho člověk zná právě jen od pohledu, popíše ho kamarádům, jestli ho náhodou někdo nezná. A to je právě to, co zvyšuje mou sociální úzkost na malém městě. Má věčně sklopená hlava, dušnost a velké oblouky v přítomnosti cizích lidí mě straší. Straší mě to, že působím jako podivín právě díky mému strachu z lidí.
No a tak jsem se poprvé po dlouhé době začal zabývat tím, že bych dal velkému městu šanci. Ve svých představách jsem zašel do detailů a přemýšlel jsem o tom, že zkusím v městě, kde studuji přeci jen ještě hledat vztah, abych měl motivaci zůstat. Vše je však zatím ponořené do nejistoty, kam mě vítr v následujícím roce zavane.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)