To, že mám sociální úzkost jsem zde už psal několikrát. To, že pocházím z malého městečka a studuji ve velkém městě určitě taky. Taky jsem zmiňoval, že se těším až odtamtud zase vypadnu a budu trávit čas pouze tady v klidu. Ale...
Sociální úzkost je tady na maloměstě horší.
Čím to je? Zní to nelogicky, že? Vysvětluji si to takto. Ve velkém městě nikdo nikoho nezná. Lidí je tam sice více, ale vše je více anonymní. A člověk bere hlučný dav pouze jako kulisu. Tady zná každý každého. Jeden z aspektů sociální úzkosti je, že si člověk pokládá otázku "Co si o mě lidé myslí, když mě potkají?" Tohle je v malém městě horší, protože potkáváte spoustu známých. A z vlastní zkušenosti vím, že si pamatuji některé lidi, které osobně neznám. A na malých městech se prostě více drbe. Občas i přijde řeč na někoho, koho člověk zná právě jen od pohledu, popíše ho kamarádům, jestli ho náhodou někdo nezná. A to je právě to, co zvyšuje mou sociální úzkost na malém městě. Má věčně sklopená hlava, dušnost a velké oblouky v přítomnosti cizích lidí mě straší. Straší mě to, že působím jako podivín právě díky mému strachu z lidí.
No a tak jsem se poprvé po dlouhé době začal zabývat tím, že bych dal velkému městu šanci. Ve svých představách jsem zašel do detailů a přemýšlel jsem o tom, že zkusím v městě, kde studuji přeci jen ještě hledat vztah, abych měl motivaci zůstat. Vše je však zatím ponořené do nejistoty, kam mě vítr v následujícím roce zavane.
Žádné komentáře:
Okomentovat